Myslím, že jsem se studiu těchto stránek věnoval vcelku svědomitě včetně dostupných životopisů autorů a dovolte mi, abych do těchto stránek vnesl trochu vzruchu, neboť existují i jedinci, kterým levicovost není úplně blízká. To však neznamená, že spolu nebudou lidé kvůli rozdílu názorů komunikovat.

Co je levicovost a pravicovost-velmi, ale velmi zjednodušeně: Pravicově smýšlející člověk má svoji víru postarat se pokud možno čestně sám o sebe a svoji rodinu, levicově smýšlející člověk dává přednost solidaritě společnosti podílející se na jeho přežití.

Pravičák tedy chce od státu:

• jasně a dlouhodobě stanovená pravidla s tím, že tato pravidla budou dodržována a nebudou pro žádného občana diskriminační
• uznávaje, že jeho děti chodí do školy, jezdí po silnici, stát zajišťuje jeho bezpečnost(policie,armáda) atd. a tedy ví, že musí na tyto činnosti platit daně, rozhodně by však chtěl mít přehled o tom, jak jsou vynakládány.

Samozřejmě jsou i další činnosti, které stát pro občana zajišťuje, ovšem stát by se měl občanů zeptat, přejí-li si tyto činnosti od něho zajistit a kolik jsou za to ochotni platit.

Co chce od státu levičák (omlouvám se za výraz pravičák-levičák, ale je to kratší)

• chce být státem zajištěn pro případ jakékoliv životní situace
• chce mít zadarmo lékařskou péči
• chce mít dostupné a levné bydlení
• chce mít zadarmo vysokou školu

a mnoho dalších činností, které stát zajišťovat nemusí, přesto je však po těchto činnostech poptávka.

(prosím, berte tyto přehledy jako velmi zkrácené a velmi zjednodušené a nevyčítejte mi, že se stát musí starat např. o své kulturní dědictví atd.)

Položme si však otázku, proč je po těchto činnostech státu poptávka.

Z jedné strany je to poptávka těch členů společnosti, kteří v zajištění svého života ze strany společnosti vidí zcela jisté pohodlí a mají strach postavit se otevřeně do volné soutěže píle a schopností, z druhé strany existuje tato poptávka od politiků samotných( a to i od politiků pravicových stran), kteří vidí svoji šanci na získání silnějšího postavení, než by jim mělo obecně příslušet, ale zejména je to poptávka úředníků a zaměstnanců státu, kteří z této poptávky zcela jistě nejvíc profitují. Nemyslím tím to, že berou úplatky, myslím tím to, že vůbec vykonávají činnosti, které stát vykonávat nemusí a berou za to od státu plat, který pochází z peněz daňových poplatníků, přičemž se poplatníka nikdo nezeptal,chce-li tyto daně na tento rozsah činností platit.

Vrátím se zpět. Pro případ jakékoliv těžké životní situace je možno se pojistit, lékařskou péči si platí každý sám formou zdravotního pojištění s vysokým stupněm solidarity, stát je za své občany, kteří si z různých důvodů zdravotní pojištění nemohou platit nejlakomějším přispěvatelem do systemu, dostupné a levné bydlení poskytuje stát těm, kteří bydlí v domech s regulovaným nájemným bez ohledu na jejich finanční situaci na úkor majitelů domů, vysokou školu, tedy nadstandardní vzdělání s budoucím očekávaným nadstandardním příjmem, poskytuje stát zdarma pouze některým vyvoleným.

Vezmeme-li v úvahu, že stát připraví formou nejrůznějších daní svého občana o cca 70% jeho příjmů, z těchto peněz platí nekvalitní službu občanovi s tím, že se k této službě nemůže občan vyjádřit, je to situace velmi smutná.

Je o to smutnější, že výběr daní se uskutečňuje na základě zcela nespravedlivého postupu tak, že lidé přičinlivější, tedy ti s větší pílí a s většími schopnostmi platí daně několikrát větší než lidé s malou pílí a menšími schopnostmi. To jsou přispěvatelé do systému, ale pak jsou ještě uživatelé systému, kteří neplatí daně vůbec žádné, naopak ze systému čerpají.

Jaký se ozval křik levice proti rovné dani, která však nebyla rovná, byla rovná pouze procentuelně a tedy mírně snižovala nespravedlnost ve výběru daní.

Nikdy jsem neslyšel, že by někdo protestoval proti systému akciové společnosti. Máš podíl ve společnosti takový a taková jsou tvoje hlasovací práva. Tečka. Napadlo někdy někoho, že spravedlivý stát je jakousi velkou akciovou společností a že by tedy volební hlas přispěvovatele do systému měl mít větší váhu než hlas občana ze systému čerpajícího? Možná napadlo, ale nikdo se to neodvážil říci i přesto, že to má svoji logiku.

Co sebou však nese tak vysoké zdanění. Obrovské přerozdělování, v němž se peníze ztrácejí, jsou okny vyhazovány na ty nejušlechtilejší nápady-např. výstavbu národního fotbalového stadionu, pořádání Olympijských her, výstavbu exkluzivní Národní knihovny atd.

Když poslouchám pražského pana primátora, který tvrdí, že Olympijské hry v Praze budou vysoce ziskové, hned by člověka napadlo mu tuto opravdu ušlechtilou myšlenku ukrást a uspořádat hry sám. Pouze je mi divné, že to ještě nikoho nenapadlo, tedy je jasné, že budou hluboce ztrátové. Hluboce ztrátové však pro plátce daní a naopak vysoce ziskové pro jednotlivce a firmy, které se na organizaci budou podílet.

Vážení přátelé, a tak je to vždycky a se vším. Státu nepatří naše peníze, ty patří nám a my bychom měli mít právo o nich rozhodovat ne pouze jednou za 5 let v nespravedlivých volbách.

Vážení přátelé, doufám, že je můj příspěvek dostatečně provokující, věci jsou zde záměrně zjednodušeny, problematika je samozřejmě mnohem složitější a hlubší.

Přesto prosím, až budete vyprovokováni k reakcím na můj příspěvek, napište ke svému jménu, čím jste a jakým způsobem se živíte.

Děkuji

Ing.Jaromír Eisman

Autor je podnikatel, vystudoval Střední průmyslovou školu a VŠZ

Podniká ve zpracování dřeva a stavebnictví

Nikdy nic nepublikoval, nemá žádné politické ambice