Na výše zmíněném konfliktu mi připadá jedna věc naprosto pozoruhodná. Každému nezávislému pozorovateli je na první pohled zjevné, že se europoslanci chovali normálně a Klaus reagoval jako pitomec. Například Cohn-Benditova otázka o tom, jak se může prezident na státní návštěvě setkávat s kontroverzní postavou, která závisí na pochybných zdrojích financí, je v otevřené demokratické společnosti naprosto legitimní - Klausova odpověď, že se taky neptá z čeho jsou financovaní západoevropští zelení, je naprosto nehorázná.

Je však nesmírně zajímavé, jak blízko má Václav Klaus "duchu českého národa". My CHCEME žít ve svém smrádku a teplíčku a nikdo nás v České republice nebude obtěžovat podivnými cizáckými demokratickými manýry! zní, jak se zdá, proud hlasů z České republiky, pro něž je cizácká "Evropská unie" nebezpečná.

Ten euroskeptismus je zvláštní: Z mého hlediska je Evropská unie pro Českou republiku obrovské terno. Nejen svým civilizujícím vlivem, ale možností otevřít okna do světa pro mladé lidi (např. ve Skotsku mohou Češi studovat zcela zadarmo, Chorvat nebo Nor musí platit školné ve výši 7000 liber) a mnohým dalším. Česká republika bez Evropské unie není ničím - v Evropské unii může v součinnosti s ostatními středně velkými zeměmi nechat globálně slyšet svůj hlas.

To ale "my v ČR" slyšet nechceme - protivíme se vůči běžným, otevřeným zvyklostem. Chceme Klause, který zosobňuje naše normalizační hodnoty. Je to přece tak pohodlné... A domácké.