Slavný vědec z dob baghdádských kalifů, perský vědec a myslitel Abu Ali al-Husayn ibn Abd Allah ibn Sina (známý Západu jako Avicenna) je znám jako otec moderní medicíny. Praotcem moderních anatomů byl pak nejspíše Peršan Mansur ibn Muhammad ibn Ahmad ibn Yusuf Faqih Ilyas z konce 14. století, známý svým pojednáním Tashrih-i badan-i insan - Anatomie lidského těla.

Zločinem proti evropské křesťanské tradici a posátnosti života i smrti byly i počátky evropské anatomie. Jedním z prvních anatomů byl malíř, filozof, básník, stavitel a konstruktér, vynálezce, matematik a fyzik Leonardo da Vinci (1452-1519) . Provedl ve špitále Santa Maria Nuova ve Florencii pitvy desítek lidí a pozorování z nich zakresloval. Britská královna má ve Windsoru jeho kresby průřezem souložícím lidským párem. A nepohoršuje se, narozdíl od katolického biskupa Václava Malého.

Významným anatomem byl bruselský rodák Andreas Vesalius (1514-1564). Studoval v Paříži medicínu, když našel za hradbami města Lovaně oběšence visícího na šibenici. Mrtvolu sňal a odnesl domů. Na základě studia a popisu těla získal slávu, dovršenou veřejnou anatomickou demonstrací na universitě v Padově. Celou pitvu na kruhovém jevišti se stolem s připravenou mrtvolou zachytil malíř Tizian. Smrt se tak stala atraktivní podívanou, rozbíjející dogmatické církevní představy o tom, že synům Adamovým chybí žebro. Dodnes se proto neví, odkud se vzala Eva... Své poznatky Vesalius shrnul v ilustrovaných Sedmi knihách o stavbě lidského těla - De humani corporis fabrica libri septem. Vesalia církevní inkvizice odsoudila ke kajícné pouti do Jeruzaléma, při níž ztroskotal a zemřel.

Pitvy se stávaly společenskou senzací a atrakcí. I při tehdejších universitách vznikala tzv. theatra anatomica, anatomická divadla, kde byly pro zábavu i vzdělání širokého publika vystavovány anatomické preparáty. Ke stejným účelům sloužily i veřejné pitvy. V českých zemích první provedl v roce 1600 slovenský rodák Jan Jesenský z Jeseného ( Jessenius1566-1621) na popraveném muži , a to v Praze v Rejčkově koleji. Pitva trvala pět dní. Podívat se na neobvyklé "představení" tehdy přišlo na pět tisíc lidí. Technicky byla pitva pouhou demonstrací spěšně vyňatých orgánů a končetin zbavených kůže.

Španěl Miguel Servet (1509-1553) objevil malý krevní oběh, popsal, jak krev proudí z pravé komory srdce do plic. Ve stejném roce ho ale církevní "reformátor" Kalvín nechal upálit na vlastních spisech.

Renesanční anatomové a lékaři - zakladatelé vědy, oproštěné od božské autority, otevřeni vědeckému poznání na základě bádání a kritické analýzy, byli vždy největšími nepřáteli církve: vytlačovali z lékařství spekulativní starověký a středověký balast galénovských představ. A tak je tomu dodnes.

I dnes je třeba ukazovat, že v lidkém těle nesídlí žádný duch, že není ovládáno božskou silou, ale desítkami kilometrů trubek cévního systému a táhel svalstva, dohromady drží díky pevné konstrukci kostry. Dnes více než kdy jindy je třeba širokému okruhu diváků od školních dětí po dospělé ukázat, jak vypadá člověk po smrti.

