25. 4. 2005
Pražské setkání rudých ještěrůO víkendu se konala v pražském hotelu Olympik mezinárodní konference komunistických a radikálně levicových stran "nalevo od sociálních demokracií". Tak alespoň v závěrečné řeči charakterizovali její pořadatelé z KSČM 33 stran, jejichž delegáti se v Praze sjeli. Zatímco první den hledali delegáti odpověď na otázku jak dospět k socialismu, druhý den se měli věnovat míru a bezpečnosti v Evropě. Zatímco první den předseda hostitelské KSČM Grebeníček tvrdil, že "kooperace různých forem levice, z nichž žádná nemá monopol na správné odpovědi tváří v tvář dnešním problémům, je nezbytností", druhý den se nesl ve znamení mnohdy dost neuvěřitelných prohlášení. To nejlepší ale přišlo až nakonec. Druhý den jednání konference FOTOGALERIE |
Grebeníček v závěru svého obsáhlého sobotního projevu zdůraznil, že komunisté oslovují voliče jako radikální levicová síla se silným sociálním cítěním a jasnou socialistickou orientací. "Jsme pro kulturu vzájemného respektování, ovšem opoziční socialistickou politiku chápeme jako odpor či protest proti politice charakteristické omezováním sociálních jistot, demontáží lidských práv a svobod, korupcí a poškozováním tvořivé politiky i základů demokracie", dodal předseda KSČM. "Sociální stát a Evropská sociální charta jsou prvotní pozice, ze kterých by měla evropská levice ve sjednocující se Evropě vycházet." "Svět ale pro nás nemůže končit na hranicích kapitalistického sociálního státu, protože jeho idea nesahá ke kořenům problému. Prioritou politiky sociálního státu zůstává i nadále hospodářský růst se ziskovou motivací, přičemž ponechává nedotčeny základy tradičního soukromovlastnického systému hospodaření. Jde v podstatě o koncepci "sociálně udržitelného rozvoje", protože "kritériem rozdělování národního důchodu není sociální spravedlnost, nýbrž potřeba udržet sociální klid a politickou stabilitu společnosti." Pokud má sociální stát uhájit své místo, musí prokázat nejen vyšší míru sociální spravedlnosti, ale i schopnost podněcovat a zvyšovat ekonomickou výkonnost příslušné země, zvětšovat hrubý domácí produkt, z něhož si jednotlivé vrstvy obyvatelstva vezmou více či méně zasloužený podíl. " "Základním programovým cílem politiky KSČM je tedy socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní. Je postavena na maximální občanské samosprávě, je prosperující a sociálně spravedlivá. Pečuje o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečuje lidem důstojnou životní úroveň a prosazuje bezpečnost a mír. V její ekonomice se prosazují přednosti a klíčová úloha společenského vlastnictví, které zaručí efektivní, celospolečensky provázané a usměrňované hospodaření kolektivu zaměstnanců podniků, družstev, obcí, regionů i dalších sdružení občanů. Jde o strategický cíl, který vychází z dlouholetých tradic marxistického myšlení. Jeho naplnění chceme dosáhnout demokratickou cestou. KSČM odmítala a odmítá takovou praxi, která připouští nebo ospravedlňuje omezování demokracie, diskriminaci nebo represi za názory a vytváří podmínky pro kult osobnosti." plné znění projevu Miroslava Grebeníčka ZDE Socialistická rétorika předsedy českých komunistů v duchu jeho orientace na "šmeralovskou" ideu ovšem kolidovala s mnoha projevy, ale hlavně se závěrečným shrnutím druhého dne jednání. Říká se, že když je kočka pryč, myši mají pré... Grebeníček se druhého dne jednání neúčastnil. Místo něj vedl diskuzi místopředseda Exner. Rozpory v chápání cílů jednotlivých stran jsou pochopitelné - od konsensuálního a demokraticky