Film začíná tím, že hlavní hrdina lékař Šafránek přijde na klinice, kde pracuje, o zaměstnání, a to zcela charakteristickým "postkomunistickým" způsobem. Štáb televizních reportérů z "nových, svobodných médií" natočí interview s ředitelem jeho kliniky (zatímco za komunismu by měl ředitel na stole sovětskou vlajku, tento ředitel na něm má -- absurdně -- vlajku americkou. Přehnanou adoraci Spojených států šéfy podniků zaznamenávají i jiné dobové filmy, například ve Výchově dívek v Čechách najdeme vším americkým posedlého ředitele školy). Natočený rozhovor se však reportérům nezdá dostatečně razantní, a tak spáchají hrubě neetickou manipulaci -- v dané době zřejmě zcela běžnou. Reportér má mezi zaměstnanci kliniky svého známého, dr. Šafránka,. a jeho kameraman natočí Šafránkovy bezelstné výroky pronesené v neformálním rozhovoru s kamarádem-reportérem. Tyto výroky jsou vytrženy z kontextu, zmanipulovány a bulvárním způsobem nastříhány do rozhovoru ředitele kliniky, takže z něho televize udělá šaška. U ředitele něho se projeví charakteristická vlastnost - mstivost: vyhodí dr. Šafránka na hodinu.

Ten se vrací do svého rodného města a pokouší se tam, dlouho bezvýsledně, získat kapitál na otevření soukromé ordinace. Prvním charakteristickým rysem postkomunistické společnosti jsou tedy zmanipulovaná média, jejichž reportéři neváhají lživým pořadem zničit existenci lidí jen ku prospěchu své "slávy". "Reportér" ovšem u televize dlouho nevydrží: svou prodejnost dá výrazně najevo tím, že se vrhne na natáčení reklam. Reklama (nejpitomějšího a nejhrubějšího ražení) je v české postkomunistické společnosti všudypřítomná. Lidé rádi vydělávají na manipulaci a obelhávání svých spoluobčanů.

Tento motiv je pak ve filmu přítomen všude. Film zaznamenává vcelku věrně pragmaticky amorální, nebo spíš až antimorální posedlost penězi, vyděláváním a "svobodným podníkáním" (čti: podváděním), která po pádu komunismu zachvátila určitou část české populace. Lidé byli za komunismu zvyklí porušovat veškerá morální pravidla, "protože museli přežít". Po pádu komunismu aplikují podvodnickou "amorálnost nade vše" s neuvěřitelnou vynalézavostí a nadšením. Kromě výstřednických excesů (mladík s maturitou, který si čištěním bot kolemjdoucích "chce vydělat svůj první milion" -- takoví naivní nadšenci se začátkem devadesátých let skutečně v Československu vyskytovali) zakládají různí "podnikatelé" procovské kliniky, jejichž účelem je podvádět zákazníky na běžícím páse a zneužívat k tomu lékařské etiky. "Potřebuju váš titul MUDr: jako lékařský expert budete radit, aby si zákaznice koupila naše nejdražší zboží anebo to, jehož máme nejvíc na skladě," sděluje Šafránkovi jeden "podnikatel", který se uchází o jeho pracovní sílu. V jiné soukromé klinice, kterou si založil bývalý ředitel OÚNZ (jistě nutně člen KSČ), kde lékaři nosí uniformy jak z Orwellova 1984, se řeší sexuální problémy podnikatelů a politiků, případně se za drahé peníze ženám, podle jejich vrtochu, plastickou operací zvětšují či zmenšují prsa. Jak se bývalý ředitel OÚNZ dostal k takovému majetku? Napomohly mu v tomu restituční a lustrační zákon, vysvětluje Šafránkovi jeho zaměstnanec a ve výstižné zkratce vyjadřuje hlavní problém československého postkomunismu: tím, že byli funkcionáři předchozího komunistického režimu lustračním zákonem vyloučeni z veřejné služby, neměli jinou možnost, aby se dali na podnikání. Vzhledem k svým kontaktům ovládly vbrzku komunistické nomenklaturní kádry většinu české ekonomiky.

Nepokrytě však kradou i antikomunisté. Bohoušovi se daří dobře, i když za komunistů za krádeže seděl."Museli jsme komouše zničit. Neslyšel jste nic o třetím odboji?" dává svému zlodějství "politický" význam. Postkomunistická společnost naivně přijímá každou hloupost -- na rozdíl od lékaře Šafránka vydělává léčitel Písařík velké peníze: "Prachy nepůjčuju. Každej po svým prkně. Až budete mít takový prachy jako já, můžeme si tykat," vyjadřuje extremní individualismus, charakteristický pro tuto éru. Šafránek ho ovšem nakonec zachrání před vězením, když léčiteli v "ordinaci" zkolabuje pacientka, s níž si Písařík neví rady.

