Ke konci loňského roku vydal Hromek u Supraphonu výběrové album The Best Of Celtic Guitar (s jedním bonusem v závěru nahrávky) a to je příležitost k ohlédnutí za jeho dosavadní hudební činností. S repertoárem vycházejícím z těchto zdrojů vystupuje s vlastním kvintetem Michal Hromek Consort a také v kytarovém duu Keltská kytara. Michal Hromek vystupuje také v duu se zpěvačkou a harfistkou Kateřinou Doležalovou, která je rovněž členem MHC. V srpnu minulého roku toto duo vystoupilo na šesti koncertech v Kostarice a v současnosti připravuje album pro Faust Records. Celé kvinteto souběžně pracuje na projektu zaměřeném na skotské a irské barokní motivy, které budou doplněny několika písněmi z této oblasti. Na nahrávkách, v televizních vystoupeních a koncertně Michal Hromek spolupracoval např. s Geraldem Garciou, Tomem Daunem, Martinem Myslivečkem, Jaroslavem Šindlerem nebo Jiřím Pavlicou. V současnosti Hromek doprovází zpěvačku a herečku Hanu Frejkovou v pořadu písní v jidiš.

Neobvyklé slovní spojení -- keltská kytara -- vzniklo původně podle Loutny české Adama Michny z Otradovic a dalo název stejnojmennému studiovému projektu, který Michal Hromek vydal v roce 1990 u firmy Bonton. Jak vlastně vznikl nápad s "keltskou kytarou"?

Michal Hromek po studiu hry na klasickou kytaru začal vyučovat na ZUŠ v Praze 4. Tehdy se mu dostal do rukou sborník s melodiemi připisovanými irskému hráči na keltskou harfu Turloughu O'Carolanovi, jenž žil v letech 1670-1738 a byl pravděpodobně jedním z posledních článků hluboko do minulosti sahajícího řetězce lidových básníků, zpěváků a hudebníků, jimž se v Irsku říkalo bardové. Jelikož Michal Hromek neovládá hru na harfu, ale na kytaru, adaptoval tyto melodie pro svůj nástroj. Tak vzniklo označení "keltská kytara".

Melodie nebo témata připisovaná Turloughu O'Carolanovi nahrál Michal Hromek playbackem dvou akustických kytar, přičemž použil zvláštního "vysokostrunného" ladění. Nástroj, který O'Carolan a jeho současníci používali, se odlišoval od "klasické" harfy Érardovy, na kterou se dnes obvykle hraje. Irská harfa je diatonická, to znamená, že hraje noty, které odpovídají bílým klávesám u piana -- pro naši představu. Kromě toho na harfě oproti kytaře tóny přeznívají a aby Michal Hromek dosáhl na kytaře zvuku, který se podobá harfě, používá zvláštního ladění. Dalšími technickými detaily není třeba laskavého čtenáře příliš zatěžovat.

Na albu Michala Hromka Keltská kytara spolupracovali rovněž členové České filharmonie. Albu Keltská kytara (Celtic Guitar) byla v Kanadě, kde nahrávka vyšla licenčně, udělena v roce 1997 zlatá deska.

Možná lze namítnout, že takové zaranžování melodií určených původně pro harfu není stylové. V tomto případě nejde o autentickou interpretaci staré hudby, ale o autorský projekt. O'Carolanovy melodie se Michalu Hromkovi staly východiskem ke svébytným transkripcím a variacím tradičních irských, skotských a anglických melodií. Na nahrávce ostatně nalezneme i několik vlastních skladeb Michala Hromka. On sám k tomu poznamenává: "Počátkem tohoto století vyšly tiskem melodie připisované Turloughu O'Carolanovi. Jen melodie. O'Carolan je původně hrál na harfu, ale nikdo neví jak. Existuje dobový tisk se zápisem ve dvou osnovách, ale unisono, bas téměř opakuje melodii, takže se neví, jak ta instrumentace vypadala doopravdy, což je jednak škoda, jednak ale docela příjemné, protože člověk má možnost stát se více či méně spoluautorem."

Příležitost ke srovnání autentické a moderní transkripce O'Carolanových harfových kompozic by poskytlo srovnání stejné skladby s názvem George Brabazon. Tu na své album Celtic Harp (1983 Fortuna) nahrál hráč na keltskou harfu Patrick Ball a na kytaru Michal Hromek za doprovodu svých stálých spoluhráčů na svém druhém albu pojmenovaném téměř mysticky U lva a jednorožce.

