11. 6. 2007
V čele je stále stejný typ lidíČlánek pana Potůčka i Vaše reakce jsou zajímavé, podnětné, bohužel však příliš kloužou po povrchu. Příčiny kolaborace, křivých páteří, servility a osobního životního přístupu "kam vítr, tam plášť" jsou mnohem hlubší a hlavně - jsou univerzální. Dlouhodobě utlačované komunity se naopak v historii lidstva často vzepřely k neobyčejnému nepragmatickému hrdinství. To, že u vesla v ČR jsou často stejní lidé, jako před rokem 1989, není jistě nikterak výjimečné. To je jev pomíjivý a proto celkem nezajímavý. Až umřou, budou v čele lepší? ptá se Pavel Letko. Těžko. Pečlivějším zkoumáním zjistíme, že v čele je stále stejný typ lidí. Dnešní i zítřejší kariéristé by jistě byli před rokem 1989 v KSČ. A jsou ti, co svoje životy řídí dle ideálů¨, lepší? |
No, záleží přeci na tom, jaké ideály to jsou. Propadne-li někdo bludům komunismu, nebo šílenství fašismu, pak je opravdu těžké označit jej za lepšího, než je obyčejný prospěchář. Potom jde totiž o polemiku, zda je lepší čert nebo belzebub. Ostatně řada lidí začíná plná ideálů a končí jako kariéristé, a mnoho jiných začíná u kariéry a končí jako ideologové. Otázkou tedy je, mají-li oba typy něco společného. Myslím, že ano. Tím společným kořenem je pýcha. Jedni papouškují něco, čemu nevěří, aby se mohli na ostatní dívat svrchu, a druzí se perou o svojí pravdu (a jejich soukmenovců), která ovšem žádnou pravdou není. Mají oči zaslepené pýchou, "vědí jak na to" a běží do propasti a ostatní tam nutí běžet sebou. Toto schéma neplatí jen pro lidi narozené či žijící v Čechách a na Moravě, ale pro všechny pozemšťany. A hájit naše, tj. zájmy České republiky, nemůže dobře ani jedna z těchto skupin. A kdo tedy? Jen ten kdo hledá Pravdu. To znamená takovou pravdu, která platí pro všechny vždy a všude. Pak je totiž náš národní zájem identický se zájmem všech národů. Ano, bylo by asi fajn, kdyby takový člověk, taková skupina stála v čele USA či Ruska a "nadekretovali" nám do vedení také někoho takového. Bohužel, něco takového není možné. Musíme si je "nadekretovat" sami. Neboť v tomto se opravdu může spolehnout každý jedině sám na sebe. Zdá se, že opravdu platí: " každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží". A pohlédneme-li na vlády tohoto světa, vypadá to, že člověk se o moc dobra nepřičinil. Lékem na kapitalismus není komunismus, ale Pravda a Láska. Bez ohledu na to, že jeden "agent" určité skupiny Spojených států v Čechách, toto sousloví zdiskreditoval. Je třeba, abychom se přestali honit za svým osobním nebo národním zájmem. Je třeba, abychom se začali honit za zájmem všech lidí na tomto světě. Neboť náš osobní zájem je v rozporu se zájmy jiných lidí jen zdánlivě, stejně tak jako státní nebo národní zájmy. Radar v Brdech není špatný jen proto, že by mohl znehodnotit majetek nebo poškodit zdraví obyvatel v jeho blízkosti, ale proto, že škodí lidem v USA i Eskymákům. Neboť jde o zbraň, a to zbraň nové generace válek. Válka v Iráku škodí lidu Iráku, škodí však i Američanům nebo Finům. Roste nejen terorismus, ale i zisky zbrojařských firem. A tyto zisky je třeba udržet, třeba za cenu projektu hvězdných válek. Každá raketa, každá kulka vystřelená US army v Iráku, zvyšuje závislost na zbrojení a zvyšuje riziko konfliktu v budoucnosti kdekoliv na světě. Kariéristé se domnívají, že se zákony života "pěkně vyběhnou". Ale nevyběhnou. Ze života prostě nemohou pro sebe urvat to, co si slibují. Ráj kolem sebe a ráj v srdci. Takový ráj se totiž nedá koupit za žádný prachy. Fanatici svých pravd také nenajdou svůj ráj, neboť jejich ráj neexistuje ani kolem nich ani v jejich nitru. To jsou zákony stejně platné, jako zákony fyzikální. Co tedy dělat? Až si přestaneme vážit kariéry, kariéristé budou na vymření. Každý se můžeme snažit každý den, nakolik je to v našich silách, hledat dobro pro druhé kolem sebe a tak najít ráj ve svém srdci. Je to sice nesnadné, hledat v sobě dobro, ale je to kupodivu mnohem jednodušší, než intrikařit, šplhat, lhát, bojovat s druhými, nebo se honit za fatou morgánou svých pomíjivých pravd. Hlavně je to mnohem účinnější, než vyžadovat dobro po druhých. A pak jednou přijde den, kdy si zvolíme do čela někoho lepšího. . |