Jedinými kroky, které udělala vláda ČSSD, byla integrace záchranného systému, propojení všech složek jednotným informačním a telekomunikačním systémem s přeshraničním propojením a přísně utajená revize kritických vodních děl, z nichž většina je starší padesáti let. S utajenými výsledky. Oprava a vyztužení Karlova mostu. A pozvolný rozběh výstavby mobilních rozebiratelných protipovodňových zábran z lehkých slitin v některých městech. To však nemělo povahu státem hrazené a nařízené centrální aktivity, ale dobrovolného opatření objednaného a hrazeného z městských rozpočtů. Nic víc. K úpravám poldrů v některých částech povodí, stejně jako k opravám řady hrází se pro nedostatek financí nepřistoupilo. Stejně jako k prozrazení pravého stavu poznání v oblasti klimatu. Strach z drastického zdražení pojistného a stavebních výrob, které by ohrozilo ekonomiku státu a případná hmotná i trestní odpovědnost v soudních sporech za šíření poplašných zpráv nutila vlády ke zdrženlivosti a ponechání občanů "neviditelné ruce trhu" a rozmarům počasí. Ekonomické výpočty mimo jiné prokázaly, že náklady na sanaci škod nikdy nedosáhnou výše, kterou by museli stavebníci potažmo stát uhradit za komplexní ošetření staveb a konstrukcí.

Nijak neodhadnutelná kombinace rizik

Přitom rejstřík klimatických rizik, daný atmosférickým fenoménem Niňa a pozvolným posunem subtropického pásu na sever, je daleko rozsáhlejší, než doposud známé projevy, známé jako záplavové deště, povodně či vichřice a tornáda. Jde o komplexní rozkomíhání tradičních oscilací několika klimatických ukazatelů: teploty, množství, frekvence a rychlosti srážek a na ni navazující schopnost krajiny zadržovat vodu, rychlosti větru, atmosférických elektrostatických výbojů. Nezanedbatelnými pro mnohé stavby nejsou ani náhlé a radikální změny atmosférického tlaku (inverzní smog a mnohdy jedovaté zplodiny průmyslových výrob). Stavební zákon přitom hovoří poměrně nesmlouvavě.

§ 156 odst. (1) Pro stavbu mohou být navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splní požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu, požární bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí, bezpečnost při udržování a užívání stavby včetně bezbariérového užívání stavby, ochranu proti hluku a na úsporu energie a ochranu tepla.

Už "prozrazená" klimatická rizika se týkají zejména množství a rychlosti srážek, schopnosti kanalizace odvádět vodu ze zastavěných území, kvality podloží vozovek, staveb v záplavových územích a posunutí hranic "tisícileté vody". Povodně roku 1997 na Moravě zastihly místní správy absolutně nepřipravené. Už v roce 2001 prověrka připravenosti Prahy prokázala v zásadních parametrech schopnost přesně předvídat hladinu řeky ve chvíli kulminace s dostatečnou přesností a díky těmto schopnostem se eliminovaly nejzávažnější škody na klíčové infrastruktuře - například na chemických továrnách při březích Labe a Vltavy, případně na jaderném reaktoru Řež. Vzhledem k poznaným rizikům pro hlavní město by se dalo čekat daleko intenzivnější úsilí Magistrátu o protipovodňové stavby ve veřejném zájmu, stejně jako vyklízení záplavového území. Nicméně pražský Magistrát pokračuje ve slavné tradici Igora Němce. Dodnes nejsou všechny protipovodňové zábrany vyrobeny a instalovány. Nikdo doposud nepřemýšlel o tom, co by se stalo při protržení první linie zábran. Nicméně, páteřní infrastruktura města (kolektory) je alespoň v centru zabezpečena a prověřena. Ta "doposud neprozrazená" rizika jsou ale o to horší, že odpovědní odborníci mlčí a nepřipouštějí si nutnost ochrany proti rizikům, která ještě nenastala. Peníze vládnou světu. Občan je udržován v nevědomosti, i když právě on je nejméně chráněn a nejméně odolný proti budoucím způsobeným škodám. Před rokem 1997 nikdo nečekal záplavy. Ještě v roce 2001 si povodeň nepřipouštli ani správci "atomových krytů" v pražském Metru. Poučení z toho plynoucí je jasné: předběžná opatrnost se vyplácí středně bohatému jednotlivci. Existenčně nutná je u pojišťoven.

