Co se stane v roce 2008

30. 12. 2007

Justin Webb, editor BBC pro severní Ameriku: Kdosi se nedávno vyjádřil, že obchodní značce Ameriky po celém světě došla pára. Rok 2008, rok amerických prezidentských voleb, dokáže, že to není pravda. Dojde k výraznému obnovení zájmu i sympatií pro Spojené státy. Koncem roku 2008 to bude zase jednou v módě být Američanem.

Evan Davies, editor BBC pro ekonomiku: Předpovídám, že poklesnou ceny nemovitostí, v Británii poklesnou o 5 -- 10 procent. Pro Spojené státy toto není žádná zvláštní předpověď, tam už ceny nemovitostí klesají. Lidé už nebudou hovořit o tom, kolik vydělávají tím, jak jim stoupá cena domu či bytu.

Lise Dusette, reportérka BBC pro Blízký východ: Rok 2008 má být rokem míru na Blízkém východě. Dohody mezi Izraelci a Palestinci má být dosaženo do konce roku. Kéž by tomu tak bylo, avšak vyjednavači nikdy nedodrželi žádný svůj termín. Snad dojde k nějakému pokroku.

James Robbins, diplomatický korespondent BBC: Předpovídám potravinové nepokoje, pravděpodobně v Jižní Americe, v některých částech Afriky a také v Číně. Ty budou vyvolány stále větší mezinárodní poptávkou po potravinách, jejichž nedostatek roste. V Číně budou lidé požadovat maso, nebudou to nepokoje požadující cereálie. V ohnisku pozornosti bude v roce 2008 Čína, zejména protože se tam budou konat Olympijské hry. Čína se bude snažit počtem medailí předstihnout Spojené státy a těsně se jí to nepodaří.

Stephen Sacchur: V březnu bude v Zimbabwe znovu zvolen prezident Mugabe, ale do konce roku 2008 Mugabe neochotně předá moc někomu jinému. Mým tipem je Joyce Mujuru, která je v současně viceprezidentkou. Svého času měla přezdívku Cedička krve. Je to manželka Solomona Mujuru, který byl šéfem armády. Do Zimbabwe přijdou změny.

Možná si říkáte, jakou mají naše předpovědi cenu. Než budeme tedy pokračovat, podíváme se, co jsme předpovídali loni toto dobou. Jamesi, vy jste předpovídal dramatický růst cen ropy. To jste předpověděl dobře, blahopřeji. Také jste předpovídal, že to povede k celosvětovému hospodářskému utlumení, to bylo trochu předčasné, to se ještě nestalo.

Justine, čas se přiznat. Vy jste říkal, že Dick Cheney rezignuje a že se John McCain stane viceprezidentem.

Justin Webb: A kdyby se to bývalo stalo, Republikánská strana by byla v daleko menším průšvihu.

Stephen Sacchur: A já se teď budu chválit. Protože já jsem řekl, že britští liberální demokraté se zbaví svého postaršího předsedy Menziese Campbella a zvolí mladého Nicka Clegga, což jen dokazuje, že člověk se nemůže pořád jen mýlit.

Ve Spojených státech se v roce 2008 budou konat prezidentské volby. To, dá se říct, určuje geopolitické počasí pro všechny z nás po celém světě.

Justin Webb: To, že je americký prezidentský závod nyní tak nesmírně otevřený, vyplývá z toho, že Dick Cheney nekandiduje. Normálně vždycky v prezidentských volbách kandiduje buď existující prezident anebo viceprezident. Už se velmi dlouho nestalo, aby nekandidoval ani jeden z nich. Proto budou nadcházející americké volby v jejich raných etapách pozoruhodně otevřené.

Ale ono je to neuvěřitelně otevřené a nepředpověditelné ještě i jinak. Veškeré průzkumy veřejného mínění v USA vypovídají o tom, že jsou Američani nesmírně nespokojeni, hluboce nespokojeni s nejrůznějšími aspekty života jejich státu, včetně jejich nedávné zahraniční politiky. Takže je ve vzduchu pocit proměny. A není to jen skutečnost, že by se do prezidentského úřadu mohla dostat žena nebo černoch nebo mormon. To všechno je možné.

