Pokud něco podobného spatří světlo světa v písemné formě, předpokládá se, že je to psáno s rozmyslem a v případě vysokého představitele třeba i po předběžné konzultaci s lidmi, kteří téma znají. Navíc nyní se hovoří, že politické postoje těchto lidí, včetně pana prezidenta, by měly projít jakýmsi schvalovacím procesem. Nu proč ne, když to povede k dobrému.

Dne 20. 11. 2008 premiér Topolánek zveřejnil své zásadní politické krédo v nečtenějším listu Mladá fronta Dnes. V posledním odstavci, jak bývá zvykem, vše shrnul. Cituji: „Nevěřím, že v zemi, kterou poslední ruský okupant opustil v červnu 1991, v zemi která se před 19 lety zbavila promoskevského komunistického režimu, v zemi, která je svobodná a relativně bohatá, nemá většina z nás v této otázce zcela jasno“. Otázka se týká vztahu Česka k Lisabonské smlouvě. Svůj závěrečný odstavec uvedl: “Skutečný výběr je Lisabon nebo Moskva“.

Zní to zásadově, zní to pěkně, tak po jakešovsku. Až na to, že nic z toho není pravda. Předně hrozit Moskvou v souvislosti s Lisabonem je přitroublý argument. Setkal jsem se s ním poprvé a doufám, že také naposled. A to i přes to, že Mf Dnes pro zvýraznění z toho udělala nadpis.

Závažnější je otázka, jak jsme se zbavovali „promoskevského komunistického režimu“. Takže pro poučení pana Topolánka obecně známá fakta:

Má li dojít k zásadním změnám, musí k nim dojít předně v centru moci a to byla Moskva. To je o Gorbačovovi (1985), perestrojce, glasnosti a následnému intenzivnímu vývoji. Ten otevřel cestu i Čechům a Slovákům. Jakešův režim byl vším možným, ale již dávno ne promoskevským. Naopak. Ruské publikace se zakazovaly, vedla se s nimi ostrá polemika v českých a slovenských mediích. Články disidentů publikované v Rusku byly napadány (Hanzelka, Hájek v Izvěstiích). Protimoskevská rétorika na obranu „našeho“ stalinismu vedená „naší“ komunistickou stranou, byla nápadně podobná té, která se praktikuje v zájmu hledání nepřítele a vlastního servilismu na druhé straně i dneska. Kdo chce, tak si to dobře pamatuje. Tolik o Moskvě. Pro Jakeše to byl nepřítel číslo jedna a měl pravdu – byl jím zlikvidován.

Podstatnější otázkou jsou „okupanti“ v roce 1991. Ano přišli jako okupanti. To si dobře pamatují i Ti, kteří v té době ještě nebyli na světě. Naše TV o ničem jiném nyní nemluví. Jenže časy se mění a armáda s nimi. V době listopadové, Sovětská armáda byla již dávno armádou Gorbačovovou, zatím co československá byla gardová, velmi akceschopná jednotka na obranu jakešovského komunistického systému. Proto, a všichni to víme, vydávala svá velmi bojová prohlášení (třeba na setkání zemědělců v Praze) a připravila své bojové tankové jednotky u Prahy  akci za znovuobnovení pořádku. Čekalo se jen na rozkaz k útoku na Prahu. Nebylo to tak nemožné. Vzpomeňme na Bukurešť.

Pan Topolánek je jistě informován, i když sám třeba neměl s disentem nic společného, měl by vědět, že byla vedena jednání se Sovětskou armádou (jednoho se zúčastnil i Václav Havel, který ale asi v zájmu nového ideového postoje již raději zapomněl, o čem se tehdy jednalo, jak uvedl o mnoho let později v televizi) . Nebyl ale sám. Jen stručně. Nešlo o zajištění neutrálního postoje Sovětské armády. Ten byl samozřejmý, ale naopak jejich důrazné výzvy vůči vládním orgánům, ÚV KSČ i štábním útvarům armády, aby v žádném případě nezasáhly silou. Po dohodě s disentem (Hájek), jednala Sovětská armáda s čs. autoritami ultimativní formou. Pane Topolánku obava byla z ČSA, ne z „Ruské“ strany. Mohu ocitovat paní Šiklovou: „policie byla slabá, ta to nemohla zvládnout, Lidová milice nebyla spolehlivá ( nakonec z Prahy odjela) strach byl jedině z Československé armády“. Můžeme hledat i jiné skutečné důvody, proč nakonec ČSLA nebyla zneužita, ale ruský postoj a jejich přítomnost byla rozhodně jedním z důvodů, ne-li tím podstatným. Odchod takového „okupanta“ byl již jenom technickou záležitostí. Dohodnut Havlem v Moskvě, jak sám uvedl, s Gorbačovem během patnácti minut.

Závěrem snad jenom výmluvná citace Václava Klause z LN (30. 3. 1999) „Primitivní antirusismus stejně jako zaslepený amerikanismus jsou jen jinými stranami téže mince.“ Klaus je jednoduchým a prázdným lidem velmi nebezpečný.

podrobněji „Pozor na Klause – vede k přemýšlení“ ZDE