"Nemaluj čerta na zeď," říkávala moje babička. Jak ale jinak v tajné volbě bojovat proti bezcharakterním přeběhlíkům, kteří vymění svůj hlas i své přesvědčení za lecjaké výhody či smlčení skutků, za něž se jde jinak "bručet"? Poslanci Pohankovi prý kdysi před změnou jeho přesvědčení ukázali vězení zevnitř. Jen tak. Pozvali ho na návštěvu a prohlídku... Jak projevit v tajné volbě nesouhlas - s oběma "favorizovanými" kandidáty činem, nejen slovy? Potkal jsem několik poslanců z obou táborů, rozhodnutých v tajné volbě nevolit nebo dát hlas "protivníkovi". Topolánek by to "rozhodně" popřel. Paroubek neméně "rozhodně" také. Přesto to byla realita před prvním kolem. A i proto byla volba veřejná. Jak přimět stranické lídry ke korekci jejich neuvážených "rozhodných" postojů a nebo přispět k jejich pádu "rozhodným" zhodnocením fanatické bipolarity?

Protestní volbou.

Nominace Jany Bobošíkové na funkci prezidentky je jasnou ukázkou změn uvnitř KSČM. Komunisté nám jasně předvedli, že jejich největší kvalitou je smysl pro humor. Po první volbě prezidenta, kterou média hodnotila jako tragickou frašku (přitom to byl normální procedurální souboj s jedinými nedostatky v podobě předsedy Vlčka a nedomyšlené formy veřejného hlasování), se komunisté rozhodli, že tuto hru okoření všeobecně váženou a respektovanou kandidátkou, jež na rozdíl od Jana Švejnara umožní, aby nebylo voleno pouze mezi pravicovými variantami... Ale dost legrace.

V minulých dnech zveřejnily Britské listy velmi zajímavé interview s profesorkou Durandin o tom, jak se podílely americké tajné služby na přípravě „barevných“ revolucí ve východní Evropě. Uvádí, že se jim podařilo dosáhnout toho, že naprostá většina vládnoucích elit v některých zemích byla v minulosti školena či byla v „jiných“ vztazích s americkými představiteli – jak ve formě vzdělávacích kurzů, tak i nejrůznějších grantů. Tak se americkým službám podařilo, podle jejích slov, zpravodajsky infiltrovat celou vládní strukturu v Rumunsku a v dalších východoevropských zemích. Také Česká republika je nesporně v hledáčku. Američanů, Britů, Němců i Rusů. Stejná technologie, jen jiné vlajky. A jak to souvisí s prezidentskou volbou? Možná, že mnohem víc, než jsme doposud ochotni si připustit.

Chyťme amerického ministra obrany Roberta Gatese za slovo, když straší, že se rozpadne NATO, jestli se jeho členové nezúčastní misí v Afgánistánu. Nás občanů se nikdo neptal, jestli chceme do NATO. Nechci si přidávat ke zvyšování celosvětového napětí. Proti čemu jsou teroristé? Na koho útočí? Na režimy, které chtějí ovládnout svět. Nechci být cílem jejich útoku. Nechci se přidávat k těm, kteří chtějí násilím, válkou, ovládnout svět, píše čtenářka Jaroslava Richterová.

Stálá komise pro sdělovací prostředky Parlamentu ČR bude na svém zasedání 28. února rozhodovat o odvolání tiskové mluvčí jihočeského hejtmana Marii Ptáčkové z funkce členky Rady Českého rozhlasu pro porušení zákona 484/1991. Úkolem stálé komise je projedání a doporučení plénu. Bohužel ale na programu nemá stálá komise jednání o návrhu na odvolání Dany Jaklové (ODS) a Ladislava Jíši pro totéž porušení zákona 484/1991 Sb. Návrh na odvolání Dany Jaklové jsem přitom podával písemně spolu s návrhem na odvolání Ptáčkové. Písemně. Návrh na odvolání Jíši poté na jednání komise ústně do protokolu, i když byly už v té době dlouhodobě známy široké veřejnosti. Parlamentu jeho polovičatá spravedlnost trvá už bezmála rok. Stížnost jsem podával v polovině března 2007.

