Je jen příznačné, že v neděli v 10:00 ještě nemají zpravodajské servery aktualne.centrum.cz a ct24 zprávu o referendu v Maďarsku, které se týká placeného školného a poplatků ve zdravotnictví, které zavedla socialistická vláda. To referendum vyvolala pravice v čele politikem Orbánem, což je samozřejmě jen ukázka ryzího populismu a projevem touhy pravice po moci... Ale mě teď zajímá práce uvedených zpravodajství: zatímco na Seznamu tato zpráva je od rána, ty namodralé redakce si tu informaci nechávají pro sebe. Copak , bojí se, že by se Češi mohli nakazit? Stejně se to dozví, tak co... Spíše to vypovídá o zmatku v hlavách , které neví, jak se s tím paradoxem vyrovnat, píše Jan Pömerl.

Poznámka redakce: Tak ještě jednou, aby fakta byla uvedena v kontextu: Školné a poplatky ve zdravotnictví (mj. 300 forintů za návštěvu u lékaře) zavedla v Maďarsku liberální socialistická vláda bývalého svazáka Ference Gyurcsányho. Referendum o zrušení školného a poplatků ve zdravotnictví vyvolala liberální pravice bývalého svazáka Orbána (FIDESZ).

Americký prezident George Bush vetoval zákon, který měl zakázat CIA využívat při výslechu kontroverzní techniky, jako je například waterboarding. Ve vyslýchaném vyvolává dojem tonutí a často se označuje za mučení. Prezident své rozhodnutí zdůvodnil tím, že by se USA zbavily účinných prostředků, jež zemi chrání před teroristickými útoky.

ČTK: Bush vetoval zákaz mučení ZDE

Iniciativa Ne základnám a Liga starostů proti radaru předají v pondělí 10.3. vládě radar, který chce vláda postavit v Brdech. Předání radaru za Ligu starostů provede starosta Trokavce Jan Neoral. Kromě radaru, budou představitelé Iniciativy a Ligy vyžadovat od ministrů převzetí složenky na 882. 235,- Kč, což je poměrná částka na ministra za vládou vynaložené peníze za proradarovou kampaň. Iniciativa Ne základnám tak reaguje na stále stejnou politiku přehlížení názorů občanů, kteří nesouhlasí s radarovou základnou. Předání proběhne v pondělí 10.3. od 8.15h před Úřadem Vlády ČR.

Představte si, že jste jedním ze 13 členů manažerského týmu velké firmy a jednoho dne je vám řečeno, že pět z vás musí být nahrazeno ženami. Že se to nestane? V Norsku ano. Tam stát vynucuje nový zákon, podle něhož musí být 40 procent ředitelů firem ženy.

Rolf Dammann, spoluvlastník jedné norské banky, byl nucen nedávno přerušit svou dovolenou na lyžích a zabývat se nepříjemnou zprávou. Vláda vydala seznam 12 firem, obviněných z porušování zákona tím, že nejmenovaly ženy do 40 procent míst ve svých správních radách. Jeho firma, Netfonds Holding, ASA, byla jednou z této špinavé dvanáctky. Vyvolalo to mezinárodní pozornost.

Ženy ve Francii jsou nyní velmi asertivní při vyhledávání sexu, zatímco každý pátý mladý Francouze "nemá o sex zájem". Vyplynulo to z podrobného průzkumu sexuálních zvyklostí v dnešní Francii.

Francouzky mají dnes dvakrát tolik sexuálních partnerů než v sedmdesátých letech. "Jsou ženy stejné jako muži?" ptal se časopis Le Nouvel Observateur, když včera zveřejnil výňatky ze Studie o sexualitě ve Francii, která obsahuje výsledky získané z podrobných rozhovorů, které se konaly v letech 2005-2006 s 12 000 Francouzi.

