I kandidát na prezidenta Jan Švejnar straší nás občany zlými teroristy. Na otázku, která mu byla položena v senátorském klubu ČSSD, zda by dal přednost výdajům na zbrojení nebo ekologii, začal spontánně mluvit o teroristech. Ano, takto jsou občané průběžně vychováváni, je na ně takto (asi i podprahově působeno). Muselo mu být opakováno, že otázka nezněla na teroristy, ale na výdaje na války, píše čtenářka .

Jana Švejnara, stejně jako veliká většina mých spoluobčanů, teprve začínám poznávat, a to jen z jeho proslovů. Takže, to, že ho nechci za prezidenta, není nic osobního. Ale kdo nám ho posílá? Havel? Vondra? Bush a spol.? Můj pocit, že si to chce u nás současná americká vláda „posichrovat“ si mi pořád stupňuje.

Klvaňa, nominovaný do funkce americkým stipendistou Vondrou, se ztrapnil. Pokračuje nicméně dál. Přece si takové teritorium ve středu Evropy, s mnohými tradicemi a po světě osvědčenými mnohými odborníky, nenechají Američané ujít. Ale také území, jehož obyvatelé jsou známi ochotou nechat se podmanit různými režimy. Kteří si zašvejkují a pak stejně přilézají k tomu velkému, toho času právě dočasně „silnějšímu“.

Někteří naši občané se viditelně chtějí k „velkému bratrovi“ přimknout ze strachu. Myslím, že jednak strach je vždy špatný rádce, a také si nemyslím, že „pod křídlem velkého bratra“ je naděje na větší bezpečnost, mír, klid, spokojený život... spíš naopak.

To snad přeci nejde, aby se jeden prohlásil za hlídacího psa celé Země. To snad přeci nejde, aby byl jen jeden ten jediný „správný“ - a ostatní „darebáci“. Snad si uvědomují i vzdělaní, i prostí se „selským“ rozumem, že takováto cesta může být velmi přímočarou cestou k válce, ne k míru. Že ke zklidňování napětí na jakýchkoli úrovních života vedou snahy o dohody, chápání toho druhého, snahy o nalezení kompromisních řešení.... a ne stupňování napětí, přibírání „klacků“, ať již skutečných (zbrojení) nebo pomyslných (strašení, zvyšování napětí celkovou politikou).

A můžete mne vy, zběhlí i zvrhlí politici, prohlásit za ženskou naivku. Nejsem vůbec feministka, ba spíše naopak, ale pořád víc mi přicházejí myšlenky i pocity, že k uchování Země a lidstva je třeba posilovat vlivy žen na správu našeho života. Oslabovat vliv mužů – kluků, kteří si hrají na vojáčky. Se skutečnými zbraněmi. Ve skutečných válkách, ve kterých trpí a umírají skuteční lidé.

Autorka je aktivistkou hnutí Ne základnám v Praze, povoláním sociální pracovnicí v důchodu