22:47 Komunisté se rozhodli. Do druhého kola vyslalo sedmnáct poslanců a poslankyň Janu Bobošíkovou. "Pokud jsem dostala šanci, jak do této záležitosti promluvit, tak to ráda udělám," řekla Bobošíková. Nominaci podepsanou sedmnácti jmény doručili po 22. hodině volebnímu výboru. Pro Václava Klause daleko více než pro Jana Švejnara nastává úplně jiná situace. Komunisté jsou podle Kováčika přesvědčeni, že je jejich kandidátka lepší než Jan Švejnar. Obrat lidovců směrem k tajné volbě se zdá být dohodnut alespoň částí protiklausovské koalice.

Vůbec nemusí být pravda, že hlasy pro Bobošíkovou za těchto okolností uberou Švejnarovi. Naopak mohou způsobit při tajné volbě, že ubydou Klausovi. Bobošíková si totiž své ostruhy i popularitu vysloužila v minulosti. Nejen jako poradkyně Václava Klause, ale jako krizová manažerka během krize v ČT. Na rozdíl od anarchismu vzbouřenců dbala na striktní dodržování zákona i za cenu vypnutí manipulativního vysílání, nad nímž ztratila kontrolu. Právě svou odvahou a vytrvalostí vůči Komersovské přesile, řízené z povzdálí Václavem Marhoulem z Barrandova dokázala, že okupace velína nebyla žádným bojem za demokracii, ale sprostým vydíráním a pokusem o státní převrat. Bobošíková svou odvahu předvedla. A právě urputnost v prosazování svých názorů jí přinesla křeslo nezávislé poslankyně. Nezávislé i na Nezávislých Vladimíra Železného.

Poté se pustila velmi ostře do prosudetské části mediálních elit ve věci "smíření" za cenu přepsání historie. Opět nikoliv ve shodě s Klausem, ale spíše blízká postoji konzervativní části komunistů a bojovníků proti fašismu. A v rozporu s s mnohými prosudetskými liberály z tábora Václava Havla. Jedním z jejích hlavních cílů bylo stát se generální ředitelkou ČT. Proti všem. Nyní Bobošíková projevila odvahu opět. Přijala kandidaturu komunistů, prohlásila, že si jí váží a obvinila ostatní z věrolomnosti. "V které politické straně dnes nejsou komunisté?" zeptala se provokativně novinářů. A jako obvykle - má pravdu. Bobošíková přitom není levicová. Je pravicový realista. S komunisty se podle vlastních slov shodne jen na českých národních zájmech, odporu k vojenské přítomnosti Američanů a jejich radaru, energetické bezpečnosti cestou jaderné energetiky a nehoráznosti požadavků sudetských Němců. Komunisté mají usnesení nevolit a nepodporovat Václava Klause. Pavel Kováčik řekl Britským listům po návštěvě Bobošíkové v poslaneckém klubu, že Václav Klaus nebude zvolen ani v druhé volbě. Alexandr Černý dodal, že v tom prvním komunisté dokázali, že umějí počítat. Ano, do 281 určitě. To ukázali, když neztratili přehled ani uprostřed chaosu první volby.

Chápu, že Štěpán Kotrba chtěl ukázat, že a proč je mu Bobošíková sympatická - že jsou mu sympatičtí komunisté, to už ostatně víme. Krásně ukázal, jak "pravice" a "levice" jsou prázdná slova, když Bobošíkovou označuje za "pravicovou", ačkoli je navržena "levicovými" komunisty (je to vlastně jakési "ad absurdum" české reálné "pravice" a "levice").

Ačkoli se Kotrba snaží ukázat, že Bobošíková a komunisté jsou alternativou ke Klausovi, mně se zdá, že to, co na nich chválí, má mnohem blíže ke Klausovi než ke Švejnarovi nebo k moderním západním politickým stranám (ač-li nemíníme stranu Le Penovu).

Tohle právě vyšlo na serveru Novinky ZDE

Jasně se ukazuje, jak je Švejnarova koalice rukojmím komunistů. Myslím, že nastal čas, aby se Jan Švejnar kandidatury vzdal a podpořil Václava Klause, míní Boris Cvek.

