Pokud budeme mít smůlu, narazíme na onen druh "vševědů", kteří ve skutečnosti neumí nic. Ale pokud ne, pak je tato relativně silná rétorika nespravedlivá. Je řada těch, kteří učí kvalifikovaně a kvalitně. Vím, že problém vyučování angličtiny je značný, ale neházel bych všechny "angličtináře" do jednoho pytle. Mám podobně negativní zkušenosti i s řadou jiných předmětů (kupříkladu v zeměpisu jsem se dozvěděl, že jablko je zelenina).

Myslím, že obor "učení angličtiny" negeneruje více "vševědů", než jakýkoliv jiný jazyk, potažmo jiný předmět. Jistě, cizí jazyky jsou poněkud specifické (ať již z hlediska neustálého vývoje a pružnosti jazyka, tak z hlediska slovní zásoby, gramatiky, odlišných vyjadřovacích prostředků, etc), ale myslím, že stále ještě jsou kapacity, které jsou schopné velmi dobře vyučovat.

Zdá se, že vzdělávací systém pociťuje spíše celkový problém učitelských kapacit. Je nedostatek učitelů mladých a ve středním věku. Řada profesorů jsou penzisté (což samo o sobě nevadí, ale přidružené zdravotní problémy typu nedoslýchavosti a špatné artikulace ano - nic proti nim, uvítám jen fakta). Při poměrech na některých školách (gymnázia nevyjímaje) se ale není co divit. Myslím, že celkový problém spočívá v nepřílišné popularitě školství (i z hlediska jednání s kantory), v nejasném systému (myšlenky státních maturit, mnoho rozličných více či méně chaotických testů studijních předpokladů atd., do toho všeho rámcové vzdělávací plány atd.) a v problematice velmi omezených pravomocí učitele vůči žákům (a to píšu, jsa žákem). Sám pozoruji, že drzost, s jakou přistupují někteří studenti k pedagogům, je do nebe volající.

Myslím, že je důležité, aby každý člověk v systému zainteresován (ať již učitel a žák) byl připraven vyslechnout konstruktivní kritiku a podle této se zařídit. Je třeba mít na paměti, kdo je učitel a co a proč učí (zase - musí si to uvědomovat jak učitel, tak žák). Je třeba, aby učitel věděl, co učí a žák aby rozuměl tomu, co ho pedagog chce naučit. Stejně tak je důležité, aby učitel byl ochoten přijmout, že udělal chybu... ale stejně tak k tomu musí být připraveni i žáci. Koneckonců, smyslem studia je i naučit se v životě dělat věci věci, které dělat musíme, ačkoliv už je nebudeme potřebovat a nebaví nás.