Dobré středoevropské poledne,

dovolte, abych Vám od svačiny doporučil k četbě blog Ivana Gabala. Jeho truchlivý vzdech nad možná zmarněnou šancí postavit si v Brdech radar je lyrický až k pláči a tématu "naprosté selhávání v mezinárodní komunikaci mezi ČR a vnějším světem" má hodně co říct ZDE, upozorňuje Michal Vimmer a dodává:

Jen pro zajímavost, jak také vypadá zoufalství nad českou malostí: Neff už před týdnem ZDE

Podobně si stýská Steigerwald v MfD. Možná ten radar nebude? (A bude Nás to moc mrzet.) Zajímavý fenomén.

Od dětského věku, umožňujícího vnímat složitější významy, mne "dráty" fascinovaly. První dráty, o nichž jsem slyšel, byly na oploceních a koridorech západočeských koncentráků. O nich vyprávěli otcovi přátelé, kteří se vraceli po kratších trestech z Jáchymova nebo Slavkova. Oni o tom nesměli mluvit, ale mluvili, já o tom nesměl mluvit, ale mluvil a kupodivu nás nikdo neudal. Jinak by se byl táta za ty dráty dostal.

Když jsem pak v dospělosti četl třeba Jiřího Muchu nebo později viděl v televizi filmy, kupodivu se mé představy, vyvolané tajuplným vyprávěním a dětskou fantazií skutečnosti velmi podobaly. Ostatně se tyto dráty příliš nelišily od těch z Osvětimi a jiných táborů z války, které jsme jako děti viděli po válce v tehdy vydávaných obrazových publikacích. Později se objevily dráty na hranicích, nejen rakouských a bavorských, ale i s NDR.

Pozn. JČ: Obdobná železná opona však byla nyní vybudována na hranicích Evropské unie s "východem" - tentokrát, aby se zabránilo lidem z východních zemí dostat se do Evropy. Při žádosti o cestu do Británie musejí Rusové dnes poskytovat britským úřadům své otisky prstů.

K tomu: BBC: Nová železná opona ZDE

Autorka je náměstkyní generálního tajemníka Rady Evropy

Před mnoha lety bylo běžnou věcí ve všech částech světa v různých prostředích, doma stejně jako ve vězení, v armádě, v psychiatrických léčebnách, dokonce na pracovištích, že byli lidé fyzicky biti za všechny možné i nemožné přestupky.

Časy se naštěstí změnily. Dnes žijeme v civilizovaném světě a v humánní společnosti, která již nedovoluje působit lidským bytostem fyzickou bolest a ponižovat jiné lidské bytosti. S jedinou výjimkou - a tou jsou děti. Ty nějak vypadly z této velké humanistické evoluce a na mnoha místech je i dnes zcela normální udeřit je a dělat mnoho dalších věcí, které pokud byste je použili proti jiné dospělé osobě, by vás mohly přivést až do vězení.

K tomu: "Proč jsou fyzické tresty dětí ve Skotsku zakázané" ZDE

Náročný letový test protiraketového systému GMD, jehož umístění v Evropě prosazuje Bushova administrativa, byl nejprve odložen a posléze zcela zrušen, upozorňuje analytička amerického Centra pro obranné informace (CDI) Victoria Samson.

Prý s ohledem na rozvoj letectví v oblasti bezpilotních systémů a leteckého modelářství vymysleli úředníci Ministerstva dopravy, Úřadu pro civilní letectví, dalších subjektů státní správy a zástupců leteckého průmyslu vymysleli "bezpečnostní opatření Ministerstva dopravy -- odboru civilního letectví č. 2/2008, které stanoví základní provozní omezení pro bezpilotní systémy, včetně modelů letadel" - nařízení prakticky likvidující letecké modelářství. Evropa prakticky běžné bezpilotní modely nereguluje. Čeští úředníci přijali daleko tvrdší omezení než Evropská unie.

