V neděli 24. února ve 14 hodin, v předvečer 60. výročí komunistického převratu, se u Husova pomníku na Staroměstském náměstí v Praze uskuteční shromáždění k připomenutí "výsledků" komunismu. Zástupci občanských organizací, politických stran a veřejnosti, účastníci mítinku, vzpomenou realitu působení komunismu, vysloví varování před bagatelizací totalitních ideologických tendencí, a s Výzvou "Nikdy více bolševizaci ČR" se obrátí na veřejnost. Zdůrazní že komunistické myšlení zabírá neúměrně velké místo ve veřejném životě v ČR, opět spolurozhoduje o dalším vývoji země, a tomu je třeba v 21. století už zamezit.

Fascinuje mne jednotná fronta interpretů únorových událostí před 60 roky, která je s bravurní jistotou deklaruje jako násilné uchvácení moci komunisty. Nic proti tomu. Ale přece jen se mi zdá vhodné upozornit na to, jaká byla ve společnosti v době od osvobození do Února politická situace. Ovlivnily ji tři základní aspekty:

Z vědeckých testů vyplývá, že viagra poškozuje spermata a některým mužům možná po delším užívání této pilulky znemožní oplodnit partnerku. Upozorňuje na to tým, jemuž stojí v čele dr. David Glenn z Queen's University v Belfastu. Zjištění bude publikováno v časopise Fertiliy and Sterility.

< Mučení vodou v minulosti

Lukáš Lhoťan se pozastavil nad zprávou, podle níž bývalý šéf Mossadu považuje za legitimní zabíjet vedoucí představitele zemí, jež - dle mínění Izraele nebo Západu - podporují terorismus. "Západní společnost musí změnit své smýšlení, a přijmout principy, s nimiž žijeme my v Izraeli. Musí přijmout zásadu, že sebeobranné preventivní údery jsou legitimní, stejně jako cílené zabíjení," prohlásil Šabtaj Šavit.

Ve svém starším článku "Epidemie moru z roku 1665 versus epidemie hlouposti z roku 2005" (Britské listy 1. 12. 2005) jsem na závěr napsal: "Při velké morové epidemii v Londýně roku 1665 se hromadnými hroby končilo. Při pouhých obavách (na miliardy obyvatel dosud jen pár desítek infikovaných) z epidemie se v roce 2005 hromadnými hroby začíná. Lze jen doufat, že státní orgány nebudou v historii hledat ponaučení, jak provádět mučení nebo návody, jak zřizovat koncentrační tábory. Vždy připravení snaživci by se jistě našli."

Článek měl podtitulek "Dělí nás od divošství jen lehký civilizační nátěr?" Za zmínku o tom, že by se z dávné minulosti mohl díky oněm vždy připraveným snaživcům institut mučení vrátit, jsem si tehdy vysloužil řadu kritických mailů. Prý se velmi mýlím, něco takového je vyloučeno.

Dobrý den, rád bych vás upozornil na protestní akci studentů VUT proti chování menz ke svým strávníkům, píše Petr Čulík. V průběhu roku došlo k neadekvátnímu zdražení cen jídel a plánuje se zavádění nesmyslných pokut, pokud si na účet v menze uložíte menší částku jak 200 Kč! Přitom menza VUT vykazuje jen za prodej jídla zisk za poslední rok 16.000.000 Kč. Petici, za 3 dny existence, proti chování menz podepsalo už více jak 19% studentů a zaměstnanců VUT! Zdroje: ZDE ZDE

Čtení: Marek 10,35-45; Perikopa: Matouš 4, 8-10

Kdo se chce stát mezi vámi velkým, ať je vaším služebníkem, říká Ježíš v našem prvním čtení svým učedníkům, kteří se nemohou zcela vzdát svých lidských představ o povaze Ježíšova mesiášství a dopředu si u něho domlouvají výhodné trafiky poté, co se -- jak oni předpokládali -- Ježíš ujme vlády v zemi. Nepohoršujme se hned nad nimi, jako těch zbývajících deset učedníků: Touha po moci, po vládnutí druhým je vlastní lidské přirozenosti stejně tak jako je hlad, agresivita, sexuální pud, či touha po majetku a po požitcích.