se projevujícího socialismu až po nesmiřitelný třídní boj a odůvodňování násilí. To jsou národní, kulturní či civilizační specifika, do jisté míry u některých cizinců pochopitelná. Od Japonska, Libanonu přes celou Evropu až po Čínu, Vietnam, Severní Koreu nebo Kubu. Co stát, to jiná strana s jinou historií a jinou kulturou. Jiná míra radikalismu, jiná rétorika, jiné chápání politiky. V diskuzi zanikl vyvážený a moderním pojetím přínosný příspěvek ekologického experta KSČM Prokeše o "rudozelené" programové orientaci českých komunistů, kombinujících dvě důležitá metatémata - životní prostředí a sociální spravedlnost... Neuvěřitelné pak bylo závěrečné komuniké, zpracované Josefem Skálou jako Exnerovým poradcem. Zahraničněpolitický veterán, bývalý vysoký funkcionář Mezinárodního svazu studentstva dokázal všem, včetně přítomných komunistických europoslanců za GUE-NGL, jak moc se liší oficiální linie strany, vyjádřená jejím programem a rétorikou jejích parlamentních představitelů a evropských poslanců od tužeb jedné části strany, reprezentované jím a Exnerem. Přítomní poslanci či funkcionáři se k předloženým závěrům vyjadřovali opatrně, ne li přímo zdrženlivě. Off the record připustili, že vnitřní demokracie uvnistř KSČM je taková, že podobným verbálním projevům nejde čelit bez hrozby rozsáhlého vnitřního konfliktu. Ukázalo se, že uvnitř KSČM existují straussovští neokonzervativci. Nikoliv jen primitivní a prvoplánoví neostalinisté, které reprezentuje pražská předsedkyně Marta Semelová (nejen svým obdivem ke Gottwaldovi) či nostalgičtí starokonzervativci, jejichž ukázkovým představitelem je Václav Jumr či někteří pracovníci aparátu. Ukázalo se, že uvnitř KSČM existuje neokonzervativismus jak vystřižený ze současného amerického rámce, pouze odděný do rudého obleku. Pouze jedny pojmy vystřídaly druhé. Uvažování, zbavené diplomatické rétoriky, připouští a pokouší se ospravedlňovat různou formu násilí, omlouvá nedemokratické praktiky jiných či je ignoruje, vyhýbá se uznat odlišné názory či východiska nutná pro vybudování mostů, nutných pro širokou koalici alterglobalistických a antikapitalistických sil. Závěrečné komuniké dvoudenního jednání, diplomaticky označené za "tiskovou zprávu KSČM k proběhlé konferenci", dýchá husákovskou normalizací a žvanivě těžkopádným formalismem. Tito komunisté jsou, stejně jako neokonzervativci přesvědčeni o existenci "absolutní, vědecké pravdy" i ve společenských procesech, o možnosti a nutnosti rozlišení mezi "světem dobra" a "říší zla" a předpokládají, že dosavadní vývoj světa není jen hrou objektivních procesů a subjektivních selhání či náhod, nýbrž jakýmsi "vyšším záměrem", konstruktem ve jménu vyšších cílů. Víra v možnost použít revoluční moc po celém světě k šíření revoluční myšlenky, víra ve vítězství principů a idejí nad liberální diverzitou a názorovou svobodou - to jsou hlavní myšlenky, propojující světy, které jen zdánlivě stojí v protikladu. Svět amerických neokonzervativců a svět do minulosti zahleděné části KSČM . Komunističtí představitelé se závěrem mezinárodní konference v zahraničně politické rovině vymezili proti všem nekomunistickým levicovým proudům, směřujícím k sociálně spravedlivější a udržitelné společnosti. Radikálním jazykem, radikální rétorikou, ale nikoliv radikálním překročením starých dogmat. Prostě a jednoduše: čínští a vietnamští soudruzi - náš vzor... V jednom má závěrečné prohlášení Josefa Skály pravdu - socialismus se opravdu prosadí úměrně tomu, nakolik všestranně dokáže demonstrovat svou