Jsem téměř profesionál. Mám odbornost, praxi, schopnosti, i jméno. Práci dělám poctivě, se značným nasazením, vytrvale a do důsledků. A pak mi někdo jako Vy řekne tohle? Jak si to vůbec můžete dovolit? Protože výsledky mé práce jsou převážně tristní?

Pracuji s tím co mám před sebou, nic jiného mi žel nezbývá pokud tu práci chci dělat. Váš kolega a Vy s ním jaksi zapomínáte, že na to, aby byl vzdělávací proces úspěšný, musí být vždycky dva. Schopný učitel, který je ochoten vzdělání poskytnout a dále žák, který musí být právě tak schopný a taky ochotný vzdělání příjmout. A právě s tou ochotou u žáků je dnes velký problém. Můžete namítnout že součástí mé práce je žáky motivovat. Máte jistě pravdu, ale tento mechanismus má své limity a většina žáků je dnes vůči němu zcela imunní. Co může učitel dělat dál? Většinou, jak to vidím u kolegů, rezignuje. Nabízí se tedy otázka proč je žák neochotný resp. nemotivovaný? Vaše odpověď je přímá a jednoduchá.. může za to učitel a lékem je ho vypráskat? Na šéfredaktora takového listu překvapivě primitivní (to slovo používám velmi nerad) závěr.

Na otázku demotivace bych mohl klidně napsat samostatné pojednání, ale to by bylo hodně nad rámec mé stručné reakce. Není zase tak těžké vypátrat příčinu a nalézt skutečné viníky. Učitelé to nejsou. Učitel sám s tím mnoho nenadělá a od společnosti je velmi nefér, ale zároveň se jí to i velmi hodí, odpovědnost za to na učitele svalit a ještě ho kvalitně nezaplatit.

Neučím sice literaturu ale požaduji po svých žácích, v rámci výuky odborných přemětů, vypracování technických zpráv a vím, jaká hodnocení tam píší; plná hrubek a postrádající jakýkoli obsah. Hrubky ponechám stranou ale absence obsahu hodnocení jasně ukazuje na absenci obsahu jejich duše. Oni jsou prázdní. Přijde mi neuvěřitelné tvrzení vysokoškolského učitele, že během deseti hodin by normální učitel dokázal dát jejich vnitřnímu světu, plnému her, pokleslé zábavy a vidin úspěšné, nejlépe bezpracné kariéry, obsah. Jen nejlepším z nich se to snad podaří během zbytku jejich neveselého života a to se značným úsilím, budou-li ovšem ochotni ho vynaložit.

Britské listy čtu léta a téměř denně. Společně s přítelkyní Vám čas od času přispíváme na provoz, třeba právě dnes a velmi si Vaší práce vážíme. K Vašemu článku jsem se ale z více důvodů vyjádřit musel a mohu Vám jen popřát, abyste podobně kvalitních, ve Vaší další spisovatelské práci, podepsal, co možná nejméně.