Fascinováni smrtí byli umělci po celá staletí. Smrt jako umění jsme dnes díky televizním přenosům válek i virtuální morbidnosti počítačových "stříleček" vytěsnili z galerií i učebnic, díky zdravotnickému systému a průmyslu pohřebnictví jsme ji vytěsnili z domácností , obalili ji kachličkovým chladem oddělení patologie v nemocnicích a zinkovými rakvemi pro kolaterální škody humanitárních bombardování. Dlouhé období míru na celém kontinentu nás nevybavilo odolností při pohledu na mrtvoly, krev a nářek války. Preventivní očkování nás uchránilo červů a rozkládajících se těl moru. Neumíme psychologicky čelit smrti, neumíme pohlédnout do skelných očí mrtvoly a štítíme se posledních chvil člověka. Už neumíme ani dávat dýchání z úst do úst či obvázat otevřenou zlomeninu, při transfůzi řada dárců omdlévá.

Zprofesionalizovali a zkomercionalizovali jsme si péči o zdraví i poslední věci člověka. Stydíme se za svou smrtelnost a nedokážeme pochopit, že věda či peníze nezajistí život věčný. A ti profesionálové, kteří se měli obrátit k davu čelem a říci v duchu Hippokratových zásad, že medicína není a nechce být všemocná, že smrt patří neoddělitelně k životu, že umřít musíme všichni, neboť tak chce zákon přírody, odcizili se davu prostřednictvím etických komisí a konsilií, případně tichem a sedativy geriatrických zařízení.

Z lékařství se stala hermetická věda, výnosná živnost, průmysl dodavatelů rekvizit a z lékařů se stalo zednářské bratrstvo se svými zákazy a neproniknutelnými tajemstvími. Nám laikům není povoleno vědět. Nám laikům chtějí odepřít i právo vidět.

Když jsem byl malý chlapec, v přírodopisném kabinetu základní, tehdy devítileté školy bylo množství anatomických preparátů naložených v lihu či formalínu, stulený plod plaval v masivním válci ze skla, kostra člověka (z pravých kostí, nikoliv z plastu) stála za dveřmi a na hlavu jí dával učitel klobouk, pitvy žab nebyly pronásledovány ochránci zvířat jako barbarství a babička nám nezakrývala oči, když stahovala králíka z kůže či když dědeček spařoval prase. To byla Praha, Morava a jižní Čechy let sedmdesátých. Smrt roztomilého ušáčka Emila, kterého jsme u babičky den před tím krmili čerstvou trávou logicky předcházela nedělnímu obědu, stejně jako vražda pašíka Pepy předcházela tlačenkovým hodům. Hlavní surovinou jitrnic je krev, obalem pak jsou střeva.

Dnes se řízky rodí v supermarketu úhledně zabalené do fólie, párky mají obal z igelitu a slovo hovězí cudně zakrývá, že ta roztomilá kravička, co se včera pásla na kopci, je dnes uvařená v polévce či se škvaří na pánvi.

Co zbylo na počátku 21. století z vědy, co zbylo z racionality?

Mám doma kompletní lidskou lebku. A ponechám si ji, dokud nějaký absurdní zákon mne neprohlásí za zločince nebo úchyla. Budu ji ukazovat svým vnukům ne jako rekvizitu z Hamleta, ale jako studijní materiál o tom, že takoví jsme. Ať chudák či bohatec, skončíme stejně. A to je i hlavní poselství anatomické výstavy, která názorně ukazuje člověka jako stroj. Dynamiku pohybu převádí na kontrakce svalstva, tajemství obalené kůží odhaluje až na kost. Ano, zaplatím za tu podívanou, stejně jako zaplatím za ilustrovanou učebnici anatomie či videokazetu s vědeckopopularizačním seriálem BBC. Nezatěžuje mne tato výstava latinskými názvy, které jsem si na hodinách anatomie stejně nezapamatoval. U východu mne nezkouší přísný profesor, páchnoucí lysolem.

Už Komenský preferoval školu hrou. Didaktičnost, rozvíjení fantazie. Hodiny anatomie mou fantazii nerozvíjely zdaleka tak, jako názorné ukázky na modelech (v době mého mládí sádrových, pak plastových). Obdivoval jsem dokonalost skládacích modelů, které dokázaly jak matrjošky do korpusu žeber poskládat vnitřní orgány, do lebky vsadit mozek, jazyk a bulvy očí, skelet obalit svalstvem a kůží...