A je to tady, Komunistická strana Čech a Moravy se rozhodla oficiálně nominovat europoslankyni Janu Bobošíkovou do páteční volby prezidenta/prezidentky České republiky. Lídři KSČM nešetřili na adresu své kandidátky superlativy. Jednání s ní prý patřilo k nejsrdečnějším, která komunisté v poslední době absolvovali. Myslí si dokonce, že je lepším kandidátem než Jan Švejnar.

Co jiného je pani Bobošíková než atraktivním trojským koněm ODS, který pohodlně veze a to ani ne klasicky schovaného ve svých útrobách V.Klause na Hrad. Veze ho již nepokrytě a vítězně na svém europoslaneckém hřbetu!? Huráááááááááááá!, píše na svém blogu malíř, grafik a fotograf Jiří David ZDE

Jiří Paroubek byl myslím první, kdo přišel s nápadem, aby volba prezidenta republiky byla veřejná. Po patřičně demagogické kampani, že jedině správná je veřejná volba, se k sociálním demokratům přidávali další: křesťanští demokraté, zelení a na konec s jistým váháním i komunisté, protože většina veřejnosti je náhle přesvědčena, že jedině správná demokratická volba je volba veřejná, neboť pak prý každý vidí, jak který volitel hlasoval. A vlastně se tím údajně zabrání v podplácení nebo nepřípustnému nedemokratickému nátlaku na volitele. Jiří Paroubek měl k tomu ovšem důvody o kterých nehovořil: podezříval zřejmě některé své kolegy poslance a senátory, že nejsou dostatečně odolní proti nátlaku ze strany lobbyistů ODS.

Na globálních trzích je ještě 300 miliard nesplatitelných dluhů a zřejmě se skrývají právě v Japonsku.

Tokijská burza zoufale klesá, zaznamenala nejhorší začátek nového roku od druhé světové války. Index Nikkei poklesl od Vánoc o 17 procent a zejména klesají akcie japonských bank. Vládnou obavy, že japonské banky, do nichž se normálně stahují světové úspory, přijaly daleko větší množství hypotéčních dluhů a dalších exotických závazků z Ameriky, než dosud přiznaly.

Američané a Evropané dosud přiznali, že jsou v držení 130 miliard dolarů nesplatitelných dluhů, jejichž celková výše se odhaduje na 400 - 500 miliard dolarů. Někdo zřejmě musí mít tyto nesplatitelné dluhy v držení a jsou to zřejmě japonské banky. Budou to muset veřejně přiznat podle nových auditorských zákonů, které v Japonsku přicházejí v platnost v březnu. Přitom od podzimu je japonské hospodářství v recesi.

Podrobnosti v angličtině ZDE

K tomu: "Lekce tržní ekonomiky"ZDE

Poslanci česko-moravsko-slezského parlamentu sice přímou volbu hlavy státu odmítli, nicméně jeden z nich, Jiří Payne jménem, přispěchal při stejné příležitosti před pěti lety s neobvyklou myšlenkou, že bychom měli postupovat tak, jako "v některých postkomunistických státech" a vrátit se k monarchii.

Čím déle o tom uvažuji, tím více se mi ta myšlenka líbí.

Dnešní den byl poznamenán skandálním výrokem ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka, v němž pohotově nastínil údajnou špionážní minulost poslance Snítilého. Jak jsem si všiml, tímto tématem se dnes velmi výstižně zabýval pan Zaorálek na svém blogu, prosím Vás proto o uveřejnění tohoto odkazu: ZDE, píše Jiří Svoboda.

Vláda chce přinutit poskytovatele internetového připojení, aby odřízli od internetu zákazníky, kteří si ilegálně stahují hudbu a filmy. Má to být součástí návrhu nového zákona, který bude zveřejněn příští týden.

Vědci studují tisíce důchodců, kteří se dožili devadesáti let a více. V případě mužů byla jejich šance, zda se dožijí devadesátky, překvapivě velmi závislá na tom, jak se chovali po dosažení věku sedmdesáti let. Délka jejich života nebyla určena jejich předchozím životním stylem.

