12. 2. 2008
Nechci anonymyVe vypjaté atmosféře prezidentské volby dochází k nejrůznějším způsobům prosazování nejrůznějších názorů. Toto prosazování má v pozadí snahu prosadit na Hrad svého kandidáta, anebo spíše prosadit své zájmy (nenapíšu politické, protože tomu snad nevěří nikdo). Jméno hradního pána opravdu až tak důležité se nejeví. Pojďme trochu rozebrat používané pojmy. Tajná volba, veřejná volba. |
Tajná je nějaká, o které nikdo neví. Koná se někde v skrytu. Možná ani nevíme, kdo volí, a dovíme se pouze výsledek. Tak to bylo třeba mezi Vonty ve stínadlech. Veřejná volba je opakem. Všichni víme kdy se koná, kdo volí. Třeba jako prezidentská volba v USA. Trochu jiná otázka je znalost toho, kdo a jak volil. To ovšem není otázka tajnosti či veřejnosti, naše volba prezidenta je v každém připadě veřejná. Jde o otázku jinou a dovolím si použít poněkud nepěknou analogii. Jde o to zda volba bude anonymní - ke svým názorům se veřejně nehlásím, mám problém se pod ně podepsat, natož abych je pro pána jána musel veřejně obhajovat. Anebo se pod své názory podepsat problém nemám, kdykoliv je veřejně řeknu a kdykoliv jsem připraven je veřejně obhajovat i nést jejich důsledky. A to zejména před těmi, kteří mne platí. Naše volby, kde volí voliči, jsou anonymní. Nicméně nesetkal jsem se s nikým, kdo by měl problém říci, jak volil. Naopak. O případu, kde by o své volbě lhal, jsem ani neslyšel. Moji poslanci a senátoři jsou lidé s velikou pravomocí. Přál bych si, aby byli schopni své názory obhájit a prosazovat. Třeba i proti jakékoliv většině. Přál bych si, aby se pod své dopisy podepisovali a nepsali anonymy.
|