Zklamal, avšak i z určitého hlediska ani nepřekvapil další díl dokumentární série Burianův den žen, tentokrát věnovaný Kateřině Jacques, ,,zelené" političce. O to větší jsou jeho chyby, srovnáme-li jej s předešlým dílem, ve kterém stála v jádru pozornosti protiradarová aktivistka Ivona Novomestská. Moderátor Jan Burian se v ní s Novomestskou rozhodně nepáral, možná až příliš často jí názorově oponoval, nechával ji střetnout s jinými protivníky (Bursík, Šinágl), čemuž se o něco blížeji věnoval můj minulý článek. Po zhlédnutí tohoto pořadu se mohl každý divák přesvědčit o tom, za jakou stranu barikády Burian kope, avšak současně (patrně i za pomoci dvojice režisérů Remunda-Klusák) svým hloubavým nekonformním moderátorským stylem zaručit podívanou, která působí o něco osobitěji a svěžeji než standardní publicistický výrobek dnes vzešlý z Kavčích hor (což se mu dařilo i v jeho talk show Posezení). Bohužel, poslední díl Burianova dne žen takovéto hodnocení zcela vyvrátil - můžeme ho brát jako důkaz, že Burian společně s režiséry jsou schopní uplatnit svůj ostrý dokumentaristický přístup pouze tehdy, když se jim to hodí. A další fakt je, že určitá politická zaujatost, jaká se mohla v díle s Novomestskou zdát z Burianovy strany trošku až vynucená, je pro tvůrce jedním z hlavních atributů, který dovedou obrovsky využít a zcela jím snížit úroveň publicistického díla.

Už jsme v tomto listě informovali, že britská vláda považuje za velmi důležité, aby mladí lidé v Evropě poznávali, jak to dnes vypadá v Číně, což je stát, který bude zanedlouho dominovat světové ekonomice i politice. Proto letos už podruhé organizuje britská vláda pro 220 britských studentů a studentů z Evropské unie více než třítýdenní pobyt v Číně. Konkurs na tento pobyt vyhráli mimo jiné tři české studentky a jeden Slovák, kteří v současnosti studují v Británii. Jednou z nich je Dominika Švecová, v současnosti studentka na Edinburgh College of Art ve Skotsku.

Doufáme, že se čeští studenti během svého pobytu podělí o své zážitky v Číně. Jako předzvěst publikujeme fotografie z dnešní Šanghaje, kam studenti příští čtvrtek cestují.

Je to, jak vidno, skutečně typické komunistické město... (JČ)

Prý do posledního puntíku splnil, co dostal za úkol. Občané Česka dostali podle Klvani za více než 15 milionů za necelý rok všechny informace, která jim mohl poskytnout. Prý zájem ale opadá. Někteří nejsou podle něj ochotni přistoupit na "férovou hru" - na hru podle těch pravidel, která jsou dána...Klvaňou. Vládní tlampač tak kritizoval názor ing. Hlobila, bývalého pedagoga z katedry radiolokace na Vojenské akademii v Brně, který sdělil veřejnosti, naposledy pro týdeník Aktuálně, že :

"Dokument Národní referenční laboratoře se nedotýká problematiky ochrany zdraví občanů ani z 25 procent, přístup k řešení této problematiky je nekorektní a nemůže být východiskem pro seriózní rozhodování o umístění radaru na kótu 718 v Brdech."

Poprvé a nejkomplexněji použil Hlobil své argumenty právě v Britských listech. Klvaňa se obhajoval proti Hlobilovi i proti posledním výsledkům výzkumu CVVM velmi srdnatě, nicméně sděloval jako obvykle nepravdivé argumenty. Hlobil prý užíval informace vážící se k jinému radaru, vycházel "z dat která nejsou správná". Podle Klvani. Poslední vládní studii totiž zpochybnil i ministr školství a místopředseda Strany zelených Ondřej Liška, který marně požadoval, aby se vypracovala opravdu nezávislá oponentní zpráva. Dvě třetiny občanů stále nesouhlasí s radarem v ČR. Vláda stojí proti občanům. Má moc, ale nemá vážnost. Nemá pravdu. Nemá nic.