Přečetl jsem ony dvě kapitoly z knihy F. Koukolíka a J. Drtilové Vzpoura deprivantů a mám problém. Je podle autorů vůbec možné použít racionalitu a kritické myšlení v politice (definované klasicky jako správa společných věcí, tj. věcí obce nebo státu) za nějakým obecně kladným účelem ("dobrý život")? Nebo je takové pojetí nereálné a politika je v podstatě vždy sférou klamu a manipulací ve prospěch mocenských menšin? Nebo by se měl problém formulovat ještě nějak jinak?

Před pár dny vyšel na Britských příspěvek od Františka Koukolíka a Jany Drtilové, skládající se z výňatků z jejich knihy Vzpoura deprivantů, které se týkají manipulace a propagandy. Jejich knihu jsem měla právě rozečtenou a k tomu ještě další publikace týkající se manipulace, manipulátorů, deprivantů, a ač jsem je začala číst z ryze osobních důvodů, brzy mě praštila do očí až učebnicová paralela mezi v knihách popisovanými praktikami a tím, co se děje na české politické scéně. Článek o vládě deprivantů s odkazem na Františka Koukolíka jsem měla v hlavě už delší dobu, jsem ráda, že mě předběhli autoři samotní a potvrdil tak legitimitu mých úvah.

Lt. Gen. Obering 17. 1. 2008 v Černínském paláci na tiskové konferenci následující dvoudenní maraton jednání činitelů zbrojního průmyslu ČR a Spojených států amerických , který se konal pod záštitou ministra zahraničí ČR, řekl, že předpokládá součinnost systému PRO USA a vlastního systému NATO formou vrstvení: Nejedná se o integraci jako takovou, ale o součinnost, propojení. Zatímco Spojené státy budou mít řízení a velení systému obrany proti balistickým raketám dlouhého doletu (RADAR), NATO bude mít velení a řízení svého vlastního systému proti taktickým raketám krátkého a středního doletu, píše čtenář Daniel Solis.

VIDEO, které natočil Jan Šlechta na stránkách Youtube Lt. Gen. Obering USA Nato systems layered ZDE

Logický je pak závěr, že Obering potvrdil, že systém protiraketové obrany SSA mířený proti útokům "problémových" doslova darebáckých států (rogue states), které leží mimo dosah raket s krátkým a středním doletem, a kvůli kterým hodlají vybudovat radary a interceptory v Evropě, nadále zůstává, dle očekávání, pod velením a řízením Spojných států amerických. Oba zmíněné systémy budou nicméně schopny si navzájem vyměňovat situační informace. Tímto krokem ovšem padá podmínka, kterou podmínila Strana zelených souhlas s umístěním amerického radaru na českém území.

Premiér Olmert byl podle deníku Ha′aretz překvapen, když v neděli zjistil, že loni schválený protiraketový obranný systém Ocelový dóm nebude schopen ochránit izraelské občany před dopadajícími palestinskými raketami Kassám. Deník Ha′aretz informuje, že podle nedávných testů systém účinně brání pouze před raketami odpálenými ze vzdálenosti větší než 4 kilometry, zatímco Palestinci mohou rakety pálit z Bejt Hanúnu vzdáleného od Sderotu pouhé 2 kilometry.

Vláda se rozhodla tyto skutečnosti utajit.

podrobnosti v češtině Israel.cz ZDE

Chápu, že agentura pracuje pro politické strany, ale nechápu a nemůžu se smířit s tím, že se někdo nechá přimět k tomu, aby ovlivnil výsledky toho průzkumu. A nemůžu se zbavit dojmu, že alespoň některé průzkumy jsou "cinknuté". Jestliže vyjdou současně průzkumy s výsledky vysloveně proti sobě, tak je někde něco špatně. Možná to jenom ty agentury neumějí. O tom, že někdo úmyslně zpracuje ten průzkum tak, aby výsledky byly příznivé pro zadavatele, nemám žádný důkaz, ale nemůžu to vyloučit.