humánní, emancipační podstatu. Škoda, že to nebylo pořadateli pochopeno s větším citem pro všechny ty, pro které i nadále Skálova rétorika zůstane skanzenem srpů a kladiv a nikoliv jazykem moderní levice. Tisková zpráva zástupců KSČM na konferenciMezinárodní konference v Praze ve dnech 23. -- 24. dubna 2005, uspořádaná KSČM a skupinou Evropská sjednocená levice/Severská zelená levice (GUE/NGL) v Evropském parlamentu u příležitosti 60. výročí vítězství nad fašismem, se zúčastnili představitelé 38 komunistických a dalších levicových stran z 33 zemí. Zaměřila se především na aktuální poselství jubilea pro všechny síly nalevo od sociální demokracie. Vyzvedla rozhodující zásluhu Sovětského svazu na osvobození evropských i asijských národů od fašismu, na nějž mezinárodní kapitál vsadil v zajetí iluze, že jednou provždy umlčí své aktivní odpůrce, kteří pak byli i nejaktivnější silou protifašistického odboje v okupovaných zemích. Všem, kdo se do něj dokázali zapojit, vzdala upřímný hold. Konference rozhodně odmítla sílící demagogii, jež má v očích nynějších generací od základu zfalšovat, kdo byl viníkem fašismu a války a kdo vnesl největší vklad i oběti do jeho porážky i prosazení demokratického finále 2. světové války. Pravda o všech těchto otázkách ilustruje s mimořádnou silou mírovou, humanistickou, demokratickou misi socialismu a jeho aktivních stoupenců. Třeba ji ještě mnohem lépe využívat proti manipulaci veřejným míněním, jež má ospravedlnit nynější tažení za demontáž politických výsledků 2. světové války. Na pořadu prvého dne konference byly perspektivy socialismu, jimiž se mezinárodní komunistické hnutí na podobně reprezentativním fóru nezabývalo od konce 80. let. Tehdejší likvidace socialismu v Evropě nepřinesla slibované výsledky, jak to na příkladu svých zemí ilustrovala řada diskutujících. Zatímco špičku nepočetné vrstvy "vítězů" vyzvedla až mezi dolarové miliardáře, obyvatelstvo východní Evropy zbavila většiny sociálních jistot. Jeho značné části nedává důstojnou perspektivu a dodnes často ani někdejší životní standard. Národního bohatství těchto zemí se zmocnil zahraniční kapitál i domácí elity bez zásluh za podmínek, jichž by těžko dosahoval i v řadě bývalých kolonií. Namísto halasně deklamované prosperity, přivedlo to k ekonomickému propadu, který je v řadě zemí dokonce hlubší než v letech hitlerovské agrese. Tam, kde lidé podobné jevy nepamatovali už po desítky let, dosáhly "sociální vyloučení" i různé projevy sociální patologie dimenzí i projevů, typických pro kapitalismus v jeho primitivních formách z hlubin předminulého století. Každý skutečný demokrat musí rozhodně odmítnout diskriminaci a někdy i přímou politickou represi, jak se dnes projevují například v pobaltských zemích. Ze zvratu v mezinárodním poměru sil těží tlak na demontáž sociálních a demokratických práv pracujících také v západních a rozvojových zemích. Zástupci jejich levicových sil zároveň dokumentovali, jak nebývalé úrovně nabylo přerozdělování ekonomických výnosů i moci do rukou globální vertikály kapitálu. Do krajnosti to vyhrocuje antidemokratickou třídní podstatu kapitalismu. Zbavuje reálně demokratického obsahu také jeho politický systém i tam, kde zůstává zachována jeho vnější fasáda. Ještě žádná z vládnoucích oligarchií si dosud neosobovala právo rozhodovat téměř o všem, co lidská civilizace vytvořila a co předurčuje její perspektivy i zachování rovnováhy mezi člověkem a přírodou, s tak vypjatým egoismem a arogancí, na úkor tak početné a různorodé masy světové populace, jako