I když z následujících řádků spíše mrazí, na druhé straně se lze radovat, že díky internetu začíná i ve světě informací platit obměna zákona o zachování energie - v tomto případě se i přes pokusy mocných tohoto světa o cenzuru a likvidaci nepohodlných informací, se tyto informace neztrácejí.

Procházel jsem včera částí diskuse, zabývající se vraždou Benazir Bhuttové na Spiegel online, když mi padl do oka pozoruhodný odkaz na záznam videointerview, který poskytla Bhuttová britské žurnalistické legendě Siru Davidu Frostovi v jeho pořadu "Frost over the World" pro anglické vysílání televize Al Džazíra 2.listopadu minulého roku. Na tomto interview je pozoruhodné, jak jej někdo zcenzuroval. (Pozn. red. BBC na svých stránkách uvádí, že Frostův rozhovor s Bhuttovou na svůj server převzala z Al Džazíry a po celou dobu záznamu je na obrazovce vidět logo Al Džazíry). Ještě "pozoruhodnější" - neřkuli skandálnější je, že tak zkušený žurnalista, jako je David Frost, na snad nejdůležitější větu celého interview vůbec nezareagoval. Co je ale úplně nejhorší - že si žádný investigativec v tzv. svobodných mediích po téměř dva měsíce ničeho nevšiml. Všimli si jen cenzoři a manipulátoři veřejného mínění...

Srovná-li se záznam pořadu z archivu BBC ZDE se záznamem, který je k vidění a slyšení na YouTube ZDE nebo taky ZDE - (v záznamu Al Džazíry, zprostředkovaném na serveru BBC, dávejte pozor těsně po minutě 5.00, kde je Bhuttové výrok o tom, že je Bin Ladin mrtev, vystřižen a nahrazen nepohyblivou fotografií Davida Frosta; manipulace je tak hrubá, že lze velmi pochybovat, že by ji provedla BBC). Jde o velice relevantní větu - snad vykecnutí něčeho, co se dnes "neříká" - která, jak lze taky spekulovat, možná stála Benazir Bhuttovou život.

Hernando de Soto: Mystérium kapitálu. Proč kapitalismus triumfuje na Západě a selhává všude jinde na světě. Vydalo nakladatelství Rybka Publishers, Praha 2007. Počet stran 253. Doporučená cena 299 Kč.

Peruánský ekonom Hernando de Soto (*1941) dokáže psát srozumitelně o zdánlivě nesrozumitelných věcech. Dokladem je kniha, která se zabývá jevem, o který v poslední době projevilo zájem více autorů. De Soto se ptá, proč má kapitalismus úspěch hlavně na Západě, a jinde nikoliv. Zatímco jiní autoři obviňují z tohoto "úspěchu" neregulovatelný proces globalizace, západní postkoloniální reflexy nebo skrytou "kulturní nadřazenost", peruánský ekonom, kterému se dostalo nejen elitního vzdělání, ale i světového ohlasu, to vidí trochu jinak. Tato kniha, která se na Západě stala bestsellerem, ve svých závěrech zobecňuje; některé své závěry autor explicitně dokládá, jiné nikoliv, i když je zahrnuje do stejné hladiny zobecnění.

Základní tezí autora je myšlenka, že důvodem západního "triumfu" je schopnost "fixovat" kapitál. Pokud se tak nestane, bude kapitál pouze "mrtvým", nikoliv "živým". A právě přítomnost kapitálu "živého", tedy použitelného a právními normami zachyceného, odlišuje situaci na Západě a v zemích třetího světa, stejně jako v zemích postkomunistických. Přechod od jedné fáze do druhé je řešením, které ale vyžaduje velkou politickou odvahu.

Matka holčičku vytáhla z vany, voda už dávno byla studená a holčička se klepala zimou. Matka ji osušila, dala čisté pyžamko a šla ohřát večeři. Holčička musela čůrat, ale ať hledala, jak hledala, nenašla nikde svůj nočníček. Když už to nemohla vydržet, sedla si na bobeček a vyčůrala se na koberec. Potom si všimla, že má mokré pyžamkové kalhotky a vzpomněla si, že si je má na čůrání sundat. Sundala si je teď a odnesla je do kuchyně mamince. Matka se na holčičku podívala a začala ječet.

"Cos to udělala, ty mrcho! Teď jsem tě vykoupala. Kam ses pochcala ?"