V hamburské 'mono gallery' vystavuje Özgur Aylikci obrazy kanadského umělce Gabriela Duboise. Tohle by už stačilo, aby se o tom mohlo psát jako o mezinárodní záležitosti. Pravý důvod k dnešní poznámce o umění ale je, že jsem na těch kolážích našel české nápisy...

Série neuvěřitelných výhrůžek ze strany ministra vnitra potkala předsedu Strany Zelených Martin Bursíka. Ministrův monolog k zelenému koaličnímu partnerovi, zachycený ruchovými mikrofony televize Nova, stojí za zaznamenání a veřejné vysvětlení. Ministr vnitra z titulu své funkce nejspíše ví, jaká byla "hra kolem". A také ví, kdo by měl jít bručet a po zvolení Klause nejspíše nepůjde...

Kolik lidí z vládní koalice půjde, pane Langere, "bručet", když se Václav Klaus nestane prezidentem? Kolik z nich bude z ODS a kolik ze Strany Zelených? Kolik lidí to bude z ČSSD? A kolik to bude komunistů? Dlužíte občanům České republiky odpověď, aby pochopili, oč se zde pod pláštíkem "demokracie" hraje. Mlčení většiny politiků okolo skandálního výroku ministra vnitra nevěští nic dobrého...

Poslanec Snítilý dnes oznámil, že je ochoten vystoupit z klubu ČSSD. Během páteční volby nehlasoval pro Jana Švejnara. V rozporu s usnesením klubu. Druhý den nevolil vůbec. Snítilý navíc váhá, zda zůstane členem sociální demokracie. O jeho angažmá pro vojenskou kontrarozvědku a tím i porušení pravidel pro nominaci poslanců ČSSD (nespolupráce s StB - přes velmi odtažitý až odmítavý vztah ČSSD k lustračnímu zákonu) se spekulovalo už dávno. Minimálně se tato informace objevila při předešlé volbě prezidenta, kdy Snítilý také nevolil stranického kandidáta ČSSD, Miloše Zemana. Snítilý byl slabým článkem klubu i v době parlamentní vlády Jozefa Wagnera v letech 1996 - 1998. Zeman Snítilého ale k loajalitě donutil.

Čtenář Vladimír Kalina napsal redakci: Některé odpovědi naznačí nesestříhaný záznam na serveru Aktuálně. Při porovnání sestříhaného a nesestříhané materiálu je zcela patrná účelová manipulace TV NOVA, kdy jednotlivé věty jsou vytrženy z kontextu a nevyhovující místa "přelepeny" záběry na celou schůzi, případně na současného prezidenta (oba přelepy jsou samozřejmě z jiné doby slavné "První volby"), přičemž zvuková stopa je zachována. Obrázek si udělejte sami.

Existuje několik způsobů, jak se vypořádat s politickou krizí současnosti: buď si budeme i nadále o politice udržovat iluze, nebo přistoupíme na řešení, které z nás udělá sebevědomé občany. To první je velmi snadné, to druhé vyžaduje ještě několik kroků. Základním krokem je přiznání si viny, připuštění podílu na hříchu, který spáchaly politické garnitury. Zní to možná příliš nadsazeně, ale bez toho budeme i nadále vyhánět z těla společnosti zástupného ďábla. Zatím tu sledujeme dobové tance.

Sergej Ivanov, náměstek ruského premiéra, zdůraznil v přednášce na mezinárodní konferenci v Mnichově, že Rusko naprosto nemá v úmyslu vytvářen nové vojenské bloky ani se chovat konfrontačním způsobem. V blízké budoucnosti se Rusko zaměří na zlepšování životní úrovně obyčejných Rusů.

Přijde mi zajímavé, že včera všechna média informovala o tom, že a únikem záznamu Šloufovy schůzky s kancléřem Weiglem podle Topolánka stojí Dimun a Randák - poradce Jiřího Paroubka a bývalý ředitel civilní rozvědky, píše Martin Marek.

Netíží mě, zda je to co tvrdí Topolánek pravda nebo ne, narážím na problematiku úniků informací do médií. Totiž Topolánkovo vyjádření přinesla všechna média až na internetový deník Aktualne.cz, který právě s exluzivní reportáží o schůzce přišel a přinesl ze schůzky fotografie - záběry bezpečnostních kamer.