Aktuálně 7.3. 2008: Vědec: Studie o vlivu radaru v Brdech je nekorektní ZDE

Otázky, vznesené 9. 3. 2007 na odpovědnou osobu - generála Zbořila, posléze ředitele vojenské kanceláře prezidenta republiky Václava Klause. Nakonec byly 2.4.2007 publikované v článku "Přestaňte se schovávat a přestaňte lhát, brigádní generále !" a v článku "Pane Klvaňo, odpovězte na ty otázky, na které neodpověděl generál" 4.8.2007. Ani Klvaňa neodpověděl. Dodnes. ZDE

Posíláme Vám dnes rozeslaný otevřený dopis poslancům PSP ČR, týkající se 13.bodu nadcházející 28. schůze sněmovny:

Vážené poslankyně, vážení poslanci, je to již jedenáct měsíců, co pan ministr Julínek rozhodl o reorganizaci brněnského zdravotnictví, zrušení Úrazové nemocnice v Brně a vybudování špičkového super-specializovaného traumacentra ve FN Brno. Po téměř roce musíme konstatovat, že nevzniklo nic.

Není pravda, že se zástupci obou stran ve čtvrtek 6. března 2008 dohodli na jurisdikci, které by podléhal personál radarové stanice protiraketové obrany USA v Brdech. Jednání o této problematice jsou v pokročilé fázi, dosud ale nedošlo k dohodě, tvrdí české ministerstvo obrany ZDE

Vyjednavači ministerstev obrany ČR a USA se dohodli, že američtí vojáci, kteří budou sloužit na radarové základně v Brdech, budou podléhat jak na základně, tak při pohybu na českém ůzemí, americké jurisdikci. Pokud spáchají jakýkoli trestný čin, nebudou stíháni podle českých zákonů, ale budou repatriováni a souzeni v USA.

Zdroj ZDE

Vypracovávání odborných posudků podle přání mocných má v české kotlině bohatou tradici.Za příklad nejjasnější oportunity může sloužit osud českých strukturalistů, pozdějších rektorů, děkanů a akademiků Mukařovského a Havránka, kteří na počátku let padesátých naplivali na teorii jazykového a literárního strukturalismu, kterou sami v letech třicátých vehementně prosazovali, přívlastky pavědeckosti a buržoazní zvrhlosti. To některým z nich nebránilo v letech šedesátých "když už se zase smělo" učinit obrátku v opačném směru. (Podrobně V. Černý, Paměti 1945-1972, Atlantis 1992)

Bývalí dva vězni, zadržovaní pět let v americkém koncentračním táboře v zálivu Guantánamo na Kubě, které Španělsko obvinilo z členství v buňce al Kajdy v Madridu nebudou po svém propuštění vydáni z Británie do Španělska. Španělský soudce totiž rozhodl, že je po pěti letech amerického věznění jejich zdravotní stav natolik vážný, že by nebylo možné je postavit před soud.

Jamil el-Banna, 45, a Omar Deghayes, 38, se v prosinci 2007 vrátili po pěti letech z Guantánama k svým rodinám v Británii.

Textů pana M.Valacha (MV) si vážíme. Nedokážeme se všemi tvrzeními uvedenými v textu Kapitalistická racionalita souhlasit. Proto devět poznámek k jeho stati "Kapitalistická racionalita".

ČTK│ Dvě třetiny občanů jsou PROTI umístění americké radarové základny protiraketové obrany v Česku, PRO vybudování základny se vyslovuje přibližně čtvrtina dotázaných. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), který se uskutečnil v lednu a únoru. Názor lidí na radar se od poloviny minulého roku příliš nemění. Případné referendum by podle CVVM uvítaly tři čtvrtiny občanů. Opačný názor, že o základně by neměli rozhodovat lidé v referendu, dlouhodobě vyjadřuje asi pětina občanů.

Lednové šetření dále obsahovalo i sadu otázek zaměřených na úroveň a objektivitu informací, které v souvislosti s radarem veřejnosti poskytují vláda, armáda, média, experti, představitelé místních samospráv a aktivisté z řad odpůrců i stoupenců umístění radaru v ČR.

CVVM: Občané o americké radarové základně v ČR ZDE

Švýcarské vědci dokázali, že když se mluví o zlých, krkavčích matkách, které dávají své děti do jeslí, spočívá to na politováníhodném omylu. Švýcaři na popud německé Bertelsmannovy nadace zkoumali německý vzdělávací systém a zjistili, že děti, kteří chodili do jeslí, mají lepší naději na úspěšné vzdělání a tím potom také na lépe placené zaměstnání než ty, které vychovávali rodiče v domácím prostředí. (Pozn. JČ: Nevím, zda k tomu bylo skutečně nutno nového švýcarského výzkumu -- tyto skutečnosti jsou už dávno známy a např. v Británii široce přijímány. Proto tam např. britská vláda organizuje vyučování pro děti předškolního věku od tří let.)

