Slyšela jsem rozhlasovou reportáž ze summitu G8 z minulého týdne, v níž reportér uvedl: "Samozřejmě, George Bush se neustále ohlíží přes rameno, co tomu, co dělá, říkají američtí občané doma."

V reportáži to znělo tak trochu ironicky, jak se BBC obyčejně staví k americkým politikům, kteří se jí nelíbí, píše Američanka Janet Daley v konzervativním deníku Daily Telegraph.

Je v zájmu tohoto státu, této vlády i Jiřího Čunka samotného, aby se jeho případ dostal před justici. Ne že by -- bohužel! -- české soudy byly důvěryhodnější než česká policie nebo česká prokuratura, ale přece jenom jsou nezávislejší na exekutivní moci. A exekutivní moc, čili naše vláda, musí mít enormní zájem na tom, aby její místopředseda Čunek obžalován nebyl, neboť kdyby k tomu došlo, rozpadla by se. Takový rozpad vlády neohrožuje tolik budoucnost naší vlasti, neboť vláda je slabá a neschopná, stojí na dvou přeběhlících a její nejsilnější strana se nezmohla na to, aby vyvolala předčasné volby a chopila se své historické šance. Krach dnešní koalice by byl problémem pro její ministry, kteří by přišli o koryta. Proto se nechávají velmi nedůstojně držet Čunkem v šachu, proto se také tato vláda pro historiky zřejmě stane vládou Čunkovou, nikoli Topolánkovou. Ale chtěl bych se ještě vrátit k soudnímu procesu.

Přikládám zajímavý text, ve kterém Rudolf Kučera spolu se svým kolegou z revue Střední Evropa Luďkem Bednářem označují nacismus a komunismus "největšími zly nejen 20.století, ale celých lidských dějin". V textu dále vyzývají k "dekomunizaci naší společnosti ve všech jejích oblastech".

Překvapuje mě, že se politolog Kučera podepsal pod takový text, jestliže byl v členské evidenci na ÚV KSČ veden jako člen KSČ ke dni 24.11.1975 (Rudolf Kučera, nar. 10. 4. 1947 v Praze, členem základní organizace "ČSAV - Ústav pro filos. a soc. Praha 1" -- evidence se nyní nachází v Národním archívu).

Pokud zastává bývalý člen normalizační KSČ Rudolf Kučera takto radikální názory, nechápu, že nezačal s "dekomunizací" u sebe a nestáhl se z veřejného života. Nebo byl snad Kučerův text psán účelově a autor jej nemyslel vážně?

Po třech dnech soudního jednání dospělo obnovené trestní řízení proti Rostislavovi Roztočilovi k nepravomocnému rozsudku. Senát Krajského soudu v Praze předsedkyně Oldřišky Rysové ho odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 13 let, z nichž již má za sebou přibližně pět a půl roku. Výsledek není úplně neuspokojivý, protože proti původnímu stavu došlo ke snížení trestu. A nelze jej v žádném případě považovat za konečný, protože obhájkyně podala na místě odvolání. Státní zástupce si ponechal lhůtu na rozmyšlenou. Není ale pravděpodobné, že se odvolá, protože soud přesně vyhověl jeho návrhu. Vzhledem k procesním i věcným pochybením, jež soudkyně Rysová od převzetí případu nakupila, nelze vyloučit zrušení rozsudku odvolacím soudem.

(Autor je členem spolku Šalamoun.)

Právě skončený summit G8 znovu potvrdil, že zažité předsudky jsou hlavními měřítky, s jejichž pomocí bohaté státy chápou problémy chudoby a rozvojové pomoci. V tomto ohledu si nelze nepovšimnout, že většina názorů na tuto otázku se vyznačuje dvěma zásadními rysy: Afrika rovná se chudoba, zájem o Afriku je snadnou cestou k dosažení morální výše humanitarismu a odpovědného státnického kréda.

Už ve věku tří let zaostávají děti z chudých rodin za svými středostavovskými současníky ve společenském a vzdělávacím vývoji o celý rok, zjistil průkopnický výzkum z jedné londýnské univerzity.