Rizika zvýšené četnosti a intenzity výbojů blesků

Zvýšená četnost náhlých větrů o vysoké rychlosti, mikroturbulencí a náhlých a výrazných změn tlaku s sebou nese mimo požadavku na řádově zvýšenou pevnost všech konstrukcí a odolnost polouzavřených dutin v konstrukcích domů proti větrům o vysokých rychlostech i zvýšené riziko výbojů atmosférické elektřiny. Nejhorší je situace v množství a dimenzování bleskosvodů a soustav bleskosvodných prvků. Ty musejí odpovídat ČSN 34 1390 ( z 29. ledna 1969, platná do 1. 2. 2009), ČSN 33 2000-4-41 a řadou ČSN EN 62305 (platná od prosince 2006). Od 1.12.2006 je nutné nové projekty zpracovávat dle ČSN EN 62305.

MMR: Nové znění stavebního zákona ZDE

Výchozí a pravidelné revize v obyčejném prostředí platí 5 let. Pro školy, hotely, školky, kina, penziony platí 3 roky. Pro provozy s riziky výbuchu pouhé dva roky. Vizuální kontrola má být jednou za dva roky či jednou ročně. V současné době to běžně funguje tak, že stavební firma hledá nejlevnější řešení a na hypermarket postaví jeden záhadný lapač blesků, propojí ho dvěma svody do země a je vymalováno. A co parkoviště a bazény na střechách budov, zatravněné pochozí střechy, vytápění okapů či elektricky vyhřívané příjezdové cesty? Začne někdo vyžadovat dodržování norem v tak zásadních otázkách? Kolik z bleskosvodů na českých rodinných domcích, činžovních domech, zemědělských a dalších "malých" stavbách prochází takto častou revizí? A kolik bleskosvodných vedení dodržuje dostatečnou vzdálenost s od okapové roury? Troufám si tvrdit, že opravdu kvalitních bleskosvodných řešení na českých občanských stavbách je pouhých 10%. Přitom platí zodpovědnost projektanta a dodavatele za úplnost a jakost dodávky. Stejně jako odpovědnos majitele objektu. Vůči nájemníkům i vůči pojišťovně. Kolik procent revidovaných hromosvodů je na stavbách, jejichž údržbu financuje či přímo zajišťuje stát a orgány veřejné správy, nechávám na svědomí odpovědných pracovníků ministerstva vnitra. Nejde jen o peníze, ale i o hazard s lidskou důvěrou. Kovové kryty střech, technických zařízení na střechách či střešních nástaveb jsou v současné době dimenzovány na bleskové proudy dle platné normy. Zařízení proti naindukovanému přepětí též. Při navýšení "bezpečných" limitů na desetinásobek to jsou u všech staveb nezanedbatelné náklady. Vyváží je bezpečnost? Jaká rizik jsme díky nevědomosti ochotni snášet? A jaké následky jsme ochotni platit ? Pravděpodobnost se postupem času mění v jistotu.

Všechny bleskosvody s výjimkou několika strategických staveb jsou ovšem dimenzovány na stávající limity, doporučenými technickými normami, vytvořenými ještě před obdobím klimatických změn - podle normy z roku 1969... Každá současná či budoucí ochrana před bleskem bude 3-5-10x dražší, než ta "stará". Nikdo si přitom netroufá určit nové limity ani řádově . Za svou předpověď by totiž nesl odpovědnost. A to ne malou... Šíření poplašné zprávy je v masovém měřítku drahá věc, zvláště v zemi takových právních chytrolínů, jakou Česko je. Stejně tak lze žalovat i za opačné selhání - zanedbání povinností státu. Problém je ho dokázat. Oficiálními, úředními daty... Statistiky bouřkových událostí, úderů blesku a následných škod jsou například v Německu pečlivě monitorována. Především pojišťovnami. A v Česku?