Občas se o právu něco dozvím právě tehdy, když si od něj chci odpočinout. Potvrdil jsem si to nedávno nad knihou "ŠPEKONOMIE aneb FREAKONOMICS", kterou napsali Steven D. Levitt a Stephen J. Dubner, z angličtiny přeložil Pavel Černý a v roce 2006 vydalo nakladatelství Alfa Publishing, Praha. Když jsem onu publikaci zahlédl za knihkupeckou výlohou, její název ve mně vzbuzoval ambivalentní pocity. Totéž platilo o reklamním textu na obálce: "2 roky New York Times bestseller". Váhání "koupit či nekoupit" nerozptýlily a spíše posílily bibliografické informace, které -- pomocí klíčových slov -- řadily dílko do oblasti ekonomické psychologie a sociologie, zvláště pak do sociologie institucí, lidských sídel a komunit. (To mohlo znamenat mnohé nebo téměř nic specifického.)

Aby ta naše letošní vzpomínka na T. G. Masaryka nebyla jen jaksi "paušální" (ne-li formální), dovolil jsem si pro to "vzpomínání" přistřihnout a upravit část jedné kapitoly své další připravované monografie o TGM. V duchu Masarykova "odkazu" bychom přece neměli vnímat svět pasivně, nýbrž jako jím provokující "otázky". (Vzpomeňme na Masarykovy formulace: "otázka" česká nebo sociální jsou sice nejproslulejší, ale patří sem samozřejmě i "otázka" humanitní nebo náboženská.) Předem se omlouvám, že text je ilustrován odkazy jen spoře; vždyť má snad být jen skromným východiskem k plodnému zamyšlení o zřejmě nejvýznamnějším "Čechoslovákovi" 20. století. Přitom ne tolik o známých skutečnostech jeho života (což sám bagatelizoval!); nýbrž skromnou zmínkou o tom, jakými otázkami žil a jaké nám také -- možná -- odkázal...

Vždycky mi přišlo poněkud zvrácené, aby někdo byl finančně trestán za to, že špatně vidí. (Měl by být naopak spíš zvýhodněn, ne? Krátkozrakost většinou znamená, že hodně čte a studuje.)

Příspěvky, které jsem četla na BL, jsou ještě pohoda. Na každém oku mám jiný ( na obou velký) počet dioptirií, na každém jiný cylindr. Brýle musí být z tenkého skla nejen proto, aby nevypadaly jako dna sklenic, ale hlavně proto, že těžké brýle způsobují velkou bolest na obličeji (a brzy máte u kořene nosu krvavou neodstranitelnou díru), antireflex mít taky musíte, jinak uvidíte spíš to, co se děje za vámi, plastová skla se brzy poškrábou, takže též nejsou řešením.

Vyberu-li si z levnějších obrouček, což je v Praze okolo 2000 - 3000,-, vychází mi nutné brýle (žádný značkový luxus) na 17 000,-). Ano, největší luxus jsou skla. Tato investice je ovšem velmi nejistá, zrak se mění (zhoršuje). Najdeme nějakou brýlovou lobby, která by nám pomohla? Nosím čočky, uvedenou částku si dovolit nemůžu, píše Zuzana Dáňová.

Stručně: Sekačka na trávu je nástroj, zatímco brýle jsou módní doplněk.

Na podzim loňského roku po pravidelné oční kontrole, na kterou chodím nepravidelně a od poslední uplynulo již cca 3 roky, jsem šel v našem malém městě k optikovi pro nové brýle. Nejdřív mi bylo nabídnuto několik párů v ceně mezi 1500-3000 Kč. Překonal jsem ostych a s mírně předstíraným sebevědomím v hlase jsem požádal o brýle levné.