Rozeběhla se do obýváku a uviděla loužičku na koberci. Rozeběhla se do kuchyně, popadla vařečku, chytla holčičku za ruku a začala ji řezat přes nahý zadeček a přes nohy. Holčička začala brečet a vyděšeně křičet.

Citujeme z vládního informačního letáku "Děti, fyzické tresty a zákon", který vydala Skotská exekutiva:

Od 27. října 2003 je ve Skotsku trestným činem trestat děti

• třesením
• Bitím do hlavy
• Bitím páskem, rákoskou, střevícem, vařečkou či jiným nástrojem

Nový zákon nezakazuje pouze výše uvedené způsoby chování. Kromě toho, bude-li soud zkoumat, jakých tělesných trestů se dítěti dostalo, bude zjišťovat:

V nedávné době pan J.X.Doležal na stránkách Reflexu rozpoutal debatu o tom, kdo by měl či neměl být zastoupen ve vládních "antidiskriminačních" radách a výborech. Argumentoval v tom smyslu, že v české společnosti je určitě více "machů", misogynů a mužských šovinistů než feministek, pomáhajících profesí nebo ochránců lidských práv, a proto by měl být ve výborech poskytnut prostor i "šovinistům".

Vedlo mě to k zamyšlení nad tím, kdo je u nás vůbec legitimním a reprezentativním zástupcem zájmů mužů, a zvláště pak k přemýšlení nad otázkou "co to znamená být mužem" a jak nově definovat mužskou identitu, máme-li v postmoderním rozvolněném světě sice možnost zvolit si identitu jakoukoliv, ale přesto stále slýcháme "buď chlap!", "to jsi chlap?, "ukaž, že jsi chlap!" apod. Mužskou identitu a mužství je totiž na rozdíl od ženství, které je jako by dané, nutno po celý život dokazovat.

Od října 2007 je v Británii v platnosti nový zákon o regulaci vyšetřovacích pravomocí policie (Regulation of Investigatory Powers Act). Podle něho má policie právo od uživatelů počítačů vyžadovat dekódovací klíče či hesla k zakódovaným souborům na vašem počítači, případně srozumitelný transkript zakódovaného textu. Kdo to neučiní, bude odsouzen do vězení na dva roky, pokud se to netýká záležitostí spojených s bezpečností státu, na pět let v případech týkajících se terorismu. Policie vám může nařídit, abyste jí zpřístupnili i data, která jsou stará řadu let.

Obětí se stala jedna britská aktivistka za práva zvířat (tito aktivisté v Británii často páchají násilné činy). Její počítač zkonfiskovala policie letos v květnu a objevila v něm zakódované soubory. Dala aktivistce příkaz, aby soubory rozkódovala. Ta však už klíč k nim nemá a rozkódovat je neumí. Richard Clayton, odborník na kódovací systémy z Cambridge University, vyjádřil znepokojení, že tento incident dokazuje, že dlouho odkládaný nový zákon (parlament ho schválil před sedmi lety) je značně problematický.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Absolventky univerzit budou splácet náklady na vysokoškolské vzdělání poté co nedávno Blair v Anglii zavedl univerzitní školné ve výši 3000 liber ročně (Skotsko se proti tomu vzbouřilo a vysokoškolské vzdělání je tam i pro Čechy dodnes zadarmo) po dobu 16 let, muži po dobu 11 let. Vyplývá to z nové analýzy, založené na předpovědích britské vlády pro studenty, kteří začali loni studovat na vysoké škole. Vyvolalo to požadavky od studentských organizací, aby vláda řešila tuto nerovnost, až bude v roce 2009 provádět hloubkovou revizi finacování studentů.

Ženy dluh za vzdělání budou splácet déle, protože jsou v zaměstnání hůře placeny - podle odhadů mají ženy o 20 procent nižší plat než muži - a protože pravděpodobněji než jejich manželé přeruší zaměstnání, aby se staraly o malé děti.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Napsala nám paní Soňa Hromátková, "laskavá dentální hygienistka" a zadavatelka bannerové reklamy na Britských listech, že je potěšena, že reklama funguje. Přišla k ní celá řada nových zákazníků. Těm, kteří uvedou, že se o ní dověděli na BL, poskytuje desetiprocentní slevu. (JČ)

Kouření bylo zakázáno v barech a restauracích v hlavních městech Francie a Německa, ale zákaz bude zaveden postupně.

