23.4. 2008 prošel Prahou průvod několika desítek odpůrců radaru. Luboš Rosí vytvořil na toto téma "zpravodajství", kde naprosto skandálním způsobem událost komentoval a pokoušel se manipulovat vyzněním tohoto happeningu. Agresivita a lživost reportáže, kde byla Česká televize stranou napadenou, nadzdvihla ze židlí mnohé, kteří si ze zimy 2000-2001 pamatují, kterak si redaktoři ukradli vysílání pro své cíle a lhali, lhali a lhali... Etika televizní rebelie ovládá část redaktorů dodnes, řekli si tehdy.

Následný článek tiskového mluvčího ČT Štichy "ČT není vlivovou agenturou" byl jen chabým pokusem bránit něco, co bránit nešlo. Naprosto viditelný exces ovšem měl ovšem fatální interní dohry ve zpravodajství. Od té doby se dost věcí změnilo.

Redakce zpravodajství a publicistiky České televize zareagovala bezprostředně - 17. září 2008 odborným magazínem o vědě a technice PORT, ve kterém dala prostor k vyjádření odborných technických argumentů všem stranám a redaktorka přitom nebyla aktivistkou MDA, ale zastupovala občany, kteří mají právo vědět co nejvíce. Slovo dostali v míře nebývalé i experti - například Milan Hlobil. V pořadu na to byl čas delší, než ve zpravodajství nebo klipovité publicistice, kde výrokové fráze se musí vejít do několik málo desítek vteřin. Milan Hlobil se v ČT ale poprvé objevil už 27. ledna 2008 v pořadu Události v polemice s Tomášem Klvaňou, následně byl citován Františkem Lutonským 7. března 2008 v pořadu Interview ČT24 v rozhovoru s Tomášem Klvaňou. Pak byl Hlobil vyvolán jako diskutující v pořadu Otázky Václava Moravce Speciál z 25. května 2008, vysílaném přímo z brdské obce Borovno. 8. září byl Hlobil v relaci Reportéři ČT, spolu s vedoucím Ústavu radioelektroniky VÚT Brno Zbyňkem Raidou, autorem oponentního rozboru vládní studie. Situace poté na několik týdnů mediálně utichla.

Vše už bylo řečeno, pozice hlavních politických hráčů se ustálily do neměnné podoby - ministerstvo obrany, armáda, vláda, ODS a KDU-ČSL kategoricky PRO (s množstvím demagogických argumentů, včetně toho, jak bude radar bránit Evropu), Strana Zelených přes stanoviska evropských Zelených i svých vlastních odborníků a členské základny rozštěpena na měkké PROTI (dvě rebelky Jakoubková & Zubová, místopředsedkyně Kuchtová), měkké PRO (ministr Liška) i kategorické PRO (předseda Bursík & Kateřina Jacques). Prostituční přeběhlíci Pohanka & Melčák & Wolf jsou poslušně na straně vlády, jak jinak (i když akždý z jiného důvodu). Opozice - ČSSD a KSČM je už PROTI celá. I ti, kteří byli vysíláni jako "vstřícná tykadla" k očuchávání možností velké koalice, se pod tlakem nadávek svých spolustraníků buď nevyjadřují, nebo deklarují mlčenlivou disciplínu. Technické aspekty, ochrana zdraví a ochrana životního prostředí mezitím ustoupily do pozadí, neboť vládní propaganda ustoupila pod tlakem odborné argumentace odpůrců od mnoha nesmyslů, tvořících rámec debaty na začátku (Írán, Korea, nezávadnost, měření) a přiznala, že protivníkem má být Rusko. Tečka. Do diskuze se tak dostali generálové raketových vojsk.

Slovo hrozba dostalo jiný rozměr - baterie raket Iskander-M. Do popředí se dostala mezinárodní politika, ropná bezpečnost a geopolitické aspekty zahraniční politiky nové administrativy USA ve vztahu k zájmům v Rusku, tragédie válečné provokace Saakašviliho. Vše překryto americkou finanční krizí. Víra, že Obama není Bush, začíná po několika náznacích svým optimismem zahlazovat český antiamerikanismus levice, ačkoliv Hillary Clintonová a Madeleine Albrightová mají spolutvořit zahraniční politiku demokratického kabinetu USA. Jedna o tom ví pouze to, co jí o tom druhá řekne. A Albrightová nechala rozbombardovat celý Balkán. Důležitá je zde pozice Greenpeace, které má docela velký vliv na americkou demokratickou politiku a hodlá vytrvat v odporu vůči radaru. Sjednocení politické opozice s aktivisty na požadavku referenda je pragmatickým pokusem o legitimitu. ¨

Samotný radar zůstal už jen jako ikona. Pro jedny vzývaná, druhými zatracovaná. Racionální debata ustoupila politickému náboženství a vyznáním víry. Počet odpůrců v populaci se vystabilizoval.