LN Jakým způsobem lze výsledky průzkumu zmanipulovat, aniž by šlo o zcela vymyšlená čísla?
Výsledek průzkumu záleží na spoustě okolností počínaje tím, jak jsou trénovaní tazatelé, přes to, která místa se vyberou pro dotazování, a konče třeba tím, jak se poskládají otázky předcházející otázce, kterou chcete publikovat. Úplně hloupý způsob, jak ovlivnit výsledky, spočívá například v tom, že řeknete tazatelům, aby šli jenom do domů, které jsou opravené. Budete se ptát v těch správných lokalitách, v těch správných vzdělanostních skupinách, budete mít správnou věkovou strukturu a všechno, ale budete mít spokojenější lidi, protože prostě platí, že v opraveném domě žijou lidi spokojenější než v neopraveném.

Jan Herzmann, Factum Inventio: Některé výzkumy mi přijdou "cinknuté" ZDE

V neděli 24. 2. 2008 na Novotného lávce v Praze proběhne zasedání Republikové rady Strany zelených. Na programu by měla mít jednání o vnitrostranickém referendu, které by mělo určit postoj Strany zelených k vybudování americké vojenské základny.

K tomu, co napsal pan Tupáček, je třeba dodat základní fakt, a to, že musí znát situaci v ČSSD. Nebudu diskutovat s panem Tupáčkem o tom, jak vládne ODS a jak se chovají její lidé, protože nejsem členem této organizace. Mám však tu čest být členem v ČSSD, a proto poměry v této straně znám daleko více. Po nehorázné zradě při volbě prezidenta republiky na Zemanovi nebyl doposud nikdo potrestán ani pokárán. Je to přinejmenším ukázka jakési dvojí hry, která probíhá v ČSSD.

Pan Piegl ve své polemice s mým článkem tvrdí, že mám tak trochu příchuť zkritizovat všechny novináře, kteří nefandí Jiřímu Paroubkovi, přičemž jsem měl zapomenout na mnoho lidí z okruhu členů a příznivců ČSSD, kteří k Paroubkovi také nemají zrovna vstřícný postoj. Dovoluji si pana Piegla upozornit, že smyslem mého článku nebylo šmahem odsoudit veškeré mediální odpůrce Jiřího Paroubka, nýbrž upozornit na permanentní zaujatost až zášť, která je vůči němu v našich elektronických i tištěných periodikách běžná a která se zásadně vymyká standartu novinářské profesionality. To pro vysvětlenou.

Rozdíl mezi panem Tupáčkem a panem Pieglem st., který reaguje na jeho text, spočívá v tom, že Tupáček přichází do veřejného prostoru se svým názorem na psaní tisku o Paroubkovi a pan Pieg st. vnáší do diskuse vnitřní problémy regionálních skupin v ČSSD na Ústecku s evidentní nechutí vůči Paroubkovi. Člověk se musí ptát, proč pan Piegl st. v té straně vůbec ještě je.

Když jsou někde nějaké grafy či diagramy, zkrátka rozmanité křivky nebo sloupečky, stěží člověk odolá, aby se nepodíval blíž. Zvláště když tam kromě velikánů v dané oblasti může (někdy) spatřit také odkaz nebo popisku, či dokonce kolonku, umožňující navíc porovnání také s ČR. Zrovna teď se mi to mj. podařilo v posledním NEWSWEEKu (z 25. 2.). Bylo to nadepsáno "Index zranitelnosti", s pramenným odkazem na CITI.

V Británii vyvolaly ve čtvrtek obrovské rozhořčení zprávy, že energetická společnost Centrica (prodávající elektřinu i plyn) zaznamenala v roce 2007 operační zisk v hodnotě 571 milionů liber, ve srovnání se ziskem 95 milionů liber v roce 2006.