Amerika bojuje s nejhorším létem od let prašné krajiny z období velké hospodářské krize.

Odboráři jsou proti snižování počtu zaměstnanců v kultuře, Nejistý osud Design Centra ČR, Nedostatku peněz v rozpočtu na kulturu se bojí další iniciativy umělců a pracovníků v kultuře, to jsou titulky novinových článků, v nichž se odráží stanovisko vlády k potřebě a užitku kultury pro českou společnost. Nevím, kolik procent z těch 9 000 státních zaměstnanců, kteří by měli do roku 2010 odejít z veřejného sektoru, připadne na pracovníky organizací řízených Ministerstvem kultury, znepokojující je již myšlenka, že v kultuře je "přelidněno" a "přefinancováno." Nevím, na základě jakých statistických údajů vláda k takovému rozhodnutí dospěla a co všechno považuje za rezort kultury podle moderních měřítek. Škála odvětví, jejichž činnost lze považovat za kulturu, a jejich ekonomická síla se totiž v posledních letech výrazně změnily. Ne však u nás.

Ve svém článku, "Ach, my antikomunisti" publikovaném v týdeníku Reflex, konstatuje Jan Potůček, že pseudopravicová honba na komunisty v českých médiích je pokrytecká, neboť velký počet vlivných pracovníků českých médií, a Potůček je vypočítává, byli členy či kandidáty KSČ, mimo jiné třeba šéf zpravodajství České televize Zdeněk Šámal, či někdejší čelná pracovnice televize Nova Libuše Šmuclerová, nyní ředitelka firmy Ringier ČR, nebo kdysi nadšený politický komentátor komunistického režimu, nyní stejně nadšený "pravicový" komentátor v MFD Martin Komárek, nebo kdysi stejně nadšeně působící komunistický reportér Československé televize Pavel Dumbrovský, nyní stejně nadšeně "pravicový" moderátor Televizních novin na Nově.

Rožmitál pod Třemšínem, 10.června 2007 V sobotu 9.6. proběhla v sedmi obcích mikroregionu Třemšín referenda k plánované výstavbě amerického radaru. Obyvatelé ve všech obcích (Věšín, Bezděkov pod Tř., Volenice, Sedlice, Vranovce, Vševily) včetně samotného centra mikroregionu, Rožmitálu pod Třemšínem, výstavbu plánovaného radaru jednoznačně odmítli. Celkově se v mikroregionu dostavilo k hlasování 54.9% oprávněných voličů a více než 95% z nich odpovědělo na otázku, zdali má zastupitelstvo podniknout veškerá zákonná opatření proti stavbě amerického radaru ve vojenském újezdu Brdy, vhozením hlasovacího lístku Ano. Referenda k radaru s podobným výsledkem proběhla již v celé řadě obcí v podhůří Brd a další jsou naplánována, nejbližší se uskuteční 23.6. v Mirošově.

Francie, země rekordů. Nejvyšší vítězství pravice v dějinách V. Republiky kalí vysoká míra voličské neúčasti. Ačkoliv Svaz pro lidové hnutí (UMP) prezidenta Nicolase Sarkozyho dosáhl v 1. kole parlamentních voleb rekordního skóre 39,56% (podle vyjádření ministryně vnitra po sečtení ze ¾ sečtených hlasů k 22.30 hodině), druhý rekord kalí entuziasmus. Neúčast byla totiž vysoká: 39,17%.

V Hůrkách, co měli to poslední "slavné" protiradarové referendum: zmanipulované už výzvou:

Kdo jste proti základně, zúčastněte se místního referenda v této věci! (no to je úžasné, viselo to na místní návsi ještě dnes.)

A pokud se jdete optat po chalupách, jestli tam byli a jak hlasovali a proč, pak se vám dostane vyhýbavých odpovědí typu:

• nevíme hlavně vůbec o čem to je, nikdo nám nic neřekne!
• my tu nic nechceme, nám nic nechybí!
• nemohli bysme do lesa na houby a vůbec!
• bude to strašně nebezpečně zářit a bude z toho rakovina!
• bude to hubit ptáky!
• odstěhuje se odsud zvěř!

