Barma: utajená válka

Britská televizní společnost Hardcash Production tajně vyslala tým reportérů do Barmy, aby zde navázali styk s místním lidmi - s obyčejnou populací, disentem, zástupci studentů, s přeživšími obětmi represálií či jejich pozůstalými. Reportéři zpovídali obyčejné Barmánce a natáčeli jejich reakce. Zprvu jim kladli lapidární otázky, ale později přišla na přetřes politická situace v zemi. Někteří se zalekli, rychle hovor ukončili a zmizeli, někteří byli ochotni odpovídat na další otázky pod podmínkou anonymity či vypnutí kamery.

Atmosféra všeobecného strachu prostupovala hlavní město země Rangún, zvláště pak po nedávných nepokojích. Britští reportéři se poté, v naprostém utajení, setkali s místním disentem a opozičními novináři, kteří trvale žijí v thajském exilu.

Čekal jsem oblíbenou mantru západních reportérů o neochvějné přízni barmské junty s Čínou a Ruskem, k čemuž k mému nelíčenému úžasu nedošlo. Naopak, v dokumentu padla zmínka o tzv. Černém seznamu, na kterém jsou pranýřovány korporace, firmy a další podnikatelské subjekty, jež obchodují s barmskou juntou a udržují ji tím u moci.Drtivá většina těchto pochází ze Západu (ale i Japonska, Austrálie, Singapuru..), především z USA, Velké Británie a Francie. Pokud je mi známo, tak v plačtivých litaniích českých novinářů na tragické události v Barmě se tato skutečnost de facto neobjevila, ač je možné ji na internetu bez problému vyhledat ZDE

Zde můžeme narazit na cestovní kanceláře, jež nabízejí luxusní dovolené v barmském turistickém ráji (Abercrombie/Kent, Bamboo Travel, Dragon Travel..), dále se tu vyskytují kupříkladu dopravní a logistické firmy (Kerry Logistic Group, Mitsui Sumimoto Insurance, Shenker) a samozřejmě ropné společnosti ( Unocal (Chevron), Total Oil, SapuraCrest Petroleum Bhd, Geopetrol..)

Sama barmská prominentní disidentka Aun Shan Su Ťij na těchto stránkách nabádá, aby zejména turisté, cestující do Barmy nevyužívali služeb zmiňovaných cestovek. To samé platí i o ostatních firmách a korporacích.

Podle autorů dokumentu jsou ropní giganti americký Unocal (Chevron) a francouzský Total Oil páteří drastického režimu v Barmě. Dalším významným partnerem barmské generality je Velká Británie, která od doby, kdy se v zemi chopila junta moci (1999) zde investovala 1.4 miliardy dolarů. Vláda Velké Británie byla humanitárními tělesy opakovaně vyzývána, aby od investic do rukou junty upustila, což rezolutně zamítla. Tento hanebný a zločinný postoj britské vlády ostře odsoudila i disidentka Su Ťij.

Reporéři přišli s dalšími závažnými obviněními na adresu západních korporací. Při stavbě obřího plynovodu do Thajska za miliardu dolarů, na níž se podílel Unocal, byli využíváni barmští otroci, a důkazy o tom tajně natočil britský štáb. Lidé z okolí i samotní otroci tentokrát pustili uzdu svého utrpení. Zubožená žena ve středních letech a další nebožáci mluvili o podřezaných krcích, uřezaných nosech, rtech, o ubíjení k smrti, znásilněních, o tom, že otroci byli nuceni chodit po minových polích, aby "čistili terén" atd.

Dokument se bohužel nedotkl styků ropných a dalších gigantů se západní politickou elitou. Americký viceprezident Dick Cheney finančně tyl z výstavby plynovodu do Thajska prostřednictvím své mateřské korporace Halliburton. Šéfka americké diplomacie Riceová, jež během nedávných nepokojů peskovala barmské generály, pracovala deset let na přední pozici v Chevronu, a jeden ropný tanker nese dokonce její jméno. Australský premiér John Howard v médiích břitce odsoudil státní násilí v Barmě, přestože australská federální policie poskytovala barmským jednotkám výcvik.

I tak smekám před prací společnosti Hardcash Production, za její otevřenost a objektivní přístup k tabuizovanému tématu, a jsem rád, že se Česká televize uvolila tento dokument odvysílat.

Jeden svět -- deset let

Druhý příspěvek byl věnován činnosti organizace Člověk v tísni, 10. výročí festivalu Jeden svět a 60. výročí implementace Charty o lidských právech. Ač sám jsem externím spolupracovníkem projektu o rozvojové spolupráci -- www.rozvojovka.cz -- pod patronací Člověka v tísni, nelze si nevšimnout dvojího metru, kterým tato organizace měří lidská práva. Organizace, ústy svého zástupce, považuje za nejhorší diktatury na světě například Barmu, Súdán, Kubu, Uzbekistán a Zimbabwe. Ano - Barma, Súdán, Zimbabwe a Uzbekistán jsou příšerné diktatury, ale organizace se samozřejmě nezmiňuje o faktu, že Uzbekistán je dlouhodobě financován Spojenými státy a představuje, na rozdíl od Kuby, skutečně brutální režim.

Člověk v tísni udržuje kontakty s americkými organizacemi jako National Endowment for Democracy (NED) a USAID, jež jsou známé díky nelegitimnímu vměšování do záležitostí suverénních zemí a porušováním mezinárodního práva kupříkladu ve Venezuele, Bolívii a Kurdistánu. ZDE

Proto je celkem pochopitelné, že opravdu palčivé světové krize zůstávají Člověkem v tísni téměř nepovšimnuty.

Je však trestuhodné, že organizace pádně neprotestuje proti izraelským genocidním sankcím, uvaleným na 1.4 milionu lidí v Gaze, proti osudu 2.5 milionu Palestinců čelícím loupeži své země, ilegální zdi, jež je připravuje o vodní zdroje, proti síti checkpointů, která tak zmenožňuje ekonomice efektivně fungovat, což odsoudila i Světová banka. Proč Člověk v tísni neprotestuje proti mezinárodní ignoraci čtyř milionů palestinských uprchlíků, jejichž předkové byli před 60 lety vyhnáni z domoviny, skutečnosti, že je nadále ignorována rezoluce RB OSN, požadující jejich návrat a repatriaci. Proč neinformuje o téměř pěti milionech iráckých uprchlíků, které vykořenila ilegální US/UK invaze a následná okupace. Proč se hlasitě nezmíní o dalších čtyřech milionech Iráčanů, které hladoví a potřebují urgentní pomoc.A to mluvím jen o Blízkém východě.

Poslední snímek odvysílaný v rámci tematického večera s názvem Lekce z běloruštiny byl věnován disentu a studentům, bojujícím proti Lukašenkově autoritativnímu režimu. Film odsoudil restriktivní přístup vládních orgánů vůči běloruskému jazyku a snímal násilné potlačení protivládní demonstrace. Film zásadním způsobem nevybočoval z rámce snímků, prezentovaných na festivalu, a nic převratného nepřinesl.

V následujících týdnech budou tyto i další dokumenty vysílány v českých městech. Lze jen doufat, že některé z nich aspoň trochu vybočí z oficiálního kánonu, jímž je svázán jak Člověk v tísni, tak festival Jeden Svět.