11. 6. 2007
Sarkozyho modré tsunami smetlo téměř vše: levici, střed i extrémyFrancie, země rekordů. Nejvyšší vítězství pravice v dějinách V. Republiky kalí vysoká míra voličské neúčasti. Ačkoliv Svaz pro lidové hnutí (UMP) prezidenta Nicolase Sarkozyho dosáhl v 1. kole parlamentních voleb rekordního skóre 39,56% (podle vyjádření ministryně vnitra po sečtení ze ¾ sečtených hlasů k 22.30 hodině), druhý rekord kalí entuziasmus. Neúčast byla totiž vysoká: 39,17%. |
Socialistická strana (PS) získala 24,92%, Demokratické hnutí (MoDem) 7,18%, Národní fronta (FN) 4,33%, Komunistická strana Francie (PCF) 4,10%, extrémní levice 3,40%. Podle volebního zákona postupují do 2. kola kandidáti, kteří získali v 1. kole více než 12,5%, vítězství mají ovšem ti, kteří přesáhli 50%, jenom za UMP se to podařilo 64 poslancům na čele s předsedou vlády Françoisem Fillonem, 3 z Nového středu (NC -- bývalí z UDF, kteří podpořili Sarkozyho) a 2 z UDF-MoDem. Francouzské Národní shromáždění je složeno z 577 poslanců, volby se řídí zákon podle většinového dvoukolového systému. Druhé kolo příští neděli 17. června. To tu ještě nebylo aneb Sarkozyho nová Francie získává obrysyPAŘÍŽ - Vítězná pravice hovoří o svém "otevření", levice varuje před "hegemonií" a mobilizuje do 2. kola. Projekce do nového Národního shromáždění dávají pravici dosud nevídanou převahu. Odhady 383-470 křesel, které musí potvrdit nejprve 2. kolo, ještě V. Republika nezažila. Ve spojení s Novým středem, má tím pádem Svaz pro lidové hnutí (UMP) takovou většinu, že si může dovolit téměř cokoliv. Jak poznamenal v první reakci bývalý ministr ekonomie Domique Strauss-Kahn (PS), v takovém případě je "demokratická diskuse nemožná".Spojená levice, tedy socialisté, zelení a komunisté, pokud se jim to někomu povede, aspirují v odhadech od 69-185 křesel. Socialistická strana (PS), kteří oproti předchozí legislatuře riskují ztrátu poloviny mandátů, se utěšují tím, že získali lepší výsledek, než tomu bylo před pěti lety. Potíže ale mají nejen při komunikaci s voliči, ale i mezi sebou, což jejich vážnost oslabuje. Sotva pár minut po vystoupení sekretáře PS Francoise Hollanda v sídle socialistů, vystoupila "pro jistotu" ještě jeho partnerka a neúspěšná kandidátka na prezidentku Ségolène Royalová. Tak trochu to připomíná ukázku atmosféry "rodinného krbu", jak se o to mimochodem nedávno pokusili novinářky Raphaëlle Bacqué a Ariane Cheminová v knize La Femme fatale, která popisuje nejen "rodinné zákulisí", ale i zázemí, odkud vznikl efekt Ségolène. Centristé prochází křtem ohněm. Parlamentní skupina Svazu pro francouzskou demokracii (UDF), která se ve své většině odmítla podílet na projektu MoDem předsedy Françoise Bayroua, má šanci získat podle odhadů 20 mandátů na to, aby udržela skupinu v parlamentu -- a neztratila tím výhody. Jejich 5 procent byl tím správným důvodem, proč v opozici vůči Bayrouovi zvolili název Nový střed (NC) -- Hervé Morin, vůdčí postava této skupiny a nynější ministr obrany, již podle zpráv obhájil svůj mandát v 1. kole. Svých 18% a třetí místo, které Bayrou získal v bitvě o Elysejský palác, se mu zatím transformovaly v hořké pilulky. Odmítání zjevné koalice se socialisty zatím brání pnutí uvnitř UDF, ale i "sloní efekty" (příliš mnoho šéfů na jednu stranu) v rámci PS. Vyhlášenou smrt se snaží oddálit také dvě tradiční formace francouzských politických dějin: Komunistická strana Francie (PCF) a Národní fronta (FN). Marie-George Buffetová, šéfová komunistů, získala v prezidentských volbách truchlivých 1,93%, stále věří, že jí podaří konstituovat skupinu v parlamentu: odhady, které se pohybují mezi 4 a 15 křesly to ale zatím vylučují. Pokud ztratí 15 ze svých nynějších 21 může to vážně ohrozit i finanční stabilitu komunistů. Národní fronta nesmrtelného lídra Jean-Marie Le Pena sází na "dědičný úspěch" své dcery Marine. Ta má ambici získat mandát v Pas-de-Calais, ale i celé FN, kterou se před několika lety snažil potopit konkurenční spolek kolem Bruno Mégreta. Le Pen přiznává otevřeně neúspěch, který ho nyní tlačí pod 4%, a přisuzuje ho Sarkozyho "iluzionismu". Hnutí, založená na ostrém slovníku a tabuizovaných tématech, ideologicky získal jako výsledek svého politického talentu právě svými konkrétními činy Sarkozy. Velkou míru vítězství UMP lze přikládat vedle Sarkozyho prezidentské "modré vlny" také většinovému politickému systému, kalkulovanému způsobem, který dává silnou většinu v parlamentu, a to při zisku 40% zajišťuje 70%. Systém, který před zahájením parlamentních voleb kritizovaly zejména menší politická uskupení, ale na poslední chvíli se k nim přidal i prezident Sarkozy, upřednostňují "stabilitu systému" Národního shromáždění podle populačního vzorku z roku 1986, tedy 21 let starého, kdy byla uskutečněna poslední úprava volebního zákona. Před dvěma lety ovšem, jak informoval večerník Le Monde dne 6. června, vznikla studie, podle které je s ohledem na proměnu demografického systému, nutné přizpůsobit zákon novým trendům. Skupina expertů pod vedením Pierra Bordryho upozorňovala, že 18 "naddimenzovaných" departmentů (zvláště Paříž a Sever) by mělo mít o 2 křesla méně, zatímco 17 "poddimenzovaných" departmentů (například Seine-et-Marne či La Gironde) by měly až dva získat. Premiér Dominique de Villepin, ani nynější prezident Sarkozy, tehdejší ministr vnitra, se touto zprávou, která doporučovala před parlamentními volbami 2007 "remodeláž", nezabývali. Prezident Sarkozy, jehož uskupení, jež před několika lety získal ve prospěch své vlastní kandidatury, nyní zaznamenalo úspěch, jež by mělo potvrdit i 2. kolo 17. června. Většina představitelů UMP se snaží nyní vystupovat pod rouškou "otevřenosti", což v překladu znamená otevřenost k přijetí dalších osobností z jiných politických stran do vlády. Po Bernardu Kouchnerovi, veteránu Mitterrandovy éry a zakladateli humanitární organizace Lékaři bez hranic, se údajně Sarkozy pokoušel i o bývalého socialistického ministra kultury Jacka Langa. Politický střed má reprezentovat Hervé Morin, ten ale ministerstvo získal mnohem více jako odměnu za podporu při prezidentském klání. Zbývá si už jen za závěr nad ránem zavtipkovat: Neměly by ve Fillonově vládě chybět proporčně také ženy z jiných táborů? Proč ne třeba Marine Le Pen nebo Arlette Laguielle? Obě jsou věrné svým hodnotám: Marine svému otci, Arlette "dělnickému boji". To tu ještě nebylo. Však už Sarko přijde na to, co by jim mohl nabídnout... |