V úterý 19.2.2008 v pozdních večerních hodinách byla na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku projednávána zpráva poslance Cema Özdemira o strategii EU pro Střední Asii. Ta je vůbec první významný evropský dokument směřující do této oblasti. Bohužel v parlamentní debatě o této zprávě nejčastěji zaznívala myšlenka, že je nutno zaměřit se na tento region hlavně s ohledem na energetickou bezpečnost Evropy a její nezávislost na energetických dodávkách z Ruska.

Babí léto (Indian Summer) (2001), directed by Vladimír Michálek

This film is a tour de force of three distinguished Czech actors of the older generation, Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková and Stanislav Zindulka. First of all, though, it is a magnificent performance by Vlastimil Brodský. The belief that space for the realisation of individual human aspirations is restricted by unchangeable facts seems typically Czech. The Czech awareness that space for human initiative is always limited, is probably much closer to the understanding of the human predicament than the (Americanised) belief that radical action and the use of force may bring satisfaction and happiness.

(An excerpt, translated into English for international students at Glasgow University, taken from Jan Čulík's book on post-communist Czech feature film "Jací jsme", Host, Brno, 2007. More notes on recent Czech feature films in English are HERE)

Americký ministr obrany Robert Gates se vyjádřil, že sestřelení nefunkčního satelitu dokazuje, že americký systém raketové obrany funguje. Dodal, že operace "hovoří sama za sebe" a dodal, že Spojené státy jsou ochotny podělit se o část své technologie s Čínou. Řekl to poté, co Čína varovala, že sestřelení satelitu by mohlo ohrozit bezpečnost ve vesmíru. Nefunkční satelit USA 193 byl zasažen 283 km nad zemským povrchem střelou SM-3, vypálenou z válečné lodi západně od Havajských ostrovů.

Spojené státy americké, Velká Británie a Austrálie, Francie, Německo a Rakousko, Itálie. A americko-britský protektorát Afghánistán, či některé poslušné země "nové" Evropy - Lotyšsko, Bulharsko, Estonsko, Chorvatsko, Litva, Polsko, Slovinsko, Albánie. Ti všichni zapomněli na Mnichovskou dohodu, která vedla k 2. světové válce. Ti všichni se už podepsali pod ostudné rozhodnutí uznat nezávislost separatistů ze srbské provincie Kosovo a dokončit tak etnické rozdělení Balkánu. Česká republika je zdrženlivá, ale měkce souhlasí s odůvodněním ministra zahraničí Karla Schwarzenberga "Uznám to, jakmile uvidím, že valná většina evropských států je již uznala, a za druhé uvidím, že chování kosovských autorit je takové, že za to můžu s dobrým svědomím nést zodpovědnost."

Turecké pozemní jednotky vpadly ve čtvrtek večer do severního Iráku. Deset tisíc vojáků má zpacifikovat kurdské rebely, kteří mají v oblasti své základny. Pěchotu podporuje letectvo, oznámilo velení armády.Pozemní ofenzivě předcházelo bombardování údajných základen Strany kurdských pracujících (PKK) v neobydlených horských oblastech severního Iráku.

iDnes: Turecko poslalo na kurdské rebely v Iráku tisíce vojáků ZDE

S překvapením jsem si přečetla reakci pana Cveka. Pokud čtete pozorně, zabývám se ve svém článku Radou, nikoliv paní Tachecí. Nehovořit o tématu proto, že se paní Tachecí zhroutila (může se to stát každému z nás) ale není řešení.

JU│ Arménská opozice na čele s prvním prezidentem Arménie Levonem Ter-Petrosjanem neuznává výsledky prezidentských voleb. Mluví otevřeně o falzifikaci výsledků. Podle výsledků hlasování, které proběhlo v úterý, byl novým prezidentem zvolen úřadující premiér a vůdce Republikánské strany Sarkisjan, když získal 52,8 % hlasů, Ter-Petrosjan získal jen 21 % hlasů. Hned po vyhlášení výsledků ovšem volební štáb Ter-Petrosjana napadl výsledky a prohlásil je za zfalšované. Podle jejich mínění neodpovídal počet těch, kteří přišli volit, skutečnosti Požádali proto, aby výsledky byly anulovány a byly provedeny nové volby. Současně také požádali o potrestání všech, kteří se těchto falzifikací dopustili.

