Takže řekněme 5.000 Kč z kapsy dalekozrakého zoufalce, který se dopustil té troufalosti, že jeho handicapem je zrovna oční vada a ne třeba hemeroidy.

Zároveň s příbuzným kupujeme sekačku na trávu, protože ta ¼ století stará se už definitivně rozpadla. Cena je 6.600 Kč za stroj se spalovacím motorem o váze několik desítek kg, na který padlo spousta materiálu a který vypadá robustně a pevně.

Také jsem si nedávno konečně po celoživotním brnkání na kytaru dopřál kytaru dvanáctistrunnou za 4.100 Kč.

Proč to všechno píšu a „matlám“ dohromady?

Je mi divné, když „jízdní kolo stojí stejně jako lokomotiva“.

Je mi divné když „brejle“ stojí stejně jako dobrá dvanáctistrunná kytara nebo dobrá motorová sekačka na trávu.

Samozřejmě vždycky to není o velikosti. Je jasné, že procesor do počítače nemůže nikdo poměřovat třeba s tou travní sekačkou. Tam je obrovská dávka zaplacené chytrosti vtělené do drobného výrobku. Jako třeba švýcarské hodinky.

Ale kolik práce a know-how je na „dvou čočkách spojených kusem drátu“?

Něco je špatně.

V době realizace gruntovní zdravotnické reformy by měl ten, kdo je za tento stav zodpovědný, vybádat, kde že je ten shnilý pes zakopán - vytýčit ho a vykopat.

Jinak by se mohlo stát, že by mu někdo se špatným zrakem mohl omylem třeba i nakopat.