Na daleko hlubší úrovni existuje možnost, že ten, kdo se stane prezidentem, bude schopen vést zemi směrem, jímž lidé chtějí, aby se vydala. Ještě zřejmě nevědí, jakým by to mělo být směrem: lidé hovoří o tom, že Roosevelt neměl v kapse New Deal, když se stal prezidentem, Ronald Reagan neměl přesný plán jak zvítězit ve studené válce. Avšak v Americe existuje silný pocit, že je ta země zralá na změnu, pokud ji někdo bude schopen provést. Zase spustit hodiny.

Stephen Sacchur: Chcete říct, že heslo "Načase je změna" mají nejen Demokraté, ale i Republikáni?

Justin Webb: Naprosto. Zaprvé, nevíte, kdo z nich vyhraje, a pak máte obrovské množství alternativ v Republikánské straně. Současný přední kandidát, Mike Huckabee, slibuje radikální změny, v domácí sociální politice i v zahraniční politice, úplně jinou politiku, než jakou provádí prezident Bush. Takže v Americe vládne teď silný pocit, že mají-li Republikáni mít vůbec šanci vyhrát, musejí udělat tlustou čáru a začít znovu.

Stephen Sacchur: Před půl rokem to vypadalo, že rozhodující bude pro Američany debakl v Iráku. Říkáte, že tomu už tak teď nutně není?

Webb: Říkám, že Irák bude stále ještě důležitým tématem, ale kdo ví, komu to pomůže. Před půl rokem to vypadalo, že to pomůže Demokratům. Demokraté získali obě komory v Kongresu v roce 2006 v důsledku obrovské vlny zoufalství, to není vůbec silné slovo. Dostali od voličů mandát: skončete tu válku, stáhněte vojska z Iráku. Teď ale, zdá se Bushova vojenská ofenzíva v Iráku přináší výsledky. Situace ohledně Iráku se naprosto změnila. Demokraté jsou opět v tom nepříjemném postavení, kdy hovoří o stažení vojsk a nikoliv o vítězství. Možná mají pocit, že jsou ohledně Iráku pod tlakem. Avšak také je možné, že prezidentské volby budou po válce. Že už Irák nikoho nebude zajímat. Že voliče bude zajímat zdravotnictví, sociální politika.

Sacchur: Do jaké míry nyní lidé v citlivých oblastech světa, zejména na Blízkém východě, jen pozorují situaci a čekají. Zastaví se teď všechno, než budou známy výsledky amerických prezidentských voleb?

Robbins: Ano, rok 2008 bude v tomto smyslu docela nebezpečným rokem, protože všude uvidíme přípravy na změnu, ale nikoliv konkrétní změny. Ale chtěl jsem se zeptat Justina: vnější svět , pohlížející na Ameriku, si nesmírně intenzivně přeje změnu. Ale ať už zvítězí kdokoliv, ono není zaručeno, že dojde k podstatnější změně v americké zahraniční politice?

Webb: Existuje několik kandidátů, například i Hilary Clintonová, jejíž příchod do prezidentského úřadu by neznamenal skoro vůbec žádnou změnu v americké zahraniční politice. Stejné by to bylo s Rudim Giulianim. Na druhé straně, v obou politických stranách jsou lidé, kteří zosobňují opravdu radikální změnu. Zjevně je to Barack Obama, mimo jiné v důsledku jeho zázemí, ten má na této úrovni americké politiky jedinečné informace o tom, jak žijí jiní lidé. A rozumí starostem a tužbám lidí mimo Spojené státy. Ale i na republikánské straně jsou lidé -- příkladem je Mike Huckabee -- ten je předním kandidátem a asi zvítězí v Iowě -- kteří poukazují na to, že Bushova zahraniční politika je chybná, že je arogantní, že má Bush mentalitu obyvatele bunkru a že Huckabee to chce změnit. Jestliže lidé skutečně udělají, o čem nyní mluví, nebude možné říci, No, vždyť to jsou pořád stejné Spojené státy...

Sacchur: Kdo vyhraje americké prezidentské volby?

James Robbins: Myslím, že Barack Obama.

Lise Dusette: Hilary Clintonová.

Justin Webb: John McCain.