K mé radosti mi nenabídli obroučky ze silného plastu, ale poměrně moderně a nenápadně vypadající tenké kovové, mému oku nepříliš rozdílné od těch podstatně dražších.

Včetně obyčejných netvrzených skel byla cena 600 Kč, po uplatnění příspěvku od pojišťovny 300 Kč. Dodnes jsem spokojen se vzhledem, kvalitou i cenou. Z toho usuzuji, že na cenu brýlí má obchodnický talent prodávajících větší vliv než zdravotnické reformy jak píše Beno Trávníček. Odhaduji, že při koupi nového vozu bude člověk postaven do podobné situace. Jen je pravděpodobnější, že peněženka to superdrahé auto narozdíl od superdrahých brýlí nedovolí, konstatuje Jiří Palič, správce horské chaty v Beskydech.

Vždycky jsem byl ve sporu Švejka s Vodičkou o tom, zda každý Maďar může za to, že je Maďar spíše na straně uvážlivého a politicky korektního dobrého vojáka proti aktivistickému landverákovi.

Zdá se však, že někdo nebo něco pracuje na tom, abych si svůj názor poopravil a to dosti razantně.

Vláda schválením dokumentu "Zhodnocení možných rizik vyvolaných elektromagnetickým zářením radiolokátoru EBR" souhlasila i s několika lživými tvrzeními, která jí v materiálu předložil ministr zdravotnictví Tomáš Julínek.

Absolvent pardubické konzervatoře Michal Hromek (1958) se vedle původní skladatelské tvorby, v níž lze najít např. prvky renesanční loutnové hudby, ale i folku a jazzu, zabývá adaptacemi témat tradiční hudby Británie, Irska, Skotska, ale také z Čech a Moravy. Zatím nahrál sedm autorských alb, v nichž jsou vedle sólové kytary nebo v duu použity i další nástroje.

V restauracích se žádné společenské a politické otázky vůbec neřeší. Hosté si zde jsou zcela anonymně odcizeni, podobně jako všichni občané ve všech oblastech našeho státu. Jsou vydáni na pospas arogantní obsluze (restaurace i státu), která se snaží všemožným způsobem vyprázdnit jejich peněženky. Bez peněz, do hospody a do Čech nelez!

Libra byla za 42,50 Kč v červnu 2007, nyní máme březen 2008. Srovnávat korunu s librou a poukazovat na posílení o 25% není fér, protože zdaleka nejdůležitěší měnou pro ČR je euro. Tam došlo k posílení o 15%.

Česká obchodní bilance je stále v přebytku a hospodářský růst za poslední čtvrtletí byl více než 6 procent. Exportéři se tedy nehroutí.

Snížení úrokových měr by rozběhlo inflaci, která je už nyní přes 7 procent. Koruna osciluje okolo růstového trendu ČR. Očekává se korekce, ať už pokles, nebo pomalejší růst kurzu. Nemůžete chtít od ČNB proinflační politiku, když má - jako každá ústřední banka - jako hlavní úkol boj proti inflaci, píše Tomáš Motl.

Korunu na 25Kč/EUR jsem odhadoval sice až koncem tohoto roku, konečná hladina ale bude kolem 20Kč/EUR, maximálně za 2-3 roky. Počkejte, co udělá s kurzem otevření nové automobilky v letošním roce. S tím se nedá nic dělat, a ČNB nemá šanci to reálně ovlivnit, což dobře ví. Snížení úroků v situaci přehřáté ekonomiky s oficiální inflaci 7% (neoficiálně minimálně 15-20%) je nevhodné. Co jiného může ČNB dělat? Efektivně nic. Hlavní příčinou jsou nižší mzdové náklady u nás ve srovnání se Západní Evropou. Po přiblížení těchto hladin (k vyrovnání dlouho nedojde) se houpačka obrátí, ekonomický cyklus se nedá snadno ošidit, píše Jan Hovorka.

Problém vysoké ceny koruny má ovšem také druhou stranu, píše Petr Tuček, který se zabývá už třicet let mezinárodním agrárním obchodem:

Zpevňování umožňuje realizovat adekvátně levnější dovoz, stejnou měrou, jakou se znevýhodňuje vývoz. Silnou korunou jsou postiženi nejvíc vývozci, kteří produkují veškeré vyvážené zboží z domácích surovin. Těch je ovšem opravdu minimum, protože zejména energie a pohonné hmoty jsou z velké části nakupovány v zahraničí. Pokles hodnoty koruny se promítne okamžitě ve zvýšení cen veškerého dovozu.