Sedmdesát procent času v pořadu Otázky Václava Moravce od září 2008 do prosince 2008 je věnován tématům a agendám ODS. Moravec se nestydí říct jako MODERÁTOR větu oznamovací : "Demonstrace za vyšší platy, to je forma nátlaku, se kterou si odboráři pohrávají čím dál častěji." Úvodní slovo k tématu odborářského protestu , Otázky V. M. 14. 9. 2008. Slovo "legitimní" zaznít nesmí. Slovo "nátlak" by sice bylo možné nahradit slovem "požadavek", stejně jako slovo "pohrávají" lze nahradit bezpříznakovým slovesem "používají". Zpráva se ale stala skrytým komentářem, nahrávajícím komentáři ministra financí Kalouska, kterému moderátor neodporoval. Nicméně takto byl uvozen rozhovor se Zdeňkem Škromachem. Emocionálně podbarvující manipulace a spin mnoha agend je Moravcovi i dalším vlastní. Možno ověřit na řadě dalších reportáží...

Otázka je, pro koho je ta tematická nevyvážensot dobře. Přes propagandistickou vlnu, zachvacující i Českou televizi, ODS volby prohrála. Že by tlevizí překrmení občané u uren zvraceli? Nicméně - i ČT už pochopila, že vyváženost je někde uprostřed, ne v náručí Topolánkově. U některých témat to ale trvá dlouho.

Ukázkovým je Moravcovo uchopení tématu "Spory o americký radar v ČR a rekostrukce vlády". Hosty diskuze byli Petr Bendl, místopředseda ODS; David Rath, poslanec ČSSD; Miloš Zeman, bývalý premiér, bývalý předseda ČSSD; Ondřej Liška, ministr školství a 1. místopředseda Zelených; David Macek, místopředseda KDU-ČSL. Komunisté byli z diskuze vynecháni úplně, parlamentní opozici zastupoval pouze Rath a Miloš Zeman, který dnes nemá žádný mandát a není ani poslanec, pouze se o něm spekuluje jako o loutkovodiči přeběhlíků. Proti nim tři zástupci vládní koalice, na úrovni místopředsedů stran. Trochu nevyrovnané, že..., za situace, kdy vládní koalice má převahu pouhých tří (koupených) hlasů a 70% občanů je proti radaru stále. Následovalo moderátorovo skákání do řeči, nereagování moderátora na lživé výroky místopředsedy ODS Bendla, které musel uvést na pravou míru až ministr Ondřej Liška. Rath dostal od Václava Moravce 892 slov, za nic neodpovídající důchodce Zeman 381 slov, představitelé koalice 1640 slov. Vyváženost v docela nedávné praxi České televize.

Téma radaru nyní (pro redakci zpravodajství a publicistiky naštěstí) vyplouvá na povrch pouze, zavítá-li do Prahy nějaký Američan a pak je otázkou, kolik prostoru ve veřejnoprávní televizi dostane. Většinou jednu zprávu v hlavních zprávách a dost. Prahu navštívili prozatím dva experti z USA, oba na pozvání Greenpeace. Philip Coyle, poradce Centra pro obranné informace CDI, Washington, dostal od České televize jediný prostor 8.7.2008 ve Zprávách, ovšem vysílaných ve 12:00... Pak už ne. Tři věty o celkové délce 46 slov. Stephen Young, odborník na obranu z nevládní organizace Union of Concerned Scientists dostal dvě věty o délce 19 slov. Využil jich dokonale. Poslední věta amerického experta zněla: "Jsou to vyhozené peníze." V tom samém pořadu dostal generál Obering 6 vět o délce 76 slov. Více než 240 slov si ponechal na zprávu-komentář redaktor ČT a 38 slov dostala moderátorka. Tolik o vyváženosti. Philip Coyle měl přitom hodinovou přednášku v Parlamentu... Kamery ČT chyběly. A to byla škoda, protože názor amerického experta má poněkud větší váhu k tématu, než tlachy českých propagandistů.

Redakce zpravodajství České televize si oddechlo, že téma radaru není už tím nejfrekventovanějším. Redakce zpravodajství České televize si oddechlo, že není terčem útoků z jedné strany (propagandistické hlouposti vlády fakt už nejdou vysílat v tom množství, jak by vláda chtěla) ani z druhé strany (i kdyby si 80% občanů bylo proti, PR kamarádi některých redaktorů zpravodajství spolehlivě zablokují díky inteligenci editorů jakoukoliv realitu). Redakce zpravodajství České televize se poučilo a pomalu se učí vyváženosti. Trpělivost přináší občas i růže...

Česká televize je vlastnictvím koncesionářů, občanů, nikoliv státu. Její rolí není podporovat vládu, ať je číkoliv. Požadavek serióznosti, nezúčstněnosti, nediskriminace a vyváženosti jí musí být vlastní, je základem její identity. Se státem a jeho politikou nemá ČT nic společného. O to více musí vnímat veřejné mínění, občany. Je načase, aby si to uvědomili i ti, kteří nastavují agendu zpravodajství a publicistiky. Nejen o radaru. Pak pochopí i aktivisté z hnutí Nenásilí, že Česká televize je tu pro všechny, nejen pro ně. A nebudou opakovat happening, který už je jako opakování pouze karikaturou sebe sama. To samé pochopí i vládní píáristé. Česká televize se už poučila. A doufejme, že jí to vydrží. Pokud ne, bude poučena.