dnešní špičky finančního kapitálu a vojensko-průmyslového komplexu v čele s Bushovým vedením "unipolární hypervelmoci". Oč zhoubnější následky to přináší, tím neklamněji se ukazuje, že řešení akutních problémů a výzev naší doby není v silách kapitalismu a v zájmu jeho vládnoucích kruhů. Debakl "třetí cesty" i jiných koncepcí, jež měly masovou nespokojenost svést do neškodného řečiště, přiznávají i jejich vlastní tvůrci. Víc, než kdy předtím, se tak ukazuje, že jediným reálným východiskem je socialismus -- svobodná, hospodářsky prosperující, sociálně spravedlivá a všestranně demokratická společnost. Na prahu nového tisíciletí, shodli se účastníci konference, se socialismus prosadí úměrně tomu, nakolik všestranně dokáže demonstrovat svou humánní, emancipační podstatu a schopnost využít v zájmu lidské svobody, rovnosti a důstojnosti všech výsledků civilizačního pokroku. Jedním z ohnisek diskuse byla úskalí a rizika, jimž třeba předejít po dosavadních zkušenostech boje za nekapitalistickou vývojovou alternativu. Živou odezvu nalezla myšlenka M. Grebeníčka : socialismu lze trvale dosáhnout jen tehdy, ztotožní-li se s ním většina obyvatelstva, není-li diskreditován zvolenými metodami a je-li vždy stanoven naprosto realisticky i program každé z jednotlivých etap, směřujících ke konečnému cíli. Deformace ve vývoji východoevropských zemí, jež v mnohém usnadnily dosažení cílů "studené války" imperialismu, podrobila kritické analýze i řada dalších vystoupení. Upozorňovala zároveň, že vytěžit z dosavadních zkušeností vše, co má hodnotu pro socialismus budoucnosti, předpokládá i naprosto věcnou analýzu složitých křižovatek, jimiž se historicky prvá forma socialismu v Evropě nemohla vyhnout; ostré třídní konfrontace, jež mu byla vnucena proti jeho vůli a v níž na bedrech SSSR a jeho spojenců ležela i obrana světového míru a práva desítek bývalých kolonií na svébytný rozvoj. Konference vysoce ocenila úspěchy ČLR, která už po více než dvě desetiletí drží primát v dynamice hospodářského rozvoje a stává se dále důležitějším motorem i centrem světové ekonomiky. Rozvíjení socialistického tržního hospodářství v ČLR i Vietnamu, které výrazně spojuje přednosti lidové moci s nejnovějšími výsledky vědy a techniky a aktivním uplatněním na špičkových mezinárodních trzích, je originálním příspěvkem k rozvoji teorie a praxe socialismu s velkou inspirativní silou pro celou mezinárodní levici. Značnou pozornost účastníků upoutaly rovněž informace o dalším prohlubování široké lidové participace a podpory cílům kubánské revoluce, vystavené zákeřnému tlaku hlavního světového hegemona v těsném sousedství. Účastníci konference vyjádřili podporu lidu KLDR a také pokrokovým silám Asie, arabského světa a Latinské Ameriky, jež dokázaly v posledních letech porazit své pravicové, proimperialistické rivaly a úspěšně prohlubují nezávislost i demokratickou a sociální orientaci politiky svých zemí, či naopak čelí zesílenému tlaku a represím ze strany reakce. Obzvlášť cennou inspirací jsou zkušenosti boje za demokratické výsledky války, jež skončila právě před 60 lety. Schopnost radikální, především marxistické levice vzít smrtelně vážně, o čem je demokracie doopravdy, byla rozhodujícím faktorem reforem, na něž byl kapitál nucen přistoupit v podobě "sociálního státu" i prohloubení demokratických práv široké veřejnosti. Vytrvalý boj, vedený s invencí za zásadní demokratizaci politiky i hospodářství, znásobil pozice a vliv odpůrců kapitalismu. Kde tomu imperialismus nemohl zabránit silou, otevřel se mnohdy