tisková zpráva

Vážená redakce, rád bych Vás a potažmo čtenáře upozornil na přepis jednání prezidenta Václava Klause s delegací Evropského parlamentu z 5.12.2008. Závěry nechť si každý udělá sám... píše Martin Búry.

K tomu připomíná M. Brezina: Dobrý den, k zápisu z jednání prezidenta Václava Klause s europoslanci bych rád učinil drobnou poznámku. Schůzka pravděpodobně neproběhla v českém jazyce, ovšem ani na stránkách Hradu není zveřejněn její zápis v původním jazyce či jazycích (!), takže se např. pánové Cohn-Bendit nebo Pottering těžko mohou vyjádřit k jeho věrnosti.

Slovenská europoslankyně se nicméně proti znění zápisu ohradila. V tradičně jazykově zaostalých Čechách ovšem tento přístup padá na úrodnou půdu, neboť Hrad tak drží interpretaci celé akce ve svých rukou a nikoho to netrápí.

Na výše zmíněném konfliktu mi připadá jedna věc naprosto pozoruhodná. Každému nezávislému pozorovateli je na první pohled zjevné, že se europoslanci chovali normálně a Klaus reagoval jako pitomec. Například Cohn-Benditova otázka o tom, jak se může prezident na státní návštěvě setkávat s kontroverzní postavou, která závisí na pochybných zdrojích financí, je v otevřené demokratické společnosti naprosto legitimní - Klausova odpověď, že se taky neptá z čeho jsou financovaní západoevropští zelení, je naprosto nehorázná.

Je však nesmírně zajímavé, jak blízko má Václav Klaus "duchu českého národa". My CHCEME žít ve svém smrádku a teplíčku a nikdo nás v České republice nebude obtěžovat podivnými cizáckými demokratickými manýry! zní, jak se zdá, proud hlasů z České republiky, pro něž je cizácká "Evropská unie" nebezpečná.

Ten euroskeptismus je zvláštní: Z mého hlediska je Evropská unie pro Českou republiku obrovské terno. Nejen svým civilizujícím vlivem, ale možností otevřít okna do světa pro mladé lidi (např. ve Skotsku mohou Češi studovat zcela zadarmo, Chorvat nebo Nor musí platit školné ve výši 7000 liber) a mnohým dalším. Česká republika bez Evropské unie není ničím - v Evropské unii může v součinnosti s ostatními středně velkými zeměmi nechat globálně slyšet svůj hlas.

To ale "my v ČR" slyšet nechceme - protivíme se vůči běžným, otevřeným zvyklostem. Chceme Klause, který zosobňuje naše normalizační hodnoty. Je to přece tak pohodlné... A domácké.

Italský deník La Repubblica přinesl v sobotu článek o nadcházejícím českém předsednictví EU. Text argumentuje, že Topolánkův vlažný postoj vůči Evropské unii a to, že česká vláda nemá v parlamentě stabilní většinu, znamená, že si Češi nepřipravili program pro své předsednictví a že celé české předsednictví EU může vyústit v totální selhání. Většina článku byla věnována Klausově euroskeptismu. Článek argumentoval, že Klaus je opakem Berlusconiho: Zatímco Silvio Berlusconi se zoufale snaží, aby ho měl každý rád, Klaus se záměrně snaží naštvat co největší množství lidí.

Autor článku je zjevně Klausem dost šokován. Je to částečně zřejmě proto, že v Itálii stojí prezident nad stranickou politikou a je obklopen aurou váženosti, v jejímž důsledku je normálně imunní vůči kritice, a částečně také proto, že euroskeptismus v Itálii v podstatě neexistuje, upozorňuje John Dunn.

Zdroj v italštině ZDE

Důležitou politickou událostí byla bezesporu zpráva, kterou předseda ODS Mirek Topolánek podal na "vysočanském" kongresu Občanské demokratické strany (ODS), a to nejen pro občany ČR, ale i pro Evropany, kteří by rádi chtěli vědět, kdo bude zakrátko předsedat v Radě Evropy. K té zprávě několik krátkých poznámek...

Kdo někdy slyšel na vlastní uši vystoupení spolupředsedy frakce Evropských zelených Daniela Cohn-Bendita, ten ví, že jde o brilantního a útočného rétora, který je stejně výřečný ve francouzštině i v němčině, a patří k mála ikonám Evropského parlamentu. Během jeho přestřelek například s bývalým britským premiérem Blairem nebo současným francouzským prezidentem Sarkozym na půdě Evropského parlamentu (jichž jsem byl svědkem) padala ostrá slova plná ironie a sarkasmu. To však patří ke stylu politiky, která je divadlem. Na sarkasmus lze odpovědět sarkasmem, na vtip vtipem, na inteligentní provokaci ještě inteligentnější replikou. Jenže to všechno předpokládá u politika schopnost zůstávat nad věcí a neprožívat příliš hluboce vlastní majestát. Doba bronzových bust a zkamenělin Bismarkova střihu je dávno pryč.