Takže tímto krmí ta smečka rudých zmetků ty prosté lidi, skutečně poctivé zemědělce, kteří dřou od rána do večera na svých polích, které jim milostivě vrátilo tamní JZD., míni Zuzana Šlaisová.

Reakce na článek Zuzany Šlaisové "Rudí zmetci"

Nevím, kde jste přišla na obrat rudí zmetci v souvislosti s radarem. Jsou to občané z vesnice a také mají právo na svůj názor byť je podaný jakkoliv. Nebo snad když se nevyjadřují ve "vzletných" písních pro radar, tak je jejich názor směšný?

Dokonce bych řekl, že z Vašeho textu vyplývá, že je máte za pitomce, kteří nic nečtou a vůbec nic nevědí. Nevím kde jste přišla na to, že aby člověk byl člověkem, který se může vyjadřovat, musí mít nutně alespoň vysokoškolské vzdělání a znát zpaměti obsah celé Národní knihovny.

Podobná manipulace a zjednodušení proběhly i včera na TV Nova v souvislosti s reportáží o referendu z těchto vesnic. Jak jindy nedají prostor ( i ČT ) odpůrcům radaru s technickými a věcnými argumenty, tak včera se jim náramně hodilo vyzpovídat pár lidí na vesnici. Oni se ale k tomu vyjádřili tak, jak jsou zvyklí, a to z nich nedělá nic méněcenného nebo rudé zmetky. Jen proto, že nepoužívají manažerské bludy a manipulační lži naší vlády, nejsou hodni názoru? ptá se Tomáš Bodzar.

Americký prezident George Bush požádal své nejvyšší bezpečnostní poradce, aby analyzovali, zda by bylo možné včlenit ruské návrhy do amerického kontroverzního plánu umístit protiraketový obranný systém ve východní Evropě, píše konzervativní britský týdeník Sunday Telegraph.

Ruská diplomacie dokáže být hrubá a pro některé sousedy Ruska to bývá contradictio in adiecto. Ale v éře, kdy mezinárodní agendu určuje muž v Bílém domě a malá klika jeho poradců je občerstvující být zase svědkem vzniku multilateralismu, i když je to jen na přísně střeženém summitu G8.

Je jasné, že návrh Vladimíra Putina využít Rusy ovládanou radarovou stanici v Ázerbajdžánu pro Bushův protiraketový štít, americkou delegaci převezl, píše v deníku Guardian David Hearst. Stephen Hadley, americký poradce pro národní bezpečnost, musel přiznat, že je to "odvážný návrh". Je to daleko víc. Rusko převezlo Spojené státy ohledně toho, proti kterému teroristickému státu - Íránu či Rusku - má být raketový systém skutečně zaměřen. Odděluje domácí americkou potřebu obrany od otázky budování frontových systémů ve východní Evropě, což je neuralgický bod nejen pro Moskvu, ale i pro veřejné mínění v Polsku a v České republice. Přijímá to Bushovu nabídku "spolupráce" na štítu protiraketové obrany a oplácí to stejnou nabídkou.

Spojené státy by měly zastavit veškeré akce, jejichž cílem je vybudovat protiraketové základny ve střední Evropě, než proběhnou další rozhovory, uvedl ruský ministr zahraničních věcí.

Sergej Lavrov hovořil poté, co prezident Bush zdůraznil, že Polsko a Spojené státy se rozhodly plán realizovat.

Rusko navrhlo, aby byla použita radarová stanice v Ázerbajdžánu namísto základen v Polsku a v České republice.

Lavrov varoval, že americké plány by mohlo "vážně zkomplikovat" rozhovory ohledně kontroverze týkající se íránského jaderného programu.

Ať si bylo, jak si bylo, přece jaksi bylo. Ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo. Tak pravil klasik ke čtenářům v dobách temných a nelaskavých k národu našemu, všestranně nadanému a surově porobenému. Úpěli jsme a trpěli pod Rakouskem, bylo nám ouzko a nevesele, to dnes na hranicích laškujeme a vzájemně se pošťuchujeme skrze výrazně bezpečnou atomovou elektrárnu a větrné monstra v horských krajinách, co údajně vhánějí na naše vinice hltavé špačky -- národnosti rakousko-uherské. Kvalita vína neměnná, průměrná. Ceny vysoké, měnné. Vztahy se sousedy průměrné, neměnné.