Několik stovek demonstrantů zaútočilo na americké velvyslanectví v Bělehradě a proniklo do něho. Část velvyslanectví demonstranti podpálili. Velvyslanectví bylo v té době uzavřené a nechráněné. Podle zpráv došlo také k útokům na chorvatské a britské velvyslanectví. K násilí došlo po pokojných protestech nejméně 150 000 osob před hlavní budovou parlamentu proti kosovskému vyhlášení nezávislosti.

Nezávislé Kosovo uznaly Spojené státy, Británie, Německo, Itálie a další země.

Při mírových protestech promluvil na hlavním bělehradském náměstí srbský premiér Vojislav Koštunica a zdůraznil, že Kosovo zůstane navždy srbské. Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Sean McCormack uvedl, že celá řada demonstrantů pronikla do budovy amerického velvyslanectví a naléhal na srbské úřady, aby situaci zvládly. V několika místech na velvyslanectví byl založen požár. Jeden aktivista vylezl do prvního patra a strhl ze stožáru americkou vlajku. Pořádková policie použila proti demonstrantům slzného plynu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Čína obvinila USA z militarizace vesmíru, poté, co americké námořnictvo sestřelilo 240 km nad Tichým oceánem nefunkční satelit.

Peking kterého kritizovaly Spojené státy i jiné země, když loni sestřelil jeden ze svých satelitů, ve čtvrtek dopoledne poukázal v této věci na to, co vidí jako pokrytectví americké vlády.

ŠOK │SITA│ Prezident Slovenskej republiky Ivan Gašparovič podpísal zákon o úhrade za služby verejnosti poskytované STV a SRo. Súčasný systém koncesionárskych poplatkov za verejnoprávne médiá sa 1. apríla skončí. Nahradí ho nový systém úhrad za Slovenskú televíziu a Slovenský rozhlas , podľa ktorého koncesie v nezmenenej výške 140 korún budú platiť všetci odberatelia elektrickej energie. Nový systém bude podobný výberu koncesionárskych poplatkov v ČR. Problémom sú vstupy , ktoré sú u vačšiny technológií európske, a fixné náklady institúcií - najma televízie. Počet platiacich koncesionárov je oproti Česku oveľa menší - neplatiči sú prakticky beztrestní. Slovenská koruna je oveľa slabší. Výnos je preto oveľa menší a tým i rozsah verejnej slúžby oproti Česku. Rezort kultúry si sľubuje, že vďaka zmene ročne vyberú 3,1 miliardy korún. V súčasnosti ročne zinkasujú vyše dve miliardy korún. Koncesie budú platiť aj tí, ktorí zamestnávajú aspoň troch zamestnancov. Poplatky pre firmy budú závisieť od počtu zamestnancov. Z analýz vyplýva, že koncesie neplatí takmer tretina slovenských koncesionárov. V Česku inkasuje od koncesionárov len Český rozhlas 1,84 miliardy českých korún. Pravicová opozícia zákon odmieta. Podľa nej koncesie by sa mali zrušiť. Slovenská televízia a Slovenský rozhlas by sa mali podľa opozície financovať výlučne zo štátneho rozpočtu.

Proti týrání lišek bychom se měli všichni rozhodně postavit. Pokud chodíte do lesa na houby, jistě jste si všimnuli, že poslední dobou je lišek velmi málo. Zvláště v zimě vůbec žádné nerostou. V lese je dnes ale vůbec nějak mrtvo. Je to tam jen samý nepořádek, odpadky, neuklizené klestí, kůrovec, klíšťata a soukromý nebo vyhozený majetek. Jako houby po dešti rostou v lese snad jen paseky. Situace lišek je dnes velmi špatná. Mohu to sám zodpovědně prohlásit.