Problémem Václava Klause je, že se nedokáže oprostit od pocitu vlastní výlučnosti a snad dokonce vědomě provádí na Pražském hradě regresi do dávných časů státnické důstojnosti. Tedy někam přes T. G. Masaryka do Habsburské monarchie a dále až ke Karlu IV. Dnešní evropští státníci jsou jiného založení. Jsou to lidé jako Berlusconi, Blair, Sarkozy, ale také Cohn-Bendit. Především herci schopni stejně rychle a náruživě do role vstoupit jako z ní unaveně a na chvíli, je-li ovšem řádně dohráno, vypadnout.

"Vrátil jsem se po 16 letech z pobytu v Austrálii. Když jsem si pustil v Praze v hotelu televizi, myslel jsem si, že dávají dobový dokument ze sjezdu KSČ. Bohužel jsem se mýlil, byl to kongres ODS. Hrůza, jestli je zase 1 strana tak preferována."

(z diskuse pod článkem na serveru Novinky.cz) ZDE

Když probíhalo referendum o vstupu do Evropské unie, byl jsem pro. Jsem ve své podstatě pragmatik a vycházel jsem z toho, že se vývoj zastavit nedá a další integraci Evropy tak jako nezabráníme. Současně jsem si ale nedělal o dalším fungování EU příliš velké iluze a tak mne nikterak výrazně nepřekvapily rovné okurky, přesně zahnuté banány či standardy počtu teček na slunéčku sedmitečném. EU je totiž především úřad, naplněný (a možná i přeplněný) úředníky a úředník (řečeno slovy Sira Humphreye Applebyho) je věčný, roste zvolna a rozvážně jako dub a zraje jako dobré portské víno.

KD│Někdejší Carterův poradce pro národní bezpečnost Zbigniew Brzeziński řekl o víkendu izraelskému listu Haaretz, že tlak židovského státu na americký útok na Írán může vyústit v poškození vztahů se Spojenými státy. Podle něj se Američané k útoku na Írán nechystají, a kdyby jej přesto provedli, následky by byly katastrofální.

Boris Cvek ve svém článku "Klaus nebyl nikdy pravicový politik" říká, že ODS přehlédla "znamení doby" když prosadila zvolení své minulosti do čela státu. Nemohu jinak než s tímto nesouhlasit. Jsou samozřejmě mnohé názory pana prezidenta, o kterých je možné diskutovat, ale Lisabonská smlouva dává větší práva velkým státům na úkor menších států.

Připravte se na sledování zápasu dvou velkých ekonomických paradigmat 20. století, zaklesnutých ve smrtelném souboji a padlých k zemi, píše Richard Heinberg z Post Carbon Institute.

Evropská unie vznikla díky snaze řešit problémy národních států a jejich vztahy v důsledku tragického vývoje Evropy ve 20. století. Proto jsou dětská léta její existence poznamenána rozpory a problémy, které byly i příčinou jejího „početí“. Bylo by naivní domnívat se, že Evropská unie může vzniknout a fungovat na základě přenesení politického projektu do praxe. Nosným médiem politiky je sice moc, avšak schopnost moci utvářet a přetvářet sociální skutečnost je omezená. Tento rozpor je jedním ze základních problémů, které se promítají do fungování Evropské unie a jejích integračních procesů.

Týdeník Respekt se opět předvedl v plné zbroji. Ačkoliv nyní nejde o kauzu světového formátu ani otevření Pandořiny schránky; bere si na paškál bolívarianskou Venezuelu. Nejsem oddaný Chavezův fanda, byť to tak podle některých mých článků může vypadat, uvědomuji si jeho chyby, rozkol v jeho domovské platformě, jakýsi neblahý důraz na jeho osobnost, jenž má náběh na nekritický kult osobnosti. Avšak to, co předvedl bývalý disident Jan Ruml , svědčí o jeho chatrném myšlenkovém rozsahu a naprosté servilitě vůči všemu, co nepřesahuje rámec bipolárního vidění světa -- my versus oni, zlo versus dobro.

Nemám rád lži. Když hrozen odpůrců radaru obíhal v bílých prostěradlech Kavčí hory poprvé, měl pravdu, upozornil na problém a bezprostředně následující "reportáž" pravicové úderky pod vedením redaktora Rosího jen podtrhla tupost editorů zpravodajství České televize. Od té doby se ale dost věcí změnilo. Vláda ODS se chová stejně, ignoruje stále 70% občanů. Nicméně Česká televize se poučila. Opakovaný happening namířený nikoliv na Strakovu akademii, ale na Kavčí hory je proto dnes trapností, která ukazuje pouze na kreativní vyprázdněnost jeho organizátorů a stereotypičnost jejich myšlení. Už antický filozof Herakleitos z Efesu prohlásil, že "nevstoupíš dvakrát do téže řeky."

