Jak jsme se mohli přesvědčit z textu pana Piegla, jakožto člen ČSSD rozhodně nepatří mezi oddané paroubkovce. Pan Piegl je přesvědčen, že by z krize, do které ČSSD zavedl Špidla a Gross (ale dle mého soudu v závěru svého předsednictví i Zeman), vyvedl v podstatě kdokoliv.

Je jisté, že vystřídání Stanislava Grosse kteroukoli tváří by bylo přínosem, zásadní však je, jak dlouho by se jí podařilo udržovat tendenci úspěchu. Vždyť Gross po Špidlově odchodu také sliboval určité naděje, až nakonec dovedl stranu k ještě většímu úpadku. To, že Jiří Paroubek dokázal úplný opak a sociální demokracie získala navzdory všelijakým útokům tak výborný volební výsledek, už o mnohém svědčí a nemělo by se na to zapomínat. Tohle by se díky pasivnímu vedení asi jen sotva podařilo.

A že by Paroubek pouze využil šance? Jaký je asi kariérista, když ČSSD za něj dosáhla zmíněných úspěchů, zatímco on musel čelit tak šílenému tlaku, jako nikdo z jeho předchůdců?

Pan Piegl píše, že Paroubek zavedl do politiky ČSSD fenomén slibů a podrazů. Není to informace, o které bych blíže věděl, možná by stálo za to ji podložit konkrétními důkazy. Vím samozřejmě o některých hlasech uvnitř ČSSD, že Paroubek rozviřuje atmosféru strachu. Pan Piegl je, zdá se, jedním z nich. Tyto názory nezpochybňuji, ale současně na základě jiných informací opačného či trochu odlišného rázu nemohu přistoupit na především našimi povedenými médii často zdůrazňované ,,Paroubek je diktátor"!

V žádné politické straně nemůže být úplná demokracie, pokud je v jejím čele dominantní silná osoba a ne dezorientovaný chaot, jakým byl kupř. Vladimír Špidla. Některým to vyhovuje, některým ne.

Nechci panu Pieglovi radit, ale bylo by pro něj nejlepší, kdyby vystoupil s otevřenou věcnou kritikou přímo před Jiřím Paroubkem a jeho nejužším vedením. Snad to není v ČSSD ještě tak zlé, že by se na každého s kritickým stanoviskem vrhala smečka Paroubkových lidí.

Co ale odmítám brát vážně, jsou stesky a ,,odvážná protiparoubkovská prohlášení" lidí z melčákovského těsta. Kritik, který chce (byť možná pod nemalým dalíkovským vlivem) zrazovat program sociální demokracie a podvádět tak i své voliče hodný úcty opravdu není.

Nepřekvapuje mě, že pan Piegl pochází z Ústeckého kraje, v dnešní době asi nejznámějšího prostředí rebelantských sociálních demokratů. Pevně doufám, že situace se v něm uklidní stejně jako v kraji Moravskoslezském, ve kterém uzavřeli příměří ostrý antizemanovec Zaorálek s kontroverzním zemanovcem Palasem. Bylo by to žádoucí už kvůli tomu, že potenciál ústeckých sociálních demokratů, jakým je třeba Jaroslav Foldyna, je stále nevyčerpaný. Pravda však je, že Jiří Paroubek byl úspěšným lídrem tohoto kraje, takže je jasné, že o něj doposud projevuje velký zájem. Možná až moc, ale to už věcí jeho a představitelů ústeckých sociálních demokratů.

Z pseudokoalice mocné ODS a marginální ČSSD v Ústeckém kraji šťastný nejsem a považuji ji za až krajně pragmatický výmysl. S panem Pieglem se jistě shodnu v tom, že tímto směrem by se ČSSD ubírat neměla. Bude-li pan Piegl proti němu hlasitěji protestovat, má mou plnou podporu. Buďme ale rádi, že na celostátní úrovni k žádnému paktování ČSSD s ODS nedochází a ČSSD je vůči nepovedené vládě poměrně tvrdou opozicí.

Kdekdo, hlavně pak z pravicového spektra, ještě dnes vytasí Paroubkovu Agendu z konce roku 2006, která měla být jakýmsi návrhem programu velké koalice s ODS. Dnes se přitom zapomíná, že v tehdejším obdobím jsme byli již půl roku bez vlády, takže se nedalo divit, že Paroubek je ochoten přistoupit na tak velký kompromis.

Agenda 2010 byla opravdu vzdálená sociálnědemokratickému programu, naštěstí už není a na jistý čas nebude aktuální. I když - jaká z těchto nehezkých variant by byla přijatelnější - ODS, ČSSD a Agenda 2010, nebo dnešní tragická koaliční vláda postavená na přeběhlících? Snad se mezi těmito variantami v budoucnu nikdy rozhodovat nebude.

Na závěr otázka - jaký je Jiří Paroubek politik? Nikdy bych si nedovolil tvrdit, že je za každou cenu dobrý. Má mnoho chyb a s plnou vážností vnímám, co mu vytýkáte i vy, pane Piegle. Podle mě zůstává Paroubek velmi schopným a charismatickým politikem, od něhož nelze čekat vznešené ideály ani mimořádně ušlechtilé cíle, který může působit odtažitě svým razantním (ne však hulvátským) projevem, od něhož ale nelze očekávat, aby při svém pragmatismu potopil sociální stát a začal deformovat demokracii. Není zářivou hvězdou českých politických dějin, nicméně se dodnes prokazuje jako tvůrce politiky s pozitivním odkazem.