Čtyřicet dnů byla lhůta, kterou měla Česká republika na to, aby dodala do JAR žádost o vydání Radovana Krejčíře. Nestihla to a prošvihla termín. Nesplnila lhůtu. Takové jsou skutečnosti. Nechci bádat ani o tom, jestli měla mít nebo neměla víc času, jestli je lhůta ta či ona nebo dokonce o tom, jestli to tak nakonec není lepší. To ponechám jiným.

Kouzelné číslo 15. Už jsme ho slyšeli tolikrát, že se prostě nedá zapomenout. Slyšíme ho v souvislosti s tím, že je jakousi modlou v souvislosti s ekonomickou reformou, Modrou šancí, (t)Tlustou peněženkou a ztělesňuje rovnou daň. Na straně druhé je patnáctka opouštěna jako hranice trestní odpovědnosti mladistvých a je nahrazována o jedničku menším číslem. Pro budoucí i stávající poněkud více zdevastované oběti školských reforem uvádím, že jde o číslo čtrnáct.

K šachovnici zasedá Vladimír a Jirka. Jirka říká, že Vladimír je jeho kámoš a je poněkud natvrdlý a taky špatně krmí své křečky, protože jim nedává k obědu Coca-colu.

Aby hra za něco stála, musí se o něco hrát. Vladimír má do hry čokoládu, Jirka nedává do hry nic, protože je lakomej a všechnu čokoládu, co dostal od tatínka, už snědl, aby mu ji někdo nevyfoukl.

Jirka má taky několik fanynek. Jedné nejde zeměpis, druhé také ne a krom toho ráda zpívá.

V pondělí, 4. června zahájili iráčtí naftařští dělníci v Basře stávku ZDE. Bezprostředním důvodem k zahájení stávky bylo rozhodnutí Irácké ropovodné společnosti zastavit vyplácení pravidelných bonusů zaměstnancům firmy, ale odbory, které stávku organizují, zařadily mezi své požadavky i požadavek, aby se mohly zúčastnit vyjednávání o novém iráckém zákonu o ropě, který má umožnit zahraničním (ale samozřejmě hlavně americkým) ropným společnostem těžbu irácké ropy.

Článek pana Potůčka i Vaše reakce jsou zajímavé, podnětné, bohužel však příliš kloužou po povrchu. Příčiny kolaborace, křivých páteří, servility a osobního životního přístupu "kam vítr, tam plášť" jsou mnohem hlubší a hlavně - jsou univerzální. Dlouhodobě utlačované komunity se naopak v historii lidstva často vzepřely k neobyčejnému nepragmatickému hrdinství. To, že u vesla v ČR jsou často stejní lidé, jako před rokem 1989, není jistě nikterak výjimečné. To je jev pomíjivý a proto celkem nezajímavý. Až umřou, budou v čele lepší? ptá se Pavel Letko.

Těžko. Pečlivějším zkoumáním zjistíme, že v čele je stále stejný typ lidí. Dnešní i zítřejší kariéristé by jistě byli před rokem 1989 v KSČ. A jsou ti, co svoje životy řídí dle ideálů¨, lepší?

Pane Čulíku, reaguju na Váš článek o antikomunismu. Jste vážně ještě sprostší komunistický zmrd, než jsem si na základě Vašich dosavadních výlevů na internetu dosud myslel. Vážený Čulíku, odpovězte mi, prosím, na následující otázku: Co je horší? Když někdo pod tlakem kdysi v minulosti udělal chybný krok, který pak ale kompenzoval svým jasným postojem na správné straně, anebo když někdo z tepla emigrace podporuje komunismus a levici nyní v ČR? To je trochu silný kafe, nemyslíte?

Váš web je hlásnou troubou levičácké demagogie a Vy chcete útočit na někoho pro členství v KSČ kdysi dávno za okolností, které Vy ve Vaší emigraci nemůžete pochopit. Jste lidská krysa. Je mi z Vás zle, píše čtenář, který se zapomněl podepsat.