Jediným principem, pro nějž je přípustné, aby byla moc právem vykonáváno nad členem civilizované komunity proti jeho vůli je, aby se mu zabránilo škodit druhým. Jeho vlastní dobro, hmotné či morální, není dostatečnou zárukou. Nemůže být právem donucen, aby něco dělal či nedělal, protože to bude pro něj lepší, protože ho to učiní šťastnějším a protože, podle názoru druhých, by to bylo moudřejší, nebo dokonce správné. Toto všechno jsou dobré důvody proč s ním diskutovat, proč ho přesvědčovat, proč ho zapřísahat, ale nikdo proto to ho nutit, nebo ho navštěvovat nějakým zlem, pokud bude jednat jinak. Na ospravedlnění takového zásahu, jehož účelem je od jisté činnosti ho odradit, musí být zjištěno, že působí zlo někomu jinému. Jedinou součástí toho chování, jíž člověk je odpovědný společnosti, je to chování, které se týká jiných. V té části, kde se jeho chování týká jen jeho samotného, je jeho nezávislost právem absolutní.

Popírat právo souhlasících dospělých vyrábět, publikovat, vystavovat, rozšiřovat a konzumovat pornografii v soukromí je absurdní.

Zcela souhlasím, když Fabiano Golgo cituje Johna Stuarta Milla, že společnost smí potlačovat jednotlivého občana pouze potud, pokud jeho činy škodí jiným. Samozřejmě, že pornografie škodí druhým občanům, protože je to vrcholná, drsná finanční manipulace, jejímž prostřednictvím jsou ženy redukovány na kusy masa, pro čistě fyzické sexuální uspokojení druhého pohlaví. Vede to k fyzickému násilí na ženách. Guardian nedávno publikoval zajímavou analýzu, podle níž se dnes mladí muži chovají vůči svým partnerkám při sexu ritualisticky tak, jak to vidí v pornografických filmech - virtuální realita nahradila skutečnost.

Západní demokratická společnost v posledních desetiletích natolik zliberalizovala, že na rozdíl od toho, co doporučuje Mill, už nezakazuje ani jednání, které škodí druhým. Nezakazuje tedy například šíření pornografie, fašistické či komunistické názory (v Británii vás nikdo nebude trestně stíhat, budete-li hlásat, že je zapotřebí komunistické revoluce), kouření nebo prodej zbraní.

Něčím úplně jiným je však to, co dělá Česká televize pod vedením paní Fričové: tím, že povyšuje pornografku Rosenbergovou na Remundův objekt obdivu v pořadu více zábavném než analytickém, hodlá vysílat celospolečenský signál, že komerční šíření pornografie je naprosto normální, společensky neškodlivou záležitostí, která má být akceptována tím, že z pornografky uděláme ve veřejnoprávní televizi celebritu.

Děkuji vám za odpověď panu Golgovi. Naštěstí není Kanada tak permisivní, aby zde bylo nutné diskutovat o tom, zda je pornografie užitečná, či škodlivá. Ostatně by chování pánů Topolánka, Paroubka, Čunka a jiných českých politiků zde znamenalo rychlý odchod ze státní politiky, píše Miloš Kaláb..

Nikdo, tím méně já, nepopírá právo souhlasících dospělých vyrábět, publikovat, vystavovat, rozšiřovat a konzumovat pornografii v soukromí. Česká televize ale není soukromá. A není to ani soukromí. Veřejná služba není bordel, ani sexshop, nebo by alespoň být neměla. V soukromí ať si Fabiano Golgo dělá, co je mu příjemné. Při vstupu do veřejného prostoru po něm chce evropská společnost, aby měl zahalené pohlaví, v případě žen vyžaduje společnost i zahalené druhotné pohlavní znaky. Výjimky nudistických pláží nelikvidují obecné pravidlo. V brazilském pralese možná toto pravidlo neplatí. V městě Brasílii ovšem platí také... Říká se tomu kulturní kontext.

Vít Klusák, Filip Remunda, Jan Burian: S pornoproducentkou v očekávání - foto z natáčení: ČT

Vážení spoluobčané,

dovolte mi Vás pozdravit a popřát Vám šťastný a úspěšný rok 2008. Věřím, že i pro Vás je tento den nejen svátkem a odpočinkem po silvestrovských oslavách, ale i chvílí k zamyšlení nad rokem, který je před námi. Nebuďme pověrčiví, ale začíná rok, který končí osmičkou. A jakkoli to nejspíše byla jen souhra okolností, ve 20. století se události, které nás ovlivnily nejvíce, odehrály právě v těchto letech.