Lise Dusette: Je pozoruhodné, když pracujete jako v novinář daleko mimo Ameriku, do jak velké míry je osud mnoha lidí na světě určován voliči ve Spojených státech, kteří absolutně nic nevědí a ani se nezajímají o tyto lidi na druhé straně planety. V Sýrii lidi jen čekají na to, až prezident Bush odejde. Naopak v Egyptě, v Izraeli, tam nechtějí, aby se na americké zahraniční politice cokoliv měnilo.

Sacchur: Možná, ale že nejdůležitějším tématem roku 2008 bude ekonomika?

Evan Davies: Je to možné. Zaznamenáváme v současné době velmi podstatnou změnu atmosféry. V příštím roce budou Američané méně spokojeni se svými sociálními podmínkami než dosud. A mnoho Američanů je nespokojeno se svými sociálními podmínkami už celou řadu let. Protože i když americké hospodářství zaznamenalo rozkvět, prospěch z tohoto rozkvětu je velmi nerovnoměrně šířen, a tak mnoho středostavovských občanů v Americe z něho nemělo prospěch.

Takže Spojené státy se postaví do čela světa prostřednictvím velkých hospodářských změn. Už začaly. Nejdůležitější je, že globální obchodní rovnováha se rozloží. Spojené státy začnou v důsledku slabého dolaru více vyvážet. Dolar pravděpodobně dále oslabí. A Američané a Britové začnou víc šetřit než dosud. Proto bude nutno víc vyvážet. Bude se něco muset změnit v Číně, jejíž měna zřejmě posílí, Čína bude více dovážet a ztratí určitou míru své konkurenceschopnosti.

K recesi v západním průmyslovém světě zřejmě nedojde.

Sacchur: Bude vývoj v rozvíjejících ekonomikách, v Číně a v Indii, nezávislý na tom, co se bude dít v USA?

Robbins: Ne. Myslím, že situace bude naprosto opačná. Je pravda, že čínská měna možná trochu posílí, ale Čína si vytvořila svým masivním exportem obrovské přebytky finančních prostředků. Mají obrovské peníze a my to víme, protože je investují, skupují velké části západní ekonomiky. Vedou globalizaci do samého extrému. Stejně to dělají Rusové a mnohé jiné země, bohaté na ropu.

Sacchur: Ale jestliže se Spojené státy a Evropa podstatně ekonomicky zpomalují, povede to poprvé po mnoho letech k hospodářské stagnaci i v Číně, v Indii, v Nigérii.

Robbins: To bude mít určitý dopad, ale ono existuje množství nových spotřebitelů, jiné části Dálného východu začínají být velmi bohaté, některé části Afriky zaznamenávají velmi dobrý růst. Takže po čínském zboží bude i nadále poptávka a Čína je ve velmi silném postavení.

Robbins: Více než čtvrtina čínského exportu je dnes vývoz od čínských firem, jejichž majiteli jsou americké korporace. Takže je to velmi složité. Takže byla Čína začleněna do amerického hospodářského systému. Občasné hysterické ochranářské výkřiky, které slyšíte v Americe, a uslyšíte je během předvolební kampaně, "Odřízněte Čínu!" -- je to daleko složitější a provázanější.

Sacchur: Jak ovlivní situaci Olympijské hry v Číně?

Robbins: Olympijské hry v Číně budou mít obrovský význam. Navzdory americkým volbám je to festival, který začíná v březnu a bude pokračovat až do srpna. Olympijské hry budou v ohnisku pozorosti všech. Odhaduje se, že se na Olympijské hry budou dívat v televizi až čtyři miliardy lidí. Bude to největší televizní sledovanost určité akce.

Sacchur: To znamená, že se Čína octne také pod politickým drobnohledem.

Robbins: Čína udělá všechno, co bude v jejích silách, aby vytvořila o sobě obraz mírového rozvoje. Nechtějí už ani používat slovo vzestup, protože jim připadá příliš agresivní. V televizi uvidíme, Čína to bude organizovat, co největší množství šťastných, usměvavých tváří. Ale bude to také bezprecedentní možnost pro lidskoprávní organizace zhodnotit situaci v Číně.

Čína je zemí, která během nadcházejících dvaceti let zastíní Spojené státy, hospodářsky a nakonec i politicky. Vyvíjí se směrem, který by mohl skončit určitým druhem participativní demokracie, anebo zůstane stejná?

