Každá osoba musí mít právo vyjadřovat své názory a sdělovat své názory jiným, ať už je jiní shledávají jakkoliv chybnými, odpornými či urážlivými.

Pokud projev způsobuje dostatečně velké škody jiným, pak stát mám možná legitimní právo regulovat ho či zabránit mu.

Avšak ospravedlnit cenzuru pornografie vyžaduje, aby existovaly extremně spolehlivé důkazy o tom, že vydávání či soukromé používání pornografie souhlasícími dospělými způsobuje vážné škody jiným.

Očekávám, že mám právo na morální nezávislost, bez hrozby násilného tlaku či zasahování státu či jiných jedinců, včetně sdělovacích prostředků.

Ani vyjadřování pornografických názorům ani využívání soukromého vkusu pro pornografii nepůsobí jiným podstatné škody. Takže do vydávání a soukromé spotřeby pornografie státu nic není.

Veřejné vzdělávací kampaně, jejichž účelem je informovat občany o nebezpečí kouření či přehnané konsumpce alkoholu, nebo je předsvědčit, aby jednali moudře (například, aby jedli více ovoce a zeleniny) mohou být ospravedlnitelné. Avšak vyloučit paní Rosenbergovou a jejího manžela z "naší" společnosti, jak to učinily Britské listy, když zaútočily na Českou televizi, že s ní má něco společného, je nepřípustné. Je to totéž, jako bychom tvrdili, že bychom měli zakázat komunismus či komunisty. Ať si o nich já myslím cokoliv, měli by mít přístup i do ČT, konec konců, 15 procent jejích diváků hlasuje pro KSČM. Daleko větši procento lidí konzumuje porno.

Zatímco jiní nemohou donutit jednotlivého člověka, aby dělal něco jiného, když neškodí jiným, je naprosto legitimní je přesvědčovat, školit či jim radit. Takže pokud jsou důvody, proč si někdo myslí, že pornografie není dobrá pro člověka, který ji používá (například, protože je méně pravděpodobné, že budou takoví lidé schopni utvořit si úspěšný milující či dlouhodobý vztah), veřejné vzdělávací kampaně, jejichž prostřednictvím lze varovat spotřebitele před těmito nebezpečími mohou být ospravedlitelné.

Pokud si většina lidí ve společnosti přeje, aby byla pornografie zakázána, protože ji považují za nemorální či urážlivou, není to legitimním důvodem proč omezovat svobodu projevu pornogragů anebo proč zabraňovat dospělým lidem, aby ji konzumovali v soukromí.

Dovolit takto nelegitimním "vnějším" preferencím většiny, aby diktovala, co je a co není přijatelné a co by porušovalo právo na morální nezávislost výrobců a spotřebitelů pornografie, je nepřípustné. Dalo by to morální většině právo diktovat, jak mají žít členové menšin či menšinových skupin na základě názorů většiny ohledně toho, jací lidé mají hodnotu a jaké životy stojí zato žít. To porušuje základní právo všech lidí na zacházení se stejnou důstojností a respektem.

Podle mého názoru se právě tohoto Britské listy dopustily.

Avšak veřejné předvádění pornografie nicméně stále ještě může být urážlivé a nepříjemné pro dospělé, kteří s ní nesouhlasí a kteří jsou jí proti své vůli vystavováni (tak, jako když musíte trpět sousedy, kteří vyhrávají hlučnou hudbu pozdě do noci).

Vzhledem k tomu, že škodou - či pseudoškodou - pornografie je odpor, který může vyvolat u diváků, kteří jsou jí vystaveni proti své vůli, řešením je omezit vystavování pornografgie do míst, kde lidé, kteří pornografii odmítají, s ní nepříjdou do styku, tedy uvnitř jasně označených obchodů pro dospělé a kin, do nichž ti, které by to urazilo, nepůjdou.

Co se týče mě, Rosenbergovi provozují legitimní podnikání a Česká televize nemá důvodu, proč je nepřijímat jako každého jiného občana. Televize veřejné služby by neměla vysílat či propagovat pornografii, avšak zabránit tomu, aby ti, kdo se podílejí na šíření pornografie, mohli vystupovat na její obrazovce, je prostě jasná diskriminace.

Z angličtiny přeložil Jan Čulík