Když už komunisté chtějí na Hradě opět Václava Klause, mohli to udělat přece jen trochu elegantněji. Navrhnout Bobošíkovou vypadá, jakoby se smáli nejenom české společnosti, ale i sami sobě. Teprve tato kariéristická solitérka s ostře pravicovými názory a komplexem z televizní krize je totiž tím, co nejvíc zesměšnilo letošní prezidentské volby. Od voleb 2006 si komunisté postupně, ale přece jen budovali image strany, která se chová konstruktivně, s níž lze spolupracovat a jež se vydala konečně na cestu končící nutnou a vposledku pro tuto zemi prospěšnou vládní či polovládní spoluprací s ČSSD. Bobonávrhem (a to i kdyby sloužil jen k vydírání ČSSD a zelených) komunisté jedním šmahem zavrhli solidní práci, kterou odváděli téměř dva roky. Měli dvě možnosti, buďto podporovat Švejnara a dál sbírat body za solidnost a konstruktivitu (a vedle Paroubka a Ratha by jim to šlo o to víc snadněji), nebo se vrátit k linii grebeníčkovských let, škodit kde se dá a léčit si tím komplex stigmatizovaných a zavrhnutých. Bobonominací komunisté nic nezískají. Snad jen to, že vedle masky milců starých pořádků jim může být přišpendlena ještě jedna maska nová, maska hlupáků...