Sacchur: Čeho se čínské úřady ohledně těchto Olympijských her obávají nejvíc? Jsou to drogy, je to terorismus nebo jsou to politické problémy?

Robbins: Číňané, s nimiž hovořím já, se děsí téměř všeho.

Sacchur: Loni jsme se soustřeďovali v tomto pořadu na konflikty as nestabilitu na Blízkém východě, v Íránu a v Afghánistánu. Ve všech těchto oblastech zůstává mnoho problémů. Přinese však rok 2008 mírovější řešení? Existuje možnost dialogu? Bude se v nadcházejících dvanácti měsících častěji jednat s nepřáteli?

Lise Dusette: Ve všech zemích, odkud posílám zpravodajství, v Afghánistánu, v Pákistánu, na Blízkém východě, říká mnoho lidí: Vojenská řešení nefungují, musíme se pokusit spolu navzájem hovořit. Avšak víme zejména od 11. září 2001, že existují organizace, které nechtějí vyjednávat. Ani nemají adresu. Nedá se jim zatelefonovat, nedá se s nimi mluvit. Protože jsou přesvědčeny, že řešením je násilí, co nejbrutálnější. A vražda Benazír Bhuttové to potvrzuje.

Sacchur: Lidé, specializující se na mezinárodní vztahy považují Pákistán za jednu z nejnebezpečnějších zemí světa. Spojené státy, Západ, musejí usilovat ze všech sil, aby udržely v Pákistánu stabilitu.

Robbins: O to jde od 11. září 2001 a o to šlo i předtím. Vražda Benazír Bhuttové je obrovskou katastrofou pro Pákistán i pro vnější svět. Ze dvou důvodů. Jedním je, že tato vražda extremisty povzbudí: usoudí: násilím dosáhneme reálných politických výsledků. Zadruhé to podpoří ty, kdo v Pákistánu považují za důležitý útlak, kdo považují vojenskou moc za jedinou možnost jak zemi stabilizovat. Předpokládalo se, že Pákistán přijme během roku 2008 určitou formu demokracie a zbaví se posledlosti bezpečnostními opatřeními a vojenskou mocí. To se v krátkodobé perspektivě všechno rozplynulo. Je to neúspěch pro Spojené státy i pro Pákistán.

Webb: Ano, a Spojené státy vyvíjely nátlak na Mušarafa a došlo tam rozkolu mezi těmi, kteří chtějí usilovat v Pákistánu o skutečnou demokracii, a těmi, kteří varovali, ať se nevyvíjí příliš silný nátlak, že je třeba v Pákistánu udržet stabilitu, aspoň po dobu, co bude ještě George Bush v Bílém domě. Mušaraf se teď obrátí na USA a řekne: vy na mě vyvíjíte tlak, abych demokratizoval, tady vidíte, co se děje -- je to sud prachu. Nemůžete na mě vyvíjet nátlak. Přijdete-li o mně, přijdete o celý Pákistán. A to bude mít velmi vystřízlivující vliv.

Sacchur: Hovoříme-li o bezpečnosti a o Blízkém východě a o islámském hnutí, měl jsem dojem, že v roce 2008 vznikají první známky možného dialogu mezi dosavadními nepřáteli.

Dusette: Toto skutečně platí, vezmete-li si Afghánistán, tam si všichni uvědomují, že neexistuje vojenské řešení. Musíte najít způsob, jak vyjednávat s Talibanem. I hlasy ve Spojených státech říkají, že je nutno vyjednávat i s Íránem. A také s Hamasem. Hovoří se o tom, že by Izrael, možná nepřímo, měl jednat s Hamasem o řešení v Gaze. Všechna stará řešení byla zdiskreditována. Ozývají se hlasy, aby se zkusilo něco nového. Do určité míry to fungovalo i v Severní Koreji.

Sacchur: Vzniká tento pocit nového realismu i ve Washingtonu?

Webb: Určitě. A nejen ve Washingtonu, ale i směrem k Washingtonu. Bílý dům si například velmi dobře uvědomuje, že Číňané se Západem konstruktivně spolupracují. Čína hrála pozitivní roli při vyjednávání se Severní Koreou i Barmou.

