Je totiž otázkou, jestli se dá považovat za vítězství, že pokud chce člověk zachovat svůj ekonomický standart v relativním poměru k ostatním jedincům společnosti, musí na to obětovat v podstatě veškerý volný čas.

Právě tento relativní poměr totiž definuje úspěšnost jedince ve společnosti. Z hlediska relativity totiž vychází stejně, pokud má na tropickém ostrově někdo 15 kokosových ořechů a někdo jen jeden nebo pokud má v ČR někdo 15 aut a někdo jen jedno. Respektive, ten co má 15 kokosových ořechů, je bohatší než ten, co má 15 aut, protože se těch ořechů nají. (Pozor, toto platí jen v případě neglobalizovaného světa.)

Jeden z dílčích časoloupících projevů transformace naznačuje jiná zpráva, která říká, že lidé nyní jako domácí miláčky více preferují kočky před psy, a to zejména proto, že psi jsou náročnější na péči a čas.

Psi jsou tedy přežitek. V moderním transformujícím se světě pro ně nebude místa. Možná se pro ně najde místo v domácnostech boháčů, kteří jsou ve fázi, kdy jim peníze dělají jiné peníze a pracovat nemusejí.

Já však nejsem příslušníkem smetánky, podobně jako víc než 70 % obyvatel ČR a hrubě se mi tento stav nelíbí. Zastávám totiž kacířskou myšlenku, že pracuji proto abych žil a nikoliv, že žiji proto abych pracoval.