Během první volby prezidenta republiky padala ze všech stran silná slova o manipulování s jednotlivými voliteli, nátlaku na ně, vedoucímu až k jejich zhroucení, atd. Vše ve stadiu indicií a dohadů, nic zcela průkazného. Dohady prolomil až vždy užvaněný Ivan Langer siláckým výrokem ke svému koaličnímu kolegovi Bursíkovi o lidech, kteří za tu "špinavou hru" půjdou "bručet". Nad tímto výlevem by bylo možné mávnout rukou s dovětkem "když Langer zabučí, někdo si zabručí", problém je však v tom, že, že tato slova pronesl jeden z předáků ODS, člen vlády premiéra Topolánka, předsedy ODS, a -- ministr vnitra České republiky.

Diskuse k článku "ČR se stává klackem, jímž budou USA bít Evropskou unii"

Píše Soňa Hromátková: Před časem jste mi napsal, že nezvonit klíči, ale vzít klacky a jít se postavit před "Strakovku" atd. může být nebezpečné. Když tedy nevolíme, co chceme, ale pouze "menší zlo", jak byste to viděl konkrétně dnes (po několika měsících "vývoje")? Máte snad "sametový" recept na to, jak zákonnou cestou odstranit vlastizrádce (Vondra a spol.) a manipulátory schovávající se v politických stranách? Nebo si máme nechat vše líbit? Vaši "akademici", co sem píší rozevlátými souvětími a používají "učený" slovník a mnohdy příliš slov, jsou pomalí (důstojně) v uvažování. Kam až to dojde? K podpisu smluv. A co pak? Necháme se vyloučit z EU? Pak teprve budeme napadnutelní ve své osamělosti a nikoho, zejména USA už nebudeme zajímat vůbec. Ti si najdou jistě jiného svého "hejla".

Reakce Jana Čulíka: Pokud jsou snad někteří občané České republiky nespokojeni se současnou vládou a s razantními kroky, které podniká bez řádného mandátu (má pochybný mandát pouhých dvou přeběhlíků), jedinou možností, jak problém vyřešit, je občanská neposlušnost ve velkém rozsahu.

Pokud vám vadí vláda, která si bez mandátu dělá proti vůli občanů, co chce, pokud vám vadí, že menší města jsou zcela pod vládou místních mafií, které si už ohlídají, aby se neozval "jiný", svobodný hlas, pokud vám vadí, že se studenti na vysokých školách musejí bát, aby neřekli něco, co se politicky nebude líbit jejich učitelům (dostáváme takové emaily), pokud chcete odstranit nedýchatelnou mafiánsko-"dobyvatelskou" (tj. každý politik hrabe jen pod sebe) atmosféru v České republice, a atmosféru prohlubující se ošuntělosti, jedinou možností jsou rozsáhlé akce občanského protestu. A nepolevit, dokud nebude dosaženo ze strany politiků slušného chování. Neorganizovat však frakcionářská "hnutí", lehce zdiskreditovatelná vazbou na určité zájmové struktury, jako bývaly "Impuls 99" či "Děkujeme, odejděte". Na první pohled by muselo být zjevné, že jde o hnutí poctivé, celonárodní a nefrakční. Je to vůbec realistické v dnešní české společnosti, kde snad každý patří k nějaké skupince, která nemá ráda skupinky ostatní a snaží si činit nárok na to, že jen její jediný diskurs je "ten pravý"?

Považuji za nutné kriticky reagovat na některé názory Milana Valacha, vyslovené v diskusi o alternativní politice v článku „Co dělat“ . Oceňuji ho jako autora zajímavých textů o přímé demokracii. Domnívám se ale, že chápe nesprávně povahu a možnosti alternativních hnutí. A musím přímo odmítnout jeho výroky o občanské iniciativě Ne základnám. Žádné široké občanské hnutí nevzniká z nějakého obecnějšího sociálního zájmu (dodal bych: také zájmu politického nebo kulturního) jaksi samo sebou. Vždy ho probouzejí k životu iniciativní a aktivní skupiny lidí s určitým stupněm vlastní sebeorganizace, ať zárodečným nebo pokročilým. To platilo odjakživa.

Nesdílím až tak skepsi  Milana Valacha, kterou prezentuje v článku Co dělat.