Sacchur: Přesto je dost těžké uvěřit, že americká vláda -- jakéhokoliv zabarvení -- bude vyjednávat s Hamasem, s Talibanem, s íránskou vládou, s organizací Hezbollah. Myslíte si, že tohle je něco, co je na horizontu?

Webb: Když byla ustavena Rada bezpečnosti OSN, Británie, Winston Churchill, řekl: Čína nikdy nebude členem. Nemá smyslu s nimi jednat. Byla to Amerika, která donutila Čínu, aby přijala křeslo v Radě bezpečnosti OSN. Amerika za posledních padesát let dodržuje tradici inkluzivity, trvá na vyjednávání s lidmi. Často uzavírá dohody s lidmi, o nichž je pak ze zpětného pohledu zjevné, že s nimi asi ty dohody uzavřít neměla. To teprve neokonzervativci, v poslední době, za vlády prezidenta Bushe, kterého považujeme v USA za odchylku v zahraniční politice, odmítají se "zlem" vyjednávat. Ale to je výjimka a jak jsem řekl, je skutečně silná pravděpodobnost, že se Spojené státy v roce 2008 vrátí k normálu. Existují důležité důvody, proč Spojené státy potřebují uzavírat aliance se zeměmi, které se zdají být jejich nepřáteli.

Robbins: Myslím, že vznikne výrazný tlak na íránského prezidenta Ahmadinedžáda, jehož role se už jak se zdá vyčerpala. A v březnu budou v Íránu volby. Bude důležité vidět, zda íránští duchovní ztratili s Ahmadinedžádem trpělivost za to, jaký chaos způsobil v ekonomice a kvůli nacionalismu jaderné otázky. Pokud tentokrát duchovní nebudou vetovat protikandidáty, dojde k celkové změně politiky v Íránu.

Sacchur: Mohlo by se dosáhnout řešení i v Súdánu a v Darfúru?

Robbins: Ne. Súdán zůstane deprimujícím místem, pokud prezident Bašir bude i nadále zastávat úzce nacionalistický postoj. Bašir zablokuje příchod jednotek OSN, Africký svaz bude mít velké problémy. V Súdánu zřejmě dojde ještě k horší humanitární katastrofě než nyní. Lidé, kteří jsou slabí, budou ještě slabší.

Sacchur: Každoročně se ptáme našich reportérů, aby jmenovali jednotlivé osoby, o nichž se bude hodně mluvit a které změní svět.

Dusette: Ano, tak já budu hodně riskovat. Letos najdou Usámu bin Ladina. Ale nechám to v rukou Božích, jestli je živý nebo mrtvý.

Robbins: Já nevím, jestli moje osoba se dostane nadlouho do palcových titulků. Je to čínský ministr zahraničí Yang Ji-Chi, je to úplně nový typ čínského kariérního diplomata, částečně získal vzdělání ve Spojených státech, částečně na London School of Economics, velmi výmluvný, velmi přesně informovaný a výřečný ohledně toho, že Čína naprosto nemá problémy se světem a chce, aby svět neměl problémy s Čínou.

Evan Davies: Já budu jmenovat Stephena Nelsona, šéfa Britského úřadu pro letiště. Jeho instituce zažila strašlivý rok. V roce 2008 se má otevřít v Heathrow pátý terminál a jde o přežití.

Webb: Michael Bloomberg, primátor New Yorku. Má bohatství v hodnotě 6 miliard dolarů. Pravděpodobně bude kandidovat na prezidenta USA. Je možné, že pokud Demokraté a Republikáni si vyberou kandidáty, kteří budou pro americké občany příliš extremní, je pravděpodobné, že by Bloomberg kandidoval jako nezávislý a předvolební kampaň si celou může financovat sám. Byl by to vážný kandidát.

Sacchur: Já budu nominovat srbského premiéra Vojislava Koštunicu. Čelí v roce 2008 volbě: rozpoutá znovu démony srbského nacionalismu, anebo přijme, že nezávislost Kosova je hotovou věcí a soustředí svou energii na přijetí Srbska do Evropské unie? Jsem přesvědčen, že Koštunica neochotně přijme druhou možnost a rok 2008 bude rokem, kdy nedojde k další balkánské válce.

