Tvrdý či natvrdlý jako Skála

Skála nechápe moderní marxismus a s leninskými poučkami z vokovické Sorbonny dodnes nevystačí. Ještě v roce 2005 chce žádat a prosazovat demokracii v tom hlavním - komu má náležet národní bohatství, vzniklé společenskou prací. Kdo, proč a jak má právo o něm rozhodovat. Podle Skály, kterému není osmdesát, ale ztěží padesát, Evropa dodnes neví, čemu s nadsázkou říká sociální stát. O roce 1948 praví Exnerův poradce, jak bravurně se tehdy komunisté uměli zmocnit toho, co je skutečným smyslem demokracie... Brrrr.

Skálovo hodnocení Gorbačova, perestrojky a nového myšlení ukazuje, že autor myslí stále postaru. Jako jinak si vysvětlit jeho slova:

V další části svého vidění tématu konference Skála praví:

Modrowova vize garantované bezpečnosti

Hans Modrow, čestný předseda Strany demokratického socialismu vnímá levici i Evropu jinak. Namísto rozdmychávání třídní nenávisti vidí širokou škálu postojů. Namísto třídního boje usiluje o Evropu bez válek a mezietnických konfliktů, bez teroristických útoků, bez organizovaného zločinu. Tvrdí, že z průběhu více než půlstoletí trvající studené války bychom si měli vzít poučení - cena, kterou jsme zaplatili všichni, nebyla menší, než za "horkou" válku a byla nesmírným břemenem. Potvrdilo se polde Modrowa, že "rovnováha strachu" nezajistí bezpečnost. Modrowova vize postupného rozpouštění NATO a uvolnění prostoru pro multilaterální jednání OBSE a OSN je přijatelná pro polovinu evropských mírových aktivistů. Stejně tak tvrzení, že supervelmoc USA, která se pokouší popírat, ignorovat či vydírat OSN, musí být donucena k ústupu.

Modrow vnímá, že koncepce mírového soužití na bázi multilateralismu nezastarala ani v současném světě a úsilí vedení EU a její transformaci z ekonomické na vojenskou velmoc mohou vést pouze do slepé uličky. Tvrdí, že cílem nemůže být vojensky silná EU, ale EU se silnou demokracií a sociální spravedlností, která se odzbrojuje a ne ozbrojuje. Modrow vidí cestu v prevenci sociálních konfliktů cestou ekonomického růstu nejchudších a nejzaostalejších zemí. Čestný předseda Strany demokratického socialismu tvrdí zdánlivě logickou, ale na konferenci nikoliv častou větu: Jiný svět nevznikne přes noc. A dodává, že již nyní můžeme sledovat, jak se sociální hnutí šíří po celém světě a lidé volají, že "Jiný svět je možný". Stovky tisíc účastníků byly v Porto Allegre, Paříži a Londýně. Modrow tvrdí, že jich brzy mohou být milióny. Modrow je politikem moderní evropské levice. Modrow je politikem.

Evropská cesta, kterou ale skoro nikdo nejde

Vystoupení místopředsedy Strany demokratického socialismu, členské strany Evropské levice, Jiřího Hudečka, ukazovalo na propastnou vzdálenost mezi chápáním socialismu u komunistů a u této politické formace. Paradoxně, SDS miá tisícovku členů a skoro tolik voličů. Komunistická strana už sice nemá dva milióny členů, ale i současných sto tisíc je desetina voličské základny. Možná je to tím, že Hudeček přiznal otevřeně a poctivě, že existuje řada otázek, na které nezná jasnou odpověď. Možná je to tím, že k socialistické budoucnosti chce SDS dojít nikoliv "světovou revolucí", ale

Plné znění příspěvku ZDE

Úvahy spolku neochotných

Thanassis Pafilis, člen vrcholného vedení a europoslanec za Komunistickou stranu Řecka se domnívá, že mezinárodní situace po rozpadu bipolárního světa vyvolává značné znepokojení a táže se, kam se lidstvo ubírá. Odpověď nachází v historii a ukazuje, jak nástup fašismu v Itálii a Německu po I. světové válce nevzešel jako výsledek pochyb nad imperialismem té doby, ale napomohla mu nerozhodnost socialistických a sociálně demokratických stran sdružených v 2. Internacionále, které podporovaly tehdejší válečnou politiku.