Druhé album Michala Hromka U lva a jednorožce vydané v roce 1992 má podtitul Renesanční, keltské, narnijské a jiné imprese. Pro graficky zajímavý obal byla použita starogobelinově pojatá malba na dřevěnou desku. Autorkou malby je Xénie Hoffmeisterová a šlo de facto o výtvarný odkaz na v té době vydaný český překlad Letopisů Narnie anglického spisovatele irského původu C. S. Lewise (1898-1963).

Profesora anglického jazyka a literatury na oxfordské univerzitě, filozofa a spisovatele knih pro děti řadí Michal Hromek mezi své oblíbené autory. Svědčí o tom nejen věnování uvedené na albu U lva a jednorožce, ale také nahrávka Hromkovy suity Tance staré Narnie, jejíž vznik lze připsat inspiraci právě Lewisovu cyklu Letopisy Narnie. Suita má dvě části: První obsahuje kompozice, které Michal Hromek složil v duchu renesančních tanců pavany, volty, gagliardy a courantu, druhou část pak tvoří dvě ronda.

Letopisy Narnie C. S. Lewise neinspirovaly pouze Michala Hromka ke složení suity Tance staré Narnie. Česká televize na svém prvním programu před několika lety zařadila v neděli dopoledne britský televizní seriál pro děti natočený právě podle této knihy. Filmovou adaptaci Lewisovy knihy Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň natočil režisér Andrew Adamson (m.j. tvůrce dvou prvních Shreků) v roce 2005, dočkala se celosvětového ohlasu a zařadila se s výdělkem přes 745 miliónu dolarů mezi kasovně nejúspěšnější snímky v historii filmu. Druhý díl filmové série s názvem Letopisy Narnie: Princ Kaspian natočil v loňském roce stejný režisér, do našich kin bude uveden v červnu 2008. Životní osudy spisovatele a filozofa C. S.Lewise se staly námětem pro film Krajina stínů režiséra Richarda Attenborougha, proslaveného především mnohaoskarovým filmem Ghándí. Dodejme, že postavu spisovatele skvěle ztělesnil Anthony Hopkins. Film Shadowlands (Krajina stínů, 1985) získal cenu BAFTA za nejlepší ženskou hereckou roli a za nejlepší dramatický útvar.

Michal Hromek k vykreslení atmosféry narnijských letopisů použil také nezvyklé nástrojové obsazení. Kromě houslí, violy, zobcové flétny a perkusí se zde objevují staré nástroje jako krumhorny, kornemusy, roketle a pumorty. Aranžmá skladeb z alba Michala Hromka U lva a jednorožce využívající témbru starých nástrojů, komponování jednotlivých titulů v duchu renesančních tanců a adaptace melodií irských harfistů nebo úpravy starých anglických, skotských a irských balad do jisté míry připomene jiné kytaristy nebo skupiny. Pomineme-li soubory programově se specializující na interpretaci středověké hudby, pak podobný dobový instrumentář využívaly v oblasti folku například anglické skupiny Gryphon nebo Steeleye Span. Zvláštně naladěné kytary s přeznívajícími strunami pro dosažení tzv. harfového efektu používali kytaristé Dave Graham, Bert Jansch, Stefan Grossman a nebo John Renbourn ze skupiny Pentagle a další.

Michal Hromek použil vysoko naladěnou kytaru (high string quitar) také na svém dalším albu vydaném v roce 1994 u firmy Bonton. Tento studiový projekt dostal označení Folk -- Baroque And Other Rags For Guitars. Titul Folk -- Baroque je jakýsi terminus technicus vytvořený v 60. letech britskými hudebními publicisty pro kytarovou hru už výše zmíněných anglických a amerických kytaristů. Ti totiž kombinovali ve své tvorbě prvky amerického country-blues a ragtimu s mnoha jinými vlivy, počínaje jazzem na jedné straně a starou evropskou lidovou a umělou hudbou na straně druhé. V jejich skladbách i přejatém repertoáru však paradoxně najdeme spíše vlivy hudby renesanční než barokní. Přiléhavost označení "Folk -- Baroque" se jeví problematické z muzikologického hlediska, ale naštěstí se v našem případě hodí pro interpretaci hudby připisované irskému harfistovi Turloughu O'Carolanovi. Jeho hudební myšlení a zároveň tvorbu totiž ovlivňovala produkce jeho současníků -- italských barokních skladatelů Corelliho a Geminianiho. Traduje se, že O'Carolan dokonce svedl umělecký souboj s tehdejším houslovým virtuosem Geminianim (1687-1762) z toskánské Luccy.

