„Návrh usnesení je nesmírně upovídaný a nepřehledný. Je v něm mnoho opakovaných motivů. Komu má být takovýto text určen? Obávám se, že obyvatelé dotčených centrálně-asijských zemí budou mít z tohoto textu pouze rozpaky. Diplomaté těchto zemí budou mít z tohoto textu jen migrénu, protože budou ve svých státech jen těžko hledat cesty, jak vágní kritice obsažené ve zprávě vyhovět. Myslím, že by bylo vhodné napříště oddělovat usnesení od důvodové zprávy, zejména u takovýchto dokumentů, určených našim partnerům.

Za nevhodný považuji tradiční paternalistický tón, s nímž se Evropa blahosklonně obrací na "nevzdělané chudé příbuzné". V textu jsou zcela nedostatečně rozlišeny jednotlivé země regionu, a to ať již se jedná o lidská práva, tak i o ekonomický a sociální rozvoj.

Dovolte mi uvést příklad Kazachstánu. Na konci roku 2006 jsme se mnozí, včetně Vás, paní Komisařko, zúčastnili přijetí u prezidenta Kazachstánu Nusultana Nazarbajeva v průběhu jeho návštěvy v Bruselu. Zněla slova chvály a ocenění. Když čtu návrh současné zprávy, mám pocit, že ne všichni z nás svoje slova ocenění a potlesk po vystoupení prezidenta Kazachstánu mysleli upřímně. Je mírou naší objektivity jen průtok plynu a ropy v Kazachstánu? Nevíme snad, že Kazachstán začal realizovat progresivní program "Cesta do Evropy", který je dobrou reflexí upřímného přání Kazachstánu přibližovat se v potřebných oblastech k EU?

Nevíme snad o tom, jak zodpovědně se tato země připravuje na předsednictví OBSE? Troufám si říci i to, že občané Kazachstánu najdou ve zprávě upřímnou odpověď EU na otázku, zda Kazachstán je považován - nejen geograficky - za součást Evropy.

Požadavek zařadit mezi země Střední Asie i Mongolsko se jeví jako pochopitelný jen jako snaha zahrnout pod jednu střechu státy, jimž autoři návrhu přisuzují obdobný geopolitický význam. Pravděpodobně jako potenciálním nástupištím proti Rusku a Číně. Zeměpisně vzato je ale tento návrh nesmysl. A co takhle zařadit mezi země Střední Asie i Afghánistán, o který Brusel "pečuje" – a z něhož, jak návrh textu diskrétně naznačuje proudí obrovské množství drog. Obecně ale platí, že lze mít stejnou politiku i k odlišným regionům a státům.

Některé formulace navrženého usnesení vyvolávají otazníky: co znamená, že „řada různých zemí měla ve více či méně vzdálené minulosti v tomto regionu své oprávněné zájmy“: To dnes podporujeme bývalé koloniální ambice některých evropských mocností, nebo projevujeme starost o zájmy vybraných ropných společností?

Není mi jasné, proč text návrhu naznačuje, že Rusko a Čína se nezdravě snaží „posílit sféru vlivu“ prostřednictvím Šanghajské organizace spolupráce a naopak víceméně chválí iniciativy Ukrajiny, Polska, Ázerbájdžánu a Gruzie, které jsou však, podle mého názoru, velmi problematické z pohledu společných zájmů EU, zejména bezpečnosti.

Zároveň zřejmě litujeme stažení americké vojenské základny. Obávám se, že se nám tu zase pod hlavičkou péče o lidská práva a ekonomický rozvoj podsouvá specifické geopolitické hledisko, které je nepřijatelně konfrontační. Tato skutečnost je zvláště patrná v bodě, který hovoří o zvláštní roli Turecka v daném regionu. Připomínám, že v uvedené oblasti nežijí pouze turecky mluvící národy a zejména že oživování ducha národnostních sporů je projevem snahy „balkanizovat“ Střední Asii.

To snad autorům nestačí pouze spor o uzemní celistvost Srbska, který nabývá na nebezpečnosti?

V souhrnu bych chtěl znovu říci, že dobrý úmysl zlepšit vztahy Evropské unie se státy Střední Asie a snaha napomoci tamnímu demokratickému a sociálně-ekonomickému rozvoji byl při přípravě návrhu usnesení utopen ve velice problematických zájmech ambiciózních skupin. Výsledný text je s ohledem na skutečné cíle Evropské unie nepřijatelný“.

Výsledné texty usnesení a zprávy jsou s ohledem na skutečné cíle Evropské unie nepřijatelné.

Autor je poslancem frakce GUE-NGL Evropského parlamentu za KSČM