Rusy nabídnuté Zakavkazsko totiž nelze šmahem odmítnout pro chybu v geografické poloze. Sami Američané veřejně uvažovali o výstavbě protiraketového radaru tamtéž - v Gruzii. Pokud je cílem Američanů dívat se výlučně na ruce fanatikům východně od Jordánu (a v Teheránu zvlášť), jsou na to kavkazské kopce jako dělané a ruský návrh je obtížné technicky "sestřelit". Rozhodně by bylo o čem jednat a bylo by nepochopitelné tento návrh apriori odmítat. To ovšem platí pouze za podmínky, že Američané nesledují jiný cíl. Cíl o kterém sami nikdy nehovoří a vždy jej vehementně popírají. Získat vojenskou převahu nad Ruskem. Jestli jde o Rusko, pak ovšem Američané potřebují radar ve východní Evropě -- a Zakavkazí odmítnou.

Až doposud byly ruské obavy z ohrožení jejich vlastní bezpečnosti v ČR jenom pohrdlivě odmítány. Ano, v Rusku padají na naši adresu velice ostrá slova. Ale nelze zaměňovat příčinu za následek. Rusko křičí ne proto, že by si z nás chtělo vytvořit svoji sféru vlivu, ne-li rovnou nás vojensky zabrat. Rusko křičí, protože má samo skutečné obavy z toho, co pro něj může vzejít z amerických radarů a raket u nás (a v Polsku).

Rusové křičí, protože jinak by si jejich mlčení každý vyložil jako souhlas. Jenže ruský křik je živou vodou na mlýn protiruské demagogie. Kola propagandy se začala točit, poháněna antikomunistickými sentimenty pamětníků a jejich touhy po revanši za prožitá historická příkoří. V radaru v Brdech se domnívají nalézat naplnění prorockého "Es kommt der Tag". A jako fanatici očekávající konec světa a návrat Páně, plesají nadšením že "konfrontace s Ruskem už je v chodu". Nakolik je tento jejich šílený způsob uvažování a přijímání politických a vojenských rozhodnutí stejný, jako je ten u islámských fanatiků, proti nimž se chtějí bránit -- nevidí.

Velká slova o svobodě, demokracii a spravedlnosti jsou nedílnou součástí "kultury" americké politiky. Často je s nimi spojeno vznešené úsilí o blaho lidstva, ale někdy se za nimi skrývají i zcela jednostranné zájmy Ameriky. Amerika je dnes světová supervelmoc, která si chce udržet svoji globální dominanci. Je sice méně náchylná k "machiavelistickému uvažování" jako třeba kdysi jiná velká demokracie Británie, ale i Amerika to moc dobře umí. I Amerika v minulosti vedla své (výlučně) imperiální války a prováděla svou politiku "dělových člunů". A to ne vždy jen ve jménu všeobecné svobody - ale svých mocenských zájmů. Dnešní Rusko (ale i třeba Čína) jsou země, které jsou příliš velké a mocné a globální hegemon je čím dál tím méně schopen je kontrolovat. A američtí vojáci i diplomaté jsou z toho očividně nervózní.

K čemu může sloužit radar v Brdech vyplývá z vyjádření bývalého amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda z doby počátku budování protiraketového štítu: "Americká armáda musí být schopna chirurgicky přesnými údery zneschopnit klíčovou vojenskou moc kteréhokoliv protivníka, učinit jej tak bezbranného zcela bez nasazení rozsáhlých pozemních sil a donutit jej k přijetí (amerických) politických požadavků". Naplněním tohoto cíle by mohlo být například i překvapivé totální "odzbrojení" Ruska prostřednictvím úderů na jeho výlučně vojenské nebo jen raketojaderné cíle. Takový úder by rozhodně nebyl ani snahou obsadit Rusko a ani by nemusel znamenat rozpoutání jaderné apokalypsy na ruském území. Takový útok by mohl být asi tak obdobně sterilní, jako (texaským žargonem) když kovboj v souboji ustřelí protivníkovi pás s pistolí dříve, než ten vůbec stačí tasit.

Takto riskantní operace proti raketojadernému potenciálu Ruska (nebo Číny) by se dnes nikdo neodvážil. Obava, že recipročně Ameriku zasáhne byť i jen jediná střela, je nepřijatelná. Jenže skutečně spolehlivý protiraketový systém by tento problém mohl jednou provždy vyřešit. Jestliže se chce Česko zaplést do této partie, pak ať tak nečiní v nevědomosti. Ať alespoň všichni víme, do čeho jdem.

Není žádným výrazem čecháčkovství, že odmítneme automaticky přebírat postoje (a naplňovat potřeby) těch druhých. Měli bychom v prvé řadě méně zpívat a více uvažovat. Češi rozhodně mají zájem na dohodě velmocí o společném projektu protiraketové obrany - a měli by to dát najevo. Je i na nás, jestli se z radaru v Brdech stane hra s "nulovým součtem", to znamená, že výhra jednoho musí být zákonitě prohrou druhého. A naopak: Byl-li by radar u nás součástí společné dohody USA, Rusko, Evropa, bylo by to dobré pro všechny - a především pro nás. Nemusíme mít Rusko vůbec v lásce, ale nemáme ani žádný zájem na konfrontaci s ním.

George Bush teď svým královským rozhodnutím o tom, kde chce mít "svoji" základnu ukáže, o co mu skutečně jde.