7. 3. 2008
Oteplování a klimatické změny nám nehrozíV českých hospodách se rovněž řeší otázka oteplování a změn klimatu. Uvádím, že pouze v hospodách, ale nikoliv restauracích. Hospodou je bývalé rajské (RaJ) restaurační zařízení IV. cenové skupiny. Provozovny na úrovni bývalých vyšších cenových skupin za hospody samozřejmě považovat nemůžeme.
V restauracích se žádné společenské a politické otázky vůbec neřeší. Hosté si zde jsou zcela anonymně odcizeni, podobně jako všichni občané ve všech oblastech našeho státu. Jsou vydáni na pospas arogantní obsluze (restaurace i státu), která se snaží všemožným způsobem vyprázdnit jejich peněženky. Bez peněz, do hospody a do Čech nelez! |
Ve zbylých hospodách se však dosud nacházejí vymítající štamgasti, kteří zde v silně zakouřeném prostředí posilují své zdraví a hrdinského ducha. Upřímně, srdnatě i nebojácně tam zvažují a řeší závažné problémy týkající se fotbalu, ženských, politiky a nyní i oteplování a klimatu. Převážná většina z nich souhlasí s tím, že nám žádné větší oteplování a klimatické změny nehrozí. Otázka oteplování a klimatických změn je mediálně zneužívána odpůrci industrializace, ekonomiky, demokracie a blahobytu. Vědecká objektivita schází zvláště občanům nižších příjmových skupin a těch, kteří na nich budují svoji populistickou politickou kariéru. Nemajetní občané mají snahu odsuzovat ekonomiku, protože právě zrovna jim nepřináší bezpracný zisk a pohodlnou jistotu, kterou měli za totality. Je to od nich velmi sobecké. Závidí jedincům schopnějším, aktivnějším a odvážnějším, kteří se nebojí riskovat, hazardovat a privatizovat v nebezpečném prostředí tržní ekonomiky. Rozvoj ekonomiky je jediným možným řešením chudoby a zaostalosti nejen naší krásné země, potažmo celého našeho třetího světa. Je to naprosto jasné každému občanu, který je ekonomicky úspěšný, má rozum a majetek. Úspěch, zisk, bohatství, prestiž a společenské postavení jsou pro takové uvědomělé a úspěšné občany těmi nejpádnějšími argumenty. Pro ty neúspěšné však neplatí, neboť je nemají. Zbývá jim jenom závidět. Závist a s ní spojená chudoba je naše nepěkná národní vlastnost. Měli bychom se jí zbavit. Nebo alespoň těch, kteří jsou jejími nositeli. Zbavili bychom se tak chudoby a zůstali by nám jenom bohatí a rozumní občané. Problém světového hladomoru by byl po trapném a zdlouhavém váhání konečně vyřešen. Výběr lepšího druhu je přece první zásadou demokracie. Mohu však zodpovědně prohlásit, že i mezi nejchudšími vrstvami obyvatelstva se můžeme setkat se správnými demokratickými názory. Hlas lidu, hlas boží, můžeme najít právě ve zmíněných tradičních českých hospodách. Nesetkáme se zde jenom se správnými názory na fotbal, ženy nebo politiku, ale i na současná nejožehavější témata. Oteplování a klimatické změny jsou toho nejlepším příkladem. Zúčastnil jsem se také jedné takové debaty v naší hospodě. Byl jsem až zaražen jasnými názory, pregnantním myšlením a logickou argumentací svých spolustolovníků. Neznalý člověk by se řekl, že se zde scházejí vypití pitomci a ochmelkové, ale byl by zklamán. České hospody jsou vlastně posledními ostrůvky občanské svobody a demokracie. Jako občanská společnost se zde stýkají zbylí postarší přátelé, které trh ještě nerozebral. Věci se zde řeší a říkají na rovinu. Občas sice padne i nějaká ta facka, ale to již ke koloritu a svérázu české hospody i parlamentu přece patří. Jak jsem osobně zjistil, zbylí čeští muži v českých hospodách jsou k sobě velmi přátelští. Kvůli tomu přece utíkají před ženami do hospody. Mají se rádi, ale do bližších intimních styků obvykle nezacházejí. Navíc jsou tolerantní i k příslušníkům neobvyklých menšin a orientací. Pravým českým mužům tedy žádné teplené (klimatermické), ani klimakterické změny nehrozí. (Kapitola z připravované knihy, pro kterou autor hledá odvážného vydavatele.)<(p |