Pafilis vyšel z těchto historických paralel k tvrzení, že EU odráží věrně asymetrii ekonomického a politického rozvoje zemí v ní uskupených. Odůvodňoval osy strtegie své strany, spočívající v setrvalém boji proti fašismu, rasismu a xenofobii, falšování moderních dějin a vítězství nad nacismem, odpor k NATo, odpor k militarizaci Evropy a EU, boj proti euroústavě, obhajobě zásad OSN - práva na sebeurčení suverénních zemí, územní svrchovanost a nezávislost a nevměšování se do vnitřních záležitostí. Obhajoval také odpor k "novému mezinárodnímu právu", reprezentovanému snahami USA a vycházejícího z práva silnějšího. Pafilis tvrdil ve svém projevu, že socialismus je stále aktuální a nutný. Tlumočil znepokojení z válečných operací a přerozdělování zón vlivu, štěpení států, rýsování nových hranic v Evropě, vytváření nových protektorátů pod kontrolou USA, NATO a EU.

Stejné teze vyslovil, i když v daleko uspořádanější podobě , i místopředseda KSČM Jiří Exner. Že je třeba zajistit, aby mezinárodní právo bylo zdokonaleno, aby jeho porušování nebylo trpěno, byť by porušovatelem byla velmoc nebo nadnárodní organizace, aby se bezpečnost nejen v Evropě zvýšila a byla dosahována za podstatně nižších nákladů, než je současný stav, je přirozené. Směr nastoupený Chartou OSN a Závěrečným dokumentem KBSE, který převzala jako základ své činnosti Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, je doopravdy dobrým východiskem. Problémem zůstává, jak dosáhnout, aby země, která na zbrojení vydává téměř tolik peněz, jako všechny ostatní země světa dohromady, tyto mocenské "trpaslíky" respektovala jako sobě rovné... Jak že to chutná moc?

Čínská třetí cesta ekonomické prosperity

Paradoxně nejzajímavějším byl příspěvek, který nebyl na konferenci přečten, ale zaslán předem v písemné podobě. Čínská delegace v něm popisuje mnoha tradičními, ritualizovanými frázemi minulost, ale dospívá k překvapivým texím pro budoucnost. Dokument Historický proces vývoje socialismu a jeho perspektiva sice na první pohled vypadá, jako by jej psali v redakci Rudého práva koncem minulého století, ale to je jen na první pohled. Číňané v dokumentu naznačují tři možné cesty, ze kterých vychází jen jedno řešení perspektivní...

Velké proměny ve světě přinesly s sebou nové příležitosti a výzvy socialismu. Mír a vývoj představují hlavní proud současného světa. Věda a techniky jdou kupředu úžasnou rychlostí, akceleruje ekonomická globalizace a trend vývoje, směřujícího k multipolaritě se stal nezvratným. Soupeření v souhrnné síle státu, kterou představuje síla ekonomická, síla vědecká a technologická, síla vojenská a jeho soudržnost, se stává stále ostřejším. Přes své mnohé rozpory se kapitalismus, pokud nedojde k mimořádným událostem, v novém století nezhroutí. Socialismus ani neodumře, ani nebude ve velmi krátké době realizován. Za takových okolností bude na dlouhou dobu fenoménem "jeden svět, dva systémy".Socialistické země jsou nyní konfrontovány se "dvěma strategickými věcmi": Doma považovat hospodářský rozvoj za hlavní úkol, provádět socialistickou výstavbu s cílem prokázat na faktech přednost socialismu před kapitalismem a nedovolit, aby "mírová evoluce" proti socialismu mohla zapustit kořeny. Ve vztahu k zahraničí se komplexně obeznámit a správně vést jak soupeření tak spolupráci s kapitalistickými státy, zvláště se státy rozvinutými. Můžeme využít zkušenosti kapitalismu k budování socialismu.