Na klasickou a spolu s tím vysoko naladěnou kytaru Michal Hromek interpretuje například melodii Turlougha O'Carolana Blind Mary. Kromě O'Carolanových melodií najdeme na albu Michala Hromka Folk -- Baroque také kytarový koncert italského barokního skladatele Antonia Vivaldiho, dále úpravy čtyř českých vánočních písní a tří ragtimů pro kytaru, moravskou lidovou píseň Sokol a opět kompozice z vlastní autorské dílny. Jak vidno, zařadit tuto nahrávku do nějaké stylové přihrádky vážné, jazzové, lidové, new age či nové akustické hudby asi dost dobře nelze. Prostor na albu dostaly i autorské skladby Michala Hromka, jedna z nejpůsobivějších má výmluvný titul Midnight.

O českých a moravských písních zařazených na album Folk -- Baroque Michal Hromek tvrdí, že "pocházejí z doby, kdy mi připadalo nemístné zabývat se adaptacemi témat cizího -- tedy ne »československého« folklóru. Později jsem tento ostych ztratil a zabýval se převážně zpěvníky a sbírkami lidové hudby britských ostrovů. Zdá se mi totiž, že moravský hudební folklór je pro mě možná exotičtější, než například balady ze Somersetu." A s trochou nadsázky vysvětluje výběr repertoáru na své další studiové album: "Mám pocit, že ty věci, které jsem si vybral, se nevyznačují ničím příliš typickým pro Moravu nebo Čechy, ...ty nápěvy by mohly být třeba irské. Nevím, jestli [píseň] Byla cesta ušlapaná by mohla být irská, ale připadá mi, že to téma je takové trošku `keltské'." O oprávněnosti Hromkových pocitů se jeho fanoušci mohou přesvědčit poslechem dvou českých vánočních písní Syn boží se nám narodil a Byla cesta ušlapaná.

Kde hledat klíč k myšlenkovému a hudebnímu světu Michala Hromka?

Duchovně je tento talentovaný kytarista a skladatel spřízněn s jedinečnou atmosférou keltských legend, mýtů a bájí, mezi jeho oblíbené spisovatele patří vedle C. S. Lewise a J. R. R. Tolkiena také G. K. Chesterton, Charles Dickens, Arthur Ransome, Artur Conan Doyle a Robert Luis Stevenson. Jako interpret se cítí stejně dobře ve starých anglických písních a baladách nebo v českém a moravském folklóru jako v hudbě barokních skladatelů, irských harfistů nebo v ragtimu a do jisté míry v moderním jazzu (Hromek sice občas používá jazzové prvky, ale necítí se být jazzmanem).

Odpověď na položenou otázku patrně tkví v samotné hudbě, která ve své podstatě ani neusiluje o to, aby se stala hitem a vstoupila do centra naší pozornosti. Patří k širší stylové oblasti, která má možná nejblíže k roots music ("hudbě kořenů") nebo k new age music (tedy "hudbě nového věku"), s níž ho spojují některé formálně podobné prvky, ale za propagátora new age (v hudbě nebo i v jiném smyslu) bych Hromka nepovažoval. Ať je to jakkoli, každopádně se k ní můžete kdykoliv vracet, aniž zestárne a ztratí cokoliv ze svého půvabu.

Hromkovo dalším album The Wild Mountain Thyme (jde o horskou mateřídoušku, nikoli zvukově podobné slovo tymián) má v podtitulu Keltská suita. Termín suita se používá k označení cyklických skladeb vážné hudby a album je rozděleno do čtyř částí, z nichž první tři by se za suitu daly označit.

Keltskou mimohudební inspiraci vycítíme i v Lamento di Tristan and La Rotta italského raně renesančního anonyma, neboť Tristan byl rytířem Kruhového stolu a legenda o králi Artuši a jeho statečných rytířích má keltské kořeny, hudebně je to spíše typicky gotická jednohlasá kompozice. Instrumentace je tentokrát střídmější a omezuje se na klasické nástroje (kytara, housle, viola, flétna, harfa, perkuse). V závěru alba zazní zpěv. V dosavadních Hromkových nahrávkách je to vůbec poprvé. Oldřich Ortinský (zemřel v květnu 2006), dlouholetý člen známé české hudební skupiny Spirituál kvintet, interpretuje svým nezaměnitelným "sklepním" basem proslulou skotskou píseň Wild Mountain Thyme, která dala také název celému projektu.

