|
6. 6. 2007
Vojensky nevzdělaní novinářiAby nedošlo k nějaké ideologicky zakalené mýlce, vytýkám před závorku: Jakkoliv se mi Putin nelíbí stejně jako Bush, kdybych se musel za každou cenu rozhodnout (třeba na mučidlech nebo s pistolí u hlavy), volil bych toho druhého. Naštěstí ale nemusím. Většina české mužské populace má vojenské vzdělání, všichni "předlistopadoví" vysokoškoláci (s výjimkou těch, co získali tzv. modrou knížku, resp. neabsolvovali vojenskou katedru) mají dokonce vojenské vzdělání na úrovni důstojníků. Nechápu proto, jak je možné, že novinářům tak snadno prochází tvrzení, že na obranný systém, jehož součástí je americký radar na našem území, se nesmí vztahovat totéž hodnocení jako na jakýkoli jiný vojenský systém. |
|
Namátkou: na útočné rakety či prvosledové mechanizované jednotky. Hyperbolicky a metaforicky vyjádřeno, vojenské obranné systémy jsou podle té novinářské logiky (viz např. článek Boba Fliedra v Lidových novinách ze dne 1. 6. 2007) čímsi na způsob holubičího vrkání. Podle jedné z obecných klasifikací, s níž jsou budoucí důstojníci obvykle seznamováni, má každá armáda tři kvality: palebnou sílu, mobilitu a pasivní ochranu . A je lhostejno, zda armádu tvoří skupina řvoucích kromaňonců, ozbrojených dřevěnými kyji, anebo vysoce organizované jednotky prošpikované počítači. Stačí, aby pouze v jediné ze oněch tří kvalit jedna strana získala převahu nad stranou druhou, a úspěch v případném konfliktu je zaručen. Dějiny vojenství přinášejí dostatek důkazů. Zde uvedu alespoň tři nejznámější příklady: V prusko-rakouské válce v roce 1866 palebná síla Prusů – díky pušce „jehlovce“ – převyšovala palebnou sílu Rakušanů troj- až čtyřnásobně. V první fázi druhé světové války v roce 1940 mobilita německých obrněných jednotek převyšovala mobilitu francouzské armády, která vsadila na statickou Maginotovu linii a své tanky takříkajíc po jednom neúčelně „rozstrkala“ ke všem jednotkám. V počátcích husitských válek pasivní ochrana husitů – vozová hradba – převyšovala pasivní ochranu jejich soupeřů, jejichž armáda sestávala z jezdců a pěšáků, kteří byli ve srovnání s vojáky na vozech naprosto nechráněni. Kdo byl na vojně a má všech pět pohromadě, musí mu být jasné, že jakýkoliv obranný systém (tj. pasivní ochrana vojáků) zkvalitňuje armádu a v posledku zvětšuje šance na konečné vítězství. A o to každé armádě jde. Tedy: zatím to tak alespoň vždycky bylo. A že by se toto vojenské paradigma najednou změnilo? Že by od loňska lidi proměnili svou podstatu a začali se po 40 tisících letech, kdy tu na světě strašíme, chovat jinak? No dobrá! Když jinak, tak jinak. Zkusme tedy na celém světě zrušit armády... A než se nám to podaří, bylo by možná dobré, kdybychom apelovali na komentátory Lidových a jiných novin, aby si doplnili vzdělání. Autor je šéfredaktor revue TVAR |
