1. Obáváme se, že došlo k nedorozumění. Snažili jsme se oddělit úzkou a širokou definici racionality. Úzká, "ekonomická" racionalita je něco naprosto jiného, než je náplň široké definice racionality. Pan MV jejich obsahy promísil.

2. Teorie her a neuroekonomické experimenty dokazují, že úzká, "ekonomická" definice racionality, z níž vycházejí některé aspekty neoliberální doktríny, neplatí. Neuroekonomické pokusy, které užily funkční zobrazovací metody vyšetřující činnost mozku, ukázaly jednoznačně, proč neplatí a co se při tom v našich hlavách děje. Člověk Homo economicus není. Což jsme se snažili doložit odborně (Koukolík, 2007 A), řadou přednášek o sociálním a citovém mozku na ekonomických, lékařských a informatických fórech, stejně jako sděleními pro nejširší veřejnosti. (Viz www.ceskatelevize.cz/jadro pořady Hůl do ruky, Ten náš mozek politický, Peníze, Rozhodneme se a chystaný pořad Neuroekonomika.)

3. Chování a osobnost, které by byly důsledně založeny za úzké definici (ekonomické) racionality, považujeme za projev deprivantské struktury osobnosti (Koukolík a Drtilová, 2006; Koukolík, 2007 A, B). Deprivant je dle našeho názoru a v našem označení sociálně adaptovaný / sociálně úspěšný / neúplný psychopat.

4. Existuje lidské (ekonomicky) racionální chování v ekonomice, politice i v rodinách. Existuje (ekonomicky) racionální chování zvířat a součástí modelů. Navrhujeme proto užívat pojem racionalita tak, jak je ve vědě běžné. Domníváme se, že "kapitalistická" racionalita je spíše ideologický pojem podobný pojmu "socialistická věda". Deprivantsky, úzce ekonomicky racionálně ( = moc, prestiž, zisk za jakoukoli cenu) se chovali někteří lidé a jejich skupiny od nepaměti, stejně se jako jiní lidé a skupiny chovaly od nepaměti tak, jako by v praxi užívali širokou definici racionality.

5. Široká definice racionality říká, že jde o chování na logické a objektivní analýze všech dostupných informací. Nemá-li jít o mýtus podobný Homo economicus, pak je toto racionální chování historický a individuální proces, nikoli stav. Pokládáme za nutné zopakovat a zdůraznit experimentálně doloženou skutečnost říkající, že neoddělitelnou součástí procesů odpovídajících široké definici racionality jsou afektivní, neboli citové procesy jimž běžném jazyce říkáme emoce a pocity. Funkční zobrazovací metody mozku ukazují kde, co, proč a jak se přitom v lidském mozku děje. ( Motlová a Koukolík, 2005, Koukolík 2007 B.)

Mnoho z představ považovaných za součást světské humanistické tradice má evoluční, tedy genetické a tím i "neurofysiologické" kořeny odpovídající proměnám funkční architektury našich mozků od nejranějšího dětství. Zdůrazňujeme, že podobné kořeny mají i druhy chování považované za ne-lidské natolik, že jim mylně říkáme zvířecí, bestiální (Koukolík, 2007 B).

Domníváme se, že do současného rámce široké definice racionality patří lidský altruismus a kooperace. V našem pojetí autoři a redakce BL proto nejsou lidé iracionální, ale naopak racionální v širokém slova smyslu.

6. Štěstí není "velmi vágní pojem, který je sám o sobě prázdný a prakticky nepoužitelný". Skutečností je opak. Prožitek štěstí zná většina zdravých lidí subjektivně. Poznává je na druhém člověku. Lze ho objektivizovat měřením fysiologického stavu člověka ve velkém počtu proměnných. Funkční zobrazovací metody ukazují, které části mozku za pocit štěstí odpovídají. Je chyba směšovat neurobiologii a psychofysiologii štěstí s kulturními hodnotovými souvislostmi. Zde je jedna z lidských pastí. Bez pocitu štěstí bychom byli zombie. Trvalý pocit štěstí, "ráj", je nemožný. Neuronální systémy totiž odlišují jen rozdíly. "Mašinérii" štěstí však mohou spouštět hodnotově velmi odlišné podněty. Mašinérie štěstí je proto v milujícím rodiči stejná jako ve vyznamenávaném vrahovi (pokud je pocitu štěstí schopen, což psychopati nebývají, zdaleka ne všichni vrazi jsou psychopati a naopak.). Odlišný je kulturní a hodnotový kontext. Opak platí také: míra neštěstí v člověku jemuž někdo ukradl králíky může být zcela stejná jako míra neštěstí ve vladařovi, jemuž někdo ukradl provincii. Odlišný je kontext včetně důsledků.

7. Široká definice racionality se osobním prospěchem nezabývá. Lze říci, že vědomí uživatelé široké definice racionality mívají děti i za velmi nepříznivých okolností a neopustí je i za okolností subjektivně ještě nepříznivějších. Ostatní lidé mívají děti proto, že jsou úspěšní altruisté.

8. Neztotožňujeme se s tvrzením pana MV: "Žijeme ve světě podvodů a klamů. Žijeme ve světě v němž se prospěch "horních deseti tisíc" stal prvním přikázáním nového náboženství". Naším pocitem je, že žijeme ve světě, kde kromě přívalu podvodů a klamů může při troše námahy největší počet lidí zjistit nejmenší dosažitelnou míru ne- pravdy, tedy (současnou) skutečnost, tak jak to v dějinách nikdy nebylo možné. V některých státech světa se někteří příslušníci "horních deseti tisíc" , mocenské elity, poctivě starají o sociální a kulturní jištění lidí, kteří jsou na sociálním žebříčku níž v rozsahu, o němž se nám mohlo a může jen zdát. Máme na mysli jak severské státy, tak dění v Německu, Francii, Spojeném království, i v těch často unfair nesnášených a stereotypizovaných USA (Human Development Reports, 2000 -- 2008).

9. Názor pana MV na státní vlastnictví v našem bývalém zřízení je nám blízký. Není ho však možné užít k jiné interpretaci a jiném kontextu, než původní autoři citované studie zamýšleli.

Literatura

Human Development Reports http://hdr.undp.org/en/reports/ 10.

Koukolík, F., Drtilová, J. Vzpoura deprivantů. Nové vydání. Galén, Praha 2006. 11.

Koukolík, F. Sociální mozek. Karolinum, Praha 2007, A 12.

Koukolík, F. Proč se Dostojevskij mýlil? Galén, Praha, 2007, B. 13.

Motlová, L., Koukolík, F. Citový mozek. Neurobiologie, klinický obraz, terapie. Galén, Praha 2005.