11. 2. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
11. 2. 2008

Poučení z krizového vývoje při volbě prezidenta

I to je demokracie

O neúspěšné prezidentské volbě se toho napsalo již mnoho. Vyjadřovali se komentátoři, politologové, politici i bloggeři. Většinou negativně. Vadila jim příliš zjitřená atmosféra, taktizování, zákulisní manévrování, obhroublé vyjadřování, zbytečné osobní ataky. Prezidentské volbě podle nich chyběla důstojnost a svoboda.

Pravda je, že korunovace monarchů i volby prezidentů Klementa Gottwalda či Gustáva Husáka byly "důstojnější". Vše podléhalo přísné režii, úlohy rozdány, výsledek byl předem dán, jediná nejistota byla v obavách, aby to všechno klaplo podle plánu. Možná, že tak si volební štáb ODS představoval i páteční odpoledne. Jenže demokracie je zrádná, proti kandidátovi vládní strany stojí kvalitní protikandidát, předvolební Šloufovy či Dalíkovy námluvy nevycházejí. Protistrana využívá příslušný paragraf v jednacím řádu a k překvapení všech navrhuje přesný opak toho, co až dosud deklarovala, tedy volbu tajnou. Ovšem s tím, že v případě neschválení návrhu automaticky nastupuje volba veřejná. Zaskočená ODS ztrácí nervy a Marek Benda podává námitku, čímž vyvolá šestihodinové tahanice, které někteří poslanci a senátoři využívají k řečnickým exhibicím.

Na zdlouhavém průběhu páteční volby se podepsal i předsedající Miloslav Vlček, který měl v zárodku zarazit neplodné tahanice a nechat bez prodlení hlasovat o svém procedurálním návrhu. Volba by proběhla v pátek a všichni si mohli odpustit sobotní nekonečná dohadování a zákulisní boje o každý hlas.

Vedení parlamentu také podcenilo technické zajištění volby, nebylo dostatečně připraveno na volbu veřejnou, kterou podporovala většina stran i někteří nezávislí senátoři. Například chybělo hlasovací zařízení, které by značně zjednodušilo a urychlilo sčítání hlasů.

V žádném případě však volbu nelze hodnotit pouze z hlediska důstojnosti, ale především zda byla demokratická a svobodná. A to i přes uvedené problémy byla.

Oba způsoby volby jsou naprosto rovnocenné

Stoupenci Václava Klause neustále předhazují zastáncům veřejné volby její údajnou nedemokratičnost a nesvobodu. Při tajné volbě prý hlasuje volitel naprosto svobodně, pouze na základě svého vlastního uvážení a svědomí. Není kontrolován stranickými sekretariáty a proto může hlasovat i v rozporu s jejich doporučeními. V tomto se však stoupenci tajné volby hrubě mýlí.

I rozhodování při veřejné volbě je svobodné. Volitel klade na misku vah svůj názor, stanovisko strany i veřejné mínění stejně jako při volbě tajné. Jediný rozdíl je v tom, že musí brát v potaz i eventuální následek svého volebního chování v případě, že bude hlasovat odlišně od většiny. A zde jsou možná dvě základní řešení: podřídit se většině a hlasovat v rozporu se svým osobním názorem anebo na stanovisko většiny nebrat zřetel. V druhém případě pak musí počítat s nepříjemnostmi a v krajním případě i s nezařazením na kandidátku v dalších volbách. Je to věc osobní odvahy, statečnosti a cti. Pokud se tak volitel rozhodne, měl by se rozhodně pokusit své stanovisko sdělit předem a prosadit jej ve vlastní straně i s tím rizikem, že za to nesklidí potlesk. V každém případě je to ale postup hodný úcty a respektu.

Jenže Mirek Topolánek nám implicitně sděluje, že v parlamentu sedí kromě úctyhodných zástupců veřejnosti i několik bezcharakterních, prodejných, obojakých, pokryteckých individuí (omlouvám se čtenářům, ale nic jiného mne v tuto chvíli nenapadá), která "kážou vodu, ale za plentou pijí víno". A beze studu je vydává za vzory demokratického chování. Pátou kolonu v řadách protivníků si kdysi pěstoval Klement Gottwald. Jak vidno, vyrostl mu důstojný nástupce.

Přitom je docela dobře možné, že například v řadách sociální demokracie mohou existovat názory, že Václav Klaus je lepším kandidátem než Jan Švejnar, nebo že - podobně jak se domnívají komunisté -- je jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet, a že je tudíž vlastně jedno, kdo z nich bude zvolen. V důsledku toho pak lze například vyhovět kamarádce nebo sousedovi z ODS a volit stávajícího prezidenta nebo mu alespoň nepřímo pomoci absencí. Nakonec proč ne, ale otevřeně a statečně, tedy svobodně. Naopak pokrytecký nefér handl přikrytý tajností volby je ve skutečnosti projevem nesvobodné vůle, vůle ovládané zištným kalkulem (příslibem nějakých výhod či zachováním mandátu, když se o tom nikdo nedoví) nebo dokonce vydíráním.

Demokracie jako kšeft

Výše popsaná jednání nás mohou pohoršovat, ale mějme na paměti, že i to je demokracie. Je-li pro určitou část občanů, politiky nevyjímaje, charakteristické pojetí veškerého lidského jednání jako determinovaného tržním prostředím, pak z jejich hlediska není na volebním pokrytectví nic nečestného. Vždyť je to vlastně poctivý klasický obchod, kde se směňují výhody, pozice, informace, volební hlasy. Vše je na prodej, tedy i prezidentský úřad, zvláště existuje-li nabídka a poptávka. Mezi poslanci krouží lobbyisté -- zprostředkovatelé obchodů, přenašeči igelitových tašek, kupčíci s důvěrnými informacemi. Investigativní novináři, prodejní policisté a kamarádi z Ústavu pro zkoumání totalitních režimů se zase usilovně snaží vytáhnout na jednotlivé kandidáty nějakou špínu. A když ne na ně, tak alespoň na jejich rodiče či příbuzné.