Důležitým parametrem dnes oblíbené výstavby z železobetonu je i elektrická vodivost ocelového armování ve těchto stavbách. Ocelové armování ve stavbě ze železobetonu je považováno za elektricky vodivé, je-li větší díl spojení svislých a vodorovných prutů svařen nebo jiným způsobem bezpečně spojen. U stavby ze železobetonu (včetně prefabrikátů) musí být provedena revize, která ověří elektrické propojení horního a spodního dílu ocelových prutů. Stejně a neméně rizikové jsou instalace telekomunikačních antén, wifi či světelných reklam a nedodržení ochranných úhlů jímací bleskosvodné soustavy . Ochranný úhel tohoto jímače musí spolehlivě "přikrýt" vrchol anténního stožáru. Snaha ušetřit může přijít hodně draho...

Je třeba se začít odpovědně a na nejvyšší úrovni státu bavit o nových předpokladech pro změnu příslušných technických norem, případně o nezávazných "paranoidních doporučeních" pro stavebníky a pojišťovny. Stejně jako je nutné začít diskuzi a modelování intenzit budoucích energetických výbojů v Česku na nejbližších 30 let. Bleskové proudy budou nejspíše několikanásobně větší, intenzivní bouřky budou nejspíše daleko častější. Pravděpodobnost úderu blesku do konstrukcí a staveb bude tedy menší. Kolikanásobně, to musí říci na základě vědeckého zkoumání a měření odborníci. S dostatečnou časovou rezervou právě kvůli doteď nepředvídatelným kumulacím atmosférickým poruch nad jedním územím. Minimálně na třicet let, což je životnost řady stavebči jejich střech. Pokud je mi známo, tak současný stát nevede zaručeně přesné a veřejně přístupné mapy území nejvíce rizikových z hlediska ohrožení bleskovými výboji - obdobu povodňových plánů.

Tento malý příběh důsledků klimatických změn na normy a vyhlášky okolo stavebního zákona ukazuje jen malou část zvýšených nákladů každého stavebníka.

Rizika smrští, vichřic a mikrotornád, záplavových dešťů a sněžných vánic

Právě proběhlé tornádo Emma či nedávný Kyrill ukázaly, jaká rizika nastanou v budoucnu. Uvědomme si, že teploty nemusí být při těchto anomáliích "jarní", a že kumulace výkyvů parametrů může způsobit, že tatáž nebo s vysokou pravděpodobností ještě daleko vyšší rychlost větru může být při -30°C a třech metrech čerstvého sněhu. Česko musí být připraveno na sílu větru 200-250 km/hod v horských oblastech a 150-200 km/hod v standardním terénu. Co to znamená? Že většina střech civilních budov bude závažně poškozena nebo zničena. Že konstrukce stožárů přenosové soustavy nebo GSM telekomunikačních zařízení, wifi a dalších typů komunikace nepřežijí bez úhony. To spolu s výpadky napájení civilních systémů krizového řízení může způsobit kolaps při odstraňování následků a zásobování obyvatelstva.

Ona teplota -27 až -30°C už jednou nastala - na přelomu Silvestra a Nového roku 1979. Tehdejší infratruktura nezkolabovala pouze díky zapojení armády a otevření "atomových" zásob sibiřské nafty, tekuté až do -60°C. A tak se i do hor dostaly těžké mechanismy a zásobování základními potravinami zajistily vojenské pluhy, obrněné transportéry a další těžká technika armády. Nefungovala autobusová doprava a vytápění veřejných budov bylo změněno na temperaci. Všichni měli "uhelné" prázdniny. Vítr tehdy ale dosahoval průměrných hodnot, anomálie ustoupila během několika dnů. Jak by zareagovala insfrastruktura státu na kumulaci tornáda, sněhu a mrazu dnes? Obávám se, že daleko hůře. Státní hmotné rezervy se zmenšily na minimum spolu s minimálním rizikem jaderného ohrožení, sibiřskou naftu už rafinérie neprodukují. Celý stát žije v limitech teplotního rozmezí +30°C až -25°C. Odolnost klíčových energetických konstrukcí je z důvodu ekonomické efektivity takřka nulová vůči námraze a vichřicím. Dálkové systémy vytápění spolu s pohodlností stavebníků i v horských oblastech způsobily závislost na infrastrukturních dodávkách. Málokde jsou dostatečně dimenzované náhradní generátory proudu, energetická soběstačnost objektů a občanská vybavenost krizovými prostředky dopravy a podpory zdraví. Téměř nikde nejsou kontrolovány revize komínů, neboť lokální vytápění pevnými palivy prakticky všude ustoupilo dálkovému vytápění.