Plné znění příspěvku ZDE

Závěrem otazník i tři tečky

Konference prokázala hlubokou krizi radikálně levicových, komunistických a dělnických stran. Ukázala v řadě z nich politickou naivitu, nevyrovnání se a nezhodnocení důvodů, které vedly k pádu sovětského modelu státního kapitalismu pod vedením kremelských gerontokracií. Ukázala stále přetrvávající nerealistické představy o roli dělníků i v soudobém globálním kapitalismu, ukázala i snahu po revanšismu třídního boje metodami devatenáctého století. Ukázala velkou slabinu a nepochopení sociální emancipace, nového myšlení a demokratizačních trendů, spojených s informačními technologiemi a tzv. druhou gramotností. Ukázala zahleděnost do krve minulých válek. Ukázala generační dluh a odcizení problémům lidí mladých.

Ukázala teoretický, pojmový a kulturně kontextový zmatek, zejména mezi stranami východními a západoevropskými. Ukázala nostalgii po neokonzervativismu velkých idejí, velkých vůdců a velkých konfliktů. V některých vystoupeních zaznívaly prvky nacionalismu, od kterého k sociálfašismu je jen krůček. Tento trend, pokud by měl převládnout v samotných stranách, mohl by být nebezpečný svou rigidností a agresivitou. Soudě podle rozpačitosti, jakou konference vyvolala mezi samotnými delegáty i uvnitř pořadatelské KSČM, nejsou ani neostalinistické , ani neokonzervativní síly v těchto stranách dostatečně silné, aby mohly ovlivnit vývoj a směřování mateřských partají. Byly vždy, jsou a nejspíše budou. Okrajovými proudy, v opačném případě okrajovými stranami.

Nemyslím, že by tento vývoj hrozil komunistům českým - přesto, že mnohé z toho, co bylo pořadateli řečeno, patří nejen použitým jazykem, ale i obsahem do skanzenu historie. Projev předsedy KSČM Grebeníčka byl v rámci možností vyvážený a netrpěl přehnanými sentimenty. Přece jen ale byl více o minulosti, než o budoucnosti, i když v dějinách národů i států doopravdy přicházejí mimořádné chvíle, které nutí k hlubokému zamyšlení nad podstatou dějin, nad jejich významem pro jednotlivce, sociální skupiny i politické strany.

Ani to ale neznamená, že se nebude i radikální levice globalizovat stejně, jak tak činí socialisté i kapitál sám. Jde ale o formu globalizace, jde i o nositele nového internacionalismu. Buď to bude internacionalismus idejí dějinami poučeného pokroku, nebo plesnivých konzervativních floskulí. Role Číny bude zcela určitě stoupat. Osmiprocentní hospodářský růst, miliarda pracujících (a nediskutujících) občanů, podpora lokalizovaného open source, sociální stát, miliardové přebytky zahraničního obchodu, státní podpora vědy a výzkumu, vlastní kosmický program... Dokonce i Francie vyjadřuje podporu Číně , přestože jejím prezidentem je konzervativec Chirac. Snaží se dosáhnout ukončení nesmyslně zastaralého zbrojního embarga a uvolnit si cestu k dohodě i o jiném obchodě. Cítí zisk. Atakuje tak principy, z nichž USA čerpají převahu na uzavřeném euroatlantickém trhu. Franice tak otevírá do Číny cestu Evropě. Číně do Evropy už nemusí otevírat dveře nikdo. Dobrou chuť. Podle toho, co přinesla čínská delegace do Prahy na tuto konferenci, nebude navíc čínská cesta k socialismu novou kulturní revolucí, ale technologicko - obchodní revolucí. Nebo spíše obchodní evolucí. Koupit se dá v podmínkách kapitalismu všechno. I Evropa. Jen musí být za co.