Doma není nikdo prorokem? Ale taky: jak sugestivně na nás nejednou (ne-li vždycky!) působí, KDO co řekl, ale už méně, CO to "vlastně" řekl! Týká se to ovšem plně nejen literárních soudů, ale ve vrchovaté míře také propagandy čehokoliv, především v politice a v inzerci. Zřejmě jsem měl to pořadí obrátit. Člověk 21. století je přece především Homō oeconomicus; ne-li ještě naléhavěji, pokud je to možné, pak dokonce Homō consūmens! Samozřejmě že nás běžně vzrušují především sugestivní reklamy, a jen když něco ve veřejném životě přihořívá tak, že se nám přitom připaluje ta troška toho našeho soukromého "pokakaného štěstíčka", začneme taky aspoň doutnat pro záležitosti veřejného zájmu. Zatím tu nebylo výslovně zmíněno, že pro novověk byla racionalita jako kvalita lidského usuzování objevena prakticky až v 18. století, během tzv. "osvícenství". Teprve na počátku druhé poloviny 19. století byla pro lidstvo konečně odhalena jako výkladový princip dění evoluce. Nejen do Darwina byl svět vnímán navenek staticky (nebo v opakujícím se stereotypním kruhu).

Diskuse o londýnském profesoru Robertu Pynsentovi a jeho excentrickém hodnocení různých aspektů české literatury a kultury je okrajové téma, míní Michael Vimmer.

Nemyslím, zdůrazňuje v polemice s Vimmerem Jan Čulík. Téma kulturního "rozhraní" mezi Českou republikou a vnějším světem a kulturní a civilizační komunikace mezi Čechy a zahraničím je jedním z nejvýznamnějších problémů dneška. Problém Pynsent je toho velmi důležitou součástí.

Tolik média. Bodejť by uměl...třeba nemiluje krev.

Zdravím, ZDE je jeden další filmík na Google video:

Film byl inzerován i na iDnes: ZDE, píše Jan Zeman.

Na fiskální rok 2008 žádal prezident Bush pro Ministerstvo obrany částku $481,4 miliard, což bylo o 11,3 % více než pro předchozí rok (ve srovnatelných číslech by to bylo "jen" o 8,6 %). Přitom na "globální válku proti terorismu" požadoval $141,7 miliard. Samozřejmě že na moderní vedení válek je třeba stále něco inovovat.

V Austrálii šlo v jednom soudním řízení o drogy a o doživotní vězení pro dva obžalované, ale podle Spiegel Online taky o dlouhou chvíli a o únavu, kterou chtěli porotci překonat soustředěním na logickou hru Sudoku. Nic netušící soudce prý porotu dokonce několikrát chválil, že si tak snaživě pořád něco píší...

Ta naše povaha česká se opět projevila při stávce učitelů. Podobně jako když stávkovali železničáři nebo lékaři, tak i nyní jsme těm stávkujícím učitelům nemohli přijít na jméno. Co by nechtěli, že jo? Mají vysoké platy, samé prázdniny, krátkou pracovní dobu a mohou být pořád s dětmi. To jim závidí kdejaký rodič a pedofil.

Každý jistě ví, že v pondělí 9. června 2008 opět stávkovali učitelé. Ale kupodivu jejich stávka vyvolává větší vlnu různých emocí než u většiny stávkujících oborů. Ozývaly se různé ohlasy -- jak ty zatracující, tak i ty chápající. Ale nějaký rozumný střed jsem nezaregistrovala, píše Jana Kuklíková.

Vždy se mě dost dotýká, když slyším některé své spoluobčany, jak by nás nejraději vykopali ven, jak by nás nejraději poslali do plynu, jak by nám jinak fyzicky ublížili, ale rozhodně to nebude o zvýšení platu.

Dovoluji si s Vámi alespoň částečně nesouhlasit. Jistě, bylo by fajn, otestovat nejprve učitele, zda umí naučit, ale zatím o ničem takovém nevím. Učím dvacet let, a tak si troufám srovnávat. Studenti před několika lety přicházeli jednak ze ZŠ mnohem připravenější na středoškolské studium, jednak se více snažili než ti současní, ale také si nemohli dovolit nadávat na učitele doma před rodiči, takže se nestávalo, že by si rodiče přišli na kantora stěžovat, jak je tomu často nyní, píše čtenářka Hana Peterová.

Reakce na článek Jana Čulíka "Učitele by bylo zapotřebí ze škol vypráskat, ne přidávat jim na platech" z 9.6.2008.