AB│ Nějaký čas před tím, než se v našich kinech objevil oscarový snímek Tahle země není pro starý (No Country For Old Men, 2007, režie Ethan Coen, Joel Coen. Hrají: Tommy Lee Jones, Javier Bardem, Josh Brolin), vyšel v The New York Times článek o klesající prestiži svobodných povolání ve Spojených státech. Jaká je souvislost mezi příběhem, jehož hlavní postavou je psychopatický nájemný vrah, a skutečností, že si stále méně mladých Američanů vybírá profesi lékaře nebo právníka? A proč měl ten film takový úspěch u amerických filmových akademiků? Pokud vás nic nenapadne, nevadí. Nelamte si s tím hlavu. Amerika vždycky byla krok napřed.

Normálně to člověka nenapadne a nepřemýšlí tímhle směrem, ale dneska jsem šel manželce vyzvednout hotové brýle. Nic moc - jedny z mnoha standardních obrouček, jejichž ceny se pohybují od jednoho do dvou tisíc korun a ztenčená skla, protože má hafo dioptrií a ty úplně základní skla by vypadala jako dna z flašek od okurek. Žádná ztemňovadla, žádná hyper speciální skla či jiná extempore. Prostě „průměrný, slušný brejle“. Cena pět a půl tisíce korun.

Příspěvek na lístek od lékaře nějaký tři stovky.

Docela dlouho jsem váhal, zda říci svůj pohled na volbu prezidenta ČR. Po veskrze pozitivním hodnocení chování vedení KSČM a poslaneckého klubu při volbě prezidenta na posledním zasedání 18. zasedání ÚV KSČM 16. 2. 2008. Chtěl jsem tak učinit, protože jsem byl delegován na jednání OK KSČM v Litoměřicích a nemohl jsem oficiálnímu stanovisku oponovat na uvedeném zasedání. Pak jsem si řekl, proč stále chodit hlavou proti zdi? Nech to plavat, za hlupáka jsi spolu s ostatními tak jako tak. Leč, po přečtení jednoho z řady tendenčních, manipulačních, polopravd plných literárních počinů bývalého předsedy ÚV KSČM a stále ještě poslance PČR M. Grebeníčka v Haló novinách dne 5. 3. 2008 pod názvem „Krokodýlí slzy špiček ČSSD“, se nakonec k volbě prezidenta ČR vrátit musím.

JU│ Ruský strategický bombardér TU- 95 již podruhé v za poslední měsíc přeletěl poblíž skupiny amerických válečných lodí na čele s mateřskou letadlovou lodí Nimitz, která hlídkuje v Tichém oceáně poblíž Korejského poloostrova. Podobný incident se stal již 9. února, kdy ruský bombardér stejného typu proletěl také nad Nimitzem, který v té době byl na jih od Japonska. Současně byly tehdy nablízku - do vzdálenosti 100 km - i další tři ruské bombardéry. Tehdejší skupinový let byl také doprovázen vyhlášením Japonska, že ruské bombardéry narušily jeho vzdušný prostor.

tisková zpráva

Občanská iniciativa NE Základnám (českobudějovická skupina) vydává "Otevřený občasník o americkém radaru". Samizdat, jehož internetovou verzi lze najít ZDE. Jeho obsah je věnován problematice spojené s plánovaným umístěním radaru Národní raketové obrany Spojených států amerických v České republice. Ačkoliv o tomto tématu referují česká média téměř denně, podávané informace jsou často jednostranné, nemluvě o masivní vládní kampani propagující radar.

Občasník si klade za cíl nabídnout argumenty také z "druhé strany" a umožnit tak vidět celou problematiku v širších souvislostech. Zároveň chceme jeho prostřednictvím vyjádřit naši nespokojenost nad tím, že naše vláda rozhoduje bez ohledu na mínění většiny občanů tohoto státu a bez kritického zvážení všech politických souvislostí. Nebere ohled ani na stanovisko ostatních států Evropské unie, které poukazují na technické a politické nedostatky navrhovaného protiraketového systému a zásadně odmítají, aby o společné obraně Evropy rozhodovala vláda jednoho státu.