Reakce na Klausův novoroční projev

Před několika dny s tím přišla Mladá fronta dnes. Pochvalovala si, jak je český národ bohatý, protože jeho zadluženost roste. To má projevovat důvěru obyvatelstva v současnost i budoucnost. Teď tentýž nesmysl opakuje Václav Klaus.

Klaus a MFD si růst zadluženosti Čechů pochvalují jako jejich údajnou "důvěru v budoucnost", britští ekonomové se míry zadluženosti Britů hrozí jako katastrofálního problému. Podle BBC je osobní zadluženost Britů dnes časovanou bombou. Klaus má naopak z rostoucího počtu hypoték radost. Svatá prostoto!

Součástí novoročního projevu prezidenta kromě pohledu na situaci doma obvykle bývá i zhodnocení mezinárodní situace (namátkou připomeňme: Kosovo, Irák, podivný vztah ČR a USA). Tomuto úkolu se však prezident Klaus vyhnul. Je důležité také připomenout, že ČR bude po nynějším Slovinsku a následně Francii již za necelý rok (!) - od ledna 2009 - půl roku předsedat EU.

Nevím, ale neznám větší absurditu, než je situace kolem nezávislosti Kosova. Aniž bych chtěl nějak polemizovat o tomto tématu, musím vyjádřit údiv nad několika zvláštními skutečnostmi.

Tedy například podle Jewish Telegraphic Agency je Hašim Thaci, významný člen Kosovské osvobozenecké armády, velkým obdivovatelem a přítelem Izraele. Thaci hovořil o tom, že chová obdiv k vůdcům izraelského národa, jako jsou Netanjahu, Śaron. Thaci údajně patří mezi významné "proamerické" muslimy.

ČTK│ Libye, donedávna ostře kritizovaná za porušování lidských práv a podporu terorismu, se dnes po více než třiceti letech stala nestálým členem Rady bezpečnosti OSN. Právě Libye také shodou okolností od prvního dne svého členství s mandátem na dva roky Radě bezpečnosti zároveň předsedá. Nové nestálé členy RB vybírala OSN loni v říjnu. Na rozdíl od Libye, která byla zvolena hladce, neuspěla se svou kandidaturou Česká republika, která nakonec ustoupila Chorvatsku.

Pokud šlo o variaci na Havlovu hru Odcházení, odkaz patriarchy středoevropské demokratizace, který nakonec "horko ťažko" představí pražské divadlo Archa, nelze proti televiznímu dokumentu brněnského studia o Miloši Zemanovi a Vysočině nic namítat. Měl-li pořad hlavní smysl ve výroku šedé eminence Miroslava Šloufa o návratu expremiéra do politiky, mění to zásadně situaci. Televizní vystoupení důchodce se jménem drobného šlechtice a s cítěním plebejce v takovém případě představuje předskokana novoročního projevu prezidenta republiky. A je spojitelné s chováním taktéž zkrachovalého Jana Rumla, co deset let sliboval prosťáčkům odchod ze scény. Pro samou snahu o těžké, byť bohulibé dílo nakonec nechtěně zamířil k Berndu Posseltovi, představiteli sudetoněmeckého Landsmanschaftu...

Hurá, nový rok je tady! Chtělo se mi zakřičet na Silvestra o půlnoci. Ale pak jsem se zarazil. Je důvod radostně křičet? Přinese nám osmičkový rok něco dobrého?

Je to jen okamžik, co ve světě dozněly protesty proti chování saúdskoarabských úřadů vůči oběti znásilnění. Svět odsunul Saúdskou Arábii z ohniska své pozornosti. V samotné Saúdské Arábii dále pokračují perzekuce všech kdož se odvažují požadovat svobodu a občanskou společnost. Například jistý muž Fouad na svém blogu napsal, že "hledá svobodu, důstojnost, spravedlnost, rovnost, šuru (demokracii) a zbytek ztracených islámských hodnot" pro své děti.