Učím už třetím rokem na jedné nejmenované střední škole technického zaměření odborné předměty, své práci věnuji nemalé úsilí, mám k ní kvalifikační předpoklady jak po stránce odborné, tak po stránce pedagogické a nepostrádám ani přiměřenou dávku učitelského talentu. Dále mám předchozí praxi u řady odborných firem. Na svoji práci registruji kladný ohlas a to jak ze strany samotných žáků, tak i ze strany vedení školy, nejedná se tedy jen o moje vlastní sebehodnocení. S žáky pracuji v průměru 2-3 hodiny týdně po dobu 2-3 let, tedy výrazně více než zmiňovaných 10 hodin. A přece. Právě jsem prošel 3 týdenní martýrium maturit a výsledky jsou ne nepodobné těm, jak je zaznamenal Váš kolega při přijímacích zkouškách. Podle Vás bych tedy i já patřil ze školy vypráskat, píše Jan Grosman.

Možná jsem to špatně pochopil a tak mi dovolte, abych citoval včerejší PRÁVO, které napsalo v návaznosti na informaci, že existuje dokument pražského arcibiskupství z 26. 2. 1948, který hovoří o menší výměře církevních pozemků než těch, které chce církev vrátit nyní a stát na to horlivě přikyvuje, následující reakci ministra kultury Václava Jehličky: „Tento dokument sestavilo 26. února 1948, tedy den po komunistickém převratu, pod tlakem nastupující totality pražské arcibiskupství.“

Jednu poznámku. Jestli už 26. února 1948 bylo pražské arcibiskupství natolik zasaženo projevem Klementa Gottwalda z předcházejícího odpoledne, že si dobrovolně umazalo ze svého majetku celou jednu třetinu a místo 254 000 ha vykázalo jen 170 000 ha a to vše na základě zákona z roku 1947 o revizi pozemkové reformy, pak asi museli na pražském arcibiskupství být horlivější než v Gottwaldově sekretariátu.

Generální ředitel největší světové energetické společnosti vydal dosud nejpochmurnější varování týkající se rychle rostoucí ceny ropy. Předpověděl, že v blízké budoucnosti cena ropy dosáhne "250 dolarů za barel".

Podle předpovědi Alexeje Millera, ředitele společnosti Gazprom, kterou vlastní Kreml, by to znamenalo, že by litr benzínu stál více než 60 Kč. To by vážně ochromilo ekonomiku. Jeho varování přichází jen několik dní poté, co ropa dosáhla dosud rekordní ceny 139.12 dolarů za barel.

Miller vysvětlil svůj deprimující odhad jen mlhavými odkazy na poptávku po ropě v třetím světě. Nicméně to vedlo k zintenzivnění už tak horečné atmosféry veřejného hněvu v evropských zemích, kde vysoké ceny ropy způsobují katastrofu téměř ve všech oblastech hospodářství.

Dva několikastránkové, přísně tajné dokumenty britské vlády, jeden o současné situaci v al Kajdě a druhý, obsahující mj. ostře kritické zhodnocení efektivity iráckých bezpečnostních jednotek, vynesl vysoký člen britské rozvědky, který pracuje na úřadu vlády, proti předpisům z vládních budov a zapomněl je na sedadle ve vlaku. Výtisky dokumentů, označené heslem "Přísně tajné" byly číslovány, takže jsou vystopovatelné ke konkrétní osobě. Společnosti BBC je odevzdal cestující, který ve vlaku náhodou seděl na sedadle naproti.

Americký prezident Bush přiznal britskému deníku The Times, že jeho kovbojská rétorika způsobila, že svět přijal názor, že "Bush je člověk, který opravdu chce zaútočit na Irák". Zdůraznil, že svému nástupci chce zanechat dědictví mezinárodní diplomacie pro vyřešení problémů s Íránem.

V rozhovoru s deníkem Times Bush vyjádřil politování, že válka v Iráku vyvolala ostré konflikty a dodal, že mu vadí, že lidé Spojeným státům nerozumí. "Ze zpětného pohledu chci říct, že jsem měl používat jiného tónu, jiné rétoriky."

KD│ Podle pákistánského zdroje přišlo při útoku NATO v noci na středu o život nikoliv 11 lidí, jak uvedla například BBC, ale přinejmenším 27 -- z toho 20 vojáků (Jawan) a 7 paštunských vesničanů. Dalších 10 lidí utrpělo vážná zranění a celkem 40 vojáků je pohřešováno.