Plním slib a předkládám čtenářům svůj extrakt z článku doktora Katze (ředitele "odboru veřejného zdravotnictví" v San Francisku), který vyšel v lednu v časopise New England Journal of Medicine. O obsahu článku hodně napovídá otázka, již si autor klade už v jeho názvu: (je tu) zlatá brána ke zdravotní péči pro všechny? píše Boris Cvek.

Žijeme ve světě podvodů a klamů. Žijeme ve světě, v němž se prospěch "horních deseti tisíc" stal prvním přikázáním nového náboženství. To se nás snaží přesvědčit, že právě to je něco, co je ku prospěchu nám všem. Základní princip kapitalistické ideologie, v nějž nás nutí věřit většinová média, je tak sám excelentní ukázkou stupidologie a lživé propagandy, o níž na stránkách Britských listů již ve více pokračováních píše František Koukolík a Jana Drtilová.

Ve svých knihách nám zprostředkovávají poslední výzkumy lidského chování, pocházející z anglosaského prostředí (viz jejich text "Racionalita" ). Přes všechnu užitečnost těchto prací bych rád poukázal na jejich zásadní omezenost a kulturní podmíněnost.

Na demonstraci proti vyhlašování nezávislosti Kosova bez souhlasu Srbska, jehož je Kosovo součástí, jsem oznámil, že se obrátím na členy parlamentů všech zemí, v nichž jsem voličem, a parlamentu evropského s protestem a žádostí, aby tento krok neschvalovali. Řekl jsem také, že poslancům připomenu, že jejich reakci vezmu do úvahy při příštích volbách. Navrhl jsem také přítomným demonstrantům, aby učinili totéž -- poslanci a senátoři jsou voleni občany a mají nepsanou povinnost jim, ve společenském smyslu, sloužit. Občané mohou poslancům připomenout, že je jinak příště volit nebudou. Obdrží-li politici v závažných situacích takové připomínky od mnoha občanů, mohla by občanská gesta třeba i převážit lákání přeběhlíků ke konkurenci. A třeba by ani nevznikaly různé pseudovlády a nebylo by tolik politických zlatokopů.

Většina Vietnamců, kteří k nám přicházejí, myslí, že skutečně jdou do ekonomického ráje. Jazyková a kulturní bariéra, o niž se opírá jak praxe zprostředkovatelů na straně jedné, tak vízová praxe české vlády (a praxe na české ambasádě v Hanoji zvlášť) není pro zemi, jež se deklaruje jako demokratická, výzvou. Pokud se v ČR činí legislativní kroky, tak jen k tomu, aby se cizincům život co nejvíce zproblematizoval. Ohledy na lidská práva prakticky neexistují, o snaze pochopit situaci těch chudáků ani nemluvě. Ta děvčata zaplatila za víza do ČR kolem sedmi tisíc dolarů, což jsou pro Vietnamce astronomické peníze. Dluh budou splácet léta - budou-li mít štěstí. Když ho mít nebudou, mohou také za legislativní tvrdost "demokratického" státu zaplatit nucenou prostitucí.

Ministerstvo zahraničí má jistě možnosti k tomu, aby uchazečům o víza popsalo reálnou situaci u nás a na pracovním trhu zvlášť. Krajané Vietnamců, kteří se u nás uchytili a přijíždějí domů, rozhodně nejsou vhodnou referenční skupinou. Ve Vietnamu jsou to úspěšní "zápaďáci", přestože tady prodávají na stáncích od božího rána do tmy, nebo šroubují v českých montovnách zahraničních vlastníků. O tom, proč to MZV neudělá, si lze myslet ledacos a přímá korupce to být rozhodně nemusí. Stačí obyčejný nezájem. Jenže subjektů, které z neinformovanosti a závislosti těch chudáků prachsprostě těží a - s odpuštěním - je obchodují, je tolik, že "obchodní" zájmy ční z tématu dost zřetelně.

