Fotografie exponátů z výstavy Bodies, jak je cituje ve svém článku Štěpán Kotrba, jsou skutečně obscénní. Šokující na nich je právě bezostyšná bulvární a komerční manipulace s individuálním lidským tělem. Nejpozoruhodnější na těch exponátech je totiž právě kontrast mezi individuálním lidstvím a jeho naprostou degradací uvedením těl do triviálních kontextů. Je to znásilnění: ti lidé nechtěli, aby po smrti někdo zkroutil jejich těla tak, že by předváděli, že kopou do míče nebo dirigují neexistující koncert.

Nepopírám, že může být zajímavé a objevné vidět strukturu lidského těla. Mám však velký problém s likvidací individuálního lidství za účelem banálních komerčních účelů. Toto nakládání s lidskými těly se přece rovná brutální likvidaci mrtvol v nacistických koncentračních táborech, když byly například bez skrupulí házeny na náklaďáky. Je to totalitní přístup, o to hrůznější, že je efektivnější než komunistická či nacistická státní ideologie, o níž se nakonec prokázalo, že je dlouhodoběji neživotní - tento totalitní přístup má silný a životný katalyzátor - komerční impuls.

Nemám nic proti pitvání lidských těl - to však normálně dodržuje základní civilizační zásady piety. Na této výstavě, jakkoliv je anatomicky snad objevná, mě šokuje drsná trivializace lidských těl, jímž jsme v naší civilizaci dosud většinou projevovali určitou základní úctu.

Některé věci se prostě nesmějí dělat. Tato výstava je asi tak obscénní jako rozhodnutí vyrobit z Mozartova Rekviem pro komerční účely jeho "rockovou" verzi.