(Pozn. JČ: Rozhlas BBC uvedl ve středu v podvečer, že nešlo o útok NATO, ale čistě o letecký úder americké armády. Interviewoval také jakousi mluvčí americké armády v Pákistánu, která trvala na tom, že šlo o útok čistě proti nepřátelským bojovníkům. Dotazu reportéra, zda i nadále pokračuje spolupráce pákistánské a americké armády, se víceméně vyhnula tvrzením, že jistě budou vztahy brzo zase v normálu.)

Americké bojové letouny údajně bez varování narušily pákistánský vzdušný prostor a zaútočily na vesnici Gluno a pevnůstek Nadir Klay a Bahadur Klay v pohraniční správní oblasti Mohmand Agency, která je součástí federálně spravovaných kmenových území (FATA).

Obrovský dojem na mě udělal v pondělí ráno v rozhlase BBC Radio Four cestou do zaměstnání pořad známého novináře Andrewa Marra Start the Week. Zabýval se nejprve smrtí filozofů a smrtí filozofie, která nedokázala zbavit lidstvo strachu ze smrti, a tak selhala. Pak podstatou obchodu mezi Čínou a Evropou, kdy koncem osmnáctého století začala Čína - jako dnes - zahlcovat Evropu množstvím zboží, což vedlo k obchodní nerovnováze. Proto se rozhodla britská Východoindická společnost (East India Trading Company) začít dovážet do Číny opium, rozšířit tam drogovou závislost a ochromit čínské hospodářství. Tzv. "volné tržní hospodaření", základ evropského hospodářského zázraku, je tak založen na jednom z největším zločinů lidstva - East India Corporation prováděla snad největší projekt šíření omamných drog v historii. - A závěrem se diskutovalo o nové knize Johna Laughlanda "A History of Political Trials: From Charles I to Saddam Hussein (ISBN: 190616505X, ISBN-13: 9781906165055; Politické procesy: Od Karla I. k Saddámu Husajnovi)". Překlad této poslední části pětačtyřicetiminutového pořadu rozhlasu BBC Radio Four zde přinášíme. Vysílal se v pondělí 9. června v devět hodin ráno, a pak v repríze znovu ten den večer. Představte si, že by takovéto pořady pravidelně vysílal pražský Radiožurnál. Proč je to nepředstavitelné? :) │JČ

Andrew Marr: Johne Laughlande, vy jste napsal historii politických procesů. A hlavně je to historie mezinárodních pokusů pohnat tyrany k spravedlnosti. Avšak v knize začínáte procesem anglického krále Karla I., což, jak uvádíte, byl v historii první politický proces. Proč to tvrdíte?

John Laughland: V této knize jsem se pokusil poskytnout zázemí a vysvětlení, proč se v moderní době natolik rozšířily mezinárodní tribunály. Ukazuju historii trestních procesů s hlavami států. V té knize se zabývám výlučně kriminálními procesy s šéfy států. Jde o procesy s šéfy států za činy státu. Takže se nezabývám stíháním, které často bezpochyby vzniklo z politické motivace, ale které se týkalo soukromých trestných činů, například korupce. A proto je proces s anglickým králem Karlem I. první, protože to byl v historii první král, který byl postaven před soud za činy státu, za to, že stát vedl občanskou válku. A právě v tomto procesu už jsou obsaženy všechny kontroverze, které vidíme i v soudních procesech, které probíhají nyní.

Andrew Marr: Je nutno změnit jurisprudenci a zázemí a musíte soudní proces zfalšovat...

tisková zpráva

PRAHA -- Návštěvníci Pražské muzejní noci mohou letos poprvé vyzkoušet novinku. Sdružení Auto*Mat připravilo unikátní cyklojízdu, která spojuje pět vybraných výstav s prožitkem noční Prahy na kole. Kolo je pro přejíždění mezi výstavními prostory ideálním prostředkem: je rychlé a mezi kulturními zážitky nabízí divákům zdravý pohyb. Muzejní cyklojízda začíná v sobotu ve 20 hodin u Muzea MHD ve Střešovicích a končí o půlnoci v Sovových mlýnech na Kampě.

