"Pracuju ve světě mužů. Nesetkávám se s mnoha ženami a to je výzva," řekl Damman. "Zákon požaduje, aby členové správních rad byli zkušení a v mém sektoru je velmi obtížné najít ženy s odbornými zkušenostmi. Bylo nutno propustit členy správní rady, s nimiž jsme pracovali a jimž důvěřovali po dvacet nebo třicet let a nahradit je neznámými lidmi. To je tvrdé."

Tento měsíc udělalo Norsko nový světový rekord. Má v současnosti 40 procent, tedy nejvyšší procento žen na světě, ve správních radách firem. Bylo toho dosaženo zavedením povinné kvóty. Před dvěma lety, poté, co několik let dobrovolného režimu nevedlo k vzrůstu počtu žen ve správních radách, doporučila vláda správním radám 463 firem, kótovaným na burze, aby změnily složení svých správních rad, anebo riskovaly rozpuštění.

"Do správní rady přijde žena, muž odchází. Tak ta kvóta funguje, to je zákon," říká Kjell Erik Øie, náměstek ministra pro děti a rovnost, ve středolevicové "rudozelené" vládní koalici v Oslo. "Muži se málokdy vzdávají moci lehce. Ale když začnete používat tu polovinu talentu, kterou jste dosud ignorovali, znamená to prospěch pro všechny."

V roce 2002 bylo jen 7,1 procent členů správních rad firem, kótovaných na burze, v Norsku ženy. Když vládla zavedla čtyřicetiprocentní kvótu, očekávala všeobecnou rebelii, ale do konečné lhůty, kdy bylo nutno tento zákon splnit, 22. února letošního roku, jej nesplnila jen hrstka firem. Většina správních rad přijala za posledních několik měsíců dvě až čtyři ženy.

V Británii je jen 14,5 procent členů správních rad ženského pohlaví a obdobné je to po celé Evropě. V Itálii jsou ve správních radách podniků jen 2 procenta žen a ve Španělsku jsou to 4 procenta.

Podle norské vlády nejde tímto zákonem jen o rovnost pohlaví, je to rozumné i ekonomicky. Loni vydala investiční firma Goldman Sachs analýzu, v níž vysvětlila, proč je ekonomicky výhodné snížit genderovou nerovnost a využívat plně ženského talentu. Nejenže by to vedlo k zvýšení hospodářského růstu, praví se v analýze, ale také "by to hrálo klíčovou roli při řešení problémů stárnutí populace a stability důchodů".

Takže proč správní rady podniků nezaměstnávají ženy? Největší překážkou je u nich nedostatek zkušeností z řízení podniků, dále ženy jsou vylučovány z neformálních přátelských sítí ředitelů podniků. Vadí i stereotypy o tom, že "ženy jsou neschopné", i to, že mají povinnosti v domácnosti.

I v Norsku vznikla v této věci původně obrovská debata. Zákon, aby stát vynucoval 40 procentní přítomnost žen ve správních radách podniků, navrhl, aniž by se poradil se svými vládními kolegy, r. 2002 Ansgar Gabrielsen, dvaapadesátiletý konzervativní ministr průmyslu a obchodu a bývalý podnikatel. Zákon měl být zaveden za tři roky, pokud by ho firmy předtím nezačaly samy respektovat. Byla to obrovská výzva. z 611 firem, kterých se to týkalo, nemělo 470 ve správní radě jedinou ženu.

Gabrielsen argumentoval pro tento zákon nikoliv na základě genderové nerovnosti, ale poukazoval na to, že je to hospodářská nutnost. Argumentoval, že rozrůzněnost plodí bohatství. Země si nemůže dovolit ignorovat talent žen, zdůrazňoval. Norsko má nízkou nezaměstnanost (1,5 procenta) a velký počet kvalifikovaných míst zůstává neobsazeno. "Nechápal jsem, proč po 30 letech stejného poměru mužů a žen na vysokých školách a s tolika zkušenými a kvalifikovanými ženami jich tak málo zasedalo ve správních radách podniků," řekl.

V roce 2003 se rozhodla norská konfederace průmyslníků zrychlit tempo dobrovolných změn. Zaměstnala dvaatřicetiletou Bejnu Stig Fagerlandovou a dala jí dva roky, aby realizovala menší zázrak.

Fagerlandová dala dohromady 10 přítelkyň, všem bylo kolem třiceti, pracovaly ve středním managementu a byly ambiciózní. Fagerlandová nevěřila v systém kvót. Myslela si, že musí jít o otázku kompetentnosti. Začala zkoumat situaci. Zjistila, že to tak není. Vytvořila projekt, jak prosazovat ženy. "Říkala jsem jim: Na recepci se setkáte s ředitelem vaší firmy a on se vás zeptá: Kdo jste? Můžete mu říct deset různých historek, ale máte jen asi 20 vteřin, tak je velmi důležité, co mu řeknete. Moc se nerozdává, musíte si ji vzít. A to ženy vždycky neumějí."

Fagerlandová pracovala v méně nepřátelském prostředí, než jaké by bylo jinde v Evropě. Nejenže ji podporovala vláda, ale i média. Podporují ji dodnes. Její projekt, Female Future, mezitím vyhrál řadu mezinárodních cen. Výcvikem tohoto projektu prošlo 570 žen a každé čtvrté z nich bylo nabídnuto místo ve správní radě velkého podniku. Polovina z nich zasedá ve správní radě menších regionálních firem.

Přesto však do roku 2006 splnila jen čtvrtina norských firem úkol mít ve správní radě 40 procent žen. Tehdy oznámila vláda, že se to procento stane podle zákona povinné. Vedoucí podnikatelé argumentovali, že se tak velký počet zkušených žen nedá najít.

Podrobnosti v angličtině ZDE