Málokteré budovy a konstrukce jsou dnes bezpečnostně předimenzovány tak, aby jim neuškodily nárazové větry 200 km/hod. Dodržení vzdálenosti obytných i průmyslových budov od nejbližších stromů, eliminace vysokých stromů v blízkosti silnic a technických konstrukcí, plánování zátěže střech na 3 metry sněhu, dimenzování záchranné infrastruktury (odtahových vozidel, těžkých dopravních prostředků, sněhových fréz, posypového materiálu, decentralizovaných či domácích zásob pohonných hmot v klimaticky odolných zásobnících, pohotovostní zásoby trvanlivých potravin a záchranného nářadí) - to vše dělá z velkých měst i malých vesnic v nížinách smrtelné pasti pro statisíce lidí. Daleko nejlepší je situace v horských oblastech, kde starousedlíci s nepřízní počasí počítají.

Problematickým se jeví ovšem naddimenzování ubytovacích kapacit bez infrastrukturní připravenosti a neznalost krizového řízení u starostů a samospráv malých obcí. Měl jsem tu čest tu debilitu poznat na vlastní kůži, když jsem provázel v době povodní jednoho ze specialistů na krizové řízení při několika osvětových přednáškách v severních Čechách. Tristní stav, který se zcela určitě nezměnil. Jelikož není v komunální politice základní politická stabilita, do funkcí přicházejí nepoučení laici a než nabydou odpovídajících znalostí, mění se role i politické pozice. Instituce civilní obrany se prakticky zrušily včetně záchranné insfrastruktury, struktura IZS je poddimenzována a nevybavena. Proč udržovat za drahé peníze drahou techniku, kterou nemusí obec potřebovat deset let. Zůstává registr technických prostředků, které jsou ze zákona povinni poskytnout majitelé pro účely výjimečného stavu. Ale z praxe se ví, že ne vždy byla deklarovaná technika v provozuschopném stavu a ne vždy byl majitel ochoten ji půjčit za nekomerční náhradu od státu.

Stavby, zejména ty ve městech, dnes nejsou konstruovány na nárazové větry a extrémní teplotní rozdíly. Estetika fasád převládla mnohdy nad účelností. Skleněné fasády jsou vražednými nástroji ve chvíli, kdy je roztříští ve výšce dvaceti metrů letící popelnice nebo větev, případně kus střechy, případně odfoukne poryv větru Celoprosklená velká okna vytvářejí pak při roztříštění riziko prochladnutí celého domu, neboť současné vnitřní příčky neizolují tak dokonale, jako kdysi staré zdivo. Plastové okenice neumožňují zatlučení provizorní ochrany. Balkony panelových domů jsou přímo ohrožující životy lidí v bytě i na ulici. Závan větru je schopen je odtrhnout, stejně jako jejich lehké zasklení. Parkující vozidla na sídlištích pod těmito balkony vytvářejí nepřekonatelnou překážku pro zasahující požární a záchranná vozidla. Jediné řešení je je smést z cesty těžkou technikou. Při dvoustekilometrových poryvech větru je jízda městem průměrným automobilem život ohrožující činností. Většina osobních vozidel má sání dole, ve výšce okolo 40 cm od vozovky. Stejně špatně je na tom většina dodávkových automobilů. Pouze nadstandardní SUV, některé vozy záchranky a SUV hasičů mají sání i výfuk v úrovni střechy. A potom až těžké nákladní vozy. Většina aut nemá vysoký vzorek (zimní nebo "extreme off road" pneumatiky). Dimenzovány jsou na silnice se stabilizovaným povrchem za slušného počasí... Průjezd naplavenou vodou může velmi snadno skončit utopením automobilu a zablokováním komunikace stejně, jako průjezd závějí nebo jízda čerstvým neočekávaným sněhem. Vybavenost řetězy je v Česku minimální. Domácí zásoba pohonných hmot také. Startovací zařízení nemá mimo horské oblasti skoro nikdo stejně jako skládací lopatu či přídavný naviják. Pohotovostní teplé oblečení (větrovky, kevlarové fólie) pro klimatické anomálie ve vozidlech nenajdete, stejně jako vícekanálové VKV vysílačky či silné zdroje světla nebo skládací lopatku na vyhrabání vozidla. Příliš jsme si zvykli na pohodlí civilizace.

