Jak je moderní sportovnní terminologií - týmy. Ano, mají nějakou sestavu a nějaké hráče, ale volím stranu - tým. Teď se ovšem dovídám, že věc je zcela jinak. I když volím stranu, program a orientaci, tak konkrétní člověk jí vázán není a řídí se čímsi. Vznešeně prý svědomím. Vzhledem k selskému rozumu, kterým snad ještě disponuji, bych měl trochu problém to svědomí leckde najít. Ale nechť.

Nehrál jsem i přes svých 190 cm basketbal v první lize. Ale pražská gymnasiální měla slušnou úroveň. Moc si nedokážu představit, že by během hry někdo ze spoluhráčů začal hrát za soupeře nebo odešel na záchod. Pravda, o peníze nešlo a kompromitujícími informacemi jsme také nedisponovali. Prostě jsme hráli za svůj mančaft, jak nejlépe jsme uměli.

Dnes je to trochu jinak. Nemyslím, že jde o konflikt mezi loajalitou k týmu a osobním svědomím. Ten konflikt totiž může vzniknout jenom mezi těmi, kdo mají obojí. Osobně si nemyslím, že poslamci Melčák, Snítilý, Pohanka, Zubová disponují byť jednou z těchto entit. Ale možná přežijí i příští volby. Pak bych opravdu, ale myslel "že je čas sedlat".