Pozn. red.: Jan Čulík není emigrant.

Pan Čulík se rozhodl vyjádřit k situaci v českých mainstreamových médiích. Díky za jeho snahu. Bohužel se na situaci dívá z veliké dálky. Nevím, v jakém roce emigroval*), ale bohužel jeho vývody jsou odtržené od české reality -- dívá se na všechno příliš veliké dálky.

Dlouho jsem čekal, kdy se smýšlení pana Víta projeví naplno. A taky jsem dlouho jeho články odmítal číst, protože v nich prostě nenaléval čistého vína. Nyní se jasně přihlásil k minulému režimu a k jihoamerickým bolševicky orientovaným diktátorům. Je zřejmé, že panu Vítovi nemá cenu vysvětlovat, jakou cenu má svoboda, jak demokracie a volný trh přinášejí (hlavně díky vědě a technice, které se vždy nejlépe rozvíjely tam, kde vládla svoboda) lidem docela dobrý blahobyt, nesrovnatelně lepší než všechno, co dosud lidstvo zažilo. Pan Vít nikdy jistě nepřijme, že právě komunismus, nacismus a různé diktátorské režimy všude na světě velkou naději lidí v obecný mír, svobodu a blahobyt hatily nejvíce.

Jestli si myslíte, že se mýlím, tak se podívejte na psychologická a sociologická pojednání o vývoji člověka jako jedince a společnosti. Jestli si myslíte, že se mýlím, tak začněte vykládat těm milionům hladovějícim ty filosofické bláboly o svobodě , to míním z hlediska těch hladovějícich. Jestli budete mít štěstí tak vám nerozbijí jak se lidově řiká hubu, ale jenom vás velmi sprostě někam pošlou.

To co píše pan Boris Cvek je názor člověka, který už generace žije ve společnosti, kde jsou ty prvotní touhy člověka uskutečněny a zabezpečeny. A to nemusí být společnost kapitalisticka anebo demokratická. To se podařilo i v jiných společnostech, že ano?

Projekt Odhalení Českého rozhlasu získal v pátek v Berlíně pečeť Comenius-EduMedia 2007 v kategorii přírodovědné vzdělávání. Podle pořadatelů je Comenius-EduMedia "nejdůležitější německé a evropské vyznamenání pro vzdělávací multimediální projekty".

Podle Barbory Köpplové, vedoucí katedry mediálních studií z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze je to poprvé v historii soutěže, kdy byl takto oceněn projekt se zábavnými prvky. Ceny jsou totiž udělovány výhradně projektům se vzdělávacím obsahem, směřujícím přímo na podporu školní výuky.

Přímý přenos z gorilího pavilonu pražské ZOO pokračuje, kamery jsou ovládány denně od 8 do 18 hodin.

Jsem zděšen příspěvkem p. Cveka -- "Pan Vít a ráj s ostnatým drátem", píše Leopold Kyslinger.. Autor používá k dehonestaci p. Víta šablonu (pomijí faktické znění a souvislosti, útočí na city, je svrchovaně osobní, citaci nahrazuje spekulací), která byla víc než typická pro minulý režim. Použil dokonce slovní arsenál, kterým kdysi operovala legenda normalizační publicistiky, pan Svatopluk Kojzar.

Po přečtení článku "Rok 1961 byl už rokem nadějí", tedy přesněji řečeno, poznámky pod ním "Gagarin byl vypuštěn na oběžnou dráhu čistě z vojenských účelů - cílem mělo být vyzkoušet, zda bude možné na USA svrhnout atomovou zbraň - jak posléze prozradil Gorbačov." jsem jen zíral (a bez namáčení, jak pravila slavná reklama na prací prášek), píše František Hájek.

K článku Františka Hájka "Vesmírný výzkum a vojenské cíle": Rusko mělo (a dosud má) téměř všechny suroviny, které potřebuje .."

O vydrancování zásob uranu v Čechách pan Hájek neslyšel? Jáchymov byl na konci II. světové války jediným známým nalezištěm uranu na území kontrolovaném Sovětským svazem, objem uranové rudy odvezené do SSSR za léta 1945-1989 se odhaduje na 100 mil. tun!