prostor až k socialistickým přeměnám.Až "studená válka" zmařila jasnou orientaci komunistického hnutí na socialismus cestou všestranného prohlubování demokracie - na hluboké demokratické přeměny, ústící organicky až v socialismus. Rozpoutala ji reakce, nejvíc zaskočená právě schopností levice triumfovat demokratickými prostředky. Navázat na tyto tradice, shodli se účastníci konference, a dále je rozvinout v nových podmínkách je rozhodujícím požadavkem dneška. Druhá část konference byla věnována aktuálním otázkám bezpečnostní a obranné politiky v Evropě. Normy mezinárodního práva pro oblast mezinárodní bezpečnosti, přijaté na základě drastických zkušeností 1. a zejména 2. světové války, v zásadě přetrvaly i v období obvykle označovaném jako studená válka. Nadějným krokem pro Evropu byly výsledky Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v roce 1975 a následné kroky, které vedly ke značnému snížení napětí, k postupnému zmenšení koncentrace ozbrojených sil a výzbroje a k dalším opatřením k posílení důvěry. Zvrat nastal po rozsáhlých politických změnách ve střední a východní Evropě po roce 1989, které vedly k novému rozložení sil. Kroky v politické a vojenské oblasti rychle dospěly až k balkánským válkám, k agresi proti Jugoslávii, k obsáhlému použití vojenské síly bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN i na jiných místech světa a ovlivnily eskalaci zbrojení. Aby se zvýšila bezpečnost nejen v Evropě, nelze nadále trpět porušování mezinárodního práva nikým a nikde. Naopak jeho roli je třeba posilovat zejména v těchto ohledech:
Je nezbytné co nejdříve za spoluúčasti představitelů států, které mají výhrady k současnému mezinárodně politickému vývoji, společně se zástupci mírového a sociálního hnutí a široké veřejnosti čelit:
Prosazení těchto záměrů může mít vyhlídky na úspěch jen za předpokladu, že na jejich podporu budou jednotně a důrazně vystupovat nejširší levicové, demokratické, protiimperialistické a protiválečné síly a budou žádat jejich uplatnění v politice vlád i mezinárodních organizací. Mnozí z účastníků konference kriticky upozornili na sílící projevy politiky vměšování zahraničních kapitálových a mocenských center, jež pod hesly "rozvoje demokracie", "obrany lidských práv" apod. usilují o nastolení poměrů a politických garnitur, jež s rozvojem demokracie nemají nic společného a mnohdy jsou s ním v příkrém rozporu. Účastníci konference shodně ocenili velice otevřenou a demokratickou atmosféru pražského setkání, jež spolu se shodou v základních otázkách vyjádřilo i existující názorové rozdíly v přátelském a konstruktivním ovzduší. Praha 24. dubna 2005 |
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
25. 4. 2005 | Pražské setkání rudých ještěrů | Štěpán Kotrba | |
25. 4. 2005 | Bůh a boj proti AIDS | ||
25. 4. 2005 | Pan prezident se urazil | Přemysl Janýr | |
22. 4. 2005 | Konec ropné éry? | ||
22. 4. 2005 | Na Brusel! | Bohumil Kartous | |
20. 4. 2005 | Historie Vlastimila Košťála | Bořivoj Čelovský | |
20. 4. 2005 | Nahlas o tichém promlčení | Bohumil Kartous | |
19. 4. 2005 | Mohou za cynismus veřejnosti vůči politikům novináři? | ||
19. 4. 2005 | Prázdný obal | Bohumil Kartous | |
19. 4. 2005 | Je váš šéf psychopat? | ||
18. 4. 2005 | Jídlo a realizace v McDonalds | Petr Wagner | |
18. 4. 2005 | Kečup v žaludku i v hlavě | Bohumil Kartous | |
18. 4. 2005 | Knihovna v Ostravě? | Jan Mech | |
18. 4. 2005 | Války a katastrofy jako příležitost k ukradení majetku | ||
18. 4. 2005 | Fenomén zla a lidstvo | Karel Sýkora |