„Široké, nestranické občanské hnutí“ má tendence vznikat. A široce se rozvíjí. Potřeba opět zvonit klíči zvolna přichází. K mnoha velkým akcím se spojuje právě občanské hnutí Ne základnám s Ligou starostů, nabalují se na akce další skupinky i jednotlivci. Akcí se například zúčastňuje i bývalá poslankyně Táňa Fischerová se svým nově vzniklým Klíčovým hnutím. Výrazně se rozvíjí i mezinárodní spolupráce. MilanValach neříká pravdu, když tvrdí, že v hnutí dominuje KSČM a Humanistická strana. Z KSČM není v hnutí téměř nikdo. V koordinační skupině Ne základnám jsou Humanisté v menšině. Další jsou jednotlivci nebo členové či aktivisté dalších občanských sdružení. I několik členů Strany zelených, píše čtenářka Jaroslava Richterová.

Krize politického systému, stávající se v podobě prezidentské volby fraškou, nemá v dohledné době žádné realistické řešení. Názor Jana Čulíka, že občané sami by svou masovou nespokojeností měli dosáhnout nápravy poměrů, je správný, ale neuskutečnitelný. Je tomu tak především proto, že trapné divadlo, které nám politikové již delší dobu předvádějí, není než obraz nás samých.

Vzniku široké občanské aktivity je však i aktivně bráněno. To je o to snazší, že občané ve své většině postrádají politické zkušenosti a jsou tedy snadno manipulovatelní.

Jak se tvářili jednotliví poslanci a jak to vypadalo v sále. O tom vypovídají fotogalerie Britských listů z prvního kola volby prezidenta ČR v pátek 8.2. a v sobotu 9. 2. . Mnohdy exkluzivní snímky přibližují nejen klíčové chvíle volebního klání či dohadování, ale i zázemí televizních štábů a rozhlasové režie. Autory většiny snímků jsou fotoreportéři BL Štěpán Kotrba a Luboš Wišniewski st.. Galerie BL doprovázejí i snímky fotoreportéra Khalila Baalbakiho na serveru Českého rozhlasu a snímky parlamentní analytičky České televize Ireny Ryšánkové. Více než sedm set snímků v archivu Britských listů a tři sta dalších na serveru Českého rozhlasu je kronikou dvou dní, strávených ve Španělském sále Pražského hradu a přilehlých kuloárech.

FOTOGALERIE BL
Osoby, předsálí a kuloáry: Štěpán Kotrba 123456

FOTOGALERIE ČRo
Španělský sál: Khalil Baalbaki 1-10

Štěpán Kotrba, FOTOSTORY: Novotného balicí techniky ZDE

... a nakonec proměny nálad v KDU-ČSL během volby v podání tváře Jana Kasala.
     

Podle dlouholeté a osvědčené volební strategie, kterou se američtí Demokraté řídí již více než 30 let, strana k tomu, aby vyhrála boj o Bílý dům, musí na prezidenta kandidovat bělocha z jižního státu. Hodnota této strategie je zřejmá, když si uvědomíme, že v každé prezidentské volbě, kterou strana od doby prezidenta Lyndona Johnsona vyhrála (tedy v letech 1964, 1976, 1992, 1996, ...a také, nebýt faktu, že Bushův bratr byl guvernérem Floridy, 2000), právě takového kandidáta měla.

Britský ministr zahraničí přednese dnes projev, v němž zformuluje současnou zahraniční politiku britské vlády. Bude v něm argumentovat, že chyby, jichž se Západ dopouští v Iráku a v Afghánistánu, nesmějí zamlžit morální povinnost zasahovat - někdy i vojensky - s cílem šířit po světě demokracii.

Ve vypjaté atmosféře prezidentské volby dochází k nejrůznějším způsobům prosazování nejrůznějších názorů. Toto prosazování má v pozadí snahu prosadit na Hrad svého kandidáta, anebo spíše prosadit své zájmy (nenapíšu politické, protože tomu snad nevěří nikdo). Jméno hradního pána opravdu až tak důležité se nejeví.

Pojďme trochu rozebrat používané pojmy. Tajná volba, veřejná volba.

