Klaus vždy byl a bude normalizační dogmatik (marxleninista s do formulek zjednodušeným náboženstvím "volné ruky trhu", za níž se skrývají estébáci a lidé jako Kožený či Železný) a nacionalista, který nikdy nepochopil von Hayeka a pohrdal i pohrdá právním státem (jeho útoky na soudy a bagatelizování pojmu "špinavé peníze"), bojí se ryze pravicových, avšak nepopulárních, témat (neměl odvahu skončit bankovní socialismus a nikdy se neodhodlal jasně podpořit deregulaci nájemného) a nedokáže připustit, že naše "státní suverenita" vždy byla definována nikoli našimi rozhodnutími, ale mezinárodní situací, na níž zcela závisíme.

Netroufám si tvrdit, že by Topolánkova ODS byla více pravicovou, než byla ODS Klausova, bude však pro ni v každém případě ziskem, uzná-li konečně, že minulost je minulost a život pokračuje dál. Klaus teď bude ovšem, jako prezident republiky, vztekle škodit ODS i státu, protože podobně jako jeho souputník Zeman nikdy nedozrál (a ani nemohl) v pravého demokrata.

Oč více bychom dnes zřejmě všichni napříč politickým spektrem (snad kromě nacionalisticky orientovaných komunistů, kteří ke Klausovi cítili vždy slabost, protože on je dítětem jejich doby, normalizace) ocenili, kdyby byl prezidentem Jan Švejnar - s ním by se vládlo mnohem lépe i současné Topolánkově vládě, zejména během českého předsednictví EU.