Namísto nesmyslných diskuzí Zelených o kotlích na průmyslově prefabrikovanou biomasu , elektrárnách na vítr či slunečních kolektorech a jiných politických zhůvěřilostí je nezbytné započít diskuzi o nezávazných doporučeních stavebníkům a majitelům domů na vytvoření nových limitů pro stavby a jejich dimenzování v duchu krizového scénáře klimatických změn. Dá se předpokládat, že i při právní nezávaznosti těchto zpřísněných vstupních údajů zareagují pojišťovny snížením pojistek těm, kteří zvýšeným nárokům vyhoví. Opětné vybudování rizikové a krizové infrastruktury může být ale i pro stát ekonomicky náročné. Sobectví a lhostejnost, s níž ponechal obyvatele bez fungující krizové infrastruktury řadu let či její správu nechal na podfinancovaných obcích, si zasluhuje změnu. Už není na co se vymlouvat.

KPZ aneb krabice poslední záchrany

Je nezbytně nutné při dostatečně obezřetném navrhování staveb a funkčních celků počítat s "paranoidními faktory" vývoje klimatu pro nejbližších 30 let - rozpětím teplot +50°C až -50°C, třemi metry sněhu či ekvivalentním množstvím atmosférických srážek po dobu tří až čtyř měsíců, a to i v náhlém "přívalovém" spadu a z toho vyplynuvší lokální "tisíciletou" vodou jako standardním několikaletým maximem, nulovými srážkami po stejnou dobu jako druhým extrémem, celoplošným větrem o rychlostech 200-250 km/hod či naprosto neodhadnutelnými lokálními mikrotornády. Stejně jako s násobně většími atmosférickými elektrickými poruchami z těchto anomálií vyplývajícími. Počítat je nutno s kombinacemi různých faktorů, neboť ty mohou přicházet naprosto neočekávaně a bez jakékoliv "přirozené" logiky. Sněžit může klidně v květnu... Jednou to bude ničivé krupobití či regionální povodeň, podruhé holomráz, potřetí zase sněhová kalamita nevídaného rozsahu s náhlými ochlazeními a stejně náhlými otepleními. A jindy nás překvapí mikrotornádo, plošná vichřice, vražedná inverze nebo tropické vedro a stejně vražedné sucho. Klasické středoevropské zemědělství je už teď v troskách, včetně sadařství a včelařství. Namísto nízkoefektivního zemědělství s podporou státu se mnohde udržují za peníze EU louky či pastviny. Půda leží ladem. Potravinová soběstačnost, které jsem dosáhli intenzifikací zemědělství v osmdesátých letech minulého století, ustoupila neekologickému a ekonomicky nesmyslnému globálnímu dovozu, nebezpečné závislosti a extrémním hygienickým a byrokratickým předpisům, kterým samozásobitel a trhovský maloprodejce přebytků nemůže čelit. Rajčata z Turecka, papriky bůhví odkud, hrozny ze Španelska se podepisují na tristním stavu vozovek, mostovek a osmisetmiliardovém skrytém dluhu zanedbanosti dopravní infrastruktury. Na nic nejsou peníze, jen na obrněné transportéry ano. Vinařství se dostane do krize během několika let po několika klimatických výkyvech. A jakmile stát neunese ekonomické vyrovnávání ztrát zemědělcům tu za sucho, tu za mokro, přijde potravinový šok - násobné zdražení základních potravin, či jejich nedostatek. Nejspíše se tak stane v celé Evropě. K tomu se přidruží energetická krize, daná ropným šokem. Už nyní je ropa na rekordní ceně 100 USD za barel. A bude hůř. Stále více rodin bydlí ve městech a příměstských aglomeracích, naprosto závislých na vnější infrastruktuře, kterou nejsou schopni ovládat. Stále více lidí vlastní vozidla, která nejsou schopni opravit v improvizovaných podmínkách. Stále méně lidí si zachovalo znalosti nutné pro přežití ve skromných , ale dlouhodobě udržitelných podmínkách alespoň částečného samozásobitelství. Kdo z čtenářů umí postavit funkční zemljanku? Doporučení jsou pro většinu radikální a pro mnohé dokonce nepochopitelná.