Čím více zboží se vyrobí, tím více ho musí být přepraveno, nejlépe co nejdále a s co nejnižšími náklady. ČR se svou skromnou silniční sítí (což není pouze negativní faktor) po vstupu do EU se stala doslova evropskou křižovatkou nákladní dopravy. Vedle toho astronomicky narostl počet osobních aut, nakonec automobilové odvětví je (naneštěstí) pilířem našeho průmyslu. Čili země je doslova zaplavena a dušena silniční dopravou.

Není zvykem, aby samotné tiskové oddělení jakékoliv strany rozesílalo sebechvalné "analýzy". Není zvykem, aby vedoucí tiskového oddělení doprovodil text těmito slovy: "Tento náš průzkum ukázal přednosti politiky ČSSD oproti police ODS, což bylo hlavní příčinou volební porážky této největší vládní strany" a ta slova vsunul do úst předsedovi. I kdyby to měla být pravda. Text, sestavený podle našich informací Petrem Dimunem a odeslaný Ondřejem Macurou jménem Jiřího Paroubka ovšem stojí zato vydat. Sociálním demokratům lze pouze doporučit, aby do tiskového oddělení začali přijímat poněkud méně intelektuálně frustrované a poněkud více a kreativněji myslící jedince. Problémem vítěze senátních a krajských voleb není samotný koncept ani realizace politiky, ani skutečná politická analytika (opravdovou interní analýzu volebních výsledků ČSSD přinášíme jako odkaz pod Dimunovým textem - pro srovnání), ale komunikace s médii a veřejností. Inteligence osob, které ji mají na starosti. │ŠOK

Odpadlíci - Defraudanti - Sirotci

do redakce dorazilo mailem jako lidová reflexe na víkendový sjezd ODS...

Celý nešťastný volá Khon Roubíčkovi.
Khon: „Syn mi zítra píše písemku o nové soustavě řízení. Ať to čtu z leva, zprava, vůbec tomu nerozumím a nevím, co si pod ní mám představit.“

Malá vsuvka pro později narozené: když se nevedlo československému hospodářství, naše bývalá rodná máti pohotově vymyslela Novou soustavu řízení. Nedařilo se často a tak jedna Soustava řízení střídala druhou. Samozřejmě, že to neuniklo lidové tvořivosti a vznikla spousta vtipů, z nichž jeden připomínám, píše čtenář Vít Klíma.

ODS se na své konferenci rozhodla, že bude v parlamentu prosazovat hlasování o americké radarové základně před hlasováním o Lisabonské smlouvě. Dala tak jasně najevo, že spojenectví s USA je pro ní důležitější než členství České republiky v Evropské unii a to ve chvíli, kdy se má Česká republika ujmout předsednictví v Evropské radě. Česká republika zažila v minulém století dvě okupace a pilířem její zahraniční politiky by mělo být úsilí zabránit tomu, aby v mezinárodní politice docházelo k okupacím nezávislých států.

Finanční krize proniká stále hlouběji i do samotné Evropy a rozšiřuje se do dalších segmentů ekonomiky. Globální ekonomická krize zpomalila ve třetím čtvrtletí roku 2008 tempo růstu prodeje nejen "chytrých" mobilních telefonů vybavených operačním systémem a hromadou věcí, kterou málokdo potřebuje. Zpomalily se a ještě se zpomalí zcela zásadním způsobem veškeré investice do výpočetních a organizačních systémů firem. V mnoha institucích (státní správu nevyjímaje, naopak) totiž v minulosti podlehli manažeři ICT marketingu kartelových dohod výrobců hardware a Microsoftu. K čemu Visty a inovace kancelářských balíků, když bohatě stačí ix let staré XP home a k čemu silnější notebooky či stolní stroje? Kvůli počítačovým HRÁM snad ano, ale PRÁCE v textovém procesoru či v okně prohlížeče nepotřebuje výpočetní výkon, se kterým by se dala vést termonukleární válka... Kolik kancelářských pracovníků využívá možnosti nových operačních systémů? Trend zlomily až "mini" řešení na platformě Intel Atom , které si vynutily užití starších, skromnějších operačních systémů s polovičními nároky na kapacitu paměti i výkon procesoru.

Uživatelé se dozvěděli, že "jiný svět" než svět Microsoftu je možný. Svět monopolu se zhroutil. A co kdyby se finanční ředitelé navíc dozvěděli, že kombinace Linux+Open Office vede k ještě větším úsporám v 90% výpočetní techniky nejen v podnicích, ale zejména ve státní a veřejné správě? Přesto je stále zastoupení operačního systému Windows 89,69 %

Jako někdejší člen Strany zelených jsem se zájmem sledoval pohyb siločar na víkendovém kongresu Občanské demokratické strany. Nejzajímavějším rozdílem mezi jednáním modrých a zelených byla snaha ODS dosáhnout vnitřní shody, sjednotit se, a takto posílena vybřednout s použitím lepšího marketingu z bláta, ve kterém se partaj ocitla.

Americká agentura pro protiraketovou obranu (MDA) v pátek provedla další testů systému NMD/GMD, jehož komponenty by měly být rozmístěny v Evropě. Poprvé od roku 2002 při tom měla cílová raketa použít sadu protiopatření ztěžující zachycení a identifikaci cíle, což se ovšem nakonec nestalo. Test byl přesto označen za úspěšný, protože těleso EKV dokázalo rozlišit cílový objekt od posledního stupně nosné rakety a zničilo jej. Úspěch? Možná. Jenomže MDA tvrdí, že simulovala možný útok z KLDR nebo Íránu, a to rozhodně není pravda.

Od počátku 90. let, kdy se otcové zakladatelé dnešní ODS pučistickými technikami zmocnili veřejné diskuse o ekonomické reformě, mi bylo jasné, že tyto lidi nikdy volit nebudu. Zda hlásají názory pravicové nebo levicové, přední nebo zadní, zda hájí Losnu nebo Mažňáka, leželo až v druhém plánu; podstatnou roli hrála arogance a nesnášenlivost ideologů, kteří jako by si právě z hlavy odinstalovali programový modul s nápisem "marxismus-leninismus" a nahradili ho novým jedině správným a přípustným, na němž se leskl štítek "liberální konzervatismus". Delikátní otázku, co chtějí tito lidé po čtyřiceti letech sovětského protektorátu vlastně konzervovat, pomohl vyřešit pohled na bývalé svazáky a regionální technokraty s údernými hesly na praporech - budující kapitalismus, který si rozvracet nedají. Co se týče liberalismu krčícího se nesměle v přívlastku, šlo vlastně o klam; údajně všeřešící ekonomické poučky byly převzaty z dědictví po Thatcherové a Reaganovi, takže jejich proponentům by nejlépe slušel hrdý titul neoliberálních normalizátorů.

Děkuji ČT za přenos z kongresu ODS. Je skutečně poučné vidět, v jakou zvláštní atmosfericko-ideologickou bublinu se promění svět lidí, kteří svou osobní identitu spojují s manifestací více méně koherentní ideologie. Ani televizní kamery nebrání účastníkům kongresu, aby svými projevy neprováděli své rituály a aby nezaklínali své souputníky mytologií jejich kmene. Vždyť bolševik jen čeká, až přijde jejich slabší chvilka.

Ministerský předseda Topolánek, ač nepatří mezi intelektuály, si občas zafilozofuje na závažné politické téma. Zpravidla o nebezpečí návratu komunismu. Pokud to bylo tentokrát jen politické heslo jako úvaha s nadějí na získání stoupenců, kteří by snad věřili v reálnou možnost tohoto návratu, je to jen součást politického boje. To by se snad nechalo pochopit. Lidé jsou různí - i hodně naivní. Hlas mají stejný, ať už volí ODS a jejich "boj proti rudému nebezpečí" nebo neonacistické strany a jejich "bílé Čechy".

Shodli jsme se v hostinci, že největším problémem české politiky je její prorostlost; je prorostlá klientelismem (čti úplatkama, nespisovný tvar je záměrný, krásnou češtinu si to nezaslouží) jako tuk mé oblíbené Váhalovy slaniny masem (nebo maso tukem, jak chcete), a protože jde až v první řadě o peníze, lepší to prý nebude. Nic se nemůže pořádně změnit, nikdo nemůže odnikud poctivě odejít, protože na něm visí chuchvalce závislých klientů a on zase opačně visí na nich v odporné existenční rovnováze, připomínající ty žáby, jimž visí na zádech motanec oslizkých vajíček.

Co mají mít z „českého předsednictví“ Češi, dlouhodobě nejen mediálně, ale i většinou své politické reprezentace štvaní do něčeho, pro co dnes mají v západní Evropě obrat „demokratický kolonialismus Evropské unie“? (srov. např. Dr. Peter Bachmaier, From the Second to the Third Word, in „Curent Concerns“, Zurich, No 3/4, 2008).

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V listopadu 2008 přispělo celkem 175 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 46415.45 Kč. Příjem z reklamy byl 3300 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 11. 2008 částku 81 005.73 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a