Ve čtvrtek se v Praze na Palackého náměstí konala demonstrace proti odtržení Kosova od Srbska. Přítomen byl mj. i Jan Kavan. Demonstrace se bude opakovat v sobotu v 16 hodin, píše Jana Ridvanová.

Česká televize vysílá od začátku roku 2008 nový pořad Detektor, a to na prvním programu v úterý ve velmi sledovaném čase okolo 22. hodiny. Jeho tvůrci chtějí odhalovat novým způsobem různé záhady. Doslova tvrdí, že se jedná o: „nejvýznamnější a také nejzáhadnější otázky ze světa vědy, umění a společenského života, které jsou dodnes zahaleny řadou tajemství".

Agresivita mladých stoupá. Nejen počet, ale hlavně brutalita činů je problémem hlavně ovšem jejich obětí, ale také bezradných rodičů a celé společnosti. Co ale proti tomu dělat, a hlavně kdy...

19. března uplyne pět let od útoku Spojených států na Irák -- útoku, v jehož důsledku zemřel v Iráku podle posledních odhadů již téměř milion lidí. Tato preventivní válka, rozpoutaná bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN, bez souhlasu světového společenství, nastolila v mezinárodní politice zcela nový směr. Dnes se dokonce mluví o jaderném preventivním útoku na Irán.

Excerpts in English from Jan Čulík's book on Czech feature film 1989-2007 Jací jsme (Host, Brno, 2007), dealing with the films which are being taught at Glasgow University, are being published HERE, as the courses progress. The intention is to produce a reworked English language version of this Czech language monograph which will be eventually published in book form.

Výňatky z knihy Jana Čulíka o českém hraném filmu v letech 1989-2007 Jací jsme (Host, Brno, 2007), zabývající se snímky, o nichž se vyučuje v Glasgow v seminářích, vycházejí postupně v angličtině ZDE. Záměrem je postupně připravit přepracovanou verzi této monografie v angličtině, která posléze vyjde ve Velké Británii knižně.

Redakce TV Prima, na vaše zprávy jsem se celkem rád díval, nicméně po odvysílání dnešního šotu o demonstraci občanů, konané dne 20.2.2008, kteří volili "Poděbradské Fórum - sdružení nezávislých kandidátů" v Poděbradech, jsem byl šokován. Celé akci jsem byl osobně přítomen a to, co vyznělo z vašich zpráv, bylo neobjektivní a snad i cíleně zesměšňující.

Volím mírná slova,ale je to hanba, takto předkládat divákům zmanipulované zpravodajství. Nikdo z vašich redaktorů si nedal práci zjistit, proč je většina obyvatel města Poděbrad znechucena praktikami některých zastupitelů. Zastupitelů, kteří v komunálních volbách dostali nejméně hlasů, a přesto po roce znova dosadili do funkce starosty Josefa Ďurčanského (bývalého komunisty a dnes člena ODS. Způsob prezentování, který jste zvolili je přinejmenším maximálně neprofesionální a poškozující demokratické principy svobody projevu. Než takovéto zprávy ve vaši televizi, tak raději žádné, píše čtenář Michael V. Voříšek.

Po prezidentské volbě se mnoho hovoří o mandátu poslance, o jeho zodpovědnosti, o jeho svědomí a o jeho svobodě.

Možná se neumím orientovat v celé problematice našeho volebního systému, ale doposud jsem si myslel, že se volí strany.

Musí-li někdo obětovat veškerý svůj volný čas, aby udržel svůj ekonomický standard v relativním poměru k ostatním jedincům společnosti, jak píše Michal Mašín (BL 20.2.2008), je to jistě smutné. Ale co to má co dělat s ekonomickou transformací? To jako v netransformované společnosti by někdo dělal za nás?

Pan Urban mi doporučil, co bych měl dělat, pokud bych chtěl pracovat, abych žil. Doporučil mi tedy proto, abych v zemědělství šel pracovat sám na sebe. Toto doporučení mi uložil zřejmě dle nějakého televizního šotu. Pokud se chce člověk udělat v zemědělství pro sebe, musí mít nejen půdu, ale také stroje. Vše poměrně náročné investice s dlouhodobou návratností.