Nová polská vláda právem napodruhé, a tentokrát skepticky, zkoumá návrh Bushovy vlády umístit tam jako součást v Evropě umístěného protiraketového systému deset antiraket. Pragmatičtí konzervativci, kteří vyhráli v Polsku v říjnu volby, chtějí zajistit, aby tento projekt přinesl Polsku skutečné bezpečnostní výhody, které převáží jeho potenciální diplomatické nevýhody, napsal americký deník New York Times ve svém nedělním redakčním komentáři. List pokračuje:

Poláci nejsou jediní, kteří mají pochybnosti. Minulý měsíc demonstrovaly v Praze tisíce Čechů, kteří požadovali referendum o tom, zda by měl být v České republice postaven radar, jak to chce Bushova vláda.Ve Washingtonu Kongres hlasováním rozhodl zadržet veškeré financování tohoto projektu, dokud Polsko a Česko projekt s konečnou platností neschválí v parlamentě.

Náklad tradičních "kamenných" médií klesá, sledovanost zachraňují tematické polokomerční přílohy, vložené supplementy a filmy, přes omezení daná nezájmem vlády o broadbandovou strategii a rozvoj vysokorychlostních sítí roste podíl internetu na vzdělání, informování i zábavě populace. Mediální trh se pomalu, ale jistě obrací od autoritativních zdrojů s velkou silou ovlivňovat témata celospolečenské diskuse k změti segmentů multimediálních infotainmentových služeb a komunitním sítím "nových" médií.

Je to tak dobře, je to dlouhodobý trend, nebo je to jen náhodný vývoj?

Proti sobě stojí dva základní mediální koncepty: konkurence tradičních zdrojů s doposud téměř monopolním postavením na trhu limitovaném distribucí na jedné straně, a na straně druhé kooperace RSS kanálů a agregátorů, které "relevanci" a "důležitost" neurčují podle názorů několika editorů, ale matematickými algoritmy . Kdo dříve, kdo rychleji, kdo více lidem. A pomalu, ale jistě se ukazuje neměnný trend, kdy vítězí ti malí, obratní a rychlí Davidové nad papírovými i elektronickými Goliáši.

Klasická média jsou už několik let mrtva, ještě o tom ale nevědí.

Na toto téma uvažovali v rozhlase BBC známí mezinárodní reportéři této veřejnoprávní instituce. Shrnujeme.

V roce 2007 zemřela celá řada "určitého typu lidí", píše v týdeníku Sunday Times Bryan Appleyard: Michelangelo Antonioni, Ingmar Bergman, Norman Mailer, Karlheinz Stockhausen, Jean Baudrillard. Byli to intelektuálně pronikaví, kulturně potentní jedinci. Jiní, dosud významní umělci, spisovatelé a myslitelé sice neumřeli, ale jaksi propadli slabosti. Mezi ně patří americký spisovatel Philip Roth, režisér Francis Ford Coppola i Quentin Tarantino.

Něco se stalo v roce 2007, něco skončilo. Staří bohové zakopli a padli. Vznikli noví. Jenže jich jsou tisíce. A o to právě dneska jde.

Technologie, přehánějící reklama a naprostá marnotratnost v kultuře, která se obrací na velké, hladové a bohaté publikum, vytvořily atmosféru nadbytku a výstřednosti. Prostě existuje příliš mnoho umělců, je k dispozici příliš mnoho peněz, příliš mnoho děl a příliš mnoho hluku. Kdo dnes ví, jaké dílo je velké? I kdyby velikost existovala, byli bychom schopni ji najít? Chceme vůbec velká díla, anebo dáváme přednost širokému sortimentu?

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Rusko už zase vytahuje svoje drápy.

Pod vedením moderního cara Putina chce opět svému evropskému okolí vnucovat svoje názory.

Jenže svět se k bezmeznému údivu Ruska změnil.

Rusko už nemá ve své blízkosti západním směrem, když pomineme Ukrajinu, jen drobné středo- a východoevropské státečky, ale významný a vážený subjekt, který je součástí NATO -- Evropskou unii.

Británie, země, kde je nejhustší síť pouličních kamer na světě, se umístila v mezinárodním zkoumání na nejhorším místě v Evropě při porušování soukromí svých občanů. Vyplývá to ze zprávy mezinárodní, britsko-americké analytické asociace Privacy International.