Navíc: náš stát nejenže na těžbě a exportu uranu nezbohatl, ale hospodářský výsledek československého uranového průmyslu do roku 1989 představuje celkovou ztrátu odhadovanou na 10-26 mld. Kčs (+20 mld. Kč budoucích ekologických investic). Jak se jeví mírumilovnost a nezištnost Sovětského svazu panu Hájkovi ve světle těchto čísel? ptá se Stanislav Gűttner. Zdraví SG

V neděli Belgičané volili do parlamentu (Chambre/Kamer) a do senátu, a stejně jako ve Francii, která také prožívá volby, i zde nejvážnější kandidáti úspěchu slibují zásadní reformy. Je pozoruhodné, nakolik bohaté, politicky a kulturně vyspělé země volají nyní po změnách a po silných osobnostech, které je mají uskutečnit. Potřeba změny jako by visela nad evropskými národy. Pročpak? Mají snad obyvatelé v některých zemích Evropy pocit, že jejich vody jsou už dlouho stojaté a začínají zapáchat?

32 200 lidí bylo v zimním semestru v Německu důkazem toho, že nejen mladí studenti se zajímají o vědu a že i ve stáří se lidé můžou ještě naučit něco nového, a to s vervou. V posledních deset let stoupl počet nestudujících posluchačů univerzitních přednášek o čtyři procenta a průměrný věk těchto takzvaných poslouchajících hostů (Gasthörer) se zvýšil o pět let na nynějších 51 let a 46 procenta těchto lidí bylo starších šedesáti let.

Kdo je to George Bush? Vcelku neznámý americký prezident, který žil v době hvězdné pěvecké éry české křesťanské političky Vlasty Parkanové. To mne napadlo po víkendu, kdy na všech televizích zaujala česká ministryně svým zpěvem proradarové politické agitky, vůní táborového ohně a slibem, že bude několik dní (!) v červenci zpívat u táborového ohně a spát s Janem Vyčítalem, a to dokonce pod širákem.

Tento příběh mi vyprávěl Jirka. Potkal v hospodě Na růžku svého známého Zdeňka. Rozhovořili se až, když byli v podroušeném stavu.

Přečetl jsem si článek pana Jaromíra Eismana s výmluvným názvem "Co je levicovost a co je pravicovost" a domníval jsem se, že se dozvím něco nového, že našel nějaký nový pohled na věc. Jako obvykle jsem se zklamal. Pan Eisman - stejně jako ostatní pravicoví autoři - omílá stále to stejné.

Polsko zahajuje rozsáhlé prověrky v řadách svého námořnictva. Údajně se řada jeho příslušníků svezla s teplým Golfským proudem...

jov | Jsme členem Evropské unie, ve které je prosazování rovnosti šancí významným modernizačním trendem. „Nejenže budeme platit, ale budeme úvěrovat celou Julínkovu reformu. Dnešní ODS dokládá absolutní nedostatek solidarity a spravedlivosti ve všech sférách jejich vládních koncepcích,“ uvedla předsedkyně Sociálně demokratických žen Maršová ve čtvrtek 7. června 2007 na panelové diskusé „Rovné příležitosti žen a mužů: Jak daleko má ČR do Evropy?“, kterou pořádala Masarykova dělnická akademie.

Motto:

"Ale, počkejte, až to praskne! Já jsem křesťan, pane Daniel, ale bez výčitky, pane Daniel, bez výčitky pověsim každýho komouše, kterej mi padne do ruky! A já mám vo nich přehled, pane Daniel! Mám na starosti stranický známky v naší organizaci, mně se nikdo nebude moct zapřít! A bez milosti každýho, pane Daniel!"