Milá redakce.. Ty sračky, co pouštíte do etéru, mě fakt zvedají ze židle.. jak může někdo tvrdit o předním českém spisovateli že píše brak, nebo že by se měli učitelé vypráskat a ne jim přidávat.. redakce těchto "listů" by se měla zamyslet nad tím co plodí.. škoda jen že web nepodléhá cenzůře.. vymazal bych vaše trapné kecy z této síně na dobro, kdyby to šlo.. udělejte pro mě něco.. chcípněte!!, přeje si čtenář Lukáš Novák.

Polemika s Lukášem Novákem

Milý pane Nováku,

ač www vzniklé v CERNu v Evropě a využívající systém ARPANET stvořený pro americké ministerstvo obrany, to vše počátkem 90.let transformované do sítě nyní nazývané Internet (to vše jaksi naši mainstreamové novinářské "inteligenci" uniká,pro ně je otcem Internetu Bill Gates, který nic nevymyslel, jen využil půjčky od své tety k nákupu něčeho hotového, co dokonale zkazil a jediné, s čím uspěl, je marketing), může vypadat jako systém vhodný k cenzuře, tak opak je pravda. Je to opravdu jediný svobodný informační systém celého světa a dokonce plně anonymní, když víte jak na to.To kde se dopracoval a kde se ho snaží většina slušných lidí udržet a podporovat je naopak trnem v oku lidem jako Vy, kteří v dávných dobách byli při popravách nebo pálení knih v prvních řadách a nadšeně skandovali.

Chci reagovat na tvrzení, že na většině českých bohemistických fakult se neužívá hluboké textové analýzy. Svědčím o tom, že existují bílé vrány. Například na Ústavu českého jazyka a literatury Univerzity Hradec Králové vede docentka Božena Plánská semináře, kde se například celý semestr rozebírá jen Máchův Máj: slovo po slově a větu po větě. Když jsem takový seminář kdysi viděl na svém rozvrhu, zděsil jsem se, ale nakonec jsem byl nadšen. Z každé hodiny jsem odcházel naplněn: a to nikoli jen v hlavě, ale i v srdci...

Pan Vít není sice Jan Žižka, ale jednookým bojovníkem proti imperialismu je na 100%, míní čtenář Miloslav Tejkl. S jeho článkem o Lidicích lze samozřejmě souhlasit - jenom jaksi vynechal Afghánistán a Finsko, Stalina a Brežněva. Zločinci u pana Víta jsou pouze protagonisté kapitalismu - protagonisté reálného socialismu žádné agrese přece neprováděli.

Poznámka ŠOK: Žvanivé útoky na články Jana Víta existují prakticky od chvíle, kdy začal pro Britské listy psát. Jsou autoři , kteří nenadchnou, ani nerozčílí. Asi jako leklá ryba. Přečtete si jejich moudra, pokývete hlavou a obrátíte list. Jsou ale i autoři, kteří se zaměřují na palčivé téma a míří přesně. A povyk, který vyvolají, neutichá. Lhostejnost české pravicové vlády k neonacismu je stejně hloupá, jako její hlostejnost k sociální situaci těch, kterým - prozatím - vládne. Lhostejnost německé křesťanské demokracie v Sasku posledních let dospěla tak daleko, že zdejší hnědá politická hovna z NPD zdobí každou radnici. Nezapomínejme na Lidice. Mohou se opakovat.

Reakce na příspěvek Miloslava Tejkla.

Pan Vít připomenul nechvalně známou válečnou událost (Lidice) a na dnešních poměrech se pokusil ukázat, že s demokracií a kapitalismem se NIC zásadního nezměnilo. Změnil se jen způsob mlžení a tutlání. Poučili se... domnívá se Petr Matejovič.

Podobných příkladů z minulosti je nepočitatelně. A další příklady by páně Vítovy myšlenky jen potvrdily. Ano, zvěrstva páchali zlí nacististé a zlí komunisté a zlí khmérové a cézarové, Mongolové a Habsburkové a já nevim kdo ještě.. a, světe div se, páchájí je i hodní "demokraté" (a také třeba hodní ale traumatizovaní židé, v Palestině).

Snaha jakýkoliv problém obratem převést na bývalý sovětský blok, který je už mrtvý, vyplývá z nekonečné mediální masáže a nedostatku soudnosti.