Rok 2008 by mohl být lepším rokem pro planetu Zemi. Jsou světové vlády nyní připraveny podniknout nějaké konkrétní kroky proti globálnímu oteplování? Je pravděpodobnost, že v roce 2008 bude uzavřena závazná globální dohoda o snížení emisí skleníkových plynů?

Davies: V roce 2008 to není pravděpodobné. Bude to velmi složitá dohoda a v Bali se lidé vyhnuli všem složitějším otázkám, aby došlo k dohodě. Myslím, že rok 2008 bude obdobím, kdy se bude hodně hovořit o tom, jak se vyrovnat s nesmírně vysokými cenami ropy. Když ropa dosáhne ceny 90, 95 dolarů za barel, lidé si myslí, že to zase poklesne. Pokud cena ropy nepoklesne, během roku 2008 se bude hodně diskutovat o tom, čemu se říká "Peak Oil", vyvrcholení těžby ropy.

Všichni se naučíme používat méně ropy. Bude nesmírně drahá, svět to bude muset řešit a nebude to příliš příjemné.

Sacchur: Největším problémem je přimět Ameriku, Čínu a Indii, aby všechny souhlasily, že se všechny země zaváží ke konkrétním snížením emisí. Dojde k tomu z washingtonské perspektivy?

Webb: V žádném případě. Je to nemyslitelné pro rok 2008. George Bush setrvává v úřadě až do roku 2009. George Bush zaprvé úplně nevěří vědcům, že dochází ke globálnímu oteplování. Přijímá, že možná existuje vazba mezi lidskou činností a globálním oteplováním, ale dál nejde. Zadruhé, absolutně nepřijme, že by mělo být správné poškodit hospodářský růst dnes jen proto, aby se zachránili lidé v budoucnosti. Zastává názor, že nejdůležitější je hospodářský růst a že později vzniknou technologická řešení pro tento problém. Bush svůj názor nezmění a pak to záleží na tom, kdo přijde k moci po něm. Důraz v Americe bude nyní na energetické nezávislosti. Američané se velmi bojí nedostatku ropy a vysoké ceny ropy. Tohle bude v Americe velmi důležité téma, i pro Demokraty, kteří mají ve zvyku objímat stromy.

Dusette: Největším znečišťovatelem je teď Čína, a ta, stejně jako Indie argumentuje: Poslouchejte, vy na Západě jste měli možnost se průmyslově rozvíjet po staletí, proč se máme my dnes omezovat?

Sacchur: Al Gore mi řekl, že chce absolutní moratorium na stavbu nových uhelných elektráren. Těch se v Indii a v Číně staví stále více. Je to realistické, ten požadavek na to moratorium?

Dusette: Čína a Indie nechtějí, aby jim svět něco diktoval. Budou říkat: Vy v Americe nesnižujete svou životní úroveň, proč bychom to měli dělat v Číně?

Sacchur: Zajímavé je, že máme tady diskusi o energetických zdrojích v kontextu bezpečnosti. Američané chtějí být energeticky nezávislí. Vědí, kde je dosud velké množství energetických zdrojů. Samozřejmě na Blízkém východě, do něhož hodně investovali, ale ten je nestabilní, a pak v Rusku. A Rusko stále objevuje nové rezervy plynu a ropy. Hovořme tedy o Rusku. Vladimír Putin opustí Kreml. Bude to znamenat nějakou změnu?

Robbins: Putin odchází z prezidentského úřadu, ale ztratí přitom i moc? Dovolí jeho nástupce Medveděv, kterého si Putin zvolil, vládnout Putinovi dál z premiérského úřadu, zejména řídit Rusko ekonomicky? Nebo zjistíme, že Medveděv má vlastní představy? Nezapomínejme, že ústava dává Medveděvovi právo nejen premiéry jmenovat, ale i je propouštět. Bude to za Medveděva jiné Rusko než za Putina? Já si myslím, že v roce 2008 nezaznamenáme příliš velkou změnu. Medveděv si bude na svou funkci zvykat. Není z bezpečnostních složek, nemá blízko ke skutečným centrům moci v Rusku, k armádě a k tajným službám. Vypracoval se jako technokrat. Bude se učit. Budeme muset počkat až dlouho po roce 2008, uvidíme-li podstatné změny. Ale myslím si, že z globálního hlediska bude Rusko i v roce 2008 velmi nefunkční. Bude kazit věci. Bude mít nacionalistický program a bude se stále ještě snažit překonat své ponížení z doby po ukončení studené války. Předpovídám, že po roce 2008 se může ukázat, že je Medveděv samostatný politik a že Putin nebude mít takovou moc, v jakou doufá.