Když si v antickém divadle nevěděli rady se zakončením tragedie,tak spustili nad jeviště jakýmsi strojem božskou postavu,aby vyřešila situaci jinak neřešitelnou.Tomu se říkalo "Deus ex machina",čili bůh ze stroje.

Zdá se,že současná volba českého prezidenta by měla být řešena obdobně-aspoň návrhy dalších kandidátů,předkládané KSČM,tak vypadají.S tím rozdílem,že se jedná o postavy živé,s mechanikou biologickou.A také s tím rozdílem, že prezidentská tragedie může být za této situace ukončena vcelku reálně a logicky zvolením pana Klause.Což bude právě následek zásadního nepochopení situace na rozdíl od tragedií antických.

Pozn. JČ: Já bych spíš mínil, že komunisté si přejí, podobně jako posledně, aby byl prezdentem znovu zvolen Klaus. Má k nim ideologicky velmi blízko.

Poznamenává Boris Cvek:BC: Taky mám ten pocit. Ostatně si nevzpomínám, že bych z úst komunistů slyšel někdy nějakou tvrdou kritiku Klause-prezidenta. Dnes mne překvapil tento rozhovor se Schwarzenbergem ZDE. Zdá se, že se v zákulisí opravdu děje něco nekalého, když od toho dává ruce pryč. V tom ohledu asi lépe znovu zvolit Klause, než se doprošovat komunistů a vydírat volitele. Švejnarův mandát by byl ostatně velmi pochybný, kdyby měl povstat právě odtud (kdyby komunisté jednali jako levicová strana, která prostě chce raději středově-liberálního člověka na Hradě místo konzervativního libertariána, jejich hlasy by samozřejmě měly cenu a byly by "čisté", ale komunisté zjevně levicová strana nejsou - a nikdy ani nebyli).

Ačkoliv hlasování při volbě prezidenta bylo veřejné, jeho (jmenovité) výsledky překvapivě veřejné nejsou. Nejsou na webu Poslanecké sněmovny (dle jejíž pravidel se hlasuje). (Dodatek pondělí: shodný seznam jako první verze zde se objevil na idnes.cz) . (Dodatek středa: seznam již má ode dneška i aktualne.cz, kde se objevili i nové některé nové, které jsem zde tedy také přidal. Na webu Poslanecké sněmovny už jsou stenozáznamy z volby.)

Situace není vhodná pro úspěšné nasazení třetího kandidáta do druhé volby prezidenta. Pokud opravdu někoho jmenujete, nemá šanci při současném složení Senátu získat tolik hlasů jako Švejnar, a tak je třetí kandidát jen zcela jasná výhoda pro Klause.

Zdá se, že výraz ošuntělost, použitý Janem Čulíkem v článku "Ošuntělá Česká republika", jímž vyjádřil dojem, který v něm vyvolává obraz staré vlasti, zřejmě zacílil do neuralgických bodů mnohých čtenářů, soudě tak podle početných komentářů v Britských listech. Ne všechny se přidržovaly původního tématu.

Čulíkova pozorování mají sociologický charakter a jsou zostřena jeho možností srovnávat různá národní (státní) společenstva, ve kterých se Čulík pohybuje, a to nejen topograficky nýbrž i v plynutí času. Národy potřebují osten nerovnosti k jejich dynamickému růstu ⁽¹⁾ Sportovní soutěžení je dobrý příklad i pro jiná pole lidské působnosti. Srovnávání je jedna z používaných sociologických metod.

Naše občasná korespondentka v Sankt Peterburku, Emma Čulík, obnovila tyto svoje docela atmosferické stránky ZDE

Při pročtení Čulíkovy obsáhlé knihy o současném českém filmu Jací jsme zůstává v mysli snad jen povzdychnutí, že se česká filmologická obec nechala v reflexi současné kinematografie předběhnout Janem Čulíkem. I Čulíkovy Britské listy se již delší dobu specializují na dobývání aktuálních prvenství žhavě ukvapenými komentáři, aby ostatním mnohdy ukázaly, že tudy cesta nevede.

Lucie Česálková, Literární noviny

Kniha je k dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE. Ukázka z jedné ze shrnujících kapitol a obsah knihy ZDE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.