Nutností pro pohodlné přežití nárazových anomálií počasí je decentralizace pohotovostních energetických zdrojů a zásob paliva pro ně tak, aby každý dům měl svůj vlastní pohotovostní agregát o dostatečném výkonu, ponechání možnosti ohřevu alespoň jedné místnosti v domě kotlem na pevná paliva nestandardní kvality a odvod spalin z tohoto zdroje, pohotovostní zásoba trvanlivých potravin a vody a alkoholu na týden, minimální vybavení hotovostními nástroji a prostředky (pevné a pohodlné terénní boty se zimní úpravou, teplé pevní pracovní oblečení, vojenskou pláštěnku či celtu, lopaty a rýče, krumpáč, "rescue" nůž, hasičská sekyra, kladivo, stavební hřebíky, páčidlo, lano o dostatečné pevnosti, případně i vrátek, ruční či motorová pila se zásobou benzínu odpovídající kvality, několik pevných přenosných obalů, silná svítilna s nabíjecími články, petrolejová lampa se zásobou petroleje, pomaluhořící svíčky, zápalky, chloramin, mýdlo, lékárnička s obvazy a náplastmi, šitím, pohotovostními svorkami, lékařským lihem, dlahou, antiseptickými prostředky a dezinfekcí, základními antibiotiky, aspirinem, živočišným uhlím a silným analgetikem; radiopřijímač s nabíjecími články a nabíječkou, benzínový zapalovač, světlici, velkou jehlu a pevné nitě, rybářský vlasec ap.) v domě. V případě rodin s dětmi i hotovostní zásoba plen a dalších hygienických potřeb. Ti v blízkosti průmyslových výrob mohou přidat ještě plynovou masku pro každého. Na samotách a v malých vesnicích oteplovací soupravu, skládací sněžnice či mačky, sáně či lyže, případně pistoli či pušku se zásobou nábojů. Všechno to, co ve svém vybavení má každý horal na horské chatě nebo osamělý chalupář, zvyklý přežít i tuhou zimu bez pomoci. Co je zvykem ve Skotsku, Švédsku či Finsku, případně v Kanadě, musíme se naučit i v Čechách... Nemyslet na módu, ale na kvalitu a dlouhodobou výdrž materiálů a konstrukcí, komplexní údržbu a užívání v extrémních podmínkách. Oproti předkům máme ale výhodu v množství extrémně pevných materiálech, "inteligentních" klimaticky komfortních větrovkách a prádle pro horskou turistiku a extrémní sporty, extrémně pevných samolepících páskách a podobných vymoženostech.