Josef Škvorecký, Tankový prapor, 68 Publishers, Toronto, 1980, str. 179

Jak může docent Rudolf Kučera, nar. 10. 4. 1947 v Praze, tvrdit, že "byl činný v protikomunistickém odboji", když byl dle členské evidence ÚV KSČ uložené ve 4. oddělení Národního archívu členem základní organizace KSČ "ČSAV - Ústav pro filosofii a sociologii Praha 1" v letech 1975-1980? Inspiroval jsem se článkem Jana Potůčka v časopise Reflex nazvaným "Ach my antikomunisti" a požádal jsem 4. oddělení Národního archívu o prolustrování dvou osob, které mě napadly. Rudolf Kučera vstoupil do KSČ během vrcholné normalizace, píše Petr Nachtmann.

Reportér infowars.com Matt Lepacek byl ve středu 6.6. zatčen na tiskové konferenci se členy týmu Rudolfa Giulianiho v Manchesteru ve státě New Hampshire. Ačkoli byl reportér na tiskovou konferenci řádně akreditován, byl v průběhu kladení otázek a vysílání přenosu ze své videokamery zatčen policií státu New Hampshire. Stalo se tak údajně na pokyn mluvčího Rudofa Giulianiho, a to po té, když začal Lepacek pokládat nepříjemné otázky ohledně 11. září, konkrétně o tom, zda členové Giulianiho týmu věděli o teroristických útocích na WTC v předstihu.

*) (podobný případ jako zatčení reportéra BL Michala Vlka "Wolfa") ZDE

Přinášíme vám na pokračování příběhy z knihy vzpomínek československých židovských vojáků a odbojářů z druhé světové války, kteří na frontách 2. světové války bojovali proti nacismu a fašismu, s názvem Bojovali na všech frontách. Její vydání inspiroval Historický ústav AV ČR a připravila ji Jana Dráská, Eva Grafová, Dagmar Fisteinová a Alexandra Štefanová . Vydalo občanské sdružení MAGEN, Občanská židovská společnost, květen 2007 Kniha vznikla s přispěním České rady pro oběti nacismu. Toto je druhá část vzpomínek Ruth Toskové, rozené Ornsteinové.

1. část: Z emigrace do služeb Intelligence service ZDE

Odvezli mne do osvobozeného Bruselu a tam jsem překládala výslechy esesáků a německých důstojníků. Podle ženevské konvence měl každý válečný zajatec povinnost říct pouze svoje jméno, služební číslo, a u které jednotky sloužil. Ale naši důstojníci chtěli vědět víc. Snažili se zjistit, kolik bylo u jednotky lidí, na co se specializovala, kde vyslýchaní vojáci byli, než je zajali. Armádní tlumočnice patřily, dalo by se říci, k elitní skupině. Byly pro nás rezervovány hotely s vlastním pokojem a Belgičané se k nám chovali úžasně. Byl začátek roku 1945, chodila jsem ve vojenském stejnokroji a měla možnost vidět zblízka tváře těch, kteří rozpoutali válku, vyvraždili miliony lidí a vyvrátili z kořenů celou naší rodinu. Měla jsem proto při těch výsleších velmi smíšené pocity. Výslechy byly zdvořilé, tak, jak to předepisovala konvence, ale bylo hrozně těžké potlačit, co jsem cítila.

Bude to možná moje chyba, ale když počítám, kolik znám Francouzů, kteří vítají nástup pravicového prezidenta Nicolase Sarkozyho, musím přiznat, že se nedostanu dál, než k číslu 1. Tato jedna osoba je ovšem přímo členem Svazu pro lidové hnutí (UMP), jeho mladé sekce, a ke svému zděšení se dokonce objevila mezi balónky i na jednom z mítinků strany -- což zaznamenal významně i konzervativní list Le Figaro rovnou na titulní stránce.

Ruská radiolokační základna v Gabale (Qäbälä, 300 km západně od ázerbájdžánské metropole Baku) je umístěna na ploše o rozloze téměř 250 hektarů. Její výstavba začala v roce 1978 a byla uvedena do provozu 1984 jako součást obrany tehdejšího SSSR proti raketovému útoku z oblastí jižní polokoule. Dnes je základna v ruském pronájmu a její radarový systém účinně monitoruje oblasti Iránu, Turecka, Číny, Pákistánu, Indie, Iráku a Austrálie, některých afrických zemí a oblastí v Indickém a Atlantickém oceánu.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.