Před několika lety mě filmový kritik Antonín Liehm seznámil na Letní filmové škole v Uherském Hradišti se skromným, tichým a nesmírně zajímavým filmovým nadšencem. Je jim Vítězslav Tichý (nomen omen) z Bystřice pod Hostýnem, vedoucí rekreačního střediska Tesák v blízkých Hostýnských vrších.

Pan Tichý je typickým příkladem poučky, že v českém prostředí se nejdůležitější věci vždycky dělají na koleně a ti, kdo za ně jsou placeni, nebývají zdrojem informací, kterého je možno lehce využívat - absolutně nápomocnou ruku podají a problémy vyřeší - nadšenci, kteří se danoiu věci zabývají po práci, zadarmo, na vlastní náklady a ve völném čase.

Už jsem se v Britských listech zmiňoval, že píšu knížku o českém filmu po roce 1989. Není úplně lehké všechny tyto filmy sehnat. A s tím mi právě pomohl pan Vítězslav Tichý, který má ve své vile v Bystřici doslova neuvěřitelnou sbírku českého filmu od devadesátých let devatenáctého století až do současnosti.

A nejde jen o sbírku filmů, ale obrovského množství artefaktů k české filmové historii. Právě mi pan Tichý ukázal přání k Vánocům, která mu po léta posílal Vlastimil Brodský. Anebo podpsané fotografie slavných českých herců a hereček z pozůstalosti Karla Högera.

Mimo jiné vypracoval pan Tichý podrobnou bibliografií článků o jednotlivých českých filech a filmových osobnostech.

Je velmi důležité tuto unikátní sbírku zdigitalizovat. Artefakty, týkající se historie českého filmu, které pan Tichý shromáždil, by bylo opravdu potřebné zveřejnit na internetu. Materiály, které během let uchoval v písemné formě, by bylo třeba přepsat do počítače. Najdou se na to finance? Hodnoty, které vytvořili nadšenci, by měly být profesionály zachovány příštím generacím.