Je pravda, že "pseudopravicová honba na komunisty v českých médiích je pokrytecká", ale vysoce pragmatická. Naše vláda -- konkrétně ODS - potřebuje nepřítele, protože většina národa je zrovna nemiluje. ODS má pouze spolupachatele, kteří za 30 stříbrných jsou ochotni k čemukoli. Za těmi "stříbrnými" můžeme tušit úplatky (Čunek) nebo jiné prebendy.

Jsem rád, že pan Čulík je ochoten rehabilitovat mého otce, který vstoupil do komunistické strany v září 1945, aby se s ní rozloučil po roce 68. Ale můj otec věděl velmi dobře, proč tam vstoupil. Bohužel nevěděl, jak se všechno zvrtne. Celý život jsem se kvůli tomu s otcem hádal. Dnes mě mrzí, že mu nemůžu říci, že pravdu měl on a já se mýlil.

Ale mýlí se i pan Čulík. Není pravda, že u nás byla nějaká Kohákova "mentalita svlačce", která projevem dlouhodobě zotročovaných komunit, například "černošské na americkém Jihu: Takto ztraumatizovaný člověk není schopen se odvážně postavit a hájit otevřeně a přímo svá práva. Naučil se, že k tomu, aby dosáhl "úspěchu", podlézá mocným". To možná platilo na americkém jihu, ale ne u nás. My jsme nikdy nebyli otroci. My jsme vyrůstali ve svobodné a vzdělané společnosti s jediným omezením -- nevystupovat veřejně proti moci. Kdo to akceptoval, neměl žádné potíže, stejně jako já a moji přátelé.

My jsme nikdy potíže neměli z jednoduchého důvodu. Netoužili jsme ani po penězích ani po postavení a moci. Také jsme s panem Čulíkem rozlišovali mezi komunisty a lidmi, kterým jsme říkali, že jsou "u komunistů". A musím říci, že v posledních letech před sametovým převratem bylo více těch co byli "u komunistů" než komunistů. To byli většinou už ti staří, jako můj otec, kteří tam vstoupili po zkušenostech s první republikou.

Ale zpět k článku pana Čulíka. Hezky vyjmenoval hlavní reprezentanty antikomunistické fronty v našich médiích -- bohužel, zřejmě z nedostatku místa nejmenoval stovky dalších. Má plnou pravdu, že v "ČR jsou prostě na rozhodujících místech lidé, kteří své moci dosáhli poklonkováním mocným".

Jenže v těchto lidech chyba není. Nesmíme zapomínat v první řadě, komu ta média patří a kdo tyto lidi najal a platí. Tady je totiž ten zakopaný pes. Pan Čulík musí vědět, že 90% článků z Britských listů by žádná média nepublikovala. Mám s tím vlastní zkušenosti. V republice jsou tisíce osob, "které jsou schopny říkat veřejně, co si myslí, bez ohledu na to, co si myslí mocný spojenec či nadřízený". Jenže nedostanou příležitost se vyjádřit. Můžou brblat po hospodách, ale do tisku se nedostanou. Tam mají své místo právě jen ti patolízalové a rektální alpinisté. Bohužel, stejná situace je ve veřejnoprávních médiích. Pan Kotrba by mohl o tom povídat.

Pravda nikoho nezajímá. A veřejné mínění teprve ne. Jak se pregnantně vyjádřil pan prezident o ngoistech - řekl jasně -- není možno, aby nám poroučela ulice. (To samé říkají o referendu.) Ta ulice, která ho vynesla nahoru. A když tam už jednou je, nepřipustí jakékoli jiné myšlení. Máme-li takového prezidenta, proč by mediální magnáti měli být jiní.

Lidé by se rádi "chovali tak jako Američané, totiž razantně a přímo". Jenže kromě Britských listů nikde nedostanou příležitost. Máte pravdu, že "s lidmi, kteří jsou kam vítr tam plášť, česká společnost daleko nedojde. Protože s takovými lidmi na vedoucích místech není schopna hájit vlastní zájmy". Jenže to má háček. Nikdo nechce nikam dojít ani hájit vlastní zájmy -- tedy vlastní ve smyslu národní. Každý hájí jen svoje vlastní zájmy s otázkou : kolik za to. To je dnešní společnost. A nikdo s tím nic neudělá. Bohužel, ani Britské listy, protože těch 11 tisíc čtenářů proti milionu čtenářů MfDnes a lidovek je málo.

Přesto všechno -- díky za ten článek, pane Čulíku. První vlaštovka jaro nedělá, ale nové "pražské jaro" stejně přijde. Je to legrace, ale naším učitelem bude jižní Amerika -- zapatisté, Cháves, Morales a Kuba. Tam je budoucnost světa.

*)Pozn. JČ: Jan Čulík neemigroval a pobývá v ČR asi desetkrát do roka. Názor, že "lidé ze zahraničí naší jedinečné české skutečnosti nemohou rozumět" je typickým tikem o mnoha lidí, žijících v ČR.

"My jsme vyrůstali ve svobodné a vzdělané společnosti s jediným omezením -- nevystupovat veřejně proti moci." -- to je opravdu pozoruhodný výrok. To je svoboda?

Je skutečně v Castrově diktatuře "budoucnost světa"? A co může toto totalitní království světu nabídnout?