Sacchur: Hovoří se o potenciální nové studené válce. Energetická moc Ruska mu poskytne i politickou a vojenskou moc, takže se Rusko bude moci znovu stát supervelmocí.

Webb: Vládnou skutečné obavy, že Rusko čeká, že téměř Spojené státy popichuje, ve snaze vyvolat konflikt v Íránu, což by samozřejmě vedlo k dalšímu drastickému zvýšení ceny ropy, důsledkem čehož by samozřejmě bylo, že by Rusko bylo ještě bohatší než dnes. A pak by bylo nutno, po americkém útoku na Írán, umožnit Rusku stát se v konfliktu vyjednavačem. Vládnou obavy, že Putin si takto se Spojenými státy zahrává a že Amerika si musí vypracovat nějakou zahraniční politiku vůči Rusku, nestačí, že se Bush podíval do Putinových očí a viděl tam jeho duši a líbila se mu, nebo co to Bush říkal před časem.

Dusette: Opakovaně dělá Rusko na Blízkém východě proti tomu, co chtějí, s výjimkou Číny, členové mezinárodního společenství. Rusko pozvalo Hamas do Moskvy, což mezi ostatními členy Rady bezpečnosti vyvolalo zuřivost. Rusko opakovaně zdůrazňuje: My půjdeme vlastní cestou, protože máme ve světě vliv a na nás záleží.

Davies: Musím říct, že je mi Ruska tak trochu líto, protože to vypadá, že nevyužívají svých ropných peněz příliš dobře. Ale těch peněz za ropu a plyn budou mít v nadcházejících desetiletích opravdu hodně, takže se to snad naučí.

Sacchur: A co Afrika? Protože konečně odtamtud přichází záblesk dobrých zpráv.

Dusette: Právě jsem byla v Nigérii, v ropném gigantu Afriky, kde žije většina lidí z méně než 2 dolarů za den a mnoho lidí z 1 dolaru za den. Kam jdou všechny ty jejich peníze? Uhradili svůj mezinárodní dluh, ale jinak je to historie korupce, nekompetence, chudoby, rozpadávající se infrastruktury. Lidé se ptají, na co vydává ropné peníze Angola, podívejte se na Čad, který měl dohodu se Světovou bankou, že jejich ropné peníze budou moudře investovány, a Čad tu dohodu porušil. Takže ropa může být i kletbou. A všichni říkají Africe, poslouchejte, najdete-li ropu, vydejte ty peníze moudře, investujte do své budoucnosti. Proto vzniká znepokojení, když do Afriky vstupuje Čína a na nic se neptá. Mnoha africkým vedoucím politikům se to líbí.

Evans: Afričané mají rádi čínské investice. Protože Číňané nic neodsuzují, nikomu nekáží. S Čínou jde čistě o byznys. Není tam žádný přesah. Žádné podmínky. Zápornou stránkou toho je, že čínské investice nepřinášejí žádné pracovní příležitosti pro Afričany, protože Číňané pošlou do Afriky svoje lidi, Angolané nedostanou jedinou šanci.

Problémem pro Afriku je, že Afrika zaznamenává podstatný hospodářský růst, až 5 procent, ale nevznikají přitom pracovní příležitosti.

Sacchur: Podle ročenky Institutu světových zdrojů bude mít do konce roku 2008 přístup k mobilním telefonům více než polovina obyvatelstva této planety a nejrychleji se mobilní technologie šíří v Africe. Tento vývoj je přece důležitý?

Dusette: Ale to všechno budou africká města a velkým problémem je, jak přivést mobilní technologii na venkov. Protože to není finančně proveditelné. Většina mobilních společností chce vydělávat peníze, je to byznys. Není možné rozmístit mobilní technologii na venkov, kde většina lidí nebude mít možnost si za mobilní telefon zaplatit. V současnosti se hovoří o položení kabelu kolem afrického pobřeží, což má lidem umožnit mít přístup k levnému internetu a telefonu.

Vytisknout