Britský ministr zahraničí David Miliband přiznal ve čtvrtek v Dolní sněmovně, že v roce 2002 skutečně přistála na britském území dvě americká letadla se zajatci, podezřívanými z terorismu, a normálně dopravovanými k výslechům v třetích zemích, v rámci procesu zvaného "extraordinary rendition", mimořádná deportace. Dosud to Británie popírala. Nyní se za to Miliband v parlamentě omluvil.

Dámy a pánové, šetřete svůj čas, čtěte rovnou Britské listy, jen tak se můžete dozvědět, co si občané této země skutečně myslí. Ze znormalizovaných novin a prodejné televize uslyšíte jen svůj vlastní hlas, i když nás všechny nutíte věřit, jak již kdysi napsal Karel Marx, že je to náš hlas, hlas lidu.

Ten zaznívá jen tam, kde je svoboda, a ta je dnes jen na stránkách Britských listů. Smutné to vysvědčení pro náš vývoj po roce 1989, míní Milan Valach.

Problematika sebeurčení byla spojena hlavně s koloniálním systémem. Ten je ve svém tradičním pojetí již v podstatě minulostí. Dnes se potýkáme s čistě ekonomickým kolonialismem nadnárodních společností, kterému mnozí s pocitem světoobčana říkají globalizace. Dokonce se přichází s teorií jak zlikvidovat státní suverenitu, protože rozhodující hodnotou je vlastně člověk, a proto by měl mít každý svoji vlastní suverenitu nebo-li právo na sebeurčení.

Svět obchází strašidlo, strašidlo krize. Střední třída se děsí tu pádu hypotečních úvěrů a akcií, tu přesunu výroby a ropné krize, tu zase něčeho jiného. Kapitalismus, který již vyčerpal systémové možnosti svého dalšího vývoje, zaujímá obrané pozice a soustřeďuje se na hledání vnitřních a vnějších nepřátel, na něž by mohl svést hněv frustrovaných a vystrašených středních tříd.

Pokračování článku, jehož první část je dostupná ZDE

Podívala jsem se trochu víc na hospodaření BL v lednu a nevěřila jsem svým očím, píše Soňa Hromátková. Kupecké počty mi řekly, kolik % čtenářů BL je ochotno "pustit chlup" na provoz.

Mně se článek paní Ryšánkové moc nelíbí. Jednak není stále zcela zřejmé, co se vlastně stalo ve vedení rozhlasu, když byla Tachecí odvolána - proč přesně se zhroutila a zda její působení lze opravdu hodnotit jako neúspěch. Připadá mi to jako hyenismus, když se pomlouvá někdo, kdo se nemůže bránit a je v nemocnici po psychickém zhroucení, píše Boris Cvek.

To, co se stalo Tachecí, se může stát nám všem a nesvědčí to nutně o nějakém selhání nebo slabosti. Můj pocit z celé věci nejlépe vystihl Jan Bubeník na svém blogu:

Dnes by bylo dobré, kdyby šéfové rozhlasu a Rada otevřeli veřejnou diskusi o tom, jak by měl Radiožurnál vypadat, a to bez nějakého hodnocení práce Barbory Tachecí. Nezdá se však, že by se někomu chtělo do koncepční debaty a to, co Tachecí zatím změnila, se asi měnit nebude. V tom ohledu by byla vítězkou, jež pouze nesla největší tíži prosazování změn, což ji stálo psychické zdraví.

Ve nejvlivnějším medicínském časopise na světě New England Journal of Medicine (vědecké časopisy se bodují podle toho, kolikrát byly citovány, čili podle svého přínosu pro vědeckou diskusi -- v žebříčku medicínských časopisů je na prvním místě NEJM s 51 body a na druhém místě Lancet s 26 body) vyšly v lednu dva zajímavé články o americkém zdravotnictví. Rád bych je zde shrnul pro čtenáře Britských listů.