Metoda plastinace, která dává iluzi věrných barev a sterilní čistoty preparátu, umožňuje nám dnes prohlížet si tisíce detailů lidského těla a obdivovat dokonalost, které se stroje vyrobené člověkem prozatím nedokáží ani přiblížit. Poznat výstavní exponát člověka či zvířete po smrti, profesionálně naaranžovaného tak, aby byly vidět detaily v zastaveném pohybu, znamená nikoliv ukojit morbidní choutky, ale zamyslet se. V případě kuřákových plic nad smyslem a důsledky své vášně, u fotbalisty nad příšernou zkomercionalizovaností dnešního sportu, u kterého jde nikoliv o zdavý duch ve zdravém těle, jako jen o peníze.

Poučení, které si z výstavy odnesu, nebude o neexistujícím tabu, o pohřebních rituálech či důstojnosti smrti. Odnesu si pravý opak. Vědomí neodvratnosti lidského osudu, poznání odvahy renesančních géniů, kteří riskovali smrt upálením od tmářské církevní inkvizice za otázky, které si kladli a způsob, jakým si na ně odpovídali.

Odnesu si hluboké pohrdání všemi populistickými mravokárci, hlupáky, moralisty a zpátečníky, byť by byli v oblecích politiků, akademických funkcionářů, či v lékařských pláštích. Odnesu si zároveň hlubokou úctu k lidskému tělu, ke zdraví a k životu. A Bůh v těchto úvahách své místo mít nebude, zato příroda ano. A to je ten pravý důvod, proč se zastánci dějinných lží a klamů tak bouří. Protože pravé lidské tělo fascinuje víc, než falešné Turínské plátno. Nemám etické bariéry při pohledu na výstavní exponáty. A své tělo jsem odkázal anatomům protože nevidím jediný důvod, proč by má tělesná schránka po mé smrti měla hnít v zemi (byť posvěcené) a nebo shořet v žáru jakéhosi krematoria, když může sloužit vědě.

Výstavě se vyčítá, že komercionalisuje pohled na mrtvé. Ale copak některá z vlád dnešního osvíceného světa by chtěla tváří v tvář veřejnosti financovat tento výzkum tak, aby si na sebe nemusel vydělávat a aby plastinované preparáty byly součástí kabinetů přírodopisu jako jimi kdysi byly válce s lihem a v něm naloženými preparáty? Merchandising a komerční prezentace je jediným zdrojem financí, které umožní metodě přežít a poznání rozšířit daleko i za hranice univerzit a lékařských fakult. Rád zaplatím náklady i zisk organizátorů v ceně vstupenky, která jen o málo převyšuje vstupné do kina na sadistický, xenofobní film 300: Bitva u Thermopyl či na veletrh zbrojní techniky IDET. Nástroje a stroje na zabíjení lidí jsou vládou podporovaným průmyslem v čele s křesťanskou ministryní obrany, výstava odhalující tělo člověka po smrti je křesťanskými politiky zatracovanou událostí. Ó ty farizejská morálko...

Výstava Bodies neoslavuje velikost a moc Boha, ani moc jeho náměstků na zemi, ani moc pomíjivých vládců, voelných nic netušícím lidem každé čtyři roky, ale krásu a dokonalost lidksého těla, dokonalost člověka. Kterou není třeba volit, ani pomazávat. Která existuje, jen o ní my, laici, víme příliš málo na to, abychom se jí obdivovali více, než oněm mocným. Demokratizuje smrt. Ukazuje ji všem s anatomickou přesností. Výstavu totiž připravil profesor anatomie a buňečné biologie - Roy Glover z Michiganské univerzity. Navštívit takovouto výstavu patří k základnímu vzdělání. Stejně jako před čtvrt stoeltím výstavu mikroskopického světa na velvyslanectví SRN v Praze nebo před několika lety fotografie lidského plodu v matčině těle, pořízené složitým systémem kamer. Výstava Bodies oslavuje člověka. A tak je to správné. Navzdory biskupům.

BODIES - oficiální web v angličtině ZDE

iDnes, Viliam Buchert: Halík k výstavě: Tělo není zavazadlo, ctíme je ZDE