Parlament na téměř každé ze svých schůzí podává důkaz o tom, že ten lid, který ho zvolil, ke svému rozhodování vůbec nepotřebuje, a potřebuje-li ho vůbec, spokojí se s tím, že bude jednou za čtyři roky hlasovat pro jeho nové zvolení. Proč tedy živit celou sněmovnu, když stačil by jeden král, jenž zemi by moudře řídil?

Pokud jde o vhodného kandidáta, jeden je přímo nasnadě. Kdo z obnoveného království neznal by rozšafného pekaře Pecku, který už dlouhý čas bojuje proti tomu, aby se šoupalo hodinovými ručičkami? S Peckou by se našemu království dostalo zpátky ztraceného řádu a také vážnosti. Kolikpak hodin asi mají teď v Království českém, Markrabství moravském a Knížectví slezském? Tak ptali by se ve zbytku Evropy. Král Pecka by přijímal státní návštěvy se stylovou vážností, chleba se solí by byl samozřejmostí. A jaký by ten chleba byl? Ne ledajaký, ale královský! Dvůr by zásoboval vlastnoručně pečeným pečivem, zbylé a ztvrdlé bulky by dostala k dispozici ministryně obrany, která by z nich za zpěvu bojových písní mlela strouhanku.

Těším se na korunovaci. Kardinál by pomazal Peckovo rámě posvátným máslem "od kotníka k lokti", vzápětí by mu týmž tukem namazal plece. Opásal by jej kopistí, již by král vlastnoručně vyňal z díže. Potom by kardinál požehnal královský preclík (preclíček) a navlékl by jej královi na prsteník pravé ruky. Do téže ruky vložil by mu vyleštěnou královskou lopatu na chleba a do levé ten nejpovedenější a nejkřupavější královský rohlík, bohatě sypaný mákem a blyštící se zrnky hrubé soli. Vrcholem by byla koruna vyvedená z nejjemnějšího mazancového těsta s vybranými mandlemi a rozinkami.

Současného prezidenta častují nepřátelé slovem "monarcha" a zní to opovržlivě. Pekař Pecka je ve věku, kdy už zpychnutí nehrozí. Věřím, že chodil by mezi lid a jím začasté veleben by chudé obdarovával svými chutnými výrobky.

Sídlem krále Pecky nebyla by Hradčana, ale královská pekárna v Sobětuchách u Chrudimi. Odtud řídil by stát tak, aby každý se mohl spolehnout na to, že dostane ke dveřím mléko, pečivo a kvas v jistou hodinu. Aniž by se tedy dvakrát ročně po nocích potil mysle na to, že spal o hodinu více nebo méně a něco prošvihl. Po monarchii by ránem jezdily pekařské povozy tažené buď kladrubskými bělouši ze Slatiňan, jež se Sobětuchami téměř sousedí, nebo ještě lépe kozly (což by se mi zvlášť líbilo). Chléb by se zase před nakrojením křižoval a my, královi poddaní, bychom si s láskou vždy znovu přeříkali otčenáš a mysleli přitom na svého chlebodárce.

Pecku králem!