Formy suity je využito i na dalším hudebním projektu Michala Hromka -- Five Belles. Hromek se rozhodl opustit dosavadní cestu kombinace transkripcí irských tradicionálů s vlastními skladbami a tentokrát jde o výhradně autorský projekt. Skladatelovy inspirační zdroje se radikálně nemění, soudě alespoň podle dedikací k některým skladbám Antonio Vivaldimu, anglické folk-rockové skupině Steeleye Span nebo Bedřichu Smetanovi.

Ke koncepci alba Michal Hromek podotýká: "Rád sdružuji skladby do suit, protože mám pocit, že z takových bloků se pak album lépe poskládá. Právě na téhle desce jsou uprostřed dvě jakoby barokní věci a já tam chtěl pochopitelně vymyslet i třetí, aby tvořily něco na způsob barokního koncertu. Všechno, co jsem ke konci psal, mi ale připadalo jen jako etuda v daném stylu, a tak nakonec zůstaly dvě Adagio & Allegro."

V úvodní pasáži suity At The Five Bells i celé desky je svěřena vedoucí melodie hoboji, bassoonu (tedy fagotu) a flétně, tóny kytary tady dokonce neuslyšíme. Kytara v suitě zazní později v souhře s harfou. V závěru se nenápadně připojí perkuse.

Fantazie na téma irské balady Anticipation s podtitulem A Fantasy on an Irish Ballad je připomenutím a rozvinutím skladatelského přístupu, jímž Michal Hromek dlouhodobě adaptuje tradiční témata.

Vrcholem desky a svým způsobem akronymem Hromkovy umělecké pouti je závěrečná suita Westward Bound zkomponovaná na evropská folklórní témata. Začíná ve vánoční náladě na Moravě melodií ze Sušilovy sbírky, pokračuje přes Německo (s akcentovaným virblem bicích) a pokračuje důstojně do Anglie, odtud svižněji na sever do Skotska (obě písně Hromek znal z podání Steeleye Span), aby se v melancholické závěrečné části přenesla na irskou půdu.

Michal Hromek se zde zřejmě pokusil vymanit z příliš těsné škatulky žánru "keltské hudby" (celtic music), kam se řadil po boku tradičnějších Irish Dew nebo autorsky původnějšího Kukulína fenomenálního houslisty Jana Hrubého, aby byl vnímán jako univerzálnější, přitom k publiku stále vstřícný hudebník s osobitým kompozičním rukopisem. A přestože titul Hromkovy páté desky Five Bells evokuje album Mika Oldfielda Tubular Bells z roku 1973, dokonce jsou na Hromkově nahrávce také použity zvony, její titul má konkrétní hudební zdůvodnění (suita o 514 taktech a pěti větách). Když byl název již vymyšlen a album před dokončením, vracel se Michal Hromek s manželkou z anglického výletu zpět do Prahy. Dálkový autobus Kingscourt Express uvázl v zácpě na jihu Londýna právě před hospodou tohoto jména. Krátce po něm jeli do Londýna se symfonickým orchestrem členové MHC, zašli do hospody Five Bells a zeptali se majitelky, zda by neměla námitky proti případnému využití objektu v rámci promotion, které bude vydání hudebního alba provázet. Firma Bonton nakonec usoudila, že by mohly nastat problémy s autorskými právy na vývěsní štít, a tak z nápadu sešlo.

Po několika sólových albech Michal Hromek vydává první album se svou skupinou Michal Hromek Consort. Již na předchozích albech spolupracoval se členy České filharmonie, například s houslistou René Váchou a Danielem Mikoláškem (bicí, vibrafon, piano, cembalo), bratrem písničkáře Bohdana Mikoláška. Dlouhodobě spolupracuje také s flétnistou Jakubem Klárem. Předchozí nahrávky nemohl Hromek z různých příčin ověřit koncertním hraním. Postupně vykrystalizoval nápad, aby se jeho skupina zformovala právě v tomto složení. Nedá se říct, že by soubor fungoval na principu sólista a doprovodní hráči. Výhradní skladatel a aranžér je samozřejmě základním hudebníkem celého projektu, avšak poskytuje dostatek prostoru i ostatním kolegům. Ostatně pojem "consort" na určité "odborné společenství" poukazuje. Nebylo by ani přirozené, aby klasická kytara přehlušila příčnou flétnu, perkuse, housle a violu.

