14. 5. 2007
Oči k vidění a mozek na myšlení, aneb kdo nechce vědět, co je člověk, ten ať klidně zůstane domaVýstava lidských těl v pražské Lucerně vyvolává už různé reakce, často také od lidí, kteří tu výstavu zatím ještě nenavštívili, anebo by tam v životě nešli. Chtěl bych reagovat na stížnost Radka Mikuly i na text "Uč se synů moudrým býti" od Ladislava Žáka, a to jako člověk, který tu výstavu v Praze neviděl, zato ale před lety navštívil ve Vídni "Körperwelten" (správně "světy těl" nebo asi lépe "svět těl"). |
Pokud dočtete mé řádky až dokonce, tak se asi potom budete divit, že na začátku téhle poznámky chci vyjádřit pochopení pro Radka Mikulu. Ale vím, že pro někoho je těžké pochopit, že je možno vystavovat lidská těla, živoucí na příklad v oknech amsterodamských ulic a mrtvá v muzeích nebo v Lucerně*). Víme to, víme také, že existují lidé, který míní, že se člověk nemá dávat operovat. Co s nimi? Ano, takoví lidé se nemají pohybovat v těch speciálních amsterodamských ulicích, osobně by se neměli dát operovat a neměli by jít na výstavu těl do Lucerny, nebo tam jít jen se zavřenýma očima. Pokud jde ale o děti takových lidí, tak je to už něco jiného, alespoň, kdyby šlo o operace například slepého střeva. Dokonce si ale myslím, že to vlastně by mohlo platit také pro výstavu těl v Lucerně, protože lidé by měli mít otevřené oči nejen v dopravě, ale také tam, kde jde o to, naučit se něco základního o životě, o lidech, o tělech. Jak by se to ale mělo udělat s dětmi, jejichž rodiče na tu výstavu nechtějí jít, to nechám zatím být jako nevyřízenou otázku... Jak jsem se zmínil, podobnou výstavu jsem navštívil ve Vídni. Já jednou a moje žena dokonce dvakrát, podruhé s přítelkyní, které tehdy chtěla ukázat, co podle nás stoprocentně musela vědět. Když jsem tam byl já, podíval jsem se nejprve jen na exponáty, při druhé a třetí obchůzce výstavy jsem se ale díval víc a víc taky na návštěvníky, a to zvlášť na obličeje mladých návštěvníků. Nejen já, ale i oni byli překvapeni a zároveň nadšeni tím, co tam ve Vídni mohli vidět. Ta výstava byla úžasná v nejlepším smyslu slova. Nikdy jsem neviděl něco tak zajímavého. Vzhledem k těm exponátům jsem si vzpomněl na studium kreseb Leonarda da Vinciho a také jsem pomyslel na studenty medicíny a na vědění a vědomí obyčejných lidí, jako jsem já, ohledně toho, co to je být člověkem a mít tělo... A s tím jsem u Ladislava Žáka a také u dětí, jejichž rodiče na tu výstavu nechtějí jít. Pro Žáka mám následující jednoduchý návrh: jděte tam dvakrát. Ano, jestliže se cítíte nějak nejistý, tak tam jděte poprvé sám. Potom podle mého tam budete určitě hrdě chtít jít se svým dítětem. A co s těmi dětmi, o kterých jsem se taky zmínil, a s tou nevyřízenou otázkou? Na co máte školy, na co učitele, kteří můžou děti na takovou výstavu ve vyučování připravit. Tu výstavu by měli vidět. Získali by tou výstavou doživotně pozitivní vědomí o životě, o lidech, o tělesnosti člověka a o nutnosti starat se o zdraví... *) Pozn. JČ. Potíž je, že podle českých zákonů je, jak poukazuje Radek Mikula, tato výstava zřejmě nelegální. Asi nelze pouze ignorovat zákon. |
Bodies | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
14. 5. 2007 | Oči k vidění a mozek na myšlení, aneb kdo nechce vědět, co je člověk, ten ať klidně zůstane doma | Uwe Ladwig | |
14. 5. 2007 | Jak vydělat na mrtvých, které si prohlížejí ti, kteří žijí | Štěpán Kotrba | |
14. 5. 2007 | Nebudeme přece tmáři | ||
14. 5. 2007 | Chybí základní úcta k lidské bytosti | Jan Čulík | |
11. 5. 2007 | Uč se synu moudrým býti | Ladislav Žák | |
7. 5. 2007 | Prznění mrtvol | Radek Mikula |