Zdeněk trpěl finanční nouzí. Ostatně, kdo jí dnes netrpí. Nejvíce jí trpí ti, kteří jsou bohatí a ti kteří žijí z oběhu peněz, který roztáčí kola jejich čertovského mlýna. Zdeněk však trpěl finanční nouzí skutečně. Poctivě pracoval ve stálém zaměstnání, zařazen v pracovním procesu již asi 17 let. Měl tři děti a o domácí hospodaření se starala manželka, která byla také zaměstnaná. Jakousi jejich nepředložeností se jim nahromadily půjčky, které si vzali na domácnost i na její provoz. Prostě se do nich nechali hloupě navézt, což dnes není žádný problém, a najednou je nestačili splácet a začala jim se hromadit penále.

Pět půjček si vzala manželka. Šestou půjčku si vzal nešťastný Zdeněk, aby vyvezl děti po několika letech na dovolenou k moři. Jejich spolužáci ve škole se chlubili, kam všude jezdí a Zdeňkovy děti trpěly méněcenností. Zdeněk jim také musel koupit nové drahé mobily, aby se jim děti ve třídě neposmívaly. Šestou půjčku si vzal Zdeněk kvůli tomu, aby měl na splátky předcházejících půjček a na penále. Situace dospěla tak daleko, že začali žít již pouze ze stravenek, které se ženou dostávali od zaměstnavatele a zoufalostí nad poměry si nevěděli rady.

Pak dostal Zdeněk nápad. Po domluvě svým přítelem Alešem, zašel za ním do zaměstnání a nepříliš nenápadně, aby si toho kolegové mohli všimnout, převzal od Aleše obálku, ve které byl jenom nastříhaný papír. Několik dní na to měl Alešův kolega ze zaměstnání rozbité sklo u auta. Aleš mu poradil, aby si zajistil soukromou hlídací službu, na ochranu majetku, se kterou má velmi dobré zkušenosti.

Při příští návštěvě u Aleše v zaměstnání, dostal Zdeněk dvě obálky. V Alešově byl jako obvykle nastříhaný papír, avšak v té druhé, od Alešova kolegy, byly peníze. Tímto způsobem nakonec Aleš získal dobrou klientelu a začal řádně splácet půjčky. Měl v péči řadu aut. O každém dobře věděl, kde obvykle parkuje, a denně je kontroloval. Pak také prošel občas městem v noci. Obvykle, když se vracel z hospody. Občas u některých aut rozbil okno, ukradl stírač, poškrábal lak, vypustil kolo atd. Auta svých spokojených klientů nechal na pokoji. Ti si pochvalovali, že mají auta v pořádku a doporučovali soukromou hlídací službu svým přátelům. Zdeňkovy ceny byly velmi přijatelné. Byla to práce na černo, neměl žádné náklady a neplatil daně.

Jednou dokonce přistihl zloděje u auta svého klienta. Zmlátil jej a nechal ležet v bezvědomí u auta, které se pokoušel vykrást. Příští den dostal od svého spokojeného klienta zvláštní odměnu.

Jirka končil své vyprávění: "Zdeňkův příběh, když mi jej vyprávěl, mne zaujal. Někdo mi zrovna předtím ukradl z auta rádio. Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem jej požádal, zda by si nevzal do péče své hlídací služby i můj vůz. Protože chodíme do stejné hospody, slíbil jsem mu, že jako protislužbu za něj budu platit jednou za měsíc celou jeho útratu v naší restauraci. Souhlasil, neboť je to bezpečný a dosud nezakázaný způsob naturální protislužby."