Mimochodem - ten komentář jsem nabídl Právu a Lidovkám. Myslíte, že je to zajímalo?

Za vynálezem premiérské plakety, kterým pana Topolánka nikdo nepověřil, nezplnomocnil ani nežádal, je vrozený pudový exhibicionismus, přerůstající značně schopnost něco podstatného sdělit. Daleko více to má být politický nástroj, kterým chce politik Topolánek ovlivňovat veřejné mínění. Udělením tohoto ocenění podivné hodnoty a povahy za kontroverzní akt, který bychom nejlépe mohli vystihnout jako krevní mstu (ačkoliv ani to samozřejmě není přesné), sleduje nějaké politické cíle. Absurdní na tom je (a na stránkách Britských listů se o tom mluví skutečně tak často, až mi přijde trapné to znovu připomínat), že reliktům komunismu musí být přímo vděčný.

Když jsme si po příchodu do Kanady koupili domek a já jsem chtěl do sklepa obyčejná kamna na dřevo - dívali se na mě jako na blázna. Proč? Nikdy zde nebyl nedostatek topného oleje nebo plynu. Když jsem navíc žádal o vývod elektrické rozvodné desky do zástrčky na dvoře, abych mohl napojit přenosný generátor (až jej koupím), pocit, že jsem blázen, ještě zesílil. Proboha vždyť v Kanadě nikdy nebyl nedostatek elektřiny!

Steve Marshall je Angličan, majitel cestovní kanceláře. Žije ve Španělsku a prodává Evropanům dovolenou na slunci, včetně Kuby. Loni v říjnu přestalo fungovat 80 jeho internetových stránek. Způsobila to americká vláda, píše americký deník New York Times.

Tyto internetové stránky, psané v angličtině, ve francouzštině a ve španělštině, existovaly od roku 1998. Některé z nich, jako např. www.cuba-hemingway.com, se zabývaly literaturou. Jiné, jako www.cuba-havanacity.com, pojednávaly o kubánské historii a kultuře. Ještě jiné - www.ciaocuba.com a www.bonjourcuba.com byly čistě podnikatelskými stránkami, zaměřenými na italské a francouzské turisty.

"Přišel jsem ráno do práce a neměli jsme vůbec žádné rezervace," vysvětlil listu New York Times telefonicky z Kanárských ostrovů Steve Marshall. "Mysleli jsme, že jde o technický problém."

Motto: "Nemocnici nemocnicí nedělá barák, ale jeho personál - lékaři a sestry."

Most, Žatec, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Pardubice, Brandýs nad Labem, Český Brod, Nymburk, Klatovy... - jména měst, ve kterých v posledních měsících měly a mají nemocnice problémy - personální, finanční. Příčin těchto jevů, které můžeme v poslední době pozorovat v těchto a v řadě dalších nemocnic, je několik.

Obecně prospěšná společnost Člověk v tísni zahajuje dnes desátý ročník festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. Už reklamní kampaň na tento festival s "kapelou" složenou z diktátorů a s neobyčejně liberálním heslem "umlčme tu písničku" nám může připomenout, co nás tento rok patrně od nevládní velkovýrobny dobra opět čeká. Řada dokumentárních filmů, mnohé z nich neobyčejně zajímavé, podnětné a informativní.

2. března bylo na druhém programu České televize odvysíláno pásmo dokumentů Jeden svět, vypovídajících o porušování lidských práv v daných zemích v rámci projektu Člověka v tísni. Příjemně jsem byl překvapen hned prvním snímkem, který nezvyklým způsobem pojednával o stavu lidských práv v Barmě.

Při pročtení Čulíkovy obsáhlé knihy o současném českém filmu Jací jsme zůstává v mysli snad jen povzdychnutí, že se česká filmologická obec nechala v reflexi současné kinematografie předběhnout Janem Čulíkem. I Čulíkovy Britské listy se již delší dobu specializují na dobývání aktuálních prvenství žhavě ukvapenými komentáři, aby ostatním mnohdy ukázaly, že tudy cesta nevede.

Lucie Česálková, Literární noviny

Kniha je k dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE. Ukázka z jedné ze shrnujících kapitol a obsah knihy ZDE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.