Mně ale připadá divné, jak to může někdo považovat za překvapující či jak proti tomu může někdo něco namítat. Vůči jakému jinému publiku by měl zvolený prezident USA pociťovat odpovědnost za své činy?

Každý americký prezident, i kdyby by byl o mnoho chytřejší a kompetentnější než George Bush, bude považovat za svou první (a možná i poslední) odpovědnost hájit zájmy svých spoluobčanů.

Americký prezident, ať už je jím kdokoliv, totiž nepovažuje za základní charakteristiku svého zvolení to, že se tak stal členem klubu světových politiků, kteří mají právo jednat sami mezi sebou a zastávat vůči svému obyvatelstvu postoj mírného pohrdání.

Představa, že by se politikové spikli proti vlastní zemi, jako při nynější přípravě evropské ústavy, by byla činem, za který by byl americký prezident svržen - pokud by ho něco takového vůbec napadlo.

Ve Spojených státech totiž stále platí politická kultura z 18. století, se vším optimismem ohledně toho, že člověk i vláda jsou zdokonalitelné. Americká vláda přijímá absolutně a nadšeně - a cpe to do hlav všech generací dětí - zásadu, že politická moc je poskytována jen na základě souhlasu těm, jimž se vládne.

Můžete považovat tuto víru v posvátnou podstatu tohoto recipročního pouta, a v ozdravnou sílu svobody, která má moc osvobodit lidský potenciál, za katastrofálně naivní či za nádhernou inspiraci, ale musíte přiznat, že je tato víra autentická, máte-li kdy pochopit logiku americké globální politiky.

Američané se neustále neohrabaně snaží vytvořit v jiných zemích ústavní demokratické vlády, s nimiž by pak mohli jednat.

Obdobným způsobem považují Spojené státy svůj národní zájem za něco, čeho se nikdy na žádném mezinárodním fóru nemohou vzdát.

Pojem národního státu jako správného zosobnění vůle vlastního lidu není v USA natolik zdiskreditován, nakolik je zdiskreditován v důsledku dvou světových válek v Evropě.

Takže Spojené státy si udržely názor na vládu z období osvícenství v 18. století. Podle tohoto názoru lidé přijímají zákonnost oplátkou za demokratickou vládu. Do takovéto vládní smlouvy musejí občané vstupovat dobrovolně.

Téměř každý Američan buď sám, anebo jeho předci, učinil vědomé rozhodnutí emigrovat do USA.

V Evropě naproti tomu měli politikové po druhé světové válce strašlivé prozření - uvědomili si, že zločiny dvacátého století jsou přímým důsledkem vzniku demokratických hnutí v 18. století. Uvědomili si, že z občanů se lehce může stát vražedná chátra. Tak se Evropa v podstatě vzdala demokracie, zatímco Spojené státy, které v obou těch válkách hrály čestnou roli, nevidí důvodu, proč se původního ideálu vzdát.

Musíme se rozhodnout, zda se přidáme na stranu amerických optimistů anebo na stranu evropských defétistů.

V Americe existují silné lokální demokratické mechanismy, které by se mohly stát protilátkou proti spiknutím evropských politiků. Ještě užitečnější by mohla být americká myšlenka, že na zásadě naslouchat mínění voličů není nic špatného.

Kompletní článek v angličtině ZDE