Lékař Šafránek zaujímá k podvodnému panoptiku svých spoluobčanů téměř disidentský postoj. Na rozdíl od svých spoluobčanů se nenechá zkorumpovat penězi a nezaprodá se podvodným praktikám. Téměř v tradici disidentského seskupení Charta 77 z doby komunismu dává najevo všem podvodníkům: "Beze mne." Tomu nerozumí jeho maminka, která jako každá správná česká žena středních let má stmelovací tendence -- dohazuje mu různé dívky a chce synovi budovat rodinu a chce vnoučata. Je nešťastná, že ho opustila jeho dosavadní dívka. Pro tu byl Šafránek příliš velký idealista a blouznivec -- typická charakteristika českých mužů jako nepraktických blouznivců v tomto filmu přežívá snad jedině v postavě doktora Šafránka, i když jeho "nepraktičnost" nabývá formy odmítání podílet se na podvodech, rovná se osobní integritě.

I tento film se zabývá konfliktem konformního prostředí (kde všichni podvádějí a honí se pragmaticky za penězi) vůči outsiderství a jinakosti. Idealista outsider Šafránek tak, jak je to také typicky české, se uchyluje, když se mu nic nedaří a je v neřešitelné situaci, k idyle a lyrismu. Vrací se k básním - a je to dobrá poezie. To mu však nepřináší žádné body u dívek, s nimiž v minulosti chodil -- hledají totiž muže, s nímž by mohly budovat hnízdo a vychovávat rodinu. To, že se to nedaří (ukáže se, že jedna jeho bývalá dívka, které o spolehlivého manžela jde, jak se zdá především, je vlastně svobodnou matkou -- znovu jen potvrzuje že tak ideálně spolehliví a schopní muži, jakých by si ženy přály, v české společnosti nejsou jen tak k mání.)

Jak je v českých filmech obvyklé, ženy musejí být zvyklé na stav podřízenosti. Je běžné, že obtloustlí, plešatí a stárnoucí ředitelé žoviálně poplácávají své mladé sekretářky po zadnici. "Ženské nesmějí být inteligentní, to je vždycky problém," vyjadřuje se výmluvně jedna ženská postava. Avšak film zaznamenává také častou agresivitu a vulgárnost mladých dívek, která je v dnešní společnosti překvapivě častá -- když Šafránkova matka Štěpéna vystaví skupině puberťaček, které se začnou docela sprostě bavit o tom, jaké to je, když starší muž při sexuálním styku dostane infarkt.

Film obsahuje celou řadu drobnějších ironických postřehů -- například o neustálém měnění názvů ulic podle zrovna převažujícího politického klimatu. Fučíkova ulice je přejmenována na ulici Edvarda Beneše, nakonec však naštěstí na Severní, protože si -- podle starého učitele na maloměstě, kde se - jako velmi často v populárních českých filmech - příběh odehrává -- konečně místní radní uvědomili, že nepolitický název je ten nejstabilnější a nejbezpečnější. V bance, když chcete úvěr, jsou na vás jako za starých časů stejně byrokraticky sprostí a zkoumají jak policisté vaši občanku, i když jste lékař, který má znalostní kapitál, jehož by banka mohla dobře využít. To se v roce 1993 ještě neví.

Šafránkova maminka a její přátelé ze starší generace oživují sokolské hnutí -- Štěpán Šafránek však má právem odpor ke stádovitosti -- "v SSM jsem už byl a to mi stačilo". "Připomíná mi to 1. máj," svěřuje se Šafránek na sokolské schůzi starému učiteli. "Je v tom rozdíl, ten byl v květnu," odpovídá učitel.

Tak, jak už to v zábavných českých filmech bývá zvykem, po relativně ostře kritické analýze stísňujících poměrů končí film smírně. Tak se "nepraktického" lékaře ujme podnikatel Karabec (Ondřej Vetchý), který se ho rozhodne "podnikatelsky zastupovat" u pracovníků reklamky, která využívá Šafránkových nápadů -- ty jí Šafránek dodává zcela nezištně, protože ho prostě napadají. Šafránek nakonec dostane přece jen dívku, která je stejně idealistická jako on, a k tomu ještě restituovala továrnu, takže by si v jejím domě mohl otevřít kýženou ordinaci. On to však neudělá.

Šafránkova "jinakost" se projevuje nejen dodržováním etických zásad, ale idealismem, hravostí, nevážností a ironií. Vyčleňuje se tím z davu. A -- naprosto překvapivě pro zábavný film z období grunderského kapitalismu -- se navzdory všemu rozhodne přijmout zaměstnání -- a tedy jistě i malý plat - v Ústavu sociální péče pro mládež, kde pracuje společně s jeptiškami.