Hudební recenzent Mladé fronty DNES Vladimír Vlasák upozorňuje na podobnost umění jemného aranžérského přístupu se mnohem slavnějším Američanem Bill Frisell, i když Hromek samozřejmě není jazzman ani taková mediální hvězda. "Jeho kořeny sahají spíše do klasické hudby a způsob, jakým i tu náročnější muziku promění v okouzlené snění, si zaslouží uznání."[ Vladimír Vlasák, Snění Michala Hromka, Mladá fronta DNES, 11. 04. 2001.]

Na rozdíl od Hromkových předchozích, čistě studiových projektů, které nikdy nebyly převedeny na pódium, nahrávka vydaná pod názvem Consort Music odpovídá koncertnímu pojetí; vznikala do značné míry bez playbacků ve Studiu Smečky a natáčelo se taky v kostele Církve československé husitské v Dejvicích.

Kromě původních Hromkových skladeb a dvou tradicionálů jsou tu zařazeny i dvě písně od Jethro Tull -- Wondering Aloud a Acres Wild (pod souhrnným názvem Two Pieces from Merry England) z legendárních desek proslulé a u nás velmi oblíbené skupiny flétnisty a zpěváka Iana Andersona Aqualung (1971 Chrysalis) a Heavy Horses (1978 Chrysalis). Není to však předzvěst Hromkova příklonu k rocku, protože obě písně navazují na tradiční britskou folkovou hudbu a v podání Hromkovy skupiny se tato návaznost spíše akcentuje. Na nápad zařadit skladby od Jethro Tull přišel Hromek díky kontaktu s hudebními a aranžérskými přístupy Jana Hrubého a folkrockového Kukulína.

Z ostatních skladeb zaujme ještě Los Incas s jihoamerickými motivy, ve stylu ragtimu je pojata skladba The Gringos, rytmičtější Danza #2, kde dostaly prostor Mikoláškovy perkuse, energicky zahraný tradicionál Reynardine, závěrečný melodicky jímavý tradicionál The Curragh of Kildare. To svědčí o pokračování v trendu rozpoznatelném v řadě jednotlivých alb, tj. o postupném rozšiřování keltských inspiračních zdrojů o jiné polohy.

Po kompoziční stránce zaujme také práce s motivy, kdy první a druhá skladba tvoří protiváhu posledních dvou skladeb, vystupují v nich blízká melodická i rytmická témata. Některé jejich fragmenty se pak různě mihnou i v ostatních, vnitřních skladbách alba. Tím je Hromkem oblíbená sevřená forma suity rozšířena v jakousi malou symfonii či symfonietu, ovšem předvedenou pouze kvartetem.

Jeroným Lešner z časopisu FOLKtime si povšiml i způsobu, jakým je deska nahrána: "Považuji za správné, že je při hodně hlasitém stereoposlechu slyšet, kdy se flétnista nadechuje, kdy se kytarista nevejde prsty levé ruky do strun či houslista přitlačí na smyčec... Tím dostává skladba větší sílu a autenticitu, než kdyby byla plošně zfiltrována necitlivým masteringem." [Jeroným Lešner, I hrome, to je muzika! Michal Hromek Consort: Consort Music, FOLKtime, 20.10.2001.] Recenzent v tom hledá spojitost s projekty moderní vážné hudby, což není postřeh zcela od věci.

Další album, pro mne poněkud překvapivě, je návratem ke kořenům, neboť bylo věnováno přímo Toirdhealbhachu O'Cearbhalláinovi, jinak Turloughu Carolanovi alias O'Carolanovi z Nobberu. Album proto dostalo výmluvný název Carolan.

