22. 12. 2007
Kvalita zdravotnictvíV současné diskusi o porovnávání kvality zdravotnictví dochází k několika nedorozuměním. (Autor je lékař.) |
Především obecná kriteria kvality neexistují a různé hodnotící přístupy se vždy budou lišit vahou, která bude přisouzena jednotlivým aspektům. Jsou položky, které mají velmi nepochybný vztak ke kvalitě zdravotnictví, například kojenecká úmrtnost, a jsou položky kde vztah sice je, ale ne výhradní. Například očekávaná doba dožití. A potom jsou kriteria nemedicínská, nicméně obecně přijatá jako hlavní. Tím je například dostupnost medicinské péče. Stejně tak je obtížné hodnotit ekonomickou "efektivitu" zdravotnictví. Vlivů, které do poměru náklady/výsledek, zasahují je příliš mnoho a ne všechny jsme schopni exaktně uchopit. Rovněž je potřeba říci, že hodnocení těchto kriterií je velmi odvislé od časového horizontu. A zdraví není možné hodnotit v horizontu let, možná v horizontu desítek let. To co lékař udělá (nebo neudělá) levně do Vánoc, se může vrátit v podobě těžšího stavu za let deset, kde léčení, pokud bude vůbec možné, bude velmi drahé. Pan Šuster mluví o americkém systému zdravotnictví poněkud s nadhledem. Předně je potřeba říci, že v USA jsou skutečně špičková centra v řadě oblastí. Ale i menší nemocnice mají vybavení, o jakém se nezdá mnoha našim fakultním nemocnicím. Existují v podstatě tři federální programy MEDICARE, MEDCAID a Veteránský program pro vojáky. Zařízení do něj spadající ne vždy patří k těm špičkovým. Poté existuje možnost zdravotních pojistek. Fungují víceméně jako u nás pojištění auta. Jednak je spoluúčast a za druhé je omezena frekvence určitých výkonů během roku. Například NMR. Jako my se třeba snažíme dostat leukemické děti do špičkového centra v Houstonu, jsou Američané, kterým se vyplatí zaplatit letenku a jezdit na vyšetření a ošetření u nás. A jsou pojištění. No a potom je velká část populace USA, která není kryta žádným pojistným programem a ani federálním programem. To je asi největší výhrada k "americkému" zdravotnímu systému. Již desítky let toto téma bývá refrémem prezidentských kampaní. A je i nosným motem H. Clintonové, podobně jako tomu bylo u jejího manžela. Pokusím se shrnout:
Britské, ale i jiné systémy zdravotnictví, v Evropě takřka paušálně, vycházejí především z garance poskytnutí péče pro všechny. Podobně je to i u nás. Nebo dosud bylo. Vytrhávat z kontextu jednotlivá čísla je nesprávné a nesmyslné bez dalšího. Nádory mají svůj výskyt, svoje stadium, svoje stadium diagnosy atd. atd. Bez problémů si vyberu diagnosy, kde jeden stát je "horší" a druhý "lepší". Infarkty u Japonců jsou málo na rozdíl od rakoviny žaludku. O intuitivním pojmu KVALITY zdravotní péče to nevypovídá nic. Hodnotit kvalitu a efektivitu zdravotnictví jistě je potřeba. Ale při vší úctě k analytikům bych přece jenom větší váhu přikládal hodnocení smíšeného týmu odborníků světové zdravotnické organizace, která se tímto hodnocením zabývá desítky let. |