Tentokrát nejde o žádnou bitvu. Dvacet kapitol, kterými provází čtenáře britský historik Anthony Beevor v knize Tajemství Olgy Čechovové, se zabývá životem jedné herečky. Co může přivést renomovaného autora bitev o Berlín, Stalingrad, Španělsko a Krétu k napsání monografie herečky? Někdy stačí, když přeskočí jiskra... „Původní jiskra, která vedla k napsání této knihy, přišla v roce 2000 od doktorky Galji Vinogradovové, s níž jsem se setkával v Moskvě, když jsem pracoval na rešerších pro knihu Berlín – Okamžiky zkázy 1945,“ píše autor. „Její dcera, doktorka Ljubov Vinogradovová, navrhla, že se zastaví v Čechovově muzeu v Melichovu, což nejí příliš daleko od jejich dači. Zde tedy začal příběh o Olze Čechovové,“ upřesňuje.

Autor se rozhodl ke změně velkého dějinného jeviště na menší, a na místo příběhu velkého nabízí příběh o menší a intimnější... Aby nalákal čtenáře, v podtitulu se sugestivně ptá: „Byla Hitlerova oblíbená herečka ruskou špionkou?“

"Já jsem mládě gorilí, vyrostu prý za chvíli, běhám, šplhám, skáču. V noci občas pláču. Jsem gorilí holka, co si zrána brouká...," zpívá Lucie Bílá v roli gorilky Moji. V podání Bílé se slavná gorilka Moja setkává s mravenci, vrabcem, ježkem i pávem, nachází velkou kamarádku v babičce Kambě a dozvídá se od ní o životě v pralese, podstoupí velmi nebezpečnou zkoušku a nakonec se jí splní její největší přání. Řada hostů byla ve čtvrtek 21. února 2008 v prostorách Perfect Restaurant svědky křtu nového CD Lucie Bílé s názvem Moja a páv. Kmotrou mu byla herečka Jiřina Jirásková, po jejímž boku uvedli CD na svět spoluautor textů Miroslav Bobek, autor hudby Václav Noid Bárta a Iva Hüttnerová, jež je autorkou titulní ilustrace. Na vzniku CD se dále podílela spoluautorka textů pohádek Tereza Šefrnová a režisér nahrávky Jan Jiráň. "Jsou to pohádky na pomoc gorilkám v Africe. Moje motivace však byly děti. Je to pro mou neteřinku Simonku a synovce Vojtíška. Jsou ale dobré i pro dospělé," řekla Bílá. Nové CD Moja a páv je možno zakoupit v e-shopu Radioservisu, v prodejně Českého rozhlasu Vinohradská 13, Praha 1 a v běžné obchodní síti. Autoři projektu připravují také dvě knížky gorilích pohádek v angličtině a francouzštině určené pro kamerunské děti.

V okamžiku, kdy zasedá Rada Bezpečnosti OSN k jednostrannému aktu vyhlášení nezávislosti srbské provincie Kosovo a podpoře tohoto kroku USA a některými zeměmi EU, je třeba se poohlédnout do minulosti. Abychom si vzpomněli na to, jak balkánská válka vznikala a jaké názory ji v jejím průběhu provázely. Jakou roli hrála Evropská unie, které jsem se stali členy a jak hanebně se chovaly země, kterým říkáme bez uzardění demokratické. (ŠOK)

Odkazy na výběr více než 360 článků, publikovaných v BL o válce v bývalé Jugoslávii do 29. 8. 2001 ZDE

Při pročtení Čulíkovy obsáhlé knihy o současném českém filmu Jací jsme zůstává v mysli snad jen povzdychnutí, že se česká filmologická obec nechala v reflexi současné kinematografie předběhnout Janem Čulíkem. I Čulíkovy Britské listy se již delší dobu specializují na dobývání aktuálních prvenství žhavě ukvapenými komentáři, aby ostatním mnohdy ukázaly, že tudy cesta nevede.

Lucie Česálková, Literární noviny

Kniha je k dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE. Ukázka z jedné ze shrnujících kapitol a obsah knihy ZDE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.