Kromě zmíněného harfisty Patricka Balla se ke Carolanovi vrací v poslední době dublinská skupina Kíla, irský skladatel a aranžér Duglas Gunn (dirigent Duglas Gunn Ensemble), irský zpěvák Iarla O'Lionáird anglická folkařka Emily Slade, přední irské harfistky Kathleen Loughnane a Gráinne Hambly, ale třeba i švýcarská harfistka Kora Wuthier. Iarla O'Lionáird, známý také ze spolupráce s Peterem Gabrielem a naším Čechomorem, o Carolanovi tvrdí: "Zajímavé je, že napsal spoustu písniček, ale nikdo je nezpívá, všichni hrají instrumentální verze. Jejich texty do těch melodií nějak nepasují, v jedné sloce je zkrátka příliš mnoho slov. Muzikologové se domnívají, že on ty příběhy vyprávěl a k tomu hrál na harfu." [Petr Dorůžka, Trubadúři Evropy, Afriky i Asie, UNI, 17. 12. 2007.]

Michal Hromek své návraty k barokní hudbě a harfovým tabulaturám vysvětluje: "Torzovitost a víceznačnost těchto tři sta let starých fragmentů mi poskytuje vítanou záminku domýšlet a v introdukcích, mezihrách a protihlasech vymýšlet hudbu v několika stylových rovinách, které mám rád."

V roce 1999 se Michal Hromek v rozhovoru pro magazín Rock & Pop svěřil Leoši Kofroňovi, že by časem chtěl stávající kvarteto rozšířit aspoň o violoncello, protože mu schází basová linka a kdyby k tomu přibyla ještě vokalistka, zněl by soubor ještě zajímavěji. [Leoš Kofroň, Nejen keltská kytara, Rock & Pop, 1999, č. 3.] Tuto představu si postupně splnil, protože kvarteto rozšířil na kvinteto a v duu spolupracuje s harfistkou a vokalistkou Kateřinou Doležalovou. Repertoár Hromkova dua i kvinteta se částečně překrývá, protože některé skladby jsou upraveny pro obě sestavy, ale z větší části se liší.

Výběr toho nejlepšího, co natočil pro firmu Bonton, resp. Sony/Bonton, najdeme na loňském, tak trochu "předvánočním" výběru Best Of, jenž je doplněn loňskou bonusovou nahrávkou pro Supraphon Music, písní The Broom of the Cowdenknowes. Celkem je na album zastoupeno 17 skladeb ze všech dosavadních alb, jimiž jsme se probírali. Zhruba 70 minut nádherné hudby s kořeny v Anglii, Skotsku či Irsku, ať již v podobě úprav tradicionálů, citací Turlougha O'Carolana nebo Hromkovy původní tvorby představuje příležitost k seznámení se s keltskou kytarou v podání mimořádně talentovaného a do sebe výlučně neuzavřeného hudebníka i pro ty, kdo jeho dosavadní tvorbu nezaznamenali. K tomu se snad sluší podotknout, že zejména několik skladeb z jeho debutového alba často používá Česká televize k náladovému podbarvení melancholických filmových obrazů, tudíž některé motivy musejí znít povědomě nejspíš každému Čechovi, aniž zrovna tuší, kdo je jejich interpretem.

Na závěr snad kacířskou myšlenku, za niž mne snad kovaní muzikologové specializovaní na oblast artificiální hudby neukamenují, ba snad ani Zdeněk Nejedlý se nemusí obrátit v hrobě, ale kdyby dnes žil Bedřich Smetana, možná by do Mé vlasti zakomponoval i nějakou ryze "keltskou" melodii. Vždyť naše vlast, jež latinsky slove Bohemia, byla kdysi otčinou keltského kmene Bójů a nazývala se Bohemoium.

DISKOGRAFIE MICHALA HROMKA:

1990 CD: KELTSKÁ KYTARA (Bonton)*

1992 CD: U LVA A JEDNOROŽCE (Bonton)*

1994 CD: FOLK-BAROQUE AND OTHER RAGS... (Bonton)

1996 CD: THE WILD MOUNTAIN THYME (Bonton)

1999 CD: FIVE BELLS (Sony Music/Bonton)

2001 CD: CONSORT MUSIC (Indies Records)

2002 CD: CAROLAN (Supraphon)

2007 CD: THE BEST OF CELTIC GUITAR (Supraphon)

*) licenčně vydáno firmou HOLBORNE DISTRIBUTING CO. LTD. (Canada)

Poznámka metacitační: Omlouvám se p.t. čtenářům, že odkazy na některé citace rozhovorů s M. Hromkem se mi již nepodařilo dohledat. Pravděpodobně šlo o Rock & Pop jako zdroj. Autor.