A to ještě můžeme být rádi, že se u nás nevraždí kandidáti jako v Asii, Africe, Latinské Americe či před nedávnem i v zemi, která je pro mnohého vzorem demokracie -- ve Spojených státech.

Ano, i takto nedůstojně probíhá tržně zprostředkovaný demokratický proces. Bohužel až dosud nikdo nevymyslel nic lepšího. Nadějí do budoucna je proto posilování demokracie přímé, kde ovlivnění zákulisními machinacemi sice také nelze vyloučit, avšak v důsledku veřejného zapojení většího množství občanů do tvorby politiky je možné jej do značné míry eliminovat. Proto jako základní poučení z krizového vývoje při volbě prezidenta podpořme přímou volbu prezidenta.

                 
Obsah vydání       11. 2. 2008
11. 2. 2008 ČR se stává klackem, jímž budou USA bít Evropskou unii
11. 2. 2008 Tu máš -- a vyber si! Karel  Dolejší
11. 2. 2008 Veřejná volba Michal  Vimmer
11. 2. 2008 Veřejná volba kohokoliv František  Řezáč
11. 2. 2008 Poučení z krizového vývoje při volbě prezidenta Michael  Kroh
10. 2. 2008 Vypráskat je od koryt aneb Maminko, maminko, kdybys to věděla, ty by si si odplivla Jiří  Jírovec
10. 2. 2008 Směšní advokáti posvátných rituálů Bohumil  Kartous
11. 2. 2008 Veřejná volba jako princip informování voličů Pavel  Zoch
11. 2. 2008 Pohlad na volby z odlišného zorného uhla Igor  Daniš
10. 2. 2008 Kdo jak hlasoval při volbě prezidenta Michal  Škop
11. 2. 2008 Modří bolševici vtahují do hry rudé Zdeněk  Bárta
11. 2. 2008 Otázka k volbám, neboli Že by voliči s premiérovým cílem souhlasili? Uwe  Ladwig
11. 2. 2008 Proč se nezjišťoval počet těch, kdo se zdrželi hlasování?
9. 2. 2008 Být ukázněný je dobré, aneb monolit z mrákotínské žuly Michal  Kuklík
11. 2. 2008 Ošuntělost Václav  Chyský
11. 2. 2008 Britské listy ukazují, že tudy cesta nevede
11. 2. 2008 Francie: Socialističtí přeběhlíci zachránili unijní smlouvu a Sarkozyho Karel  Košťál
11. 2. 2008 Chyba logiky, nebo lávky Miloš  Štěpánek
10. 2. 2008 Rakousko se otřásá politickou aférou Richard  Seemann
11. 2. 2008 Wikipedie v dolnolužické srbštině konečně spuštěna Jakub  Malinovský
11. 2. 2008 K nové dimenzi smysluplnosti naší přítomnosti Miroslav  Vejlupek
9. 2. 2008 Putin: Vznikají nové závody ve zbrojení
9. 2. 2008 V první volbě nebyl prezident zvolen Bohumil  Kartous
10. 2. 2008 Proč nevyhrál Klaus? František  Řezáč
9. 2. 2008 Abstraktní pravidla jsou důležitá Boris  Cvek
9. 2. 2008 Přes 3 infarkty vzhůru k prezidentskému stolci Vladislav  Černík
10. 2. 2008 Béčkové zpravodajství televize Nova
8. 2. 2008 Ještě jednou povídání o pejskovi a kočičce Sandra  Wain
8. 2. 2008 Pomalá zpráva Johna Pilgera o odsunutém obyvatelstvu Čagoských ostrovů Daniel  Hrabina
7. 2. 2008 Lekce tržní ekonomiky
30. 11. 2007 Jací jsme
10. 2. 2008 Sherbetmassacre.net
2. 1. 2008 Hospodaření OSBL za prosinec 2007

Klaus versus Švejnar - prezidentské volby 2008 RSS 2.0      Historie >
11. 2. 2008 Pohlad na volby z odlišného zorného uhla Igor  Daniš
11. 2. 2008 Poučení z krizového vývoje při volbě prezidenta Michael  Kroh
11. 2. 2008 Otázka k volbám, neboli Že by voliči s premiérovým cílem souhlasili? Uwe  Ladwig
11. 2. 2008 Proč se nezjišťoval počet těch, kdo se zdrželi hlasování?   
11. 2. 2008 Modří bolševici vtahují do hry rudé Zdeněk  Bárta
11. 2. 2008 Veřejná volba jako princip informování voličů Pavel  Zoch
11. 2. 2008 Tu máš -- a vyber si! Karel  Dolejší
11. 2. 2008 Veřejná volba Michal  Vimmer
10. 2. 2008 Proč nevyhrál Klaus? František  Řezáč
10. 2. 2008 Béčkové zpravodajství televize Nova   
10. 2. 2008 Vypráskat je od koryt aneb Maminko, maminko, kdybys to věděla, ty by si si odplivla Jiří  Jírovec
10. 2. 2008 Směšní advokáti posvátných rituálů Bohumil  Kartous
9. 2. 2008 V první volbě nebyl prezident zvolen Bohumil  Kartous
9. 2. 2008 Zachraňte Pečínku Bohumil  Kartous
9. 2. 2008 ... a proč? František  Řezáč