Širších kontextů neznalý a médiím důvěřující občan se až dosud musel divit, jak je možné, že Strana zelených má stabilně podporu, když má v čele hotový ideál politické praxe. I když se i v médiích mnohokrát projednávaly Bursíkovy kauzy kolem jeho neférového zvolení předsedou zelených, zděděného malostranského domu nebo konfliktů uvnitř zelené (tyrkysové) strany, pokaždé se mu po mediální stránce podařilo v konečné fázi vyváznout bez větších skvrn. Ať dělal, co dělal, televizní obrazovky, tisk i internet nám jej vždy naservíroval jako pana Čistého (z oněch médií nejsou myšleny pouze pravicové plátky jako Lidové noviny, ale také levicové Právo, ve kterém se Bursík jistý čas těšil silně pozitivních ohlasů od komentátora Alexandra Mitrofanova).

Ale dnes, v období pravidelně klesající podpory veřejnosti vůči Topolánkově vládě, se nám začíná i dosud neohrozitelný Mirek Dušín české politiky pěkně demaskovat. Na veřejnost uniknutý vulgární email, který adresoval své (podle stále se množících údajů) možné partnerce Kateřině Jacques, není jedinou indicií, odhalující vicepremiérovu osobnost v pravém světle. Poněkud opomenutý zůstal Bursíkův rozhovor s aktivistkou iniciativy Ne základnám Ivonou Novomestskou před Úřadem vlády.

Ten byl kompletně zaznamenán kamerou a uveřejněn v televizním dokumentu Burianův den žen, v díle, jehož protagonistkou byla právě Ivona Novomestská. K pořadu samotnému by se našlo mnoho výhrad, především k výkonu moderátora Jana Buriana, který si ve své snaze neustále s Novomestskou polemizovat a neskrývat před ní své jasně provládní a proamerické názory počínal poněkud neobratně a výsledek tudíž působí trochu mdle. Přesto se povedlo udržet míru objektivity, díky čemuž jsme mohli shlédnout nejen výmluvnou konfrontaci mírové aktivistky s koncentrovaným fanatismem nazývaným Šinágl, ale také se zmíněným místopředsedou české vlády. Tatam byl obrázek usměvavého Mirka Dušína. Jakmile dostal Bursík příležitost hovořit se zástupkyní iniciativy, která by měla mj. sloužit jako černé svědomí našich falešných zelených, projevil se zcela otevřeně jako zástupce třídy arogantních mocipánů. Posuďte sami, zde je foneticky přepis rozhovoru:

Právě toto Bursíkovo vystoupení by mělo být povinnou podívanou pro všechny naivní občany, kteří ještě dnes, a to klidně i částečně, žijí v domnění, že Bursík a jeho věrní představují onen hlas pro kvalitu životu, onu slibovanou změnu politiky a postupně i atmosféry v zemi. Tohle je SKUTEČNÝ BURSÍK, jak bychom ho měli správně znát - bezohledný kariérista, měnící svůj stranický dres ad libitum, schopný s pomocí různých podezřelých vlivných figurek zmocnit se enviromentální strany a zneužít jí k vrcholnému politickému boji i za cenu rezignace na její původní ideové základy. Když už se mu nabídne šance, spojí kdysi zelenou stranu i s jejím úhlavním protivníkem - vždyť ministerské posty jsou tak lákavé. A pak si již plnými doušky vychutnává své vrcholné mocenské postavení. I nadále je však pro něj žádoucí hrát si na zeleného politika v případech, kdy se nabízí propagace módní biomasy nebo boje proti globálnímu oteplování, větší zelený aktivismus v antiekologickou stranou řízené vládě je už ale zbytečný. Když už má hovořit s médii, tak v líbivých pravdoláskařských frázích, ve kterých kromě něj vyniká i jeho potenciální partnerka Jacques.

Vždy vypadat vzorňácky, větší snažení ale není třeba, když jsou média nakloněna na jeho stranu. Když už se dostane do konfrontace s mírovou aktivistkou, účastnicí protivládního happeningu, počne znovu drmolit své naučené fráze o výsadní pozici jeho vlády, která dělá kroky, které sice nejsou líbivé, ale zato jsou jednoznačně správné, neboť to tak vládní tábor a jeho spolehliví novináři povídají. Pokud se jej aktivistka pokusí donutit k nefrázovité promluvě, cynicky se s ní odmítne bavit, označí ji téměř za podřadného tvora, který ani ,,neumí argumentovat". Když jí naše vládní kampaň nepřesvědčila, tak s ní nemá cenu diskutovat. Občanskou iniciativu, za níž aktivistka hovořila, těšící se masové podpory české veřejnosti, s absolutní samozřejmostí za občanskou iniciativu ani nepovažuje. Protože nehájí zájmy ani vlády, ani jeho vlastní. Následně odkráčí do svého pracoviště, na kterém ho čekají jeho modří, modrozelení a modročerní kolegové, nevýjimaje Ivana Langra, který se k němu během prezidentské volby nechoval příliš uctivě a Karla Schwarzenberga, ,,zeleného" ministra zahraničí, který by měl správně vést jednání o radaru, ve skutečnosti však pro něj bezostyšně agituje.

Takový jest Martin Bursík. Vicepremiér, který velmi dobře ví, co dělá.

(Stránka pořadu s I. Novomestskou ZDE