Ti, kdo se nyní smějí a tvrdí, že se autor tohoto článku zbláznil, mají možná pravdu. Ale schopnost přežít budoucnost nejde poměřovat současnými středoevropskými městskými zkušenostmi. Vraťme se do počátku či poloviny devatenáctého století, k tehdejší schopnosti přežít v klimaticky nepříznivých podmínkách bez nutnosti spolehnutí se na infrastrukturu státu. Domy na vesnicích byly stavěny tak, že přežily dodnes. Vozidla byla stavěna až do padesátých let minulého století tak, aby projela i za nepříznivých podmínek po polní cestě. Aby byla opravitelná bez specializovaných servisních techniků a drahých aparatur. Petrolejka nebyla starožitnost. Válečná technologie byla funkční až do druhé poloviny sedmdesátých let minulého století , někdy slouží dodnes. Výjimkou vesnického vybavení nebyla ani středně těžká pásová mechanizace či elektrický generátor. Decentralizovaná zemědělská samovýroba dávala lidem na vesnici během války i v míru dostatek živin i během zimy. Brambory byly v sklepě po celou zimu, sádlo a uzené také, kompoty či sušené ovoce, naložená vajíčka či mouka, cukr a sůl byly v dostatečné míře skoro v každé domácnosti. Stejně jako mýdlo či svíčky. Případně zásoba uhlí či dřeva na celou zimu ve sklepě také. Ale tehdy příprava na zimu začínala na jaře...

Stali jsme se závislí na pohodlí měst, nadměrně závislí na dálkově dodávané elektrické energii, dálkově dodávané vodě, dálkově dodávaném teple. Sklepy jsme zrušili. Kamna na uhlí také. Spíže jsme vybourali či z nich udělali skladiště nepoužívaných zbytečností. Nakupujeme v hypermarketech jako by to byla samozřejmost. Používáme technologie vysokého komfortu ale nízké odolnosti proti nestandardním podmínkám a výpadkům infrastruktury. Žijeme své životy jako v hotelu, za který platíme ztrátou schopnosti přežít v jiných podmínkách. A ty teď klepou na dveře. Zvykejme si.

Autor není stavebním odborníkem ani klimatologem. Nicméně řada klimatických anomálií v posledních letech už natolik vybočila z rámce zkušenosti i objektivních limitů předchozích desetiletí, že je načase se zamyslet. Případné konkrétní informace stavebních inženýrů o všech aspektech zodolnění staveb a konstrukcí (případně i s odhady cenové náročnosti), případné upozornění krizových plánovačů nad technickými řešeními uvítá. Téma jak přežít budoucnost je námětem k přemýšlení těch, kteří nehodlají polemizovat s fakty současnosti a dokáží extrapolovat několik údajů, které jsou k dispozici pro předpověď budoucnosti nepříliš vzdálené. Vše ostatní jsou spekulace některých pomýlených vědců, kteří netouží po mediální slávě a na které nikdo nemusí brát zřetel... I když třeba mají pravdu. Tu však prokáže až budoucnost. A to už na mnoho kroků bude pozdě. Dnes více jak dřív platí kdo chvíli stál, stojí opodál. Předběžná obezřetnost i finanční optimalizace individuální reakce na stávající a budoucí klima je ponechána na laskavém čtenáři, ať už si kupuje auto, staví dům či vybavuje chalupu. Někomu bude stačit koupit si svetr a větrovku. Článek (vědomě) nevede k polemice s Václavem Klausem o tom, zda "se upečeme" či ne a zda oteplení je globální či lokální. Na názory Václava Klause autor kašle. Inteligentní čtenáři o faktu klimatických změn nepochybují, na původce těchto změn mohou mít rozličné názory a neinteligence veřejné správy je nejspíše netěší tváří v tvář stávajícím vichřicím a povodním a každoročním sněhovým kalamitám stejně, jako mne. Ve výsledku je spor o původce změn nesmyslný. teď už jde o to, abychom přežili. Prezident si může myslet co chce.

Tento článek je třeba opatřit varováním, obdobném jako na reklamě na volně prodejný lék: případné použití v konkrétní situaci konzultujte se svým zdravým úsudkem, autorizovaným projektantem a bankovním poradcem. Vše ostatní čiňte na vlastní nebezpečí a odpovědnost.