Vážení kolegové, je mi to moc líto a považuji tento krok za nejkrajnější řešení této nejsmutnější části bohaté a úspěšné historie Asociate českých filmových klubů. Po 30 letech svých aktivit jsem byl donucen nedobrovolně opustit Vaše řady a bylo mi násilně zamezeno pokračovat v mé práci, která se určitě dotkla každého z Vás a v posledních letech přineslo mnoho dobrého.

Odešel jsem v situaci, kdy AČFK dosáhla svého vrcholu v oblasti své činnosti, bohužel ale i svého dna v oblasti ekonomické. Zjistit proč by zasluhovalo podrobnější rozbor, ale i časový odstup. Věřím, že na to jednou bude čas, vůle i odvaha.

"Možná ti, kdo chtějí potratit plody, které se mají narodit s postižením, chtějí uchránit spíše jen sebe před námahou se o takové děti starat, ",píše B. Cvek.

A co na tom? Při současném trendu vytváření neofeudální společnosti (soukromník jako šlechtic, stát jako dráb, občan jako nevolník...), které vede k růstu cen, k neadekvátnímu růstu mezd a likvidaci sociálního státu a sociální péče, si každý rodič rozmyslí, zda se mu vyplatí doživotně se upsat něčemu tak nevděčnému, jako je péče o postiženého. Dělat by to nechtěl určitě ani pan Cvek, za to dám krk, míní Pavel Akros.

Musím reagovať na článok Borisa Cveka "Nejde o projev náboženské blouznivosti", týkajúceho sa potratov geneticky poškodených plodov. Z etického hľadiska plne súhlasím s jeho zákazom, míní čtenář Pavel Fendek.

Má to však jedno ale: nikto by sa nemal hrať na boha, mal by sa držať zásady pán boh dal, pánboh vzal. V minulosti, bez modernej medicíny pán boh, modernejšie príroda, povolala na nebesia tých, pre ktorých bolo žitie utrpením a svojim životom spôsobovali utrpenie svojim blízkym. Neveľká časť geneticky poškodených jedincov samozrejme prežila prvý rok svojho života, z nich zase vačšia sa však nedožila ani puberty a len zvyšok zostal na ťarchu rodičov.

„Sotva je ale něco blaženějšího než pocit, že můžeme něco znamenat pro druhé lidi. Nezáleží přitom na množství, ale na intenzitě. (...) Na tom nemůže nic změnit ani moderní člověk hodnocený podle výkonu, ale ani nadlidé nebo šílenci, kteří nemají žádného ponětí o lidských vztazích,“ napsal vězněný a o několik měsíců později nacisty popravený Dietrich Bonhoeffer ve svém dopise ze 14. 8. 1944. Právě nadcházejícímu 63.výročí mučednické smrti tohoto velkého německého filosofa i evangelického teologa, je věnován níže uvedený článek. Tato práce stručně připomíná nejdůležitější peripetie života a díla D. Bonhoeffera jako významné osobnosti světového filosofického i teologického myšlení moderního světa. Usiluje o jistou (a záměrně nikoli ryze systematickou) analýzu ideového a hodnotového odkazu, aktuálních motivů, stejně jako klíčových mravních a intelektuálních momentů lidského a dějinného přínosu D. Bonhoeffera, přínosu, který evidentně nepřestal být naléhavý ani pro naši dnešní současnost.

Ukázka z knihy Anální vesmíry, která právě vychází v nakladatelství Malvern.

...Nejzáhadnější scénou Nového zákona je dle mého soudu ta se stádem prasat, které Ježíš přiměje skočit do moře (Mat. 8:29-34, Luk. 8:32-33). Ta scéna je tak tajemná, že je zřejmě symbolická. Můžeme ji samozřejmě vnímat jako čistě duchařskou historku, neboť Ježíš v ní vyvede ďábly ze šíleného muže, který běhával po okolí nahý. Pak ďábly "přesune" do stáda prasat, ta zešílí a naskáčou do moře z útesu.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco pod 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2008 přispělo celkem 179 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 43 396.14 Kč, příjem z reklamy byl v květnu 2008 6000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 5. 2008 částku 273 143.85 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,187.93 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.