Británie je v nejnovější zprávě Privacy International charakterizována jako "společnost, chronicky založená na sledování občanů", dalšími takovými státy jsou Rusko, Singapur, Malajsko a Čína. Česká republika je v druhé polovině evropského žebříčku, na 18. z 28 míst. Nejlépe je v současnosti soukromí občanů chráněno v Evropě v Řecku. Podle odborníků z Privacy International dochází v důsledku opatření pro sledování občanů, inciovaných Bruselem, v Evropské unii k podstatné likvidací občanských práv na soukromí. Mezinárodně je na tom nejlépe Kanada, nejhůře USA, Čína a Malajsko. Zpráva PI konstatuje, že nová imigrační a pohraniční opatření v roce 2007 přiměla země, že začaly poučívat databázové systémy a systémy pro analýzu identifikace a otisků prstů, často bez ochrany soukromí vlastních občanů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Navzdory tomu, že hudební průmysl stíhal více než 20 000 osob během let, kdy si posluchači začali stahovat hudbu z internetu a přestali ji kupovat na cédéčkách, nahrávacím firmám se podle listu Washington Post absolutně nepodařilo zastavit úpadek prodeje digitálních cédéček ani dál sílící vlnu sdílení hudby prostřednictvím internetu.

Americká asociace nahrávacího průmyslu však neustále rozesílá výhrůžné dopisy studentům a dalším občanům, požaduje od nich platby za hudbu a hrozí soudními procesy.

Nyní Jeffrey Howell, občan z města Scottsdale v Arizoně, který si uchovává sbírku svých 2000 cédéček na počítači, dostal od Americké asociace nahrávacího průmyslu dopis, v němž nahrávací průmysl tvrdí, že je protizákonné zkopírovat si legálně koupené cédéčko do počítače. Soubory MP3, které si Howell vyrobil ze svých cédéček, jsou prý "protizákonné" kopie nahrávek chráněných autorským právem. A tak může být kdokoliv, kdo si zkopíruje legálně zakoupené cédéčko do počítače, soudně donucen, aby zaplatil odškodné tisíců dolarů.

Vysocí editoři amerického vojenského periodika Stars and Stripes požadují plné zveřejnění vztahu tohoto listu s PR programem ministerstva obrany, zvaným America Supports You, Amerika vás podpruje, poté, co vyšlo najevo, že peníze pro tento program byly propírány prostřednictvím tohoto listu, napsal deník New York Times.

Bývalý náměstek předsedy britské Konzervativní strany a bývalý britský ministr pro Severní Irsko, konzervativní poslanec Michael Ancram se vyjádřil v pondělí v britském rozhlase, že nikdy nedojde k mírovému narovnání mezi Palestinci a Izraelci na Blízkém východě, pokud Západ nebude vyjednávat s "nepřítelem", s organizacemi Hamas a Hezbollah. On sám s nimi už v současnosti soukromě jedná. Využívá při tom zkušenosti ze Severního Irska, kde došlo k mírovému narovnání jedině proto, že britská konzervativní vláda byla ochotna vyjednávat se severoirskými teroristy z IRA. Vždycky je kontraproduktivní démonizovat nepřítele a politického oponenta. Jediným řešením je vžd jednat, s každým. Jestlipak si dokáže z tohoto přístupu britských konzervativců vzít poučení i česká politické scéna, kde primitivové dodnes lidem, s údajně "nepřijatelnými" názory, nadávají do "komunistů". │JČ

Mé návštěvy na Blízkém Východě vyplynuly z mého projevu v britském parlamentě asi před půldruhým rokem, řekl v pondělí v britském rozhlase bývalý náměstek předsedy Konzervativní strany Michael Ancram, kdy jsem poukázal na to, že nebude možné vyřešit konflikt mezi Izraelci a Palestinci na Blízkém východě vytvořením dvou států bez začlenění organizace Hamas. Protože organizace Hamas je natolik součástí politického statu quo nejen v palestinské správě, ale i v pásmu Gaza. A podobně jako my jsme nakonec musel dospět k závěru, že nedosáhneme mírového narovnání v Severním Irsku, dokud nebudeme vyjednávat s IRA nebo jejími zástupci.

České zdravotnictví projde od 1. ledna menší revolucí, neboť pacienti budou od tohoto dne muset platit malý poplatek, pokaždé, kdy navštíví lékaře, píše z Prahy reportér BBC Rob Cameron. Je to podle něho součástí "široké reformy zdravotnictví", kterou zavádí tamější pravostředová vláda.

Matouš 7, 24-27, Deuteronomium 32

To vám byli jednou dva chlápci, říká na konci svého kázání na hoře Ježíš, a oba si začali stavět dům. No -- vlastně to také může být tak, že si prostě začali budovat existenci, či rodinu. A taky si to můžeme představit tak, že to byli dva státníci, kteří začínali nově stavět politické zřízení své země.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V prosinci 2007 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 847.78 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.12. 2007 částku 197 706.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 688.55 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.