Miliband bude varovat, že vzestup Číny znamená, že svět už nemůže považovat za "pochod směrem k demokracii za automatický" a že Británie se musí jednoznačně postavit na podporu toho, co charakterizoval jako "občanské revoluce" pro demokracii.

Ve svém projevu, který dnes Miliband pronese v Oxfordu, hodlá argumentovat že debata o neúspěších v Iráku "zamlžila debatu o podpoře demokracie po celém světě. Chápu pochybnosti o Iráku a o Afghánistánu i hluboké znepokojení z vzniklých chyb." Dodá: "Argumentuje však, abychom nedopustili, aby nejednota o těchto konfliktech zamlžila náš národní zájem, nemluvě o našem morálním impulzu, na podporu hnutí pro demokracii." Miliband pocestuje za čtrnáct dní do Číny a hodlá také argumentovat, že lidé v Číně i mimo ni jsou právem znepokojeni nad další etapou jejího politického vývoje.

Miliband mimo jiné navrhuje, aby Británie prosazovala tato opatření:

• Podporu hospodářské otevřenosti jako prostředek boje proti korupci a zvyšování transparentnosti, včetně Číny
• nové kolo provinčních voleb v Iráku, které by zaangažovalo v místní politice bývalé povstalce a dalo jim šanci stát se součástí iráckých bezpečnostních jednotek
• organizace jako OSN či NATO by měly nabídnout "bezpečnostní záruky" novým, ale nepevným vládám pod podmínkou, že budou dodržovat demokratické principy
• podporu pro "demokratické revoluce" v jejichž čele stojí "gramotní, lépe vzdělaní lidé, kteří mají přístup k informacím a jsou schopni komunikovat s jinými".

Podle Milibanda je podpora demokracie na Blízkém Východě "nejlepší dlouhodobou obranou proti globálnímu terorismu a konfliktům".

Milibandův projev podle deníku Guardian odráží jeho hluboké znepokojení, že souhra různých faktorů, včetně všeobecného odporu vůči americké neokonzervativní vládě, deziluze z praktických selhání v Iráku i pocit, že některé rozvojové země, jako například Keňa, jsou příliš kmenové pro demokracii, vyvolává v Británii silný izolacionismus.

Miliband je přesvědčen, že je nutno i nadále aktivně prosazovat ve světě demokracii. Intervence v jiných zemích musejí být jemné, lépe plánované a pokud možno musejí být prováděny se souhlasem multilaterálních institucí. Musíme však "odmítat argumenty levice a pravice, abychom ustoupili do světa realpolitiky".

Miliband se domnívá, že se r. 1990 stalo něco podivného. "Neokonzervativní hnutí si bylo jistější o významu šíření demokracie po světě. Levice se octla uprostřed konfliktu mezi žádoucím cílem šíření demokracie a neochotou demokracii šířit vojenskými prostředky.

Ve skutečnosti by šíření demokracie mělo být významným projektem pokrokového hnutí, v jehož rámci by se měla používat měkká i tvrdá moc."

Podrobnosti v angličtině ZDE