Má osobní zkušenost s nadměrnou dopravou je velmi živá. Žiji v sousedství Prahy na vesnici ve Středočeském kraji a po jejích komunikacích 2. a 3. třídy se denně valí nejrůznější nákladní auta, kamióny, cisterny všech rozměrů. Po úzkých silničkách se zničeným povrchem, plných děr a s nezpevněnými krajnicemi v těsné blízkosti domů. Denně vás místo budíku probere kakofonie zvuků vydávaných řevem motorů, kvílením brzd a nadskakováním těžkých kol v dírách zvících několik desítek centimetrů. Když si postěžujete svému okolí, s úsměškem reaguje, proč prý jsme se nastěhovali k silnici. Ale copak můžete vystěhovat lidi, "vybydlet" místa obývaná generacemi lidí jenom proto, že určitá zájmová skupina chce vydělávat za každou cenu a ničit při tom zdraví a majetky lidí? Že chce šetřit na mýtném a na pár kilometrech za naftu a pár minutách času, místo aby využívala komunikace k tomu určené? Obhájci těchto zájmů v politice, např. p.senátor Kubera, vám svým typickým hulvátským stylem odpoví, že " když chcete žrát jogurty, tak musíte něco snést". Ale pane senátore, my jíme rádi jogurty, ale nepotřebujeme je dovážet kamióny z velkých dálek. Máme přece vlastní mlékárenský průmysl. Příznivý dopad mléčného výrobku na naše zdraví je pak úplně neutralizován tímto negativním vlivem kamiónové dopravy.

Skupina mých spoluobčanů došla k závěru, že už nemáme co ztratit a musíme začít něco dělat i při vědomí, že můžeme změnit zdánlivě málo. Proto jsme sepsali petici a odeslali na příslušné úřady. Jejich reakce (úřadů) je vzácně podobná, jakoby napsána stejným perem a uvažováním.

Úřednickým jazykem se říká, že v našem případě žádné zákony porušovány nejsou a pokud ano, je to v pravomoci kontrolních orgánů. Některé instituce (např.hygiena) dokonce i připouštějí porušování norem a předpisů (nosnost vozidel, hlukové limity), ale odvolávají se na udělené výjimky. Na jaké základě byl ale onen nespočet "výjimek" udělen, to už schopné vysvětlit nejsou. Nebo že jejich pravomoce jsou pouze doporučující, nikoli sankční. Maximálně vám poradí, ať se soudíte. Ale my chceme postupovat cestou jednání, dohody, nikoli konfliktu, na ten je vždy čas až jako na poslední instanci, případně akce občanské neposlušnosti.

Příznačné pro dnešní společenské vědomí je ono neosobní zdůvodňování, že "něco nejde". Nějaké metafyzické "ono, to" funguje jako obezlička, že "se nedá nic dělat". Nikoli, vše je v konkrétních lidech, jejich zájmech a jednání. Příslušní činitelé se "schovávají" za svůj úřad. Mají pocit, že je obtěžujete nebo dokonce ohrožujete jejich pozice a zájmy. Doufají, že vás umoří zdlouhavým jednáním, nečinností, nic neřešící korespondencí nebo nekonečným opakováním stejných stanovisek. Prostě, že to nakonec vzdáte, abyste nešidili o čas a energii sebe a své bližní, a že nakonec upadnete do trpné pasivity. Začne vám být vše jedno, hlavně, že máte střechu nad hlavou a co jíst, pak ať se děje vůle boží.

Jediným východiskem je nevzdávat se, nepropadat beznaději, vydržet v tlaku na instituce a úřady, aby konaly. Pokud chceme prosadit a obhájit naše práva na ochranu zdraví a majetku, nesmíme pasivně přijímat to, že něco nejde, protože to zákony a předpisy neumožňují, ale tlačit na to, aby byly změněny.

My v Horoměřicích a okolí jsme se rozhodli, že půjdeme cestou občanské iniciativy slušně, le neústupně. Nehodláme přihlížet,až nám úřady "shora" přidělí řešení v řádu několika let. Tak dlouho nehodláme čekat. Situace s dopravou se zhoršuje každým dnem. Za chvíli jí můžeme být pohlceni a udušeni všichni.

Uvítáme